Sasuke zaboduj! 2 Aneb kdo ještě nehrál monopoly? 003

„Blbost,“ vyjádřil poněkud rázně svůj názor Naruto a obrátil svůj pohled na Sasukeho.
„Co na mě tak čumíš?“ zjišťoval Sasuke, „tak jsem zase v něčem poslední, zvykl jsem si a už mi to ani nevadí,“
„Cože, tohle není ten Sasuke, které ho jsem znal, ten by se nikdy nesmířil s porážkou.“
„Já se nesmířil s porážkou, já jen takticky vyčkávám.“
„Já vím, že ono to není jednoduché se srovnávat s někým, jako jsem já, každý prostě nemůže být nejlepší,“ zazubil se na něj Naruto.
„Pche,“ ozvalo se z hloučku kluků.
„Kdo to byl?“ začal zuřivě zjišťovat Naruto jenže nikdo nevypadal, že by se chtěl přiznat a tak pokračoval, „já jsem nejlepší, to Ti jistě každý potvrdí.“
„Sorry,“ ozval se najednou Kiba, „mám nějak pocit, že si pleteš slovo nejlepší a nejtupější. Já vím, že při tvé inteligenci v tom nějak nějaký větší kvalitativnější rozdíl nevidíš, ale on tam je.“
„Ty, já Tě zabiji,“ postavil se Naruto a rozběhl se za Kibou.
„Proč ten člověk chce stále někoho zabíjet?“ řekl si pro sebe Sasukeho a jen pozoroval situaci, které vypadala dosti komicky. Ale přinesla mu další možnost se vypařit, protože v rozpoložení této společnosti se žádná další smysluplná konverzace nedala přepokládat a nejlepší nápad pro něj by teď bylo být, co nejdále od nich.
„Stát,“ ozvalo se zase za jeho zády.
„Co zase?“
„Co bude s mým inteligentním nápadem?“ zjišťoval poněkud rozhozeně Naruto.
„Moc si vážím tvého zájmu, ale já to zvládnu sám,“ snažil se ho přesvědčit Sasuke.
„Tady si někdo vážně fandí.“
„Já si nefandím, ale ještě nejsem tak zoufalý, abys mi musel pomáhat s holkou.
„Jsi si jistý?“
Tahle otázka sice vyvolala v Sasukem závan nejistoty, ale přece nemůže ztratit i ten zbytek tváře, který mu ještě před touto pánskou společností zůstal a tak rozhodně odpověděl: „Ano.“
„Jak myslíš. Ale jak víš, já jsem tu vždy pro tebe,“ ujišťoval ho Naruto, jenže tato odpověď dostala Kibu na lopatky a začal se nehorázně smát.
„Tak ty si tu jenom pro Sasukeho, to jsem si o tobě nemyslel, že necháš Hinatu zrovna kvůli Sasukemu, ale jako páreček by Vám to vážně slušelo. Jen mi řekni, kdo bude ženich a kdo nevěsta?“ neodpustil si rýpavé poznámky.
„Teď už Tě vážně zabiji,“ řekl znovu na Kibovu adresu Naruto a rozběhl se za ním. Sasuke to opět nevěřícně pozoroval a přemýšlel nad tím, jestli Naruto vážně takový blázen nebo si na něj jen hraje. I když na druhou stranu měl radost, že má takového kámoše, na něhož se může vždy spolehnout.
Když šel Sasuke setmělými ulici Konohy, stále mu přicházely do hlavy otázky na něj a na Sakuru, ale odpovědět si sám nedokázal a v hlavě vždy zůstalo pouze to slovo proč?
„Tak jak bylo?“ ptala se ho mile Sakura, když otevřel.
„Mám si něco vymyslet nebo chceš slyšet pravdu?“
„Pravdu.“
„Po pravdě mohlo být i hůř, i když mohlo být také lépe,“ přišel s odpovědí Sasuke.
„A co jste řešili?“
„Na toto téma bych se nerad bavil, je to pro mě lehce kompromitující.“
„Aha,“ usmála se na něj potměšile Sakura.
„To tady jen čekáš, aby si šla teď domu?“
„Ne, já tu čekám, abych zjistila, jestli ses v pohodě vrátil domu.“
„Tak doma jsem, i když v pohodě zase tak moc ne.“
„Ale ty to zvládneš, já ti věřím,“ usmála se na něj, líbla mu pusu na rty a už byla na odchodu, jenže Sasuke ji chytil za ruku a tak se na něj Sakura jen nevěřícně podívala.
„Nechoď,“ pronesl celkem toužebně Sasuke.
„A co tu budu dělat, vždyť je pozdě.“
„No já bych věděl, co bychom mohli dělat,“ mrkl na ní.
„Jestli myslíš, to co si myslím, že si myslíš, tak na to rovnou zapomeň,“ řekla poněkud rozhodně Sakura.
„Jak si můžeš myslet, že bych mohl na něco takového myslet?“
„Protože znám kluky, ale ty si moje světlá výjimka a co si měl tady v plánu?“
„No já jsem si říkal, že bychom si mohli zahrát třeba monopoly,“ pronesl nevinně Sasuke.
„To zní sice velmi lákavě, ale já vážně musím domu.“
„Tak někdy příště, ale rozhodně si to spolu musíme někdy zahrát,“ mrkl na ni.
„Fajn, to bych mohla říct ještě někomu, jestli nechce přijít, aby byla větší legrace.“
„To je fakt, že by mohla být větší legrace, ale já bych to napoprvé hrál s tebou raději sám.“
„Jak chceš, když myslíš, že to tak bude nejlepší, tak si je někdy sami dva zahrajeme, ale teď už vážně musím jít, tedy pokud nechceš, abych byla mrtvá.“
„V pohodě, nemám Tě doprovodit?“ zeptal se Sasuke galantně.
„Ne, to nestojí za to,“ mrkla na něj Sakura a vyběhla ze dveří.
Sasuke se za ní jen díval, jak mizí v ulici a přemýšlel nad tím, co by mu asi udělala za to, kdyby zjistila, co skutečně myslel za tím hrát monopoly.