První člověk, kterýho fakt nesnáším 6-7-8 Velký speciál po dlouhé odmlce

"Dobrý den. Vy ste Hokage?"
Asi sem se zeptala dost tupě, ale nehodlala jsem se s někým půl dne vybavovat a potom zjistit, že ten s kým potřebuju mluvit má kancelář vedle.
"Ahoj Akemi. Já jsem pátá Hokage. Posaď se."
Hm, nevypadala staře, teda tak staře, aby byla Hokage. Vypadala tak na dvacet. Sedla jsem si na prázdnou židli naproti ní.
"Věci se mají tak. Kakashi mi včera povídal o tom incidentu na cvičebním hřišti. Samozřejmě jsem o tom věděla už dřív a osobně sem tě léčila, ale včera mi to vyprávěl znovu. Byla totiž jedna věc, která ho hodně zaujala."
Ajé...
"Říkal mi, že si přiběhla před Naruta a on na tebe nezaútočil. Možná bylo následující Kakashiho jednání ukvapené, ale pochop, i pro Naruta je tento stav velmi bolestný a nebezpečný, bylo nutné včas zasáhnout. Povídal mi i o vašem včerejším rozhovoru. Nevím, jestli je možné, aby si dokázala ovládat jinjurikiho, ale za pokus to stojí. Víš, když se Naruto přestane ovládat, je to velmi špatné. Jeho vztek je smršť a v určité chvíli přestává být sám sebou. „ Mluvila.
„Nepozná přítele od nepřítele a zničí na co přijde. Po jeho zásahu jsme jednou objevili i několik kilometrů dlouhé rytince a padesát metrů hluboké krátery do země. Ale je hlavně v jeho vlastním zájmu tu sílu udržet na uzdě.
Je to pro něj velmi těžké, ale snaží se tu sílu nepoužívat. Už dvakrát se stalo, že zranil svého blízkého přítele a jeho největší obavou je to, že se to bude opakovat. Jsem si jistá, že to, že zranil tebe ho trápí mnohem víc, než dává najevo. Připadá mu, jako by selhal a to tím spíš, že se nechal ovládnou vztekem na svého nejlepšího přítele. Snadno mohl ublížit i jemu. Je zjevné, že má opravdu strašné výčitky svědomí.

Snažím se ti tu říct, že kdyby si byla opravdu schopná ho ovládnout v jeho nepříčetném stavu, bylo by to velké plus nejen pro vesnici a všechny v ní, ale i pro Naruta. Ta chakra mu neustále ubližuje a vždy, když běsnění skončí, je velmi vážně zraněný."

Sakra, je to vážnější než jsem myslela. Děsně ráda bych Narutovi pomohla, ale nevěřím, že takový tele jako já mu k něčemu může být.

"Proto tu pro tebe mám jednu nabídku. Stala by ses ninjou a součástí týmu sedm. Sice bys byla jenom geninem, ale časem by si mohla udělat zkoušky a stát se chuninem, nebo mířit ještě víš. Kakashi říkal, že máš dobrou trefu a dobře uhýbáš + tvá bezchybná schopnost ovládání chakry z tebe už teď dělá silného ninju. Tvým senseiem by byl Kakashi. Nevím, jak jsou na tom tvoji rodiče ani jaký mají názor na ninji, ale byla by si cenným členem naší vesnice. Takže, přijímáš mou nabídku? ...

7-Boj, jsem přeci taky ninja
8-Naruto, uklidni se

"No já ani nevím co na to říct. Teda vím, samozřejmě ano. Já jsem tak strašně šťasná. Konečně budu ninja a táta muže zarazit pys... chci říct že konečně budu ninja. Já budu ninja."

Začala jsem Tsunade (měla jmenovku na dveřích do kanclu) poskakovat po kanceláři. Ta se jenom rozpačitě usmála, asi chtěla vzít své rozhodnutí zpět, a ze zásuvky vytáhla čelenku. Vypadala jako přesná kopie té, kterou měl na hlavě Naruto.

"Tahle bude tvoje. Kakashi je s celou situací obeznámen a Sai, stávající člen týmu, na jehož místo si právě nastoupila, bude přeložen zpátky do Rootu. Hodně štěstí."

Hrdě jsem převzala čelenku a uvázala jsem si jí na čelo. Jsem ninja. Paráda.
Vida, Sasuke celou dobu stál za dveřma. Asi neposlouchal můj a Tsunadin rozhovor, ale když mě uviděl s čelenkou na hlavě, sesunul se po zdi a byl mimo. Haha, konečně s tebou někdo zamával hošánku.
Moje první cesta vedla za Narutem, věděla jsem, že bude ještě nadšenější než já. První problém nastal, když jsem si uvědomila, že vlastně vůbec netuším, kde bydlí. U Sasukeho jsem to taky nevěděla, ale to mi nijak zvlášť nevadilo. Jediným důvodem, proč bych chtěla zavítat k Sasukemu domů by byl, abych mu tam nastražila bombu. Jelikož jsem netušila, ani kde bydlí Sakura a nikoho jiného už jsem tu neznala, šla jsem se podívat i Ichiraku. Naruto ta přece tráví 90% svého času.

„Naruto, jsi tu?“

V Ichiraku ale nikdo nebyl. To naštve. Pomalu ze mě začala vyprchávat radost. Než ho najdu, už to nebude nic nového.

„Konečně jsem tě našel Akemi.“

Nevím, kolikrát už jsem pomyslela na to, že by mě sensei neměl takhle lekat, jinak to se mnou šmejkne? Asi hodněkrát, protože to dělá v jednom kuse.

„Sensei, pěkně ste mě vyděsil!“

Usmál se. Počkat, jak vím že se usmál, když má přes celý obličej ten hadr? Nevím, asi intuice.

„Dostali jsme misi. Za hodinu se sejdeme před hlavní bránou, podrobnosti vysvětlím po cestě. Měj se.“

A prostě zmizel. Fakt by neměl chodit jako duch.
Musím běžet domů. Ale neběžím, protože letím jako splašená. Sakra, úplně sem zapomněla na babičku. Budu jí to muset říct, ale stopro z mojí řeči o jinjuriki pochopí jen dvě slova – mise a ninja. No jo, holt tatínkova matka.

„Ahoj babi. To bys nevěřila co se mi stalo. Zavolala si mě Hokage a udělala ze mě ninju. Mám misi, musím si rychle sbalit. Pa babi.“

Hm to bylo rychlé. A teď co si mám zbalit. Plyšového méďu? Pyžamo? Čepici? Co si do háje zeleného balí ninjové na misi. Mno nic, zabalím si, co podle mě budu potřebovat. Jakmile jsem nastrkala do svého batohu kunaie, shurikeny, něco jako zatmívací kuličky (takhle to stálo na obalu), výbušné lístky a soustu dalších zbytečností, vyběhla jsem k hlavní bráně.
Jak Naruto, tak i Sakura byli velmi udiveni mojí přítomností v jejich týmu. Jediný Sasuke nebyl udivený, protože se stále ještě nevzpamatoval z toho, že jsem ninja. Bylo těsné, že se mi ruka stihla uzdravit ještě než mi začala moje první mise.

„Tak jste tu všichni. Omlouvám se, ale cestou jsem potkal zatoulanou kočku a…“
„LHÁŘI!“
„Ehm, no tak … teda…. Vítám v našem týmu Akemi, která přebrala místo po Saiovi, ten se vrátil zpět do Rootu. Hokage z ní udělala dopoledne ninju a už v našem týmu zůstane natrvalo. Naše mise je skupiny B. Máme doprovodit dceru feudálního pána z Konohy do jejich sídla. Je možné, že se jí někdo pokusí unést a proto je bezpodmínečně nutné, abychom byli ostražití.“

Dostalo se mu „hai“ a vyšli na cestu.
Naruto skákal z větve na větvi vedle mě, za námi byl Sasuke a dcera feudálního pána a za nimi Kakashi a Sakura.

„Naruto?“
„No?“
„Mám pocit, že nás někdo sleduje. Asi se mi to jenom zdá, ale opatrnosti není nikdy dost.“
„Máš pravdu, trochu se zdržím a prozkoumám to.“
„Dobře.“

Naruto se odpojil od skupiny. Nepřekvapilo mě, že se o něj sensei nebojí, musel slyšet celou naši rozmluvu, i když jsme mluvili potichu.
Kunai prolétl těsně vedle mé hlavy. Sakra.
Jsme napadeni, a to zrovna na tak nevýhodném místě. Uprostřed louky se nemáme kde skrýt. Na jedné straně je útes a pod ním hluboký sráz a řeka a ostatní strany jsou obehnány silnou stěnou tvořenou skálou. Jediná úniková cesta je ta kterou jsme přišli. Další sprška kunaiů na mě.
Do pytle. Vůbec netuším, odkud na mě pálí. Navíc, i kdybych věděla, může to být jenom klon. Před další skupinkou zbraní uhnu a následující vykryji. To snad není pravda.

„Kage Bunsin no Jutsu „

. Kolem dcery feudálního pána se vytvořilo pět mích klonů a utvořili formaci tvaru prstenu.
Periferním viděním jsem zahlédla, jak Sasuke vyskočil a jak na Sakuru zaútočil nějaký chlap v černém kunaiem. Ona jeho útok zablokovala, ale jen tak tak. Nemá teď rozhodně čas koukat se po ostatních. Naruto tu ještě pořád není. Hm, to není dobré. Najednou mi něco těsně proletělo nad hlavou. Byl to Sasuke, který byl odhozen nepřítelem přímo k útesu. Sakra.

„Kage Bunsin no Jutsu.“
Bez přemýšlení jsem skočila. Sasuke je teď můj týmový partner, i když ho nesnáším. Uf, stihla jsem to. Držím ho za nohu, mě drží za nohu můj klon a můj klon zase další klon.

„Héj rup“

Ozve se sborový výkřik a moje klony nás švihem vyhodí nahoru na pevnou zem. Ještě, že mě to Naruto naučil. To bylo o fous. Sasuke mi pouze kývne a běží na svého protivníka.
I na mě někdo běží. Nemám sílu se vyhýbat jeho útokům.

„Genjutsu Shibari“
.
Muž se zastavil a zůstal na mě koukat. Potom se svalil na zem a zůstal tam ležet. Byla jsem celá zpocená a zadýchaná. Do pytle, tohle přestávala být sranda. Padla jsem na kolena a namáhavě jsem dýchala. Najednou na mě někdo útočil. Byl to chlap hrozně podobný tomu, kterého jsem právě chytila do genjutsu spoutání. To byla moje druhá nejlepší technika. Trénovala jsem ji tři roky. Chlap se jenom úchylně zasmál a hodil po mě další kunaie. Uskočila jsem. Musím se sebrat, nemůžu tým nechat ve štychu hned první den.

„Chceš si hrát? Tak pojď.“

Postavila jsem se a koukla jsem mu zpříma do očí. Asi to nakonec budu muset použít. Nevím, jak dlouho ale potom ještě zvládnu bojovat. Nejsem ninja a bráška není sensei. Moje schopnosti jsou oproti Saskemu nebo Narutovi (mezitím se vrátil a bojoval s dalším slizounem) směšné. Použiju pár klonů a jedno genjutsu a jsem skoro bez chakry. Tak to teda ne, právě jsem se naštvala.

„Kage Bunsin no Jutsu“

Zavolala jsem si na pomoc dvacet svých já a pustili jsme se do chlápka zatím jenom pomocí taijutsu. Chlápek byl ale podezřele mrštný. V jednu chvíli mě kope do břicha a v druhé mě drží silně pod krkem.

„Akemi“.

Vida, Naruto si o mě dělá starost. I sensei kouká na můj boj víc než na svůj. Nenechám se porazit. Jsem přece ninja. Nepozorovaně vytahuju kunai a vrážím mu ho do ruky, kterou mě drží. Sice mě pustí, ale vypadá to, že vyloučení všech ninjutsu ho ani moc netrápí. Hodlá se mnou hrát hru kdo z koho. Hodil tři kunaie, myslela jsem, že na mě, ale všechny mě minuly, ačkoli jsem se ani nepohla, a zabodly se do stromů za mnou. Sakra, pozdě jsem si všimla vláken, která se mi ovíjí kolem těla. Teď už nestihnu uskočit. Sehnula jsem se a vlákna se střetla na prázdno. Uf, to bylo jen tak tak. Musím rychle něco vymyslet, jinak mě ten šmejd dostane. Ha, mám to.

„Doku Kiri.“

Říkám a z pusy vypouštím tmavě modrý dým. On uvízne v něm a za chvilku, když se otrávená mlha rozplyne vidím, jak bezvládně leží na zemi. Musím se opřít o kolena, jinak bych se poroučela k zemi. Všichni stále bojují. Jsem s nimi hotová nejdřív.
Zajímalo by mě, jestli jsem měla víc štěstí, nebo slabé soupeře. Asi sem to měla zaťukat, protože když se znovu podívám před sebe, moje klony bojují blízko vystrašené holčičky s dalším slizounem. Ten je obrovský. Má mega svaly a vypadá jako z olova. Že by to přehnal se steroidama? Najednou mi došlo, že vtípky na účet soupeře mi tu holčičku ochránit nepomůžou. Rozběhla jsem se přímo na něj, ale ani se na mě nekoukl a odmrštil mě pěstí daleko od sebe. S tímhle to nebude jen tak.

„Akemi!!!“

Naruto za pohled mým směrem a výkřik mého jména zaplatil boulí na čele od jednoho z případných únosců. Sem ubohá. Někoho takového nikdy nepřemůžu hrstkou klonů, otráveným dýmem a jednoduchým genjutsu. Ne, ještě není čas použít tu techniku.

„Kage Bunsin no Jutsu.“

Znovu jsem se rozběhla na tu horu svalů. Mezitím jeden z mích klonů odnesl dceru f.p. na větev nejbližšího stromu, a tam se s ní ukryl. Svalovec se mnou jaksi vůbec nezabýval. Očima hledal předmět svého únosu . Podíval se na mě až když jsem mu dala pěstí a v ruce mi ošklivě křuplo o jeden z jeho bicepsů. No super, teď tu techniku nepoužiju, protože jsem si zlomila ruku o jeho betonový svaly. Krása. Au, ta ruka svinsky bolí. Tak dost, použiju jutsu, které se táta kdysi naučil od svého bratra a ten to měl od svého učitele. Táta to naučil brášku a on mě. Když jsem to tenkrát proti němu použila a nechtěně ho zranila, řekl, že spadl ze stromu, abych z toho neměla průšvih.

„Je čas to ukončit! Fuuton: Reppushou“

Obrovský větrný vír smetl svalovce a pár prvních stromů z lesa. Klon stihl uskočit i dcerou f.p. a přistál nedaleko probíhajícího boje Kakashiho a dalšího z únosců. Svalila jsem se na zem a namáhavě jsem vykašlávala krev. Sakra. Můj klon, který stál u holčičky zmizel a já jsem ulehčeně zavřela oči.
Byla jsem mimo jen asi tři minuty . Ostatní boje mezitím neskončily, protože přišli další ze skupiny únosců.
Nejlépe vypadal Sasuke, kromě pár škrábanců na něm nebylo nic vidět, potom sensei, ten byl už docela unavený, ale bojoval dál, Naruto se zrovna válel po zemi, jak ho útočník kopnul ale taky to nevypadalo, že by mu docházely síly. Jsem na sebe naštvaná. Nic neumím. Co mě to napadlo, cpát se mezi ninji. Nedokážu ani vstát, a oni nejen že stojí, ale stále bojují. Musím se jim vyrovnat. Prostě musím. Začala jsem vstávat. To Sakuru a Sasukeho udivilo. Mysleli, že jsem ze hry. Tím víc je překvapilo, že stojím, i když mám dost. Jakmile to zpozoroval jeden z nepřátel, začal na mne útočit. Nejsem o tolik horší než ostatní. Stojím a bojuji. Jsem shinobi.

„Kage Bunsin no Jutsu!“

Já a dva moje klony jsme se rozběhli na toho, co po mě hodil ty kunaie. On se rozpřáhl, ale než mě stihnul zasáhnout, stalo se něco zvláštního. On se někam podíval , otočil se a začal utíkat. Spolu s ním i ti jeho kamarádíčci. Když jsem se podívala, kam všichni koukají, uviděla jsem rudě zářícího Naruta. Měl zatím jen jeden ocas. Chytila jsem holčičku, posadila jsem ji na záda jednomu z mích klonů a on se s ní okamžitě běžel schovat. Všichni čekali co se bude dít. Když mě jenom jeden ocas, ještě věděl co dělá. Najednou se začal objevovat další a další. Během mžiku měl tři. Ostatní, kromě Kakashiho, nevěděli, proč jsem ve skutečnosti v týmu. Vyšla jsem směrem k Narutovi. Nejdřív jsem šla, ale stále jsem zrychlovala, až jsem běžela. Do cesty se mi postavila Sasukeho natažená ruka.

„Dopadne to jako minule. Nech Kakashi-senseie, on to zatlačí zpátky.“
Odstrčila jsem vztekle jeho ruku.

„Ale to mu ublíží.“

Znovu jsem se dala do běhu. Naruto se po mě ohnal jedním z ocasů, ale včas jsem uskočila. Naštěstí mě ani neškrábnul.

„Naruto, přestaň hned. Přestaň než někomu ublížíš.“

Pomalu jsem přistupovala až jsem stála přímo u něho. Zbytek týmu napjatě čekal na vývoj událostí. Položila jsem mu ruku na rameno. Nesnesitelně to pálilo, ale držela jsem se vytrvale dál.

„Slyšíš? Uklidni se, nenech to monstrum, aby tě ovládalo. Nechceš ublížit svým blízkým. Nechceš ublížit Sakuře, ani Sasukemu, senseiovi ani nikomu jinému. No tak, prober se…“

Něco se stalo. Naruto nejdřív zavrčel a přiblížil se mi až těsně k obličeji. Teď by mě mohl lehce zabít, ale potom se začala červená chakra pomalu stahovat. Nejdřív zalezl třetí ocas, brzy ho následoval i druhý a první a nakonec chakra zmizela úplně. Naruto vypadal v pořádku. Svalil se na kolena a začal zběsile kašlat. Já už jsem nemohla. Složila jsem se vedle něho a zůstala jsem ležet.