Jsi šťastný?
Nasliboval jsem ti horo doly. Vyprávěl o modrém nebi, které ti snesu k nohám. Celé noci jsem nespal, neboť pohled na tebe byl jako ten nejsladší sen. Tak co se stalo? Proč teď zavírám oči když se ke mně přiblížíš? Proč jsem začal nesnášet vůni tvého šamponu? Proč si ke mně najednou o tolik milejší než předtím? A proč je teď tak těžké říct, že s tebou už nechci být?
Zase ke mně lezeš. Ježišmarija, podívej se, jak hloupě se tváříš. Nemůžu ten tvůj pitomý úsměv, co řve: „Naruto, jsem jenom tvoje, miluju tě, koukej!“ ani vidět. Hnusíš se mi. Toužím ti říct, ať vypadneš z mého života. Ale nemůžu.
Už jsem zašel příliš daleko. Splnil si všechny sny. Stal se hokagem, vzal si tebe – svoji lásku z dětství. Ale co z toho? Moje práce mě nebaví, vzala mi všechnu svobodu. Nikam nemůžu, nic nemůžu, jenom být ve vesnici, kdyby se náhodou něco stalo.
Poslední dobou se mi pořád vrací jeden sen. Sen, ve kterém jsem s ženou, která není moje. Ve vesnici, která není moje. To, co je v tom snu chci víc, než cokoli jiného, ale nevím, jestli mám dost odvahy to udělat. Unést svoji tmavovlasou princeznu, opustit vesnici… ani nevím, jestli by se mnou chtěla jít.
„Hokage – sama, přišla jsem vám podat hlášení z mise.“
„Hinato, kolikrát jsem ti mám opakovat, ať mi říkáš Naruto?“
„Omlouvám se Hoka….Naruko-kun. Zlikvidovali jsem tři špehy z Mlžné vesnice. Shikamaru je zraněný, ale už ho ošetřili. Nebylo to vážné.“
„Děkuju. Dobrá práce. Můžeš jít.“
„Děkuju. Tak zatím.“
„Hinato, počkej!“
„Co se děje?“
„Vlastně nic. Můžeš jít.“
Už vycházela ze dveří, když se otočila a zeptala se : „Naruto, jsi šťastný?“
Příští ráno vesničané marně hledal svého hokageho. Marně hledal klan Hyuuga svoji dědičku. Marně hledala Sakura svého manžela.
Jediné, co Konoha našla, byla uplakaná Sakura s těhotenským testem v ruce.
tamtoho nahoře si vůbec nevšímejte 
Alejka jenom zkoušela, jestli ještě umí aspoň trochu psát a zjistila, že ne
Veru, veru, šťastie býva vrtkavé. Ženieme sa plnou parou za niečím, a potom zistíme, že nie je všetko zlato, čo sa blyští. Nie každý je natoľko zviazaný zodpovednosťou, že je ochotný zaživa žiť v hrobe. A vekom sa priority menia. Tvoja poviedka núti zamyslieť sa, že vzťahy nie sú prechádzka ružovým sadom
hezký! originální a pěkně napsaný... 5
Ach ten sentiment...
Jestli je tohle podle tebe špatně napsané, chci vidět, co bude podle tebe dobře napsané...
Ta poslední věta mě donutila přejít s mírneho úsměvu do hlasitého smíchu. Skvělé povídka. xD
Alea iacta est – Kostky jsou vrženy (Caesar)
Alejko, tak jsi opět tu
. A žes nám tu taky pořádně chyběla.
.
Kušuj se svojí poznámkou, ty jsi rozhodně psát nezapomněla.
Popravdě jsem byla na začátku trošku skeptická k tomu, co po prvním odstavci přijde. Jestli to bude opět jen ten popis, nebo do toho vložíš něco víc. A stalo se.
Nevím proč, ale musela jsem se u toho usmívat. U toho, že když dosáhl všeho, co chtěl, šťastný nebyl.
Doufám, že tomuhle se dá říkat návrat ^^. A v tom případě je to opravdu návrat ve velkém stylu
• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda
Holky, moc děkuju
ale tak, snad poznám, když povídka není dobrá 
ale dík 
zítra tu snad hodím tu poslední kapitolu 
Uzumaki junior pomalu vzniká
Ja ti dám, že ti to nejde... Ide ti to a stále veľmi dobre
A toto... Hm, myslím, že toto by bolo veľké prekvapenie pre všetkých
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Ale nepříjemné překvapení! *doluje ze sebe zbytky NaruSaku fanouškovství*
Vítej zpátky, Alejko *-* Povídečka se mi líbila... a... nechceš jen tak náhodou trénovat psaní taky na Uzumaki juniorovi? ^^