Boj o lásku 02

„Čemu se směješ, ty smrade?!“ utrousil naštvaný Uchiha.
„Ále, jen jsem si tu hrála,“ odvětila dívka v pohodě, „Ale radši semnou nebojuj, já jsem totiž sakra dobrá!“
„Jen blafuješ,“ odpověděl pohoršeně.
„Ne, vážně. Jsem fakt dobrá, jen tě upozorňuji, aby si semnou tedy pak neprohrál. Tolik ublížit ti totiž nechci.“
„O mě se nemusíš bát. Věř mi, že já neprohraji,“ usmál se.
„Jak myslíš, já tě varovala. Ale to mi chceš říct, že spolu teď budeme bojovat?,“ nebyla si jista.
„Už to tak vypadá,“ připravil se do bojové pozice.
„Ach jo, to je ale otrava. Zrovna, když vůbec nemám chuť na nějaký nudný a těžký boj,“ vzdychla si.
„Nestěžuj si a raději pořádně bojuj ať z toho něco mám,“ přitakal Itachi a rozběhl se proti ní.
Michi jeho ránu odrazila a uskočila na stranu: „Použiješ také Sharingan?“ otázala se ho.
„Ne, není třeba. Tebe vyřídím snadno.“
„No, moc si nevěř,“ řekla a vytáhla z pouzdra kunai. Naklonovala ty kunaie a hodila je po něm. Ten je odrazil jakoby nic.
Skřížila prsty a vykřikla: „Kage bunshin no jutsu!“ Vytvořila deset klonů a všechny se na něj vrhly. On jim jen uhýbal. Do každého vložila kousek chakry, schovala se na strom a tak Itachiho zmátla. Stále na ně jen útočil, ale nic. Ani jeden klon neubyl. Opět vytáhla kunaie a shurikeny a naklonovala je. Všechny je po něm hodila a čekala, že se tomu nevyhne, ale mýlila se. Byl velmi rychlý. Zpozorovala, že se blíží k ní a tak se raději přemístila na jiný strom. Jenže to nestačilo a on ji udeřil přímo do obličeje. Utřela si krev z úst. Radši se urychleně ponořila pod zem. Tiše vyčkávala až ho klony zničí, ale on se pořád držel. To byla zoufalá situace a zoufalá situace si žádají zoufalé řešení. Poslala k němu ještě pár klonů a mezi ně se přimíchala i ona. Použila na něj genjutsu. Strom ho připoutal k sobě a držel. Mezitím na něj klony útočili. Kunaie se mu zařezávali do kůže.
„Genjutsu Kai!“ křikl a přerušil tak tu iluzi.
Je moc silný. A to ještě nepoužil Sharingan. Musím to rychle skončit! Mluvila si pro sebe udýchaná Michi. Itachi si všiml, že jeden z klonů stojí a udýchaně kouká na situaci. Vyhnul se jednomu klonu, co na něj mířil a řítil se přímo na ni. Třikrát ji kopl do břicha a jednou do hlavy. Najednou se vytratilo pár klonů. Klekla si na kolena a vykašlávala krev.

„No co je? Proč to neskončíš?!“ zasípala.
„Jsi teď moc snadná kořist. Braň se!“ stál nad ní a čekal na to, až se někam pohne.
Měla málo chakry. A pak už to šlo jen z kopce. Zlomil jí jedno žebro, ruku a ještě spousta dalších zranění měla.
Klečela na zemi, ještě při vědomí a mumlala si: „Musím ho porazit!“
„Chceš ještě pokračovat?,“ přistoupl k ní.
„Myslím, že je na čase hodit zpátečku,“ usmála se „Přiznávám, že...že..jsem prohrála.“
On se jen ďábelsky usmál. Michi přestala ovládat nohy a padla na zem. O dvě hodiny později se probrala, Itachi seděl na kamenu a sledoval dva ptáky, jak si hrají.
„Kd-kde to jsem?,“ sedla si na zadek, „Prosím, pomoz mi se zvednou.“
Itachi přišel k ní a podepřel ji. Opatrně se postavila na nohy a snažila se udělat krok, jenže se ji to nepodařilo a spadla. Opět, když to zkusila spadla, vždycky udělala pár kroků a slítla na zem. Po chvilce už to bylo fajn.
„Proč jsi mě ale nezabil? Proč mě takhle šetříš?,“ divila se.
„Nevím, nic ti není, tak až budeš úplně v pořádku půjdeš zase domů. Nechám tě prostě žít, buď ráda.“
„Tsss, nemám tě ráda. Neprosím se tě o to.“ zrudla Michi.
Postavila se a snažila se utéct.

„No a kam chceš jít?“
„No..to ani nevím. Yanai o mě bude mít asi strach,“ přiznala.
„Tak hele, myslím, že vím, kam můžeš jít.“
„Jenže já ještě běhat nemůžu.“
„Tsss,“ odfrkl si a vzal ji na záda.
„Ale ne, že tohle někomu řekneš!“ pohrozil ji.
„Neboj se,“ uchechtla se.

V TU DOBU VE VESNICI
„Ahoj Gaaro, nevíš kde je Michi?,“ ptala se Yanai.
„Ne nevím. Naposledy byla u mě v kanceláři.“
„Dobře, půjdu za ní.“

„Michi? Jsi tu?,“ otevřela dveře a Michi nikde.
„Sakra! Kde se ta holka zase fláká?!,“ zabručela.
Ale využila toho, že se mezi ně Michi necpe a šla za Gaarou.
„Máš čas?,“ s úsměvem k němu přišla.
„Jo, chvilku čas mám,“ odpověděl a vzal ji za ruku.
„No, takže, co budeme dělat?“
„Nevím, ty sama si řekni.“
Yanai se zamyslela a po chvilce ji napadlo: „Půjdeme na rámen?“
„Mám na vybranou?“
„No jistě, buď půjdeme ke mně a nebo na něco k jídlu.“
„Tak raději na něco k jídlu.“
Samozřejmě. On se prostě jen bojí jít k nám! Pche. To je ale srabák. No ták, jednou jedinkrát mám šanci být s tebou a ty chceš jít jen na jídlo?! To je žert né?! Zanadávala si v duchu.

Mezitím, co si Gaara dával nudle s Yanai, Itachi na zádech vlekl Michi do jednoho podniku. Byla to taková hospoda. Tam je nehostinně přivítali nějací chlápci, co byli úplně na mol. Poté ji posadil k baru a objednal ji něco k pití. Pít se to ale vůbec nedalo.
A zatím on sám si odskočil vedle do místnosti. Michi byla zvědavá, proto se namáhavě zvedla ze židle a poslouchala za dveřmi. Plán jí však narušil jeden muž, co se jí ptal na jméno.
„Sakra, neotravuj, chlape jeden!,“ zařvala na něj.
„No tak, holčičko to není zrovna moc milé,“ řekl poloopitě.
„Kašlu na to, co je milé a co ne. Okamžitě se odtud pakuj!“
Kopla ho mezi nohy, ale on místo toho, aby si dal odchod se na ni vrhl a chtěl ji znásilnit.
„Nesahej na mě ty opilá gorilo! Slyšíš mě?!,“ křičela na něj a ve snaze se mu bránila. Jenže on byl také velice silný, zvláště jeho pevný stisk.
Itachi to všechno zaslechl a okamžitě vyrazil dveře. Ohnal se po něm kunaiem a chlápek skončil na zemi v potoku krve.
Rozzlobeným pohledem se na ni podíval a vyhrkl: „Poslouchat za dveřmi není vůbec slušné! To už nikdy nedělej!“
Dívenka na něj vyděšeně vzhlédne: „P-promiň.“
Při pohledu na ty jeho zlé oči se celá zachvěla, proto se snažila dívat jinam. V té místnůstce spatřila muže zahaleného ve stejném plášti, jako je Itachi. Upřeně se na ni díval. Měl tak chladné oči. Cítila z něj krutost a zlobu. V tu chvíli věděla, že by ji v jediné vteřině rozsekal na pár kousků. Byl ještě horší než Itachi. Na nose se mu leskly peircingy. Vyděsilo ji to k smrti. Skočila po Itachim a zdrceně ho obejmula jako malé dítě matku.
„Prosím, chci odtud pryč,“ zachvěl se jí hlas.
Soucitně se na ni podíval a bez dalších slov ji vzal zpět na záda a odešel. Ještě se za tím strašidelným chlápkem v té místnosti ohlížela než se po jejích zádech proběhl mráz.

Itachi už nevěděl, co si s ní má počít, a nechat ji jen tak na pospas v lese se mu taky moc nechtělo. Utábořil se v lese a pořádně a bezpečně to tam ohraničil.
„Buď alespoň trochu k užitku a dones nějaké dřevo, ať mohu udělat oheň!,“ přikázal ji.
„Jasně, už jdu,“ posbírala se ze země a odkráčela pro dřevo.
Téměř po půl hodině se vrátila a v náručí měla pěkné kousky dřeva.
„No, kdes byla?!,“ zařval na ni hned.
„Neříkej mi, že ses o mě bál,“ rozesmála se.
„Tsss, jistě, že ne. Jen mi je tu už trochu zima.“
Podala mu tedy to dřevo a on udělal oheň. Michi si sedla na mech u ohně a Itachi taktéž.
Najednou se tam rozhostilo ticho.
Až ho Michi po chvilce vyrušila: „Ehm, mě je to blbé, ale jsme spolu už skoro den a já ani nevím, jak se jmenuješ,“ zčervenala.
„Já jsem z klanu Uchiha, Itachi Uchiha.“
„Aha, Itachi. To je pěkné jméno. Hi lasička,“ usmála se.
„Moc se nesměj. Také bych se mohl smát tvému jménu,“ řekl vážně.
„Dobře, promiň,“ udělala psí oči.
„J-já tě asi otravuji, co?,“ opět pronesla starostlivě.
„No, sice je pravda, že mě zdržuješ od práce, ale...“
„No tak já tě nebudu zdržovat, budu ti v tom pomáhat pokud budeš chtít.“ Připlížila se k němu blíž.
„Ne, ty bys mi to zkazila.“
„To rozhodně ne,“ urazila se.
„Poslyš, já si dělám všechno sám, nikoho jiného nepotřebuju.“
„Aha, no tak dobře. Ale já tě nechci opustit, je mi s tebou tak dobře.“ Přitulila se k němu a on trochu zrudl.
„Tsss, no jistě. Ale teď už jdi spát.“
„A kam asi? Máš smůlu, já si ustelu, kde budu chtít,“ Vyplázla na něj jazyk. A usnula vedle něj.