manga_preview
Boruto TBV 07

Blázínku...

Jak lehké je propadnout šílenství, když ztratíte všechno, co máte? Jak jednoduché je vzdát se svého života jen proto, abyste získali všechno, co jste ztratili? Jak snadné je otevřít si svůj vlastní svět a žít jen ze svých tajných snů a přání?
Je to tak lehké, že když do toho jednou spadnete, už není cesty zpět.

Stačil jeden zbořený sen, aby se z ochránce stala zbraň. Stačila jedna nebezpečná zbraň, aby se zlomilo jedno srdce. A stačilo jedno zlomené srdce, aby napravilo chybu, která zavinila jeden nesplněný sen.

Když se sluneční paprsky odrážejí od čiré vodní hladiny, když pofukuje mírný větřík a když přitom sfoukává jemné listí z korun zelených stromů, je to idylická představa krásného dne, plného šťastných, spokojených chvil. Lidé tyto dny milují, chválí si je a pořád touží prožívat je znovu a znovu. Ať už při nich sedí pod stromy a relaxují nebo si jen v zaprášených ulicích vesnice při lahodném obědě povídají, dodává jim to energii. Energii, kterou získávají ze společnosti těch, které mají rádi. Těch, které milují. Samota je pro ně pojmem hořkosti a smutku, stejně jako dešťové kapky, snášející se na zem za ocelově šedé oblohy.
Ne ale všichni lidé jsou stejní.

,,Potřeboval jste něco?"
,,Ano...jednu velice delikátní věc."
...
,,Poslouchám."
,,Náš malý problém se kapánek rozrostl. Je teď pro všechny nebezpečný, takže ho budeš muset odstranit."
,,Chtěl jste říct pro vás. Pro vás je nebezpečný."
,,Co prosím?"
,,Nic."
,,Dobrá. Zbavíš mě toho problému dřív, než se nám to vymkne z rukou."
,,Z rukou se vám to vymklo už dávno."
,,Říkal jsi něco?"
,,Ne."
,,Uděláš, co jsem ti řekl. Nebo nebude ta šílenost jediná věc, která tu bude odstraněna."
,,Rozumím."

Mýtinka. Poklidné místo na severozápadě vesnice. Nikdo tam ale nechodil. Ne, nikdo. Kvůli ní.
Přišel na kraj jen trávou porostlé země a hlasitě si povzdechl. Už to bylo hodně let, co ji viděl. Vyhýbal se tomuhle místu stejně jako se vyhýbal vzpomínkám na ni. Měla být definitivně odstraněna z jeho života jako bylo vymazáno její jméno z týmových papírů.
Tohle nebyl úkol pro něj. Dělali mu to naschvál...tahle...mise, nebo co to vlastně mělo být. Jenom ho to ničilo. A ji to bude ničit taky, až se jí podívá do očí.
Udělal pár kroků do středu mýtinky, aby zjistil, kde právě teď jeho cíl je. Všude kolem ale byla jen zelená tráva.
,,Třeba to i jí samotné došlo..třeba...třeba..." spíš prosil, než konstatoval, přičemž stále hledal očima po travnatém plácku. A pak ji spatřil.
Skákala z jednoho místa na druhé, jako neposedná laňka. Hlasitě se smála a výskala, když se rukama snažila pochytit letící motýlky.
,,Ne, nedošlo...od té doby...se nezměnilo vůbec nic." Rozešel se k místu, kde tak radostně poskakovala, a snažil se přijít na pár slov, který by jí mohl říct, aby ji nevyděsil. Aby nevyděsil sám sebe.
Točila se do kola, s rukama zdviženýma k nebi. V očích jí zářily jiskřičky štěstí a bezstarosti, která ji teď celou obklopovala.
Ovšem...ne na dlouho.
Zastavila se, když za sebou uslyšela kroky. Srdce ji pořád hlasitě bušilo, hrudník se nadzvedával a zase padal dolů. Ďolíčky od úsměvu na jejích lících přinášely dojem jemné roztomilosti, která ji obalovala jako neviditelná, pozitivní energie. Stále s rozradostnělým výrazem ve tváři se podívala na nově příchozího. A svět jako by se zastavil.

Díval se na ni, jak sedí skrčená pod stromem a rukama si pevně objímá vyzáblé nohy. Tvář měla opřenou o odřená kolena a roztěkaným, vystrašeným pohledem neustále pokukovala po tajemném návštěvníkovi.
Zatnul ruku v pěst.
Tohle se stát nemělo! Něco mu slíbil...a nedokázal to splnit. Už tehdy to porušil. Ale co dělá teď? To není jen obyčejné porušení slibu, tohle je zrada.
Nechápajíc své konání jen nesouhlasně zakroutil hlavou.
,,hmmm...hmmm...hmmm"
Prudce se na ni otočil. Něco si pro sebe nesrozumitelně mumlala, nedokázal z jejího nemelodického bláznivého zpívání pochytit ani slovo.
Přišel blíž a přičupnul si k ní. Ani se nehnula. Jen, jakoby v transu, sledovala trávu před sebou a pořád si něco zpívala.
Tentokrát ji však slyšel.

,,Když jsme tam stáli
jak pomoc, co šla dál,
když nám do děr v pláštích
ledový vítr vál."

Sedl si na zem vedle ní a jen tiše poslouchal. Nevěděl, co znamená to, co říká. Co ale věděl jistě bylo, že to nějaký význam určitě mít bude.

,,Když řekli jsme ten večer,
že toho máme dost,
když naše mysli zaplnila
pouze čirá zlost."

Polkl. Její slova...začala mu dávat smysl. Jak mluvila, jak falešně prozpěvovala neznámou melodii, spíš připomínající bláznivě vyznívající řeči, a do ní zasazené verše, pochopil.
,,Přestaň..." zašeptal.

,,Když pomohli nám odtam,
kde chtěli jsme teď být,
když vzali nám to místo,
kde vždy jsme chtěli žít."

,,Přestaň," přidal tentokrát na hlase.

,,Když řekli, že je konec,
že dál už není nic,
když zakázali mi jít
s vámi do bezhranic."

,,Nech už toho!" rozkřikl se. Chytil ji za ramena a otočil ji čelem k sobě. Podíval se jí do tváře, do prázdných očí, očí bez života.
Vráska na jeho čele zmizela, když mu došlo, že přesně tohle byla ta věc, kterou po něm chtěli. Aby jí ublížil...takhle ublížil. Ona ale potřebovala pomoc. To, že se k ní lidé chovali jinak, než by se chovat měli...dělo se to. Ovšem těch lidí bylo až příliš mnoho. Tak proč by měl mezi ně patřit i on?
Jednou slíbil, že na ni dá pozor. Jednou to porušil. A jednou...to dodrží.
Její oči byly jako sklo. Jako mrtvé moře. Chtělo se mu brečet. To kvůli němu...to kvůli němu se to všechno...ne, nechtěl na to myslet.
Přitáhnul si její poddajné tělo k tomu svému a položil si svoji hlavu na tu její. Potřeboval teď cítit její blízkost. Tlukot jejího srdce. Aby se ujistil, že tu s ním ještě pořád je. A že není pozdě udělat věci, které chtěl udělat už dávno.

,,Když nechali mě ležet
v té husté bílé tmě,
když naivně jsem myslela,
že samota pomine."

Znovu začala. Nebrala ohledy na něj, ale ani na sebe. Pořád povídala, mumlala, prozpěvovala.
Nedivil se jí. Zažít to, co ona, být jako ona.
Nedokázal si představit, jak se teď musela cítit, jak jí muselo být. Co to s ní dělalo, když mu tu vykládala všechno co zažila. Když mu to ukazovala...po svém.

,,Když už nebyl způsob,
jak bych mohla k vám,
když vzali mi tu myšlenku,
ve který byl můj plán."

,,Prosím...vzpamatuj se," šeptal jí do ucha, zatímco se pomalu kolíbala dopředu a dozadu, stále si držíc obě kolena co nejblíže u sebe. Rty měla mírně pootevřené a v očích ten typický, bezduchý výraz. Ten, kterého se všichni báli. Ten, kvůli kterému se jí vyhýbali. Ten, který byl přesnou definicí toho, co teď vlastně byla.

,,Když ze strany na stranu,
kolíbat se jen,
když celé se to tvářilo
jak šílený sen."

Přitáhl si ji pevněji ke svému tělu, aby už se dál nekolíbala. Aby se vrátila znovu do stavu, v jakém byla, než přišel. Aby byla šťastná....sice bláznivě šťastná, ale pořád šťastná. Aby se v jejích očích odrážel život a sršela z ní energie. Protože to stvoření, které se mu teď krčilo v náručí...to nebyla ta dívka, kterou kdysi znal. To nebylo děvče, kvůli kterému se tak rád smál.
Tohle byla jen prázdná skořápka, která tu po ní zůstala. Po...tom všem.

Sklonil hlavu, aby se na ni znovu podíval....ale...nebyla tam. Místo toho mu v náručí poletoval jen párek motýlků. Byli barevní...překrásně barevní. A pak...se z nich ta barva vylila. Začala mu stékat na modré kalhoty i zelenou vestu a lepila se mu na ruce. Zem kolem něho už byla celá zaplavená, jak se směsice žluté, zelené a červené barvy, doprovázené oranžovými odstíny, plazila dál a dál.
Zmateně se rozhlížel kolem sebe. Nechápal to. Jak mohla? V tomhle stavu? To...to bylo prakticky nemožné. Ale ona to přesto dokázala.

,,Když barvy místo černých linek
do plátna se vpily,
když nezůstal tam ani jeden
malý kousek bílý."

Její hlas zněl všude kolem, opět jako falešně přednášená rýmovačka. Hlasivky jí přeskakovaly z nižších tónů do vyšších nezávisle na sobě. Jako bláznivá melodie.
Věděl, co to znamená. Poznala ho, znovu si vzpomněla...a tohle je trest.
Zavřel oči a snažil se trochu zkoncentrovat. Barva, která se mu vylila na oblečení, ho začala pomalu celého obalovat. Nějaká neznámá síla ho donutila oči opět otevřít a dívat se na všechno kolem.
Okolí, tvořené zelenými stromy, se začalo rozpíjet. Azurová modř spolu s jarní zelení se do sebe zaplétaly a utvořily tak šílené pozadí.
Hlava se mu začala točit. Něco nebylo v pořádku. Tohle nebyl ten typ, který čekal. Mělo to být rychlé, kruté, násilné. Ale teď...bylo to pomalé, klidné...jemné. Možná ale, že jejím cílem nebylo zabít ho. Možná...chtěla jen, aby pochopil, jak se cítila. Chtěla mu to ukázat to všechno. Ty barvy, který se do sebe vpíjely...bylo to šílené.
Hlava se mu točila víc a víc, bylo mu špatně. Chtěl, aby to skončilo. Aby ho přestala takhle mučit. Ale co vlastně čekal...po tom, co jí ho sebral.
Nechal je, aby ho zabili. Nechal je, aby ji odvedli. Nechal je, aby z ní udělali to, co byla. A ten největší vtip byl v tom, že ona to být chtěla. Pro něj...pro člověka, kterého zradil.
,,Já už to chápu."

Otevřel oči. Přímo nad ním se skláněla větev přilehlého stromu, o který se před vstoupením do jejího genjutsu opíral. Krátce zamžoural, načež se rychle posadil a rozhlížel se kolem sebe. Hlava ho pořád nesnesitelně bolela, ale to teď nebyla jeho hlavní priorita. Potřeboval zjistit, kde je. Potřeboval ji vidět. Potřeboval....dostat ji někam pryč, než bude pozdě.
Stoupl si, aby měl větší rozhled. A spatřil ji...znova. Tentokrát však netancovala v pomyslném závěji rozptýlených barev, nesnažila se polapit létající motýlky ani se nesmála. Stála a dívala se na něj. S očima střízlivýma, pořád v nich však viděl jen tu bláznovskou sentimentální touhu po tom, co zkrátka mít nemohla.
,,Je pryč. Nemůžeš tu na něj věčně čekat."
Rozešla se k němu. Jemným, ladným krokem našlapovala na zelenou trávu. Skoro to vypadalo, jako by se vznášela.
,,Vzpomněla sis...prosím...musíš to pochopit. Tady...už prostě být nemůžeš!"
Jako by ignorovala jeho slova. Stále se stejným výrazem v tváři udělala ten poslední krok, který je od sebe dělil.
,,Prosím..."
Podívala se mu do očí. Zahlédl v nich pichlavou lhostejnost. Tu, kterou se na něj dívala, když ji odváděli. Tu, kterou do něj svým pohledem vpravovala, když ho nezachránil. Tu, kterou mu teď dávala najevo, že je konec. Že ona se svého mrtvého snu nevzdá.
Stoupla si na špičky a přiblížila svá ústa k jeho uchu. Jazykem si olízla rty a jemně se nadechla.

,,Když staly se ty věci,
který já v hlavě mám,
ty, který ti neřeknu,
ty, který nedám..."

Jak lehké je propadnout šílenství, když ztratíte všechno, co máte? Jak jednoduché je vzdát se svého života jen proto, abyste získali všechno, co jste ztratili? Jak snadné je otevřít si svůj vlastní svět a žít jen ze svých tajných snů a přání?
,,Blázínku..."

Poznámky: 

Návratovka by měla být jen jedna. Jedna po tom, co přestanete psát, ale později si uvědomíte, že bez toho prostě nemůžete žít. Bohužel pro mě já si to uvědomila až na podruhé. A teď se jen modlím, aby tu neplatilo pravidlo do třetice všeho dobrého.
Ano, tohle je má druhá návratovka. Některým se nebude líbit styl, jakým je to psaný, jiní budou odsuzovat nelogičnost a nenávaznost některých částí textu a těm dalším bude kostí v krku nadměrný počet trojteček. No a co. Jsem s tím plně spokojená tak, jak jsem to napsala. A jak to vezmete vy, to je jen vaše osobní věc.

Věnováno všem, kteří i přes všechny překážky života, nedostatky času nebo jen chvilkovým nechutím stále píšou a obohacují tak naše duše o spousty překrásných a srdci psaných děl.

4.96875
Průměr: 5 (32 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele nettiex
Vložil nettiex, So, 2016-09-24 21:05 | Ninja už: 5877 dní, Příspěvků: 3653 | Autor je: Editor všeho, Kankurova kosmetička

"Když ze strany na stranu,
kolíbat se jen,
když celé se to tvářilo
jak šílený sen."

Jop. Stále to má své kouzlo.

Obrázek uživatele ...DarnakoKita...
Vložil ...DarnakoKita..., Pá, 2012-03-23 19:26 | Ninja už: 5922 dní, Příspěvků: 12 | Autor je: Prostý občan

Nemůžu najít vhodné slova k tomu, abych vyjádřila co se mi teď honí hlavou. Dokázala jsi nastínit jedinečnou atmosféru, i když to na mě bylo šíleně creepy, protože jsem se vrátila do dětských let, kdy mě trápily podobné noční můry (neber to však ve špatném slova smyslu). Jen dodám máš talent a klidně bych si od tebe přečetla knížku =))

Obrázek uživatele Rikki
Vložil Rikki, So, 2012-02-18 15:38 | Ninja už: 4655 dní, Příspěvků: 457 | Autor je: Prostý občan

přečetla jsem si nejdřív hlupáčka, pak blbečka a nakonec mi došlo, že jsi jedinečná spisovatelka... je v tom něco neobyčejného, zvláštního... zamilovala jsem se do stylu tvojeho psaní, nevím jak ti mám vysvětlit, co si o tom myslím, prostě mi došly slova Smiling jsi prostě skvělá autorka
PS: můžu si půjčit písničku/básničku z téhle FF? Laughing out loud

Obrázek uživatele Myslbek
Vložil Myslbek, Ne, 2012-02-05 18:01 | Ninja už: 5048 dní, Příspěvků: 196 | Autor je: Prostý občan

Jako už po několikáté v tomto i minulém roce jsem se pustil do čtení všech tvých povídek. Blázínka jsem si nechal na konec a jsem za to rád. Bylo by zbytečné tu opakovat to, co už všichni řekli přede mnou. Tahle povídka je prostě kouzelná a podle mého skromného názoru nejlepší, kterou jsi kdy napsala Smiling Není dokonalá, ale právě v tom je ta krása Smiling

Ať si myslíte, že něco dokážete, nebo nedokážete, pokaždé máte pravdu...
- Henry Ford

…hodina se skloubila s hodinou…
…a ráno zmizelo v plášti večera…
…protože nastal čas pro další den…
…ten dlouhý, slunečný den…
…kdy se nechtěně rozhodlo úplně všechno…
… a pak, po pár měsících…
…se rány otevřely znova…
…aby se mohly v průběhu let znovu zacelit…
…i přes to po nich vždycky zůstanou jizvy…
…a ty se nikdy nezahojí.

Hlupáčku...
story by Kimm-chan

Obrázek uživatele nettiex
Vložil nettiex, Ne, 2012-02-05 17:00 | Ninja už: 5877 dní, Příspěvků: 3653 | Autor je: Editor všeho, Kankurova kosmetička

Ne, Blázínek pro mě prostě nikdy neztratí své kouzlo. Šílené a krásné.

Obrázek uživatele akai
Vložil akai, Ne, 2011-04-10 15:05 | Ninja už: 5627 dní, Příspěvků: 1219 | Autor je: Asumův zapalovač

Ten střed... celý střed mi to připomínalo nějaký sen. Sen, kdy se těmi trojtečkami vyjadřovala nejistota, takové to jak to samotná hlavní postava úplně nechápe a přesto o chvíli později se zase zdá být všechno naprosto normální, možná až obvyklé.
Možná kvůli tomu se mi střed líbil naprosto nejvíc (i když i zbytek... ale ten střed ještě o něco víc Smiling)

you wanetd it; chtěla jsi to… tak si sakra nestěžuj!
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.

„What a world we live in, to see such unique idiots…?”

Obrázek uživatele Aki no sakka
Vložil Aki no sakka, Po, 2010-08-16 14:41 | Ninja už: 5363 dní, Příspěvků: 701 | Autor je: Prostý občan

U téhle povídky jsem měla chuť vytáhnout poznámkový blok a zapsat si všechno, co se mi na tom líbilo. Zkusím to bez něj.
Bylo to úžasný. V celé té povídce bylo tolik vjemů, barev, pocitů... že jsem si to četla dvakrát, aby mi nic neuniklo. Všechno je to tak zvláštně namíchné, správný poměr surovin xD *mele z hladu* - prostě popis na jedničku. Zvlášť to genjutsu a ta "proměna" oné dívky...
Zatraceně moc se mi líbil ten rozhovor na začátku. Byl tak reálný a zvláštním způsobem vtipný, že se stydím za svoje umělé věty Laughing out loud
A ano, nejlepší nakonec - písnička. Neumím popsat jinak, než že to bylo skvělé a líbilo se mi to *mizivá slovní zásoba*.
Za pět Smiling.

Obrázek uživatele Nairobi
Vložil Nairobi, Čt, 2010-08-12 17:15 | Ninja už: 5389 dní, Příspěvků: 442 | Autor je: Prostý občan

Měla jsi pravdu. Mohla by sice vadit nelogičnost, nenávaznost a nadměrný počet trojteček. Ale copak musí být povídka dokonale napsaná, srozumitelná, spisovná a tak dále a tak dále?
Podle mě nemusí. Podle mě by neměla. Takový povídky můžeš číst, ale nikdy se do nich nevžiješ. Nevím jak to popsat - když jsem tuhle povídku četla, přišlo mi, jako kdybych v ní byla. Cítila jsem se hrozně zvláštně, tak trochu bláznivě - to je u mě sice normální Laughing out loud, ale chci říct, že málo která povídka mě takhle, jak já říkám, "naladí".
Tak trochu mě to uchvátilo, hlavně ta písnička/básnička Smiling. Ta povídka je hrozně zvláštní, a svým způsobem krásná Smiling.
Btw: jak už se tu někteří zmiňovali, opravdu by to chtělo víc hvězdiček Sticking out tongue Laughing out loud.

..Cause it’s love, it’s love, it’s love, it’s love, it’s loving, yeah Z lásky

Obrázek uživatele Amael
Vložil Amael, Út, 2010-07-27 16:43 | Ninja už: 5457 dní, Příspěvků: 819 | Autor je: Prostý občan

nevim, co říct... už jak sem začala číst, měla sem hroznej pocit úzkosti, ta holka mi připomněla někoho, koho sem kdysi znala, někoho, kdo byl kdysi mnou, a jsem neskonale vděčná, že jsem se ho dokázala zbavit a být tím, kým jsem být chtěla...
celjtila sem se, jako bych v tý povídce sama byla a sledovala to všechno z povzdálí, vážně mi naskočila husí kůže a přitom stačilo tak málo, aby to každý pochopil... nebylo na tom nic složitého a proto je to tak skvělé... je jedno, kolikátá návratovka to bude, pro mě je to skvělý Smiling

Obrázek uživatele Tall
Vložil Tall, Út, 2010-07-27 15:55 | Ninja už: 5877 dní, Příspěvků: 2469 | Autor je: Tsunadin poskok

Jsi krutý autor. Takhle něco napsat a nic nevysvětlit.
No nic k samotné povídce. Jak už někdo tady říkal, je to hlavně znepokojivé. Tak bych to trochu přirovnal k pocitu z Cassherns Sins, ale jen okrajově.
Takže co k tomu říct, bylo to hezké, příště jen víc mysli na čtenáře, který chce mít ve všem jasno.

"Naděje je ječmen!"

Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.

Obrázek uživatele nettiex
Vložil nettiex, Po, 2010-07-26 21:28 | Ninja už: 5877 dní, Příspěvků: 3653 | Autor je: Editor všeho, Kankurova kosmetička

Tečkované, nelogické, bláznivé... povídka, která se nechápe pomocí slov, ale pomocí citů. A ty já mám ráda.
Zanechala ve mě takový... zvláštní pocit. Jako... když čteš o bláznovi - či se na něj díváš - a cítíš přitom soucit, zmatek, porozumění... já nevím. Ta povídka - nebo spíš lidi v ní, mě nějak zneklidňují. Blázínek...

Občas mě s lítostí napadne, proč jsem si už dávno nezačala dávat povídky ostatních do Oblíbených. Kolik bych si jenom ušetřila hledání a vzpomínání! No, nedávno jsem to začala napravovat, takže kromě hvězdiček klikám i tam.

A... ta písnička. Ta písnička je úžasná... ,,Když ze strany na stranu, kolíbat se jen, když celé se to tvářilo jak šílený sen..."

P.S. Tu písničku jsem se rozhodla dát naprosto arogantně a bez dovolení do podpisu. Vím, že jsem strašně zlá a nezdvořilá... ale pomysli na mé ručičky, kterým se to už nechce přepisovat, a řekni, že ti to nevadí, prosím Smiling
Protože... ty poslední verše se mi vryly do hlavy obzvlášť silně.

Obrázek uživatele Kimm-chan
Vložil Kimm-chan, Po, 2010-08-16 16:07 | Ninja už: 5929 dní, Příspěvků: 759 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Mé stručné Děkuji









• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda

Obrázek uživatele Dyrim 少し雌
Vložil Dyrim 少し雌, Po, 2010-07-26 17:49 | Ninja už: 5774 dní, Příspěvků: 333 | Autor je: Prostý občan

Lidem se toho nelíbí a nelogických věcí je na světě až až. Ale něco mi říká, že tohle se líbit bude. Eye-wink

Jsem jen prach ve větru... Moje existence je bez významu... Zmizím na věčnost... A přesto... Možná si jednou někdo vzpomene... Doufám... Nevěřím... Zůstávám... Jsem jen prach... Prach ve větru... Vítr mi dal křídla... Nemám víc co si přát... Doufám... Nevěřím... Jsem jen člověk... I kdybych chtěla víc... Nesmířím se tím... Protože jsem jen člověk... A člověk je prach ve větru...

Obrázek uživatele kakashina
Vložil kakashina, Po, 2010-07-26 13:54 | Ninja už: 5668 dní, Příspěvků: 268 | Autor je: Prostý občan

Páni...nemám slov....tvoje dílo mě vážně dostalo.... a souhlas, fakt tu není dost hvězdiček.

K&I senseiové s.r.ž- NOVÁ ANIME PŘEKLADATELSKÁ SKUPINA (jíž jsem členem)

...Ponořte se s námi do světa anime ...

Obrázek uživatele DeChu..
Vložil DeChu.., Po, 2010-07-26 08:42 | Ninja už: 5247 dní, Příspěvků: 74 | Autor je: Prostý občan

Je to překrásné,dokonce si myslím,že mi ukápla slzička.Ale mám jen jednu kritiku.Není tu dost hvězdiček Laughing out loud