Jen normální holka - 12.Trénink

„Dobré ráno,“ usmívala se druhý den ráno Antisha na všechny okolo sebe jako sluníčko, když je necitelně tahala z postele.
„Je krásný letní den, a tak ho přece neproležíte v postelích!“ prohlásila a stáhla peřinu z Peina.
„Buď už konečně z ticha a nech nás na pokoji! My sme taky nespali celej den jak ty!“ zařval na ni Itachi rozzuřeně přes celý dům.
„Tsss! Tak já jdu do města sama! Hlavně, že jste mi všichni říkali, jak moc ten film chcete vidět,“ dělala uraženou Ant vydala se do kuchyně, kde si nachystala snídani.
„Čau, Antisho. Na jakej film?“ optal se jí Sasuke, když přišel do kuchyně. Měl na sobě volnou bílou košili, temně modré kalhoty a kolem pasu fialový provaz. Vypadal jako Orochimarův poskok.
„Co já vím… to oni o něm básnili. Já nesnáším horory,“ odvětila Ant a postavila před něj saké. Sama se napila ze své skleničky.
„Vy pijete alkohol hned po ránu?! Tak to ne! Vraťte to zpátky, drahoušci!“ zařval na ně Hidan, když je uviděl se saké v rukou.
„Zchlaď se. Už je nám osmnáct,“ odsekla Ant.
„Na saké jste moc mladí!“ postavil se proti nim i Itachi a šlohl jim lahve z rukou.
„Podrazáku!“ sykla na něj naštvaně Ant se Sasukem zároveň.
„Buďte zticha a běžte trénovat! Musíte se naučit spolupracovat!“ vyhnal ty tři Uchihy z domu Pein. Povzdychli si a Ant s Itachim zavedli svého bratra na místo, kde obyčejně trénovali.
„Co budem dneska dělat?“ optala se Ant neadresně svých bratrů a sedla si na břeh řeky. Pak se na ně podívala.
„Měli bysme si prověřit Sasukeho,“ odpověděl Itachi.
„Tak si s ním dej souboj. Já budu známkovat. Ale na MS zapomeň,“ odvětila Ant.
Itachi se na ni nevrle podíval, ale pak kývl a s ním i Sasuke. Postavili se tedy proti sobě a Ant se k nim otočila čelem.
„Takže pravidla – žádné vraždící jutsu, jedy a větrný mlýn. Itachi, jestli použiješ MS, tak se to dozví Pein. Sasuke, nepoužívej Chidori. Ve tvém podání proti Itachimu je to smrtící technika. Až řeknu stop, přestanete. Do boje!“ rozkázala Ant, když kývnutím odsouhlasili její podmínky.
Bojovali dvě hodiny a byl to dost zuřivý boj. Ant nepřekvapilo, když viděla, jak Sasuke zesílil, ale to, že se skoro vyrovnal Itachimu, ji šokovalo. Orochimaru byl asi dobrý učitel.
Itachi po svém mladším bratrovi hodil několik kunaiů, ale on se vyhnul. A v zápalu boje vytvořil Chidori.
„Stop!“ zařvala Antisha a vběhla mezi ně. Itachi jen stál překvapeně na místě, zatímco Ant chytla Sasukeho zuřivě za ruku a když jeho jutsu zmizelo, tak mu ji zkroutila v nepřirozeném úhlu, takže ji měl zlomenou.
„Mezi pravidla patřilo, že Chidori nepoužiješ,“ sykla na něj a pustila ho. Pak si přejela po pravé paži, kde ji zasáhla jeho chakra. Ale naštěstí to byla jen lehká spálenina.
„Vždyť se nic nestalo,“ odsekl Sasuke a narovnal si ruku. Nahrnuly se mu slzy do očí, ale on je zahnal a nasadil neutrální výraz. Bylo mu jedno, že se neudržel.
„To je jedno! Tady jde o princip! Itachi hrál fér. Nevyřídil tě hned prvním jutsu, protože chtěl, abych měla šanci zjistit, jak bojuješ. Taky nepoužil Mangekyou Sharingan, přesně, jak jsem mu řekla. Ještě jednou něco takovýho zkusíš a dopadneš hůř než jen se zlámanou rukou!“ prohlásila Antisha naštvaně.
„Jasně…“ sykl Sasuke a ji to uklidnilo. Otočila se tedy na Itachiho.
„No?“ vyzval ji, když nic neříkala a jen si ho prohlížela.
„Dostala jsem nápad,“ odvětila Antisha zamyšleně.
„Jakej?“ zajímalo Itachiho.
„Až zítra. Musím si to promyslet. Teď se vrátíme, ať to vyleží v péči Konan,“ odsekla Ant a vydali se bez dalších slov do sídla Akatsuki. Itachi se Sasukem pochopili, že je naštvaná, a tak s ní nenavazovali kontakt. V zájmu svého zdraví.
„Co se stalo?“ zeptala se Konan Sasukeho, když uviděla jeho ruku. Zlomenou na třech místech. Ale hned mu ji vyléčila svou zelenou chakrou.
Ten ale neodpovídal, a tak se otočila na jeho sourozence.
Ant se tvářila jako bohyně pomsty a byla zticha, takže odpověděl Itachi: „Antisha se neudržela.“
Konan si ji pozorně prohlédla. Pak Sasukemu zašeptala: „Zacpi si uši!“ ale on to neudělal. Pak toho litoval.
„Jak jsem se neudržela, ty pitomče?! Kdybych ho nezarazila, tak bys skončil s obrovskou ránou v hrudi a na místě vykrvácel. Jste oba jeden jak druhej!“ zařvala nepříčetně Ant a odešla pryč. Skončila na střeše. Jako vždy. A jako obvykle tam za ní dorazila Konan.
„Co se stalo?“ optala se jí opatrně. Kluci o tom nechtěli mluvit a raději si šli vyčistit zbraně.
„Itachi měl prozkoušet všechno, co umí. Dala jsem jim pravidla – Itachi měl zakázaný Mangekyou Sharingan a Sasuke Chidori. Skončilo to tak, že se Sasuke neudržel a vypustil svou chakru. Skočila jsem mezi ně, zastavila mu ruku a zkroutila ji za zády. To je celé,“ odpověděla Ant po pravdě.
„Tobě se nic nestalo?“
„Ne,“ zalhala Ant. Ale Konan jí vyhrnula pravý rukáv.
„Antie… to byla čistá chakra! Musí se s tím něco udělat!“ odsekla Konan a vyléčila jí to svým jutsu. Ale stejně jí to musela ovázat. Rány tohoto druhu se neléčí snadno.
„Díky,“ usmála se Ant a stáhla ruku.
„Neděkuj. Dělám to pro nás, po všechny. Teď se ale zvedej a jdeme dovnitř. Už je po svačině,“ řekla Konan a vtáhla ji do domu. Šly do kuchyně, kde se najedly, a pak se vydaly na procházku do města.
„Nechtěla by sis koupit nějaké nové oblečení?“ zajímalo Konan. Milovala nákupy.
„Klidně,“ kývla Ant. Tak se odsoudila k běhání po obchodech až do večera. Ale zase si domů přivezla několikery hezké věci.
„Už nikdy s tebou nepůjdu na nákupy! Je to horší než trénink s Raikagem!“ nadávala Ant, když si doma v obývacím pokoji protahovala ztuhlé končetiny a ostatní se jí smáli.
„No tak! Víš, jak dlouho jsem už nenakupovala?“ odvětila sladce Konan.
„Pár let. A čeká tě to zas!“ odsekla Ant naštvaně a jen tak tak se doplazila do koupelny. Rychle se umyla, a pak se vydala do pokoje.
Padla do postele jako podťatá a ráno ji Itachi nemohl vzbudit.
„Antisho! Vstávej už do pr**le! Musíme trénovat!“ řval na ni a zběsile s ní třásl.
„Ne*er, Itachi. Chce se mi spát…“ hodila si Ant polštář přes hlavu, ale to jí moc nepomohlo. Její ďábelský bratr z ní stáhl peřinu a začal ji zuřivě lechtat.
„Tak fajn, vstávám!“ nakonec svolila Ant a vylezla z postele. Itachi se mohl radostí zbláznit.
„Zklidni hormon, nezapomeň, že trénujem se Sasukem,“ prohlásila Ant, když se škrábala ke dveřím.
„Ne, ne. Ten má povinnej klid na lůžku po tom, cos mu zlomila ruku!“ zasmál se Itachi a když vylezla z koupelny (učesaná, oblečená, upravená), tak ji táhl za ruku do kuchyně, kde do ní naházel jídlo, a pak se vydali trénovat.
„Cože jsi tak nadšený?“ nechápavě si Itachiho měřila Ant.
„Nedomlouvali jsme se snad už dávno na tom, že si dáme souboj?! A dneska mi to přijde jako vhodný okamžik,“ prohlásil Itachi a postavil se do útočné pozice.
„Když myslíš,“ usmála se Ant a tasila katanu. S jedem. Ale o tom Itachi nevěděl. Tenhle byl stejně jenom paralyzující.
Její bratr tedy zaútočil. Používal Sharingan, aby stíhal její rychlost, ale stejně ho několikrát zasáhla svými jehlicemi.
Po dvou hodinách si dali oddech.
„Páni. Jde ti to dobře. Ani tě nemusím šetřit,“ pochválil ji Itachi. A znělo to celkem upřímně.
„To jsem ráda. Víš, po těch našich trénincích už jsem skoro tak dobrá jako ty. A jsem hrozně ráda, že znám všechny tvoje techniky. Aspoň se v boji můžeme dobře sžít,“ usmála se Ant a obvázala si ránu od kunaie na noze. Nějak se mu nestihla vyhnout. Ale nelitovala toho. Naučila se další hmat z jeho arzenálu.
„Taky pravda. Ale jednu jsi pořád neokusila na vlastní kůži,“ podotkl Itachi nevinně.
„Cože?!“ podivila se Ant.
„Ano. Můj speciální Mangekyou Sharingan,“ vysvětlil a jeho sestra zbledla. Začala se bát.
„Ne-nemyslím si, ž-že bych ho chtěla oku-okusit na vlastní ků-kůži,“ opáčila Ant bojácně.
„Nic se ti nestane. Slibuju,“ chytil ji za ruce Itachi. Věřila mu a podívala se do jeho černých očí. A najednou se ocitla v úplně jiném světě.
Kolem ní byla tma a z té se najednou vylouply dvě postavy. Po bližším pohledu se v nich dali rozpoznat Sasuke a Itachi. Nebyl tam žádný zvuk, ale bylo jasně znát, že se ti dva hádají. Najednou se v Sasukeho ruce objevilo Chidori a zpomaleně zasáhlo Itachiho do hrudi. Antisha už tam nestihla doběhnout a zastavit ránu. Pouze jej zachytila předtím, než dopadl na zem. Po tvářích jí kanuly slzy, když hladila hlavu staršího bratra a sledovala, jak její dvojče se smíchem odchází.
„Itachi, ne! Itachi!“ křičela jeho jméno. Byla na psychickém dně. Ale předtím než naprosto omdlela, slyšela jeho krásný hlas, jež šeptal: „Sestřičko… neboj. Všechno je v pořádku…“
***
Sasuke šel zamyšleně na louku, kde obyčejně trénovali a v hlavě si přemílal, jak se k těm dvěma asi má chovat. Oba ho totiž nesnášeli.
Už tam skoro byl, když tu uslyšel výkřiky a zrychlil.
Doběhl na místo, kde trénovali předešlý den a tam viděl jen, jak jeho sestra křičí: „Itachi!“, a pak padá k zemi. Jeho starší bratr jí něco řekl, ale to Sasuke neslyšel.
„Antisho!“ vykřikl vyděšeně Sasuke a rozběhl se k ní. Byla v bezvědomí.
„Cos jí proved?“ vyjel na Itachiho, zatímco kontroloval její životní funkce. Ale on neodpovídal. Jen konsternovaně zíral na Ant, jakoby od ní nemohl odtrhnout oči.
„Itachi!“ mávl mu Sasuke rukou před očima, a když se na něj otočil, tak zopakoval svou otázku.
„Bojovali jsme spolu. Pak jsem použil MS,“ odpověděl Itachi a zase si ho přestal všímat.
„Co je to ten MS?!“ nechápavě si ho měřil Sasuke.
„Mangekyou Sharingan…“ šeptl Itachi smutně. Sasuke měl co dělat, aby mu něco neudělal. Na sestře mu záleželo.
„Musíme ji dostat ke Konan,“ prohlásil Sasuke a vzal ji do náruče.
„Jak myslíš,“ pokrčil rameny Itachi a běžel za ním. Po celou cestu se jen apaticky díval před sebe. Kam ho to jen zavedla jeho zvědavost?! Chtěl vědět, čeho se Antisha bojí. Nečekal, že to bude i jeho nejhorší můra.
„Co se jí stalo?“ vykřikl vyděšeně Konan, když uviděla bezvládnou Antishu v náručí Sasukeho. Hned ji odnesla do pokoje a začala probouzet.
„Náš genius na ni použil Mangekyou Sharingan!“ odplivl si Sasuke.
„MS?! No, snad se brzy probere…“ šeptla Konan. Ale její přání se nesplnilo. Její chráněnka se probudila až následující týden. Dva dny před bojem.
„Tak jaký je plán na boj?“ zeptala se Ant neadresně, když se otevřely dveře do kuchyně, kde byla dosud sama. Dovnitř vešel její starší bratr. Překvapeně se na ni podíval. Vypadala mile. Dokonce se na něj usmála, když neodpovídal.
„No… já… ne-nevím…“ zakoktal se Itachi. Pořád byl mimo z toho, že tam je. Měla ještě spát.
„Uklidni se. Já přece nejsem duch, bráško,“ zasmála se Ant a kývla na židli vedle sebe.
„Nejsi na mě naštvaná?“ zajímalo Itachiho.
„Ne. Jsem ráda, že už vím, jak se ti z toho proklatého jutsu dostat,“ ušklíbla se Ant.
„Jak?“
„To bys chtěl vědět, co?! Ale nech si zajít chuť!“ bouchla ho jemně do ramene.
„Kdes nechal toho druhého?! Měli bysme jít trénovat. Ještě jsem vám neříkala, jak jsem vymyslela naši strategii do boje,“ odvětila Ant. A mlela a mlela a mlela. Ale Itachimu to nevadilo. Chyběl mu její hlas.
„Antie,“ usmála se Konan na mladou dívku, když ji uviděla v kuchyni sedět i s jejím bratrem.
„Čau, mami. Moc ti děkuju, že ses o mě tak dobře postarala. Nevidělas Sasukeho?“ odvětila Ant.
„Nemáš zač, zlato. Sasuke šel někam ven. Zkus ho najít. Já už musím jít, ahoj,“ rozloučila se Konan a zmizela v dýmu.
„Tak pojď, jdeme za bráchou!“ zavelela Ant a Itachiho vytáhla za ruku oknem ven. Pak běžela po stopách Sasukeho chakry, až se dostali na louku, kde trénovali.
„Ahoj, Sasuke,“ pozdravila Ant své dvojče.
„Antisho!“ vykřikl nadšeně a lehce ji objal.
„Takže, když už jsme všichni tři takhle pospolu, tak vám vysvětlím svůj plán,“ začala Ant. Sedli si na jeden kámen uprostřed řeky a Ant jim začala vysvětlovat, že v boji se bude hodit jejich tříčlenný tým – Itachi je totiž nejlepší v genjutsu, Sasuke v ninjutsu a ona v taijutsu. Pak se společně dohodli na tom, jak budou bojovat, kdo bude krýt a tak podobně. Až odpoledne si to začali trénovat. Ale stále se hádali.
„Tak to ne! Nebudu!“ ozval se z venku dívčí křik a členové Akatsuki, kteří právě byli doma, ihned poznali, že se tři sourozenci Uchiha vrací domů. Nad jejich hádkou opět zakroutili hlavami a nevšímali si jí.
„Ale budeš,“ odsekl naštvaně mužský hlas.
„To není pravda! Oni mě neznají. Nemůžu jim připadat ani silná, ani slabá,“ odsekla dívka. V té chvíli se hádka přesunula do vnitřku domu, protože hlasy byly blíž.
„Musíš užívat dědictví klanu,“ namítl jiný mužský hlas. Ten zněl klidněji než ty další dva.
„Nemusím!“ odsekla dívka.
„Ale jo! Víš, co by za to ostatní dali, kdyby měli tu stejnou schopnost?“ odsekl první mužský hlas.
„Nemám šajn! A nijak mě to ne**re! Přestaňte už mi, kua, říkat, co mám a nemám dělat v boji!“ zařvala na ně dívka. Podle dusajících nohou poznali, že utekla do pokoje. Vzápětí do kuchyně vešli dva mladíci a tvářili se rozzuřeně.
„Co se zase stalo?“ optal se jich Zetsu.
„Antisha odmítá používat Sharingan,“ odpověděl Sasuke a posadil se ke stolu, kde bylo jídlo.
„A nenechá si kecat do stylu boje. Sice jí to jde, ale kdyby nás poslechla, bylo by líp,“ dodal Itachi a posadil se vedle něj. Akatsuki s uspokojením zjistili, že už se ti dva nesnaží zabít. I když se dost hádali. Ale většinou se spikli proti své sestře.
„Tak ji nechte, ať bojuje po svém a bez Sharinganu, pokud vám nebude sama domlouvat!“ navrhla Konan.
„Zkusíme to,“ odvětil Itachi.
„Mluv za sebe. Mně to nevadí. To jen ty máš něco proti,“ vyjel na něj Sasuke.
„Drž tlamu! To ty sis začal stěžovat první,“ namítl Itachi.
Postupně na sebe začali řvát, a tak se Akatsuki raději zdekovali a odešli pryč. Nechtěli je už dál poslouchat. Bylo to poměrně únavné.
„Snad se to zlepší. Mají ještě den,“ řekla Konan Peinovi.
„Nebude to stačit. I když boj by jim mohl vyjít. Já se bojím jen o to, aby mezi sebe nezapletli neshody. Bylo by to zlé,“ odvětil Pein.
„Ant je udrží,“ usmála se Konan.
„Někdy mi z nich připadá nejhorší,“ zavrtěl hlavou Pein. Tím zakončil jejich rozmluvu o sourozencích.