Složité rozhodnutí 2

Pomalu se připozdívá a v Konoze vrcholí přípravy k odchodu mírové skupiny. V jejím čele stane nikdo jiný než samotná Hokage společně s dědicem hlavní větve Hyuuga klanu, Hyuuga Hinata. O jejich bezpečnost se bude starat několik členů Anbu, tým vedený Hatake Kakashim a několik speciálně vybraných Jouninů. Výprava Konohy chtěla na jednání dorazit jako první, nedůvěra k nepříteli byla totiž příliš veliká.

Před pěti lety, při pokusu ukončit tento konflikt, se Oblačná vesnice zavázala volným přístupem na jednání, ale místo toho byla delegace z Konohy zmasakrována na rozkaz předešlého Raikage. Jako vůdkyně vesnice už Tsunade nechtěla připustit žádné takové ztráty a své nejlepší zvědy nechala pracovat hluboko za nepřátelskými liniemi. Měli za úkol pozorovat v akci nejschopnější shinobi nepřítele. Jejich zrak se po několika dnech zaměřil na mladého dvanáctiletého chlapce, který ovládal podivnou chakru. Neměli pro to vysvětlení, ale Tsunade moc dobře tušila, že Kuma má ve svém středu dalšího Jinchuurikiho. Vedle Hachibiho tu musel být další a velmi silný, který mohl změnit postavení sil mezi znepřátelenými národy. Na setkání válečné rady se pak Tsunade rozhodla k odstranění této hrozby, ale tajemný chlapec z ničeho nic zmizel z bojů. O jeho přítomnosti se Konoha znovu dozvěděla teprve před pár týdny, kdy zcela nečekaně zastavil útok na opěrný bod Oblačné. Triumfálnímu vítězství přihlížel i Kakashi se Sasukem, kteří nevěřícně hleděli na sílu mladého shinobi. Oba se vrátili domů a sdělili novinky o tajemném ninjovi. Jen po deseti dnech se Kakashi a Tsunade dozvěděli, že tajemný Jinchuuriki se stal novým Raikage Oblačné vesnice, který chce v nejbližší době ukončit válku. Příslib takové změny byl nečekaný, ale zároveň potěšil srdce každého unaveného ninji. Tsunade byla od té doby velice nervózní a jediná věc, která ji dokázala uklidnit, byla láhev saké.
Tsunade sama sledovala ze své pracovny, jak se vesnice připravuje na její odchod a případné přepadení ze strany nepřítele. Hleděla na tvrdě pracující a vůbec si neuvědomovala, že nebezpečí jejímu národu nehrozí jen od Oblačné vesnice.

Náhle se ocitáme v jiné vesnici, kde v její nejvyšší věži dochází ke schůzi nejmocnější teroristické organizace, Akatsuki.
„Kdy k tomu má dojít?“ zeptá se Pein se zavřenýma očima
„Za sedm dní, pane!“ odpovídá Zetsu
„Už tak brzy?! To je blbost, Jashin-sama bude zklamaný, že se ti idioti dál nezabíjí!“ vlétl do ticha rozčílený hlas
„Můžeš alespoň jeden den vynechat ze svých keců toho tvého Boha, Hidane!!!“ osočil ho Kakuzu
„Laskavě zavři hubu, Kakuzu! Nikdo se tě o nic neprosil.“ zareagoval Hidan

Najednou se zvedají dva členové a opouštějí jednání
„Hej, hej, hej…kam si myslíš, že jdeš Itachi?“ ptá se horlivě Hidan
„Není to zřejmé? Chystám se zamezit té smlouvě!“ odpoví mu klidně Itachi a pokračuje dál
„Není potřeba spěchat, Itachi. Doposud jsme byli úspěšní v lovu Jinchuuriki, tak nesmíme nic uspěchat.“ ujal se slova Pein a na jeho slova Itachi reagoval tím, že se znovu usadil
„Konoha a Kuma se vydali cestou míru, ale to je pro naši věc nepřípustné, tak proč bráníš Itachimu v jejím přerušení?“ zeptala se tázavě společnice Peina, Konan
„Hachibi a Kyuubi jsou poslední Jinchuuriki, kteří nám chybí a já nehodlám přijít o možnost jejich chycení kvůli nepřipravenému útoku. Známe polohu jednání a tam také udeříme. Naším cílem je zatím jen jeden z nich a proto půjdeme tentokrát všichni.“ prozradil úlomek svého plánu Pein

Po necelé hodině se všichni přítomní členové Akatsuki shodli na plánu útoku a pomalu se rozcházeli na různé strany. Jejich jediným cílem pro nadcházející dny je ukořistění jednoho Jinchuurikiho a vyprovokování toho druhého. Obavy se však nevyhnuli ani Peinovu obličeji, který měl po svém boku svou věrnou Konan.
„Peine, co tě trápí?“ zeptala se jeho nejvěrnější
„Kyuubi no Jinchuuriki, Yondaime Raikage bude problém, Konan!“ svěřil se Pein
„Není to osud, že otec i syn jsou Čtvrtými vůdci svých vesnic?“ zeptala se nervózně papírová královna
„Minato Namikaze, hm? Svému otci se ještě nerovná, ale brzy by mohl. Bylo by dobré, zmocnit se nejdříve jeho, Konan!“ odpověděl jí zamračeně Pein

Bez sebemenšího tušení se Čtvrtý Raikage připravuje doma na odchod za dohledu svých přátel. Moc dobře ví, že Konoha bude na místě daleko dříve než on, ale věřil čestnosti Tsunade a nedělal si s nějakými problémy vůbec hlavu. Jeho myšlenky se upínaly jediným směrem a to k úspěšnému podepsání mírové smlouvy s Konohou. Ve své pracovně na pohodlném křesle klidně odpočíval, když tu za ním přišel jeho učitel a přítel.

„Máš strach, Naruto?“ zeptal se člen zvláštních jednotek Oblačné a sensei
„Nemám strach o sebe, ale bojím se o budoucnost vesnice, Katsuri-sensei.“ Odpověděl klidně Naruto
„To je pochopitelné, chlapče. Vesnice do tebe vkládá veliké naděje, jsi náš vůdce a to je pocta, kterou k tobě cítí všichni tví lidé.“ pokývnul Katsuri a přiložil ruku na Narutovo rameno
„Děkuji ti, sensei. Jste moudrý, a proto chci využít vaše zkušenosti a váš rozum.“ naznačil svou starost Naruto, když pohlédl svému učiteli do očí
„Hm, co bys chtěl, abych udělal, Raikage-sama?“ zeptal se pokorně Katsuri
„Musíš mi poradit, jak se mám zachovat před klanem Hyuuga? To kvůli nim byla válka a já jim to nemohu odpustit!“ prozradil své dilema Naruto
„Na svou otázku musíš nalézt odpověď ty sám. Jsi Raikage Oblačné vesnice a nikdo jiný neví, co je nejlepší pro náš národ. Vzpomeň si, co jsem tě učil: Muž se nestane pravým ninjou do té doby, než se naučí konat těžká rozhodnutí a přijme za ně veškerou zodpovědnost.“ předal svá moudra Katsuri, poté se uklonil a odešel z pracovny, kde zanechal Naruta samotného. Ten si začal vybavovat vzpomínky na nedávné boje na hranicích země:

Pomalu se stmívalo, Naruto procházel první linií a pomáhal lékařům odnášet raněné. Bylo to těžký den, při kterém zemřelo několik desítek ninjů, smrt každého druha Naruta silně bolela. Soucítil s rodinami padlých a zároveň dokázal nenávidě každého shinobi z Konohy. V příliš brzkém věku se seznámil se smrtí, která je neodmyslitelným nepřítelem každého bojovníka. Naplněn smutkem a zuřivostí se Naruto vydal na obhlídku za nepřátelské linie, snažíce se zjistit počet nepřátel. Jeho kroky ho dovedly až k malému jezírku, kde spatřil malou skupinku ninjů z Listové vesnice, jež čítala sedm členů. V jejich středu stál člen Anbu, což bylo poznat podle masky, ale víc než on Naruta zaujala dívka, která stála opodál s podivně bílým zrakem. Dlouho na ní jen tupě zíral z bezpečí svého úkrytu v koruně stromu, až si vzpomněl, že podobné oči mu popisoval jeho sensei, byl to Byakugan, Kekkei Genkai klanu Hyuuga.

Překvapivě však necítil nenávist k této kunoichi, která Naruta jakoby očarovala. Jen tak tam stála a ani nic nedělala. Naruto byl opařený a chvíli se nedokázal vzpamatovat, ale nakonec zatřásl hlavou a pomalu se vytrácel pryč. Při odchodu však neopatrně zavadil o větev, která ihned praskla. Tento rámus na sebe přivedl pozornost všech sedmi nepřátel včetně mladé slečny s Byakuganem. Ihned ho aktivovala a zaměřila své oči na Naruta, který si sám začal v hlavě nadávat. Ohlédl se dolů a spatřil, jak se k němu protivníci sbíhají. Nejrychlejší byl člen Anbu, který svou katanou prorazil Narutovo rameno a srazil ho ze stromu na zem. Když shinobi z Konohy doběhli k Narutovu tělu, tak spatřili probíjející elektřinu na jeho těle. Člen Anbu už nestačil pustit svůj meč, když se do jeho těla svezl silný proud elektřiny, který zničil tělo. Ninjové z Konohy se začali rozhlížet kolem a prozkoumávali okolí, jedině dívka z klanu Hyuuga zůstala na místě a zírala na místo, kde před chvílí došlo k výboji. Pomalu rušila svůj Byakugan a pro sebe si špitla:
„Raiton, Kagebunshin-kun? Kdo ten kluk byl?“