Oko, jež smrt mi dala 03.

Suigetsu zrychleně dýchal a díval se vytřeštěnýma očima před sebe. Po chvilce paralýzy sprintem vyběhl k Juugovi, který v bezvědomí ležel na lesní půdě. Když k němu Suigetsu doběhl, zděsil se. Celé jeho tělo pokrývaly modřiny, místy měl i různé tržné rány, ze kterých pomalu tekla krev. Co ale bylo na celé situaci nejbizardnější? Podivně pokojný úsměv, který se rozléval po Juugově tváři. A také to byl právě ten úsměv, který Suigetsovi říkal, jak se tohle mohlo stát. Se špetkou naděje chytil přítele za ruku a snažil se nahmatat puls.
Víčka mu unaveně klesla a ruka ochabla. Klečel nad přítelem a věděl, že je to naposledy. Juugo už se nikdy neměl zvednout. Jeho tělo pomalu chladlo a krev přestávala proudit ven z ran. Naproti tomu z pod Suigetsových víček se vyřinuly slzy. Bezděčně sevřel ruce v pěsti a zatnul zuby. Už delší dobu sledoval, jak Juugo slábne a objevují se na něm rány, přestože se nedostal do žádné bitky. Kdykoli se však zeptal Juugo jen pokrčil rameny a usmál se oním úsměvem, jenž mu nyní zdobil tvář. Úsměvem, jehož autorem byla Deeya.
Při myšlence na ni se Suigetsu zachvěl. Bál se jí. A byl si stoprocentně jistý, že ona to ví. Přesto se zdálo, že zatím si ho nevšímá. Nijak nezměnila své chování. Ani poté co zabila Karin. Suigetsovi se před očima prohnala vzpomínka na bezvládné tělo ležící u kořenů rozložitého stromu. Vytřeštěné oči, dokořán otevřená ústa a pět tenkých stružek krve na obličeji, jak ji drželi něčí prsty zakončené dlouhými nehty. Suigetsu raději nechtěl vědět, jak zemřela.
A teď tu před ním ležel druhý společník. Tentokrát se zavřenýma očima a rty v úsměvu. Přesto jeho smrt vzbuzovala v Suigetsovi ještě větší hrůzu než ta Karinina. Neboť Juugo celou dobu věděl, že umírá, ale smířil se s tím a ani jednou nic nenaznačil. Ani jednou se nepokusil o nic proti Deeye. Suigetsu si dokázal dát dohromady, že ho Deeya nějakým způsobem vysávala, aby sama mohla žít. Ovšem nyní byl Juugo mrtvý a otázkou bylo, kdo ho vystřídá?
Navíc Sasuke, jak se zdálo, si celou situaci vůbec neuvědomoval. I poté co mu Suigetsu oznámil, že Karin zemřela, raději vynechal, že ji zabila Deeya, tak jen pokrčil rameny a dál tomu nevěnoval pozornost. Byl příliš zaujatý svou pomstou, která se momentálně sestávala z pronásledování Kazekageho. To by bez Karin ale nemělo být možné. Ovšem Deeya se prokázala stejnými schopnostmi, jakými disponovala Karin. I když tenký hlásek Suigetsovi napovídal, odkud Deeya tyto schopnosti získala.
Zatřásl se v poryvu větru. Kolem se snášelo ve spirálách k zemi duhové listí. Pohled na les, který zachvátil podzim, byl neuvěřitelný. Silné kmeny staletých stromů a kolem pokrývka z teplých barev. Klid a ticho. Skoro až uspávající ticho. Jak snadno by se tady dalo zapomenout na všechny starosti, snad jen kdyby…

„Suigetsu!“ sasukeho hlas se zařízl do ticha, „Kde si? Jdeme!“
Suigetsu se otočil po hlase, ale neodpověděl. Setrval v mlčení a jen ztrápeným pohledem sledoval siluetu vzdálenou natolik, aby nerozeznal detaily její tváře. Nezdálo se, že Sasuke by chtěl přijít. A opravdu nebyl to on, kdo vyrazil Suigetsovým směrem. Deeyiny vlasy se zavlnily v dalším poryvu větru.

„Nepřibližuj se!“ vyjekl Suigetsu a rychle vyskočil ze země.
„Vyrážíme,“ usmála se sladce Deeya a zastavila se.
„Slyšel jsem,“ odsekl Suigetsu a obezřetně si Deeyu měřil. Neměl nejmenší tušení co se bude dít dál.
„Tak proč už nejdeš?“ zeptala tak nevinně a zmateně, jak jen to bylo možné. Suigetsu to ale nevydržel.
„Proč si je zabila?! Jak si jen mohla?!“ zakřičel na ni co nejvíc nahlas mohl. Dal průchod zlobě v sobě a spolu s ní mu obličej zkrápěly další slzy.
„Kvůli Sasukemu,“ odpověděla jako kdyby to byla samozřejmost. Ani se to nesnažila popřít. Suigetsu zaváhal a napadla ho podivná věc. Ona to nechápe. Ona nechápe co udělala.
„Ty si je zabila?!“ vmísí se do rozhovoru ostře Sasuke.
„Ano,“ Deeya se otočí na Sasuke a obdaří ho milým úsměvem. Sasukeho oči se rozšířily v šoku.
„Proč proboha?!“ dožadoval se vysvětlení.
„Protože nás zpomalovali. Hlavně Karin. Navíc si se na ni zlobil. A Juugo by už tak zesláblý, že by nás brzy začal také velmi brzdit. A to přece nechceme, ne? Jak bychom pak chytili Kazekageho?“ odpověděla s lehkostí a švitořením malého děvčátka.

Sasuke na ni koukal jako na zjevení, ale než stihl cokoli říct, Suigetsu to nevydržel. Vyběhl proti Deeye se zběsilým výrazem v obličeji. Ta mu věnovala pohled plný nefalšovaného překvapení. Nechápala proč se tak chová, co ho tak rozzuřilo. Zaujala obranné postavení a z jejích zad vyletělo jedno kožnaté hnědé křídlo, ne nepodobné tomu Sasukeho. Křídlo se pomalu ale jistě protahovalo směrem k Suigetsovi, který rychle zkracoval vzdálenost mezi nimi. V očích mu planula šílená záře. Naopak v Deeyiných očích nebyl ani náznak jakékoli emoce. Chladné a klidné jako vždy. Pevně zaměřené na přibližující se nebezpečí. Přesto ještě by ho mohla zachránit…

„DOST!“ Sasukeho hlas se rozlehl lesem.

Deeya na něj tázavě pohlédla. Poprvé ve svém životě, co se Deeya pamatovala, se jí zmocnil strach. Její křídlo okamžitě zmizelo, jak se dívala do těch planoucích očí plných moci. Nedokázala se od nich odtrhnout a jejich majitel je také ještě nechtěl nechat zmizet. Deeyi se zmocnil třes. Navenek sice nebylo nic poznat, ale uvnitř sebe se klepala jako osika. Ten člověk před ní disponoval mocí, která zdaleka přesahovala všechno, co chápala.
Suigetsu se zastavil také, ale spíše z naučené poslušnosti. Přesto i jeho překvapil Sasukeho pohled. Znal jeho Sharingan, přesto jeho autoritativní hlas a jeho vlastní rozrušení z boje, mu dodávali ještě větší zdání moci. A i normálně ta moc byla obrovská.

„Okamžitě toho oba nechte,“ řekl už klidně Sasuke a jeho Sharingan zmizel.
„Sasuke?“ zeptala se nechápavě Deeya.
„Nemůžete se navzájem zabít. Potřebuju vás. Oba!“ poslední slovo směřoval spíše na Deeyu než na Suigetse.
„Ale ona zabila Karin a Juuga, copak to nechápeš?“ Suigetsu tomu zkrátka nemohl uvěřit. Copak mohl být Sasuke tak chladný a bez citů.
„Chápu, ale co s tím teď chceš udělat. Navíc se bez nich obejdeme,“ pokrčil rameny Sasuke a na Deeyině tváři se konečně zase objevil pokojný úsměv. To co udělala bylo správné.
„A co když se pokusí zabít i mě nebo tebe?“ zeptal se Suigetsu a vložil do toho svou poslední naději.

Sasuke mlčel. Díval se do země. Samotného ho to napadlo. Co kdyby se Deeya pokusila zbavit i jeho? Dokázal by ji zničit? A co by bylo s jeho pomstou, kdyby neuspěl? Ne. Ona to neudělá. Všechno přece dělá pro jeho dobro. Nemohla by ho zabít. Ale co kdyby? Ne nesmysl. Mohla zabít Suigetse, ale ne jeho. A jemu stačí, když jí zakáže, aby ublížila Suigetsovi. A všechno bude vyřešeno. Všechno bude v pořádku…

„To se nestane,“ řekl po odmlce a podíval se na Deeyu, „Že?“
„Pro tebe všechno Sasuke,“ odpověděla s veselým úsměvem, „Vyrážíme tedy už?“
„Ano vyrážíme,“ odpověděl roztržitě Sasuke. Něco na Deeyině odpovědi se mu nelíbilo. Něco bylo špatně. Ale co?