Terapeut u Orochimara

Uchiha neochotně seděl v kroužku lidí. Tuhle hromadnou terapii vymyslel Orochimaru a zatím ho tu nikde neviděl.
„Tak začneme,“ řekl terapeut a podíval se přímo na Sasukeho. „Třeba ty. Proč jsi tady?“
„Protože musím,“ řekl tónem, z kterého všechny přítomné zamrazilo.
„Ale já myslel v organizaci. Pokud vím, přišel jsi dobrovolně.“
„Existuje muž, kterého chci zabít. Orochimaru mu může dát sílu tu pomstu vykonat.“
„Všichni víme, že nenávidíš svého bratra. Teď chci, abys to řekl nahlas. Tak, aby tě všichni slyšeli.“
„Já nenávidím,“ začal černovlasý mladík a bylo vidět, že uvnitř sebe s něčím bojuje. „Nenávidím Uchi-Uchihu… Sakra! Nejde to. I když vyvraždil celý náš klan, pořád je to můj brácha. Staral se o mě, když jsem byl malý,“ do očí se mu nahrnuly slzy, „nesl mě na zádech, když jsem si vyvrtl kotník a-a zacpával mi uši, když se rodiče hádali…“ Sasuke vyskočil a vyběhl s pláčem z místnosti, bylo za ním jen slyšet žalostné kvílení: „Itachiíiíiíi.“
Poté, co ozvěny jeho hlasu konečně utichly a co se přítomní trochu vzpamatovali, psycholog pokračoval.
„Ty, Sakone, jaký největší problém máš ty?“
„Ehm, ehm,“ upozornilo na sebe Sakonovo siamské dvojče.
„Yukone, na tebe jsem nezapomněl, neboj se. Jenom si myslím, že by vás měli lidé brát jako dvě odlišné bytosti.“
„Když on mě nemá rád,“ postěžoval si Yukon.
„Tak na mě nemáš pořád šahat! Víte jak je hrozné, když vás někdo neustále obtěžuje? Šahá na mě i na veřejnosti a já se před ním nemůžu nikam schovat!“
„Říkal jsi, že se ti to líbí!“
„Ták dobře, tohle je první krok. Jenom na sebe tolik nekřičte a začněte své problémy společně řešit. A Yukone, ty si dej chvíli pokoj od toho… ‚toho‘.“
„Teď já, ano?“ začal se hlásit Kabuto a terapeut mu dal slovo. „No, já…“ oproti tomu, jak se na to hlásil se do toho začal zamotávat.
„Kabuto, nadechni se a v klidu nám řekni, co máš na srdci,“ poradil mu. Kabu ho poslechl a začal.
„No já jsem v této organizaci jen kvůli jednomu člověku, kterého miluji.“ Tayuya se zvědavě našponovala, protože si na brejlouna už dýl dělala zálusk a Kabuto se zrovna chytal říct jméno své lásky. „Je to-“
„Někdo mi ukradl mého Fufínka!“ vběhnul do místnosti Orochimaru se zoufalým výrazem.
„Jak ukradl?“ nechápavě se na něj podíval Sakon, který byl slizounovým vpádem vyrušen z debaty se svým bratrem.
„Kdo je Fufínek?“ zvědavě se ptala flétnistka.
„Orochimaru-sama.“ Kabuto vyndal z kapsy růžového, plyšového králíčka a smutně mu ho podal.
„Kabuto? Proč?“ nechápavě si ho Orouš od něj vzal.
„Voní jako vy,“ přiznal mladík a pohled upíral na zem.
„Kabutoo,“ dojatě ho haďák objal, „odteď spolu budeme chovat anakondy.“
„A malý anakonďátka,“ usmál se Kabu a společně vyšli z místnosti.