Akatsuki, adopce a Uzumaki Junior 9 - The End

„Hinato! Musím ti něco říct!“ řval Sasuke, který vběhl do pokoje své dcery
„Hmm… já tobě asi taky, tati. Ale klidně začni.“
„Takže, konečně mám ty správné informace! Vím, kde jsou Akatsuki! Nějaké dvě děv… slečny, co tam chodily na návštěvu, mi řekly přesnou lokaci!“
„Kde?!“ vyhrkla Hinata.
„Prej tady v lese, u růžovýho stromu!“
„Tati, vzdej to. V lese tak maximálně sbíraly houbičky. Já stejně nemůžu jít.“ Odpověděla jeho dcera otráveně.
„Ne! Ten strom najde! A proč bys nemohla jít? Tobě pohyb jenom prospěje, mladá dámo, pěkně jsi nám přibrala. Neříkám, že není fajn mít ženskou za co chytnout, ale tobě to moc nesluší.“
„Tati! Já nejsem tlustá, já jsem jenom těhotná!“

Po dvou minutách ticha: „Těhotná? Ale nech těch výmluv, za pár kil navíc se nemusíš stydět, ani si vymýšlet tyhle výmluvy. Toho se zbavíš. Stačí třeba… začít běhat.“
„Tati!!! Já jsem vážně těhotná!“
„Néééé, dědové nejsou sexy! Žádná mě už nebude chtít!“
„Tati! Já tě varuju!“
„Dobře, dobře. Oba dva se uklidníme. Nádech a výdech. Hu hu huuu. Mašinka. Ši ši hůůů.“
„Pardon, ale rodím až za osm měsíců.“
Sasuke ji stejně neposlouchal. Snažil se pravidelně dýchat. Nakonec nebezpečně zrudl, vyřítil se z pokoje a práskl za sebou dveřmi. Chvilku slyšela Hinata jen jeho dupot, jekot, a zvuk rozbíjených předmětů. Za patnáct minut se vrátil, úsměv na čtyři prsty, nepřítomný výraz v očích a katana v ruce.
„Tak jdem na ty Akatsuki, ne? Hlavně se snaž potrat… nepotratit jsem chtěl říct. To bychom přece nechtěli, neneee… to se nesmí stát. A koneckonců, jak to bylo v těch pohádkách? Honza zachrání princeznu a dostane ji za ženu. Teď ty zachráníš princeznu, a dostaneš Jiraiu. Teda naopak. Zachráníš Jiraiu, dostaneš princeznu. Ještě jinak. Obojí je Uzumaki. Uzumaki je princezna. Chápeš mě?“
„Jasně tati. Když myslíš, že to bude fungovat….“

*****O pár hodin později v Akatsuki sídle.******

„Mami! Co je dneska na oběd?“ ptal se Naruto procházející Konan s natáčkami, už připravenou ulehnout, zatímco hrál s Hidanem poker. Právě mu dlužil dvě mladé dívky na obětování.
„Zlatíčko, vždyť víš, že dneska vaří Itachi. Takže to buse asi něco na ohni.“ Odpověděla Konan.
Všichni se zatvářili otráveně. Měli Itachiho spálených specialit až po krk, ale Uchiha se k té plotně tak rval, že nikdo neměl odvahu mu to zakázat.
„Nééééé! Itachi! Idiota! Já nejsem obloha!“
„Itachi! Ještě jednou si mě spleteš s tou rybou, a důvěrně se seznámíš s mým mečem!“
Výkřiky se ozývaly z kuchyně, ze které v zápětí utekli Zetsu a Kisame.
„Heeeej!“ ozvalo se.
Všichni nadskočili. Tohle není nikdo od nich. Nějaký nezvaný návštěvním otravuje u tajného stromu.
„Héj! Vy srábkové! Já vím, že tady někde jste! Tak vylezte! Vylezte, saké mi už došlo! Akatsuki, vrahové, vylezte z mechu! Akatsuki ze skal, Akatsuki z lesa! Zbraně ať pracují, kosa ať seká! Vyzývám vás! Vydejte Jiraiu, ať si ho má dcera může vzít!“
A světe div se, Akatsuki vyšli. Teda až na Itachiho, který tvrdil, že pravý kuchař od práce neodchází.
Když Hinata uviděla mladého Uzumakiho, celá zrudla a zařvala: „Tati, to je on!“
„Ano zlato, já vím, je to on, ten, kterého jsme hledali…“
„Ne! To je otec mého dítěte!“
Jiraia a celá Akatskuki najednou zaječeli: „Cože??! Dítě?!“
„Ty zmetku! Vezmi si ji, dělej!“ ječel Sasuke.
„Nikoho si brát nebude! Ani nevíme, jestli je to vůbec jeho!“ usykávala Konan a už už si se Sasukem vletěli do vlasů, ale Pein je zarazil : „Boj odložíme, o tomhle si musíme rozumně promluvit.“
Pein, Konan a Sasuke zmizli dozadu, kde řešili nastalou situaci. Vepředu zůstal řešený pár a zbytek Akatsuki.
„Takže… tehdy… fakt je to moje?“
„Co si o mně myslíš?! Já, na rozdíl od tebe, byla opilá!“
„Jo, promiň… víš… já si tě teda asi vezmu.“
„O nic se tě neprosím. Teda jenom kdyžtak počítej s pěkně tučnými alimenty, jasný? A na vánoce nikam nepojede!“
„Počkej… když já… já si tě asi… chci vzít? Můžu?“
Hinata se začervenala a místo odpovědi ho políbila. V tu chvíli se už zbytek Akatsuki party přestal ovládal a propukl ve smích.

Deidara : „Už je konec, už se žení!“
Sasori : „Pomoci mu žádné není!“
Deidara : „Už si leze do chomoutu, moula!“
Sasori : „A jak zle se na nás kouká!“
Deidara : „Čeká chudák děcko!“
Sasori : „Neuvidí už nikdy péčko!“

Tobi pozorně poslouchal tu podivnou básničku, a pak se zeptal: „Co je to péčko?“
Deidara i Sasori zrudli a loupli po sobě očima. Nakonec se slova ujal Deidara : „Víš Tobi, ty jsi hodný kluk a hodní kluci tohle nesmí vědět.“ Odbyl ho.
Tobi se chtěl ptát dál, ale to už se vracela svatá trojice. A vypadali, že se nedohodli.

„Já prostě nechápu, proč by si ji měl brát!“ hádala se Konan.
„A třeba chce!“ bránil se Sasuke.
„Tak se jich prostě zeptáme, ne?“ navrhl Pein.
„Kde vlastně jsou?“ hledala je Konan. Ale nenašla. Nikdo je nenašel. Rozhádali se až do krve, aby zjistili, čí je to vina.

Za měsíc později jim přišla pozvánka. Pozvánka na svatbu Jiraiy a Hinaty. Dostavili se všichni. Slavilo se ve velkém. Saké teklo proudem, jídla byly tuny. Všichni se opili tak moc, že se usmířili. Dokonce i Sasuke a Itachi si přiťukli na odpuštění. A pokud všichni neumřeli, slaví všichni dodnes.

Teda až na Hinatu, která si skočila odrodit svou prvorozenou dceru, ale rychle se i s ní vrátila a pokračovalo se ve slavení.

Teda, slavilo se ještě víc!