NFFORPG - Sunagakure no Sato
Kapitán: Raizo
[center]Zlaté písky sídlí v hlavním paláci Sunagakure. Jedná se o elitní vojáky pracující přímo pod kazekagem, plnící nejsložitější i nejdůležitější úkoly jménem vesnice. V jejich řadách mohou pracovat jen ti nejsvědomitější a nejpracovitější.
Informace pro hráče:
1) Hráči zde začínají na úrovni: Pokročilý genin (zvládají základy ovládání chakry, to jest chůze po stromech a po vodě)
2) Členové Zlatých písků se nikdy nevzdávají: Mají odhodlání a bojují až do konce, proto ovládají speciální schopnost. Jmenuje se Eihei no Ishi.
Pokud uživateli dojde chakra na velmi nízkou hodnotu, je schopen silou své vůle použít ještě naposledy jakoukoliv techniku, co ovládá.
Nevýhodou je automatická ztráta vědomí, jde-li o příliš náročnou techniku, riskuje tak uživatel svůj život.
Tuto techniku obdržíte při udělení „Zlaté pečetě“ od svého senseie.
Rozdělení Zlatých písků:
1) Vrchní velitel - Vůdce celého vojska, který jedná jménem všech s kazekagem, obstarává pro členy odpovídající mise a zodpovídá za bezpečnost uvnitř vesnice. Jeho pozice obnáší především spoustu zodpovědnosti a papírování.
2) Kapitán - Je zástupcem velitele, pokud je mimo vesnici nebo neschopen plnit dočasně svou funkci. Kvůli zaměstnanosti vrchního velitele předává informace o misích vicekapitánům, zajišťuje jejich přijetí, přidělování učenců i jejich přezkoušení.
3) Vicekapitán - Jsou to velitelé divizí, kteří se starají o výcvik dalších plnohodnotných ninjů, učí je a provází vším, co život shinobiho obnáší.
4) První divize - Hlavní jednotka Zlatých písků. Mají za úkol dohlížet na ostatní divize, je-li to třeba, být nápomocni svým méně zkušeným kolegům a jít jim příkladem co nejlépe odvedenou prací. Musí podávat co nejlepší výkony, získávají ty nejdůležitější, ale i nejtěžší mise mimo vesnici a mají pravomoce k přezkoušení svých podřízených členů.
5) Ostatní divize - Patří do skupiny Zlatých písků ve výcviku. Trénují, učí se a zdokonalují své schopnosti, aby mohli ochránit svou vesnici.
6) Záložní divize - Jedná se o speciální tajnou složku Zlatých písků, ve které však žádného „zlatého ninju“ nenajdete. Tato divize vznikla na popud bývalého kapitána Zlatých písků, podle něhož bylo nutné mít něco v záloze, kdyby bylo nejhůře.
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Raizo (Jaden) 41 let | 190 cm | 77 kg | A Hodnost jounin Splněné mise 171 D-rank, 183 C-rank, 366 B-rank, 297 A-rank, 43 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 700 bodů | Profil | Celý obrázek |
Toshimi Kokumotsu (ichi) 17 let | 160 cm | 49 kg | 0 Hodnost pokročilý genin Splněné mise 37 D-rank, 46 C-rank, 0 B-rank, 1 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 552 bodů | Profil | Celý obrázek |
Hirotado Yutsurai (Davien) 18 let | 176 cm | 62 kg | B Hodnost pokročilý genin Splněné mise 42 D-rank, 51 C-rank, 1 B-rank, 1 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 575 bodů | Profil | Celý obrázek |
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Jejich úkolem je získávání informací, odhalování nepřátelských agentů a jejich likvidace. Dále jsou cvičeni v infiltraci a špionáži na nepřátelském území.
Informace pro hráče:
1) Jednotka podléhá velení Mayu-hime. Hráči začínají na úrovni Zkušený Genin a rovněž zvládají základy ovládání chakry.
2) Členové Černých písků mají v hlavě zabudovanou pečeť. Díky tomu nepřítel nemůže zjistit informace z ninjovy hlavy.
3) Černé písky se nenechávají chytit. Stíny jsou jejich spojenci.
Proto ovládají techniku Burendo no kage.
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Kazuha Minami (ichi) 31 let | 153 cm | 45 kg | AB Hodnost jounin Splněné mise 37 D-rank, 46 C-rank, 0 B-rank, 1 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 700 bodů | Profil | Celý obrázek |
Akeno Ikazuchi (Stan.com) 16 let | 175 cm | 68 kg | B- Hodnost pokročilý genin Splněné mise 37 D-rank, 46 C-rank, 0 B-rank, 1 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 325 bodů | Profil | Celý obrázek |
Tomomi Mokushi (Kitabatake) 17 let | 148 cm | 42 kg | A+ Hodnost pokročilý genin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, ? A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 125 bodů | Profil | Celý obrázek |
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Chika Yoshitsune (ichi) 33 let | 165 cm | 50 kg | A Hodnost jounin Splněné mise 79 D-rank, 105 C-rank, 168 B-rank, 127 A-rank, 11 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 500 bodů | Profil | Celý obrázek |
Daisuke Mokushi (Jaden) 18 let | 174 cm | 74 kg | B Hodnost pokročilý genin Splněné mise 42 D-rank, 32 C-rank, 1 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 619 bodů | Profil | Celý obrázek |
Tekuro Ashikaru (Swreck) 18 let | 180 cm | 70 kg | B Hodnost pokročilý genin Splněné mise 42 D-rank, 33 C-rank, 1 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 581 bodů | Profil | Celý obrázek |
Hizuki Shima (Mitora) 15 let | 155 cm | 47 kg | B Hodnost genin Splněné mise 19 D-rank, 12 C-rank, 1 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 323 bodů | Profil | Celý obrázek |
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Masao Nibori (Vikitori) 31 let | 175 cm | 75 kg | 0- Hodnost jounin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, ? A-rank, ? S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 500 bodů | Profil | Celý obrázek |
Ai Hayo (Sadista) 15 let | 155 cm | 46 kg | 0 Hodnost pokročilý genin Splněné mise 17 D-rank, 3 C-rank, 0 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 171 bodů | Profil | Celý obrázek |
Tsubaki Kokumotsu (Noemyska) 14 let | 157 cm | 49 kg | B Hodnost genin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci Po nesplnení rozkazov od svojej bývalej sensei Nanami bola donútená sa vyzliecť do spodného prádla a chodiť tak po uliciach Sunagakure no Sato. Veřejně neznámé věci 117 bodů | Profil | Celý obrázek |
Akara (Chaly) 12 let | 150 cm | 42 kg | B Hodnost genin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 72 bodů | Profil | Celý obrázek |
Sumi Ketsueki(Kami Juuzou) 12 let | 155 cm | 45 kg | AB Hodnost genin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 51 bodů | Profil | Celý obrázek |
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Yumeka Ikazuchi (ichi) 32 let | 167 cm | 54,7 kg | 0 Hodnost jounin Splněné mise 149 D-rank, 164 C-rank, 237 B-rank, 150 A-rank, 13 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 600 bodů | Profil | Celý obrázek |
Keiko Fukei (Stan.com) 14 let | 160 cm | 48 kg | 0 Hodnost pokročilý genin Splněné mise 19 D-rank, 4 C-rank, 1 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci Nejnešikovnější ninja v Sunagakure. Veřejně neznámé věci 408 bodů | Profil | Celý obrázek |
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Shizu Nakirei (Jaden) 29 let | 163 cm | 50 kg | 0 Hodnost jounin Splněné mise 31 D-rank, 42 C-rank, 15 B-rank, 2 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 500 bodů | Profil | Celý obrázek |
Risa Mokushi (ichi) 16 let | 156 cm | 46 kg | B Hodnost pokročilý genin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 363 bodů | Profil | Celý obrázek |
Taji Sakyuu (theFilda4) 13 let | 150 cm | 50 kg | A Hodnost genin Splněné mise 18 D-rank, 4 C-rank, 0 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 332 bodů | Profil | Celý obrázek |
Chairo Miyamoto (Espere) 19 let | 177 cm | 65 kg | A Hodnost genin Splněné mise |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 140 bodů | Profil | Celý obrázek |
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Yon čapnul její cíl a pomocí svého Geppo uháněl pryč. Vyrazila za ním a zastavila se na balkoně. Sepjala ruce. Byla odhodlaná ho zastavit ať se děje co chce. Z tiché mise se stala fraška a on se pletl do záležitostí do kterých neměl. Svou vůlí a chakrou začala rychle vytvářet senbony. Zvládla jich přibližně dvacítku.
"Soushuuha!" Senbony doslova vystřelily přímo na Yona.
"ZASTAV! Budeš mít akorát problémy!"
Zavolala do vysílačky "Cíl uniká severní cestou!"
Senji Hazari(Černé písky)
Poblíž cíle mise
Vydali se do akce, během cesty se Senji dozvěděl, že má hlídat jižní stranu, na té očekával nejméně akce, nic důležitého tím směrem nebylo. Rozhodl se, že ne každý o něm musí vědět, vysílačka mu poskytovala dostatečné spojení s ostatními, proto potlačil svou chakru na minimum a použil techniku, kterou se učil poslední dobu. Sice nebyla dokonale zvládnutá a zvlášť při pohybu s proměnlivím pozadím velice nestabilní, byl si zcela jistý, že pokud zůstane výše než soupeř, nikdo ho neuvidí díky nepříliž bohatě zbarvené obloze. Rozprostřel proto kolem sebe tenkou vrstvu chakry, která zajišťovala podobné zabarvení jako obloha, mírně se oddělil od skupinky a téměř neslyšně klouzal na pravém křídle, míříce na jižní stranu určené destinace. Dorazil stejně jako zbytek, na prostranství před budovou se právě tlačil dav lidí. Mezi nimi vynikala stojící osoba, zřejmě patřící ke zlatým pískům. Z místa kde se usadil, mohl pozorovat jak tuto scénu, tak i jižní stranu budovy, a díky tomu že byl podstatně výš než ostatní se ani nebál odhalení. Poté, co Akemi vstoupila do budovy, se ve vysílačce ozval Irizo s oznámením o poli z výbušných lístků. Ihned odepjal měch od pasu a napil se, jakmile si uvolnil ruce, vytáhl dva kunaie s výbušnými lístky a nechal je viset na malíčcích, nehlučně se odrazil a stále maskován se přesunul nad východní stranu cílové budovy, ke které couvala členka zlatých písků, sotva doskočil, složil pečetě a vyprskl vodu, kterou do té doby shraňoval v ústech, a ta během chvilky dopadla na hlavu a záda výše zmíněné kunoichi. Věděl, že to není mnoho, ale více zatím nemohl udělat, pokud chtěl aby vše proběhlo nezjistitelně, což mu dav hlučících lidí ještě usnadnil. Jednu věc měl ale jistou, jen tak mu nezmizí ani neuteče.
Yon Ki
Přibližoval se pomalu ke kazateli, viděl, že jeho jed právě nabírá na svých účincích, když se pro něj chtěl zohnout slyšel dost dobře známý hlas.
"Dop***le, už je tu a co Kira?" zamyslel se, když v tom se jeho pečeť rozzářila.
"Uff, žije..." vzal kazatele.
"Pozdě lásko" poslal jí pusu a připravil chakru do nohou a odrazil se ven z budovy, když byl ve vzduchu, následovalo další chystání chakry a známá formule.
"Geppo" začal se odrážet od vzduchu a poměrně rychle pohybovat směrem k paláci.
Hinote Onna
Včerejší den
"Víš Hirotado" usmála se na něj.
"Já bych bez práce být nemohla" mrkla na něj, ještě si chvíli povídali, pak ale odešla domů.
"Zítra v 7 tam kde minule" s těmito slovy se s nimi rozešla.
Den honu na kazatele
Ráno se již všichni sešli na místě určení. Chtěla všem zadat tréning, ale než se jich dočkala všech uplynula asi nějaká hodina. Chtěla jim vynadat, pak ale její pečeť na noze začala pálit a zářit.
"Něco se děje" řekla ostatním.
"Buď tu zůstaňte nebo jděte za mnou" pečeť jí táhla k okraji vesnice, vštěpovala jí směr kam má jít, a tak tam mířila.
Kira Sugito
Snažila se ty řeči neposlouchat. Pořád si opakovala, že to není pravda. Ona přeci Yonovi věřit může, ano, přesně tak. Může mu věřit. Může. Prostě může. Ten kluk lže do očí!
„Věř nebo ne,“ začala tiše. Původně to chtěla říct jen v duchu, ale co. „Já bych to udělala… Udělala bych to. Zemřela bych jak pro něj, tak i pro misi.“
Pak se zhluboka nadechla.
„Ale teď umírat nemusím.“ Lehce se usmála a udělala několik kroků dozadu, při tom pohybu stále dávala pozor. „Víš, tohle… Jen plním rozkazy. Nechci ti ublížit, ani nikomu jinému, kdo dělá dobré věci pro Sunu. Tohle je jen mise. Za chvíli bude po všem, já zapomenu na tebe, ty si možná zapamatuješ mojí tvář, ale to bude asi tak všechno. Takže… Jen mě nech dělat svou práci a já… Já neudělám nic navíc. Slibuju.“
Nepotřebovala ho odpálit, ostatně ty lístky by se odpálily sami, stačilo udělat něco podstatně jednoduššího, ale to prozatím nebylo třeba. Prozatím.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Obrázek od Som čarovná
Na konci muk je pocit prázdnoty.
Nervy se usadí - jak náhrobky,
strnulé srdce ptá se: "Tos byl ty?
A kdy? Snad včera, nebo před lety?"
Nohy jdou mechanicky vpřed -
šlapou zem, vzduch, či co -
jak dřevěné,
lhostejno, kam -
křemenné štěstí - pro balvan.
Toť chvíle z olova,
jež v mysli zůstává
jak v těch, co mrzli, obraz sněžení:
zprvu chlad - pak ztupělost - pak smíření.
Iryzo Yoris - Čierne Piesky
Vypočujem si Kiru „Viem toho viac než dosť viem dokonca viac než tvoj alebo môj veliteľ. Všetci sme tu iba pešiaci na jednej veľkej šachovnice. Toto je veľká hra v ktorej nemáš žiadnu moc“ poviem pričom sa usmievam a dávam to najavo.
„A k tým mojím kamarátom oni tu nemusia prísť. A ak mi chceš urobiť peklo tak to peklo spravíš aj sebe nie som až tak ďaleko od teba aby tie tvoje lístky ta nezasiahli . Stačil by jeden aby si odpálila oboch. A pochybujem o tom že vy zlatý ste taký oddaní že by ste položili svoj život pre účel misie? Keď celé zlaté piesky sú skorumpované. Ako môžeš vedieť ktorá vaša misa je v súlade zlatých keď máte vrchného veliteľa skorumpovaného veriť sa mu nedá a nemôžeš vedieť ako ďaleko to zašli či aj ten tvoj veliteľ čo je tu z tebou nejde mimo pravidla? Sama vieš že takéto zaležitosty idú mimo vás. Mi čierny máme na starosti takéto veci čo sa majú robiť v tajnosti. Síce teraz už je to dosť viditeľná misia ale keby ste sa do toho nezaplietly tak by to takto nemuselo dopadnuť. Jednoducho vy nie ste cvičení na toto tak mi teraz povec ako je možné že ste tu vy keď toto malo byť urobené v tichosti “
Prednesiem Kire svoje myšlienkové pochody. Očami prebehnem po okolí. *Ak spraví nejaký pohyb čo by ma odpálilo mam iba jedinú šancu * pomyslím si a nájdem to čo hľadám a hneť pozorujem kiru
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Kira Sugito
„Pche, nic nevíš!“ Odsekla nepříjemně. Ty řeči o Zlatých se jí vůbec nelíbily. Chtěla ještě něco dodat, ale mohla by něco prozradit, čehož ona by určitě schopná byla, takže ji radši rychle zavřela a aktivovala pečeť.
Zamračeně se dívala na toho z Černých a dávala bacha na okolí. Začínalo jít o víc.
Její společnost začala mluvit do vysílačky.
„Přísahám, že jestli se tu objeví nějaký z tvých kamarádíčků, tak ti udělám takový peklo, žes to ještě neviděl! Nemůžeš se moc hýbat, takže věř, že by to bylo snadný!“ Nebyla si jistá, jestli by mu zvládla způsobit něco strašného, bylo jí to proti srsti, ale aspoň ho přiotrávit. Jo, to by asi klidně i udělala.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Obrázek od Som čarovná
Na konci muk je pocit prázdnoty.
Nervy se usadí - jak náhrobky,
strnulé srdce ptá se: "Tos byl ty?
A kdy? Snad včera, nebo před lety?"
Nohy jdou mechanicky vpřed -
šlapou zem, vzduch, či co -
jak dřevěné,
lhostejno, kam -
křemenné štěstí - pro balvan.
Toť chvíle z olova,
jež v mysli zůstává
jak v těch, co mrzli, obraz sněžení:
zprvu chlad - pak ztupělost - pak smíření.
Iryzo Yoris - Čierni Piesky
Preskakujeme spoločne po strechách a každý si vezme svoje pozície. Keď dojdeme na miesto ja z Akemi zoskočím pred budovy a držím sa jej tempa. Na chvíľu sa zastaví u člena zlatých pieskov a niečo povie. Ja mám za úlohu dávať pozor na Kiru a keď sa pohne eliminovať ju. Akemi šla do vnútra a Kira mi prednesla v akej som situácii
„To by neboli zlatý aby sa nenafukovali však. Všetku slávu a smetanku si zliznete vy a pritom nič nerobíte ste tu iba na okrasu. Stojíte na Stráži pred palácom a to je vaša celá robota a aj napriek týmto veciam sa nám staráte do roboti aké úbohé.“ Prednesiem svoju zatrpknutosť a zaujatosť voči zlátim
*Teraz by sa mi tu hodila Sayuri aj keď by som ju rád vydeľ mŕtvu ona by ma ľahko dostala.* pomyslím si a iba sa uškrniem pod maskou.
„Iryzo týmu mám problémy okolo mňa sú výbušné lístkami som doslova v mínovom poli potrebujem aby ste mi niekto pomohli sa z toho dostať. A na tu zo zlatých dávali bacha kým sa z toho dostanem“
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Vyběhla schody. Vysílačka zapraskala a ozval se Richiho hlas, který mu oznamoval, že ve druhém patře je Yon a ještě nějaká druhá osoba. Tímto hlášením si jen potvrdila svoji domněnku. Někdo musel odposlouchávat její rozhovor s Mayu. Informace pronikla ke Zlatým a ti se teď snažili získat Kazatele a informace o Kultu pro sebe, ale proč?! Tohle přece byla jejich práce! Oni mají zůstat zalezlí v paláci! Prošla tím co zbylo ze dveří a zařvala. "CO SI MYSLÍTE ŽE DĚLÁTE?!"
Kazatel se sesunul k zemi v momentě, kdy Akemi vstoupila do bytu.
Yon Ki
Udělal pečetě na Mizu bunshin a vedle něj se objevily dva klony, jeden z nich použil Henge aby vypadal jako kazatel. Falešný klon s falešným kazatelem tak vyskočili z okna a utíkali směrem k paláci.
Klon Yona a Kazatele
Vyběhli z rozmláceného domu a co největší rychlostí, zatím bez použití Yonovým technik mířili směrem k paláci.
Yon Ki
Z kapsičky vytáhl další ampulku a obrovskou laboratorní jehlu, kterou na ampulku připojil, použil Soru a objevil se za Kazatelem. Ampulku mu píchl přímo do páteře, do míchy, aby začala co nejdříve působit. Bylo to velmi silné anestetikum, což vyvolá za pár sekund silnou ztátu vědomí, chned, jak zapíchl jehlu a vložil do kazatele obsah, pomocí Soru se objevil zase tam kde byl předtím a čekal, než sérum zabere.
Richi Tyoshi
Přeskakoval z jedné střechy na druhou.Džel se jen pár metrů za Akemi.Černý plášt jen za ním plapolal.
Najednou když už byla budova na obzoru tak se Richi trochu zhrozil.
Budova měla vytlouklé okna a s budovi vybyhalo mnoho lidi.
Najednou Akemi odskočila a běžela ke vchodu.
Richi se oddělil a utíkal na severní stranu budovi.Najednou ve vysílačce uslyšel rozkaz od Akemi.
Dal ruce dlaněmi k sobě a zavřel oči.Začal se soutředit.
,,Cítim Yonovu chakru na druhém poschodí,ale není tam sám jěště s někým tam je"řekl do vysílačky a nachvíli se odmlčel.
,,A pak k vasí pozici mnoho lidi,ty však vypadají na civilisty"dodal a dal ruce od sebe a otevřel oči a čekal na další rozkazy
Kira Sugito
Pozorně sledovala okolí v obranné pozici a čekala. Zas tak složité to nebylo, představovala si něco mnohem bojovějšího, ale asi to přecenila a to bylo jedině dobře. Nikde neviděla nikoho, koho by se měla obávat a tak se i trochu uklidnila. Najednou se ale rozletěly okna, dveře a z toho málem zaječela na celou vesnici.
Pak začali vystrašení lidé utíkat z baráku a to tomu dodalo korunu. Prostě jako scénka z nějakého hororu. Samozřejmě nemělo cenu ty lidičky klidnit a říkat, jak se nic neděje, to by jí snad neuvěřil ani slepec.
„Nadaii,“ zamumlala polohlasem. Kde jsi?
Nervózně podupávala nohou a uvažovala, jestli třeba nemá aktivovat tu pečeť, třeba by se tu pak objevil. Ale ne, ještě počká. Ještě počká. Hlavně se soustředit, tohle bude dobré. Prostě počká na tu Akemi, nebo kdo to vlastně přijde a… Všechno bude ok. Jo, přesně tak.
Pak se ale objevili černí, už jen podle oblečení to šlo poznat.
„Hm,“ ušklíbla se a jen co ta žena vešla do domu, aktivovala výbušné lístky (Fuubaku Houjin). „Tákže, nerada to říkám, ale jsi teď mezi rozmístěnými výbušnými lístky. Mno a když se z toho pokusíš uniknout, tak vybuchnou a nejsem si úplně jistá, jestli bys to přežil. Takže ti doporučuju tam zůstat a nedělat problémy. Taky tě mám ráda!“
Naklonila hlavu doprava, poškrábala se na krku a čekala na jeho reakci.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Obrázek od Som čarovná
Na konci muk je pocit prázdnoty.
Nervy se usadí - jak náhrobky,
strnulé srdce ptá se: "Tos byl ty?
A kdy? Snad včera, nebo před lety?"
Nohy jdou mechanicky vpřed -
šlapou zem, vzduch, či co -
jak dřevěné,
lhostejno, kam -
křemenné štěstí - pro balvan.
Toť chvíle z olova,
jež v mysli zůstává
jak v těch, co mrzli, obraz sněžení:
zprvu chlad - pak ztupělost - pak smíření.
V domě se rozletěly všechny dveře a okna. V celém domě vypukává panika. Lidé sebíhají po schodech dolů a s křikem vybíhají hlavním vchodem (kde stojí Kira)
Kazatel
Yon unikl a pomocí fuutonu mu přesekl achilovky a přimáčkl ke zdi. Bolest necítící Kazatel ovlivněný technikou Kurai gekido se nemohl odlepit od zdi a tak se začal snažit slabou zdí probourat. Hrubou silou se vzepřel náporu větru a rukama a hlavou začal do zdi brutálně mlátit.
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Skákali přes střechy a rychle si blížili k označenému místu. Iryzo s ní půjde do druhého patra zajistit Kazatele a ostatní si rozeberou své pozice.
"Dobrá, pozice jsou rozděleny! Senji si vezme jih!"
Dům už byl na dohled. Něco ale bylo špatně. Ze vchodu vybíhali v panice lidé a u vchodu stála ta holka, kterou si Yon přivedl k nim domů.
"Kur*a! Zlatí nás předběhli! Všichni se držte plánu a obsaďte své pozice!"
Sama se přesunula na zem, před budovu spolu s Iryzem a rychlým krokem šli spolu ke vchodu.
Akemi promluvila do vysílačky. "Richi, potřebuji zkontrolovat kdo zůstal v domě."
Došli až ke Kiře, která evidentně měla vchod hlídat. Akemi se ani nezastavila. "Zlaté písky tu nemají co dělat! Tohle je záležitost Černých písků a vy tu překračujete své pravomoce! Iryzo, zajisti, aby se ta holka ani nepohnula, pokud se jen pohne, tak ji zneškodni! Já jdu nahoru, všichni buďte připraveni!"
Mezi tím, co vybíhala schody do druhého patra očekávala Richiho hlášení.
Axen Jigoku - Čierne piesky
Keď boli všetci zoradený, Akemi im ukázala mapu. Axen sa na ňu pozrel a snažil sa zapamätať každý detail okolo domu kazateľa. "Tak a čo teraz? Budú z neho chcieť dostať informácie o kulte..." pomyslel si.
Keď im Akemi rozdala vysielačky, všetci si ju upevnili. Axen sa naladil na frekvenciu ostatných. "Bude to zaujímavé." preblesklo mu hlavou.
Potom ešte dodal cez vysielačku: "Beriem si západnú stranu."
Yon Ki
Jeho protiútok vůbec nečekal. Z jeho ofačovaného nosu rázem vytryskl proud krve, který obšlehl celou místnost. Následoval prudký náraz na Yonovu hlavu, ze které také vyteklo několik pramínků krve.
"Kawarimi no jutsu" složil pečeť a kultista už místo něj škrtil lampu. On se objevil znovu za ním. Rozpřáhl paže, které už střádaly větrnou chakru a šlehl směrem k němu 2 ostré větrné vlny, které mu rozsekly achylovky. Hned po tomto útoku složil pečetě znovu.
"Fuuton: Reppushou" větrná vlna začala vířit celý domem, rozletěly se okna v místnosti, dveře, ale taky okna na chodbách a dveře do ostatních bytů. Kultista byl ale tímto masivně řezným proudem přitlačován ke zdi.
Ayame Hideko
Tým Alfa
"Dobře tak jo, má celkem rychlé reakce, taijutsu ujde a s katanou to taky jakš takš umí, v těchto směrech je již docela pokročilý, ale co ninjutsu?" Ayame si již vyzkoušela jeho schopnosti na blízko a schopnosti s katanou, teď chtěla vidět jestli dokáže nějaké ninjutsu. Koukala co plánuje Uriel a mírně se mu zasmála.
"Soustřeďuješ se na boj na blízko a s katanou, nesmíš čekat na překvapivé útoky druhých, to ty musíš překvapivě útočit" Řekla naučně, hned na to se objevila za zády Uriela tak rychle, že nestihl vůbec zareagovat, vykopla jeho katanu do vzduchu a vyskočila za ní asi 10 metrů do vzduchu, chytla ji, dala ji před sebe aby vykryla útoky vržených zbraní a padala přímo na Uriela a čekala jak zareaguje.
Mino Namitary
Zlaté písky, 2. div.
Chvíli nemohl usnout a najednou ho něco napadlo, sedl si do tureckého sedu, přiložil dlaně k sobě tak že mezi nimi měl mezeru a dotýkal se jen kraji, začal soustředit chakru do dlaní, které měl ve tvaru kruhu, po chvíli měl chakrou naplněné dlaně a začal se sousředit na to aby chakra byla stabilní, i když dá ruce pryč, po chvíli dal ruce asi 5 centimetrů od sebe a furt udržoval kruh z chakry, a vyšlo to náhle před sebou viděl kroužek z chakry, který byl docela stabilní a rychle vytvořený.
"Ano!" Zaradoval se a už nadobro ulehl, a po chvíli usnul. Asi v 6 ráno se vzbudil, šel se umýt, dal si něco k snědku, nalil do klícky vodu do misky, a trochu odřezků masa.
"Na dej si" Řekl Mino malému sokolovi pohladil ho po křídlu a odešel, procházel se vesnicí a zhruba na 7 dorazil na cvičiště, ještě tam nikdo nebyl a tak na chvíli jen sed a opaloval se na slunci
Kazatel
Začal se smát jako šílenec. "Jsem pod božským dozorem! Dozorem vyvoleného! HAHAHAHH! můžeš ublížit mému tělu, ale ne mé čisté, věřící duši! Kéž jeho hněv spálí tebe i tu tvou dě*ku!"
Zaklonil se a svojí fanatickou silou prudce Yona hlavou udeřil do jeho zlomeného nosu. Pak se prudce otočil. Podmínka byla splněna.
"Kurai gekido!" Zařval vztekle a technika se aktivovala. Jeho oči zrudly krví, šlachy a žíly vystoupily do popředí. Rychle se vymrštil a brutální silou chytl Yona pod krkem a v drtivém nárazu jej přimáčkl ke zdi. S hrozivým řevem se snažil druhou rukou rozdrtit Yonovi hlavu.
Yon Ki
Byt, 2. patro
"Víš že mě nezajímají ty tvoje kultistické kecy?" zatlačil do kunaie tak, že rukou projel.
"Chci znát jména, lidi, kteří uctívají kult!" opět začal šmátrat ve své přihrádce na ninja vybavení. Vytáhl ampulku. Obsah byl ale utajený, protože byla celá černá. Bylo v ní ale jedno z největších, ale za to neprostějších mučidel. Sůl.
"Říkám že chci jména" vysypal mu celou ampulku na ránu na ruce...
Sayuri Sugito
Když odešel řekla si ještě jen tak pro sebe. "Ty si taky pěkný bl*ec, ve vesnici vedro, jak v peci a já budu chodit celá v černém. To můžou dělat jen taková paka jako jsi ty." Vylila si trochu zlosti a teď musela rychle přemýšlet, vyrazila směrem kudy jí Hiren ukázal a při cestě se dívala na střechy, do oken, zkrátka všude, kde mohla zahlédnout nějakou černou pásku, šátek nebo něco. Na jedné šňůře u jednoho menšího domu po cestě zahlédla něco jako plášť, tak seskočila a podívala se blíže.
Skutečně to byl plášť i s kapucí.
"Heh tak to vypadá, že mi dneska přeje štěstí." Trochu se usmála a kápi si přes sebe přehodila, byla jí trochu větší, ale očekávat i dobrou velikost, to by bylo nejspíš už moc.
Jak si myslela, bylo jí hned poněkud horko, ale kápi měla, na obličej jí vidět nebylo a i její šaty byly zahaleny.
"Kapitán Ki je už určitě na místě, Akemi a můj tým tam určitě dorazí co nevidět, tak pro Yona bude nejlepší vytratit se zadem. Hiren mi řekl kudy nejspíš půjde a já na něj v tuto chvíli musím dát, jinak nemám šanci Kazatele zajmout."
Když byla na dohled panelového domu zastavila se, tady bylo nejlepší stanoviště. "Tudy Ki nejspíš půjde, jak mi Hiren říkal. Nevím co má ten slizoun za lubem, ale není čas, musím mu zkrátka v tuto chvíli důvěřovat.
Sáhla si na levou ruku a chvíli soustředila chakru, před ní ce objevila její loutka - Yuki a následně přivolala i Sasoriho, jelikož i ten měl mít svůj účel.
Dům byl poměrně nízký, tak jak si to představovala, vše bylo připraveno.
Teď musela Sayuri jen čekat na svou oběť.
Kazatel
Yon mu zabodl kunai do ruky. Přesto Kazatel hnul brvou jen minimálně. "Dokážu se povznést nad bolest pse! Já a mí bratři jsme andělé, kteří přinesou mír tomuto světu! MY SLOUŽÍME VYVOLENÉMU! Smrti se nebojíme! A pokud se máme přidat k našemu pánu čekajícímu v temnotě, BUDIŽ! Pokud zemřeme, staneme se silnějšími, než si kdy dokážeš představit zaslepenče! Nadchází úsvit války, války, kterou je třeba zastavit! Rozšlápnout botou Vyvoleného jako mrzkého červa! Slyšíš to zaslepený?! Proti tomu nelze bojovat! OSUD SI TO ŽÁDÁ!
Yon Ki
Zlaté písky, bydliště Kazatele, 2. patro
"Ale, ale, ale" přiložil kunai ještě více ke krku a zatlačit.
"Tady se nám někdo rozpovídal, mám pro tebe několik otázek, a zatím máme dost času, tak si můžeme povídat" z kapsy si vytáhl další kunai, který mu teď už však zabodl do ruky.
"Co mi řekneš o kultu?" kunai nechal v ráně a začal s ní bolestivě lomcovat.
Richi Tyoshi
Stal mezi ostatními a zachvíli Akemi rozložila mapu na zem.Richi k ní přišel a hnedka si jí zapomatoval.Jeho výcvik jako stratega nakonec nebyl vubec zbytečný.
Nadale Akemi říkala podrobnosti o misi.Však když řekla slovo kazatel tak se Richi zasekl.
,,Kruci,že by měl něco společnýho s tím ostatním ???"přemýšlel v hlavě.
,,Musíme ho dostat živ a dostat z něj informace"přemýšlel dál.Najednou Akemi zbalila mapu a dala povel na odchod.
Richi si při behu nandal vysílačku a také si jí naladil.
,,Tady Richi slyšíte mě ???"řekl a chvíli čekal.
,,Já si beru severní stranu"dodal a držel se ve předu přímo za Akemi
Daisuke Sugito
Podnik Asayake
„Nashle, sensei! Mějte se!“ Usmál se na Gashiho Daisuke, když dojedli a Gashi se s nimi rozloučil.
„Nevím jak vy, ale já si zajdu prostudovat něco do knihovny,“ mrkl na Chiku s Tekuardem Daisuke a také se zvedl.
„Nazdar zejtra!“ Zazubil se na oba a zvedl ruku na pozdrav.
Když chtěl u pultu zaplatit, zjistil, že to Gashi udělal za něj.
Ten Gashi! Tohle mělo být na mě. Pousmál se Daisuke. Gashiho si vážně oblíbil.
A byl rád, že Gashi ví o jeho členství u záložní divize Zlatých. Mohl za ním tak kdykoliv přijít a poprosit ho o radu, kdyby si nebyl nějakým rozhodnutí jistý.
Chika Sugito
Podnik Asayake
„Ahoj,“ zamávala Chika Daisukemu.
„Já taky půjdu…,“ řekl trochu nesměle Tekuardovi, zvedla se a vyrazila ke vchodu.
Mohla bych si jít procvičit svůj boj s loutkou a kamou. Napadlo jí a tak zamířil ke cvičišti, na kterém obvykle trénovali.
Když Daisuke opustil Asayake, zamířil si to přímo do knihovny, jak předtím řekl Chice a Tekuardovi.
Cestou přemýšlel, jestli se na něho bude Chika zlobit ještě dlouho a také mu občas zavrtalo hlavou, jak že to vlastně dopadla její večeře s Tekuardem včera.
Když dorazil na místo, vstoupil, pozdravil starou paní u pultu, která jak ho spatřila, tak ihned poznala o koho se jedná.
Daisuke zamířil k regálu s nápisem „ninjutsu“ a začal hledat to, co potřeboval.
Po několika minutách hledání konečně našel, co hledal.
Svitek s obrázkem zbraně, kolem které byla nakreslená jakási modrá aura.
Daisuke svitek rozvinul a začal číst.
„Vkládání chakry do zbraní“ zněl nadpis.
Daisuke se spokojeně pousmál, zabalil svitek a vykročil zpět k recepci.
„Rád bych si půjčil tenhle svitek,“ položil svitek na stůl před starou paní.
Ta si svitek prohlédla a pak začala listovat nějakým zápisníkem.
„Máš půjčený ještě jeden…,“ řekl po chvilce a s pohledem upřeným na Daisukeho se odmlčela.
„Já vím. Slibuji, že ho vrátím v pořádku a v termínu!“ Pousmál se roztržitě Daisuke, napřímil se a slíbil.
Stará paní si ho přeměřila pohledem, ale nakonec mu svitek podala a pokynula mu k odchodu.
„Děkuji!“ Uklonil se jí Daisuke a odešel.
Sice neměl důvod se chovat ke staré knihovnici nějak přehnaně uctivě, ale ta stařenka vypadala, že má k Sugito klanu nějaký bližší vztah a on měl pocit, že by si jistou míru respektu zasloužila.
Se svitkem v ruce došel rychlým krokem domů a rovnou zamířil do svého pokoje.
Zbytek dne volno, a to, jak Tekuard dělal to s tím proudem ho také zajímalo, tak proč si trochu nerozvinout své schopnosti jen tak?
Sundal si vestu a čelenku a plácl sebou na postel.
Před sebe položil svitek a rozvinul ho.
Po chvilce čtení sáhl pro kunai a prohlédl si ho v ruce.
Vkládání chakry do zbraní se používalo hlavně v kombinaci s jejím elementem, jelikož to bylo pro boj nejúčinnější, ale lehčí bylo do zbraně vložit jen obyčejnou chakru, což se dalo využít pro přerušení chakrových vláken. Tuto informaci se Daisuke dočetl jako druhou a velmi ho zaujala.
Yosh! Tohle se naučím! Posadil se energeticky na posteli do tureckého sedu a sevřel kunai pevně v ruce.
Vidina toho, že by tímhle mohl překvapit Nadaie při nějakém dalším jejich rivalském souboji ho hnala kupředu.
Soustředil svou chakru do dlaně a pak jí vpustil do kunaie, jak se dočetl v postupu ve svitku.
Kunai se obalil modrou aurou, podobně jako na obrázku.
Daisuke výjev pozoroval a jelikož to vypadalo celkem dobře, rozhodl se to vyzkoušet.
Udělal pečeť uvolnění a před jeho postelí se objevil Kamaitachi.
Daisuke zvedl levou rukou a chakra vlákny uvedl mechanizmy v Kamaitachiho těle do pohybu.
Loutka se otočila čelem k Daisukemu, s rukama svěšenýma podél těla.
Schválně. Zvedl Daisuke kunai a sekl s ním přes vlákna.
Ty však nepovolily.
Daisuke se zarazil a povytáhl obočí. Vlákna uvolnil sám a zadíval se na kunai.
Asi se budu muset víc snažit. Pomyslel si a znovu do zbraně vložil svou chakru.
No tak! Sekej! Rozsekni ta vlákna na kousky!
Zamračil se Daisuke, znovu natáhl ke Kamaitachimu chakrová vlákna, napřáhl se kunaiem a sekl.
Tentokrát vlákna nůž přeťal jako nic.
Daisuke se zazubil od ucha k uchu.
Teď to vyzkouším na Kamaitachim. Zadíval se Daisuke na svou loutku rozjařeně a vyslal do ní dávku chakry, kterou se snažil soustředit v čepelích mečů, které Kamaitachi držel. Druhou rukou natáhl chakra vlákna k botě, co ležela u dveří, a zvedl jí do vzduchu.
Pak hýbl několika prsty a Kamaitachi se napřáhl svou pravou katanou k seku.
Po dalším pohybu Daisukeho prstů loutka mečem prudce sekla proti vláknům, co držela botu ve vzduchu.
Ale ta se jen protáhla ale nic se jim nestalo.
Sakra! Tohle není tak lehké! Našpulil Daisuke nespokojeně rty, přesedl si do normálního sedu a soustředil se na chakru v jeho loutce. Přitom si dával pozor, aby botou, co držel ve vzduchu, nic nechtěně neporazil.
Hýbl znovu prsty a Kamaitachi znovu sekl mečem proti vláknům.
No tak! Zamračil se Daisuke.
Meč vlákna čistě přeťal a bota spadla na zem.
„Jo!“ Zatnul Daisuke vítězoslavně dlaň v pěst.
Ještě několikrát si vyzkoušel s Kamaitachiho meči přetnou svá chakrová vlákna, která různě zkoušel zhusťovat či zpevňovat, ale vždy se mu to podařilo.
Příště určitě neprohraju! Zazubil se bojovně Daisuke a zadíval se spokojeně na svou loutku.
Tak, a teď to zkusíme s podstatou! Rozhodl se pokračovat a nahlédl znovu do svitku.
Všechno to znělo celkem jednoduše, ale Daisuke si nebyl jistý, zda to i tak jednoduché bude.
Uvolnil svá vlákna a Kamaitachiho se trochu svěsil, jakoby usnul ve stoje.
Daisuke vzal do ruky opět kunai a soustředil do své ruky chakru.
Mělo by to být stejný, jako při mém tréninku probuzení podstaty. Pomyslel si a začal si v duchu opakovat.
Spalující a nespoutaný!
Uvolnil svou chakru s dlaně a vpustil jí do kunaie.
Chakra tentokrát zářila spíše oranžově.
Spalující a nespoutaný! Soustředil se Daisuke.
Oranžový opar zmizel a namísto toho se začala čepel kunaie žhavit.
Daisuke to celé užasle pozoroval.
Po chvíli žhnula čepel kunaie do běla. Daisuke se zvedl a vytáhl ještě jeden kunai.
Schválně, jak je to efektivní. Přiložil Daisuke žhnoucí kunaie k druhému.
Ozvalo se syčení a po chvíli žhnoucí kunai ten druhý přepůlil.
Páni! Zíral na to užasle Daisuke.
Tak teď to zkusím zkombinovat s loutkami! Uvolnil chakru z kunaie a ten se opět vrátil do původního stavu.
Hýbl prsty, Kamaitachi se narovnal a dvěma skoky vyskočil z okna Daisukeho pokoje a přistál na zahradě jejich domu.
Daisuke ho následoval stejnou cestou.
Ještě, že mě neviděla máti. Zazubil se provinile.
Pak hýbl znovu palcem a ukazováčky a vykročil s Kamaitachim dál od domu.
„Yosh! Jde se na to!“ Napřáhl před sebe Daisuke obě ruce s chakra vlákny, hýbl palci a Kamaitachi se k němu obrátil čelem, s katanamy ve střehu.
Daisuke hýbl ukazováčkem a palcem na pravačce, a Kamaitachi přiskočil ke kameni kousek od něj.
napřáhl se katanou a prudce jí sekl.
Ta však kámen nerozsekla a jen se o něj neškodně zastavila.
Schválně, jak to půjde s ohněm. Soustředil se Daisuke a vyslal do Kamaitachiho svojí ohnivou chakru.
Bál se, aby Kamaitachi nechytl, ale jelikož to bylo speciální klanové dřevo, které bylo navíc na jeho chakru zvyklé, doufal, že se s jeho ohnivou podstatou rychle sjednotí.
Kolem Kamaitachiho se objevila oranžová aura ohnivé chakry a místy z něj začal stoupat kouře.
Ne ne ne! No ták! Skousl si Daisuke dolní ret.
Po asi minutě nervů oranžová aura zmizela a veškeré kovové prvky na Kamaitachym se začali rozpalovat.
Musím to ustálit! Řekl si Daisuke a snažil se efekt ohnivé chakry soustředit na Kamaitachiho zbraně.
Chtělo to dost soustředění, a moc to nešlo
Chtělo by to nějaký název…. Když ho zakřičím, třeba to půjde líp. Oheň je přece jen dost spjat s emocemi.
Přemýšlel Daisuke a po chvilce ho něco napadlo.
„Kugutsu no mezame!“ Zvolal Daisuke a vyslal do Kamaitachiho silnou vlnu ohnivé chakry.
Všechno nebo nic! Zatnul zuby soustředěním.
Buď jeho loutka shoří na popel, nebo se mu podaří její fůze s jeho podstatou.
Chvilku se nic nedělo a Daisuke se obával nejhoršího. Že Kamaitachi exploduje, nebo začne hořet.
Ale najednou se dřevo, ze kterého Kamaitachi byl, začalo měnit. Rýsovali se na něm dráhy, kudy ohnivá chakra proudila nejsilněji a Kamaitachi tak vypadal, jako by na sobě měl válečné tetování.
Najednou celý vzplál silným plamenem, který však ihned uhasl a jen místy na Kamaitachiho těle zůstalo hořet pár drobných plamínku, které ho však nespalovali a jen tak neškodně plápolali. A čepele jeho katan byly rozpálené do běla, stejně jako ten kunai předtím.
Vypadalo to celkem efektivně.
Ještě ale nebylo dokonáno. Bylo zapotřebí otestovat efektivitu tchniky.
Daisuke pohnul prsty a Kamaitachi se znovu napřáhl katanou proti kameni.
Po dalším pohybu prstů s ní prudce sekl
Ta se o kámen nezastavila, nýbrž jím se zasyčením prošla skrz a zanechala za sebou na obou půlkách nerostu spálené stopy.
Daisuke uvolnil chakrová vlákna a celý zpocený si sedl do trávy.
Uf! Vyfoukl vzduch z plic.
Najednou však ucítil jakýsi slizký pohyb pod dlaní a tak jí rychle zvedl.
Málem vyskočil metr do vzduchu, když spatřil hada. Po bližším pohledu však spatřil, že had drží v tlamě nějaký svitek.
To bude Yonův had! Došlo Daisukemu a rychle si svitek od hada vzal.
Snad se nic nestalo! Vytanuly mu na mysl obavy.
„Večer na cvičišti na jihu,“ toto stálo na papíře.
Daisuke si chvilku svitek prohlížel, než ho sroloval a svou ohnivou chakrou spálil na popel.
Zadíval se na nebe. Ani si toho nevšiml a večer nebyl daleko.
No, půjdu pomalu a alespoň dopřeju svým myšlenkám trochu oddech.
Postavil se Daisuke na nohy a zadíval se na rozseknutý kámen.
Eh, asi bych to měl nějak zamaskovat, nebo mě máma zabije. Zatvářil se Daisuke při té představě sklesle a pokusil se obě poloviny kamene dát nějak k sobě.
Moc přesvědčivě to nevypadalo, ale alespoň to tak nebylo do očí.
Pak Daisuke pozvedl ruku s nátepníkem a zapečetil do něj zpátky Kamaitachiho.
Prošel bytem, opustil dům a vykročil směrem na jižní cvičiště.
Co po něm Yon asi chce?
Daisuke Sugito
Daisuke došel na jižní cvičiště a rozhlédl se kolem sebe.
Co mu asi Yon chtěl? Vážně byl zvědavý, zda se jedná o další trénink nebo zda nejde o něco vážnějšího.
Snad je všechno v pořádku. Pomyslel si Daisuke a rozhlédl se kolem sebe, ale nikde nikoho neviděl.
Snad jsme si nespletl cvičiště! Podíval se rychle na papírek, co mu přinesl had.
Yon Ki
Klon právě dorazil na místo určení, byl tam o něco později. V ruce držel poměrně velkou dávku zkrvavených kapesníků a kapsy byly čistými narvány k prasknutí.
"Zdravím Daiskuke" pozdravil jej a usadil se.
Daisuke Sugito
Daisuke se otočil za hlasem a spatřil Yona.
Tak přece jsem tu dobře! Zaradoval se v duchu, ale pak se zarazil a při pohledu na Yona, jeho nos od krve a pár zakrvácených kapesníčků, mu zacukal koutek oka.
„Eh…pane, jste v pořádku?“ Zeptal se Daisuke nejistě.
Yon Ki
"Ale jo, už vcelku jo" znovu si pod nos položil několik kapesníčků.
"To pochopíš až budeš ženatý..." odmlčel se.
Daisuke Sugito
Daisuke se nad Yonovou poznámkou zatvářil celkem sklesle a po čele mu ztekla kapka.
„O co jde, pane?“ Zakroutil hlavou Daisuke, aby se vzpamatoval a zeptal se Yona, očekávaje soustředěně jeho odpověď.
Yon Ki
"To si zapamatuj" zvážněl.
"Nikdy neprovokuj svojí manželku, a už vůbec ne, když je to velitelka černých písků...." vyměnil si kapesníky pod nosem.
"Jinak, jsem jen klon, mé pravé já musí být doma, neodvážil se zdrhnout..." domluvil.
"Tákže vrhneme se na tréning ne?" podíval se na něj, jestli už je připravený, nebo ještě ne...
Daisuke Sugito
Bože co je tohle za manželství?! Sledoval Daisuke zaraženě Yona a ve tváři se mu mísil nejistý, zděšený a skleslý výraz v jednom.
Pak ho klon vyzval, zda je připravený na trénink.
Takže další trénink? Yosh! Zaradoval se Daisuke a zatvářil se odhodlaně. Zároveň se mu i docela ulevilo, že se nestalo nic vážného, na co by jeho nasazení jakožto člena tajné divize Zlatých bylo třeba.
„Ano, pane!“ Napřímil se.
Yon Ki
"Výborně takže," zamyslel se, co pro něj měl připraveno.
"Jedná se o něco, co budeš umět jen ty, ale taky si to budeš muset sám vymyslet, já ti můžu poskytnou leda veelmi dobrou poradenskou činnosti co na to říkáš?" zeptal se jej a hodil po něm svitek s tužkou.
"Tak jdi na to" popohnal ho.
Daisuke Sugito
Daisuke kývl, jelikož odtušil, že půjde asi o nějakou jeho vlastní originální techniku, ale když mu klon hodil tužku a svitek, Daisuke se po chvilce přemýšlení zatvářil trochu bezradně.
„Ehm, pane? Nemohl byste mi trochu poradit? Nějak mě nic nenapadá…,“ pousmál se roztržitě Daisuke.
Yon Ki
"No teoreticky" zamyslel se.
"Jako loutkař, by si se měl naučit jak pečetin nehmotné věci, třeba vítr, vodu, chakru víš co tím myslím ne?" snažil se ho nahodit na správnou vlnu uvažování.
Daisuke Sugito
Daisuke se zatvářil nechápavě, pak se však chytl za bradu a zadíval se někam do prázdna.
Pečetit nehmotné věci. Přemýšlel.
Pečetění trochu rozuměl, konec konců, používal ho k přenášení svých loutek a jiných věcí.
Ale zapečetit nehmotné věci? Či dokonce chakru?
Daisuke po chvilce vzal tužku a svitek, klekl si na zem a začal na svitek něco psát.
Když skončil, narovnal se, sebral svitek a přešel k Yonovi.
„Tohle je pečeť, kterou používám k pečetění svých loutek,“ řekl a natáhl k němu ruku se svitkem.
„Tady tohle…,“ ukázal prstem na jeden úsek znaků, které byly na svitku nakresleny a tvořili jakýsi kruh.
„…je úsek, který se týká zapečetění konkrétní věci. V tomhle případě Kamaitachiho,“ vysvětlil Daisuke, pak se ale zarazil a omluvně se zaculil.
„Omlouvám se, pane. Tohle asi víte, že?“.
„Pokud se nepletu tak se sem má napsat něco jiného, když chci pečetit nehmotné věci…ale co?“ Zadíval se zvědavě na Yona Daisuke.
Yon Ki
Jen kýval na jeho myšlenky.
"Já vím o čem je řeč, pečetě používám a zapečeťuji i nehmotné věci, jak si mohl poznat" ukázal na místo, kde měl Daisuke pečeť.
"Nicméně studoval jsem to zde" ze své kouzelné kapsy vytáhl další svitek, který po něm hodil.
"Chytel a uč se" vyzval ho.
Daisuke Sugito
Daisuke vyslechl Yona a svitek, co mu hodil, chvilku hypnotizoval, jakoby to byl nějaký poklad.
Pak odhodlaně kývl a svitek rozvinul. Ovšem jak se na první pohled zdálo, svitek nebyl tak krátký a tak Daisuke trochu povytáhl obočí a začal svitek rozvinovat dál.
Po chvilce rolování leželo na zemi několik metrů svitku se spoustou instrukcí a pečetících znaků.
Daisuke na délku svitku jenom zíral s pootevřenou pusou.
Tak tohle bude na dlouho.
„Eh, dejte mi chvilku…,“ pousmál se sklesle na klona a dal se do čtení.
Ve svitku bylo spoustu věcí, kterým hned neporozuměl, a spoustu symbolů, které v životě ani koutkem oka nezahlédl.
Pfffuuu. Tak tohle je horší než když jsem se učil na test ze všech lekcí na akademii. Povzdechl si Daisuke a podepřel si bradu.
U čtení ležel, protože se to snad ani jinak číst nedalo.
Takhle bych tu byl do rána. Zkusím sepsat tu pečeť teď! Sebral se energicky Daisuke ze země, aby zahnal znuděnost ze čtení a zašel si pro tužku a další svitek.
Položil si svitek vedle obřího svitku od Yona a začal do něj sepisovat různé znaky.
Častokrát se ve psaní zastavil a dlouze se zahleděl do velkého svitku.
A častokrát musel několik znaků smazat a přepsat.
Když se blížil ke konci, na svitku byl ze znaků utvořený obrazec dvou kruhů, které protínaly dvě řady znaků, které se uprostřed scházeli.
Daisuke se narovnal, protáhl si záda a rozhlédl se kolem.
Chtěl začít zapečetěním obyčejného vzduchu.
Yosh! Jde se na to! Poodstoupil kus od svitku a udělal pomalu několik pečetí.
„Fūin!“ Křikl Daisuke.
Ale nic se nestalo.
Daisuke chvilku čekal, ale efekt byl pořád stejný. Nic.
Že bych zkazil pečetě? Zamyslel se a zadíval se na své dlaně.
Rozhodl se to zkusit znovu a tak začal znovu dělat pečetě.
Tentokrát však udělal místo pečetě tygra pečeť psa.
A vskutku, svitek se rozzářil.
Funguje to! Zazubil se Daisuke, ale předčasně.
Pečeť do sebe začala nasávat písek ze země pod svitkem, až se najedou znaky rozmazali a písek ze svitku vyletěl ven jako obrovský gejzír.
Ale né! Zatvářil se Daisuke sklesle a přešel pomalou chůzi ke svitku.
Ten byl naštěstí celý.
Co také čekal. Že se mu to podaří na první pokus?
Znovu si lehl k velkému svitku a dal se do čtení.
Bylo mu jasné, že ten kousek, co za poslední hodinu přečetl, na nějakou velkolepou pečetící techniku určitě stačit nebude.
Jak tak četl, zjistil, že několik znaků použil zcela špatně. Jeho poslední pečeť pořád obsahovala několik znaků, které se používali na pečetění hmotných.
Na pečetění nepevných věcí, jako jsou plyny nebo tekutiny bylo zapotřebí použít zcela jiné znaky.
A o pečetění duševní energie jako je chakra ani nemluvě.
Daisuke strávil tak hodinu a půl studiem znaků a způsobů, které byly v Yonově svitku, než se opět natáhl pro tužku a svitek a začal na něj psát.
Na zapečetění nepevných věcí bylo zapotřebí i jiné formace znaků, než byl Daisuke zvyklý používat.
Tohle je úplně jiná úroveň než staré dobré pečetění věcí na cestování. Promnul si Daisuke oči a pokračoval dál ve psaní znaků na svitek.
Dotáhl poslední čárku znaku, který byl uprostřed, zkontroloval, co napsal, aby se mu zas nepodařilo zapečetit místo vzduchu písek a když měl pocit, že je vše v pořádku, odstoupil od svitku a udělal jen jednu pečeť.
„Fūin!“ Křikl.
Ve svitku se Daisuke i dočetl, jak zjednodušit povel pro zapečetění, aby se mohlo provést rychleji, proto potřeboval už jen jednu pečeť, stejně jako při pečetění pevných věcí.
Svitek se rozzářil a nad ním se vytvořil jakýsi vír vzduchu.
Daisuke to celé napjatě sledoval a čekal, až nastane ten správný okamžik.
Pak pečeť uvolnil a vír vzduchu zmizel.
Daisuke pomalu přešel ke svitku a zadíval se na něj.
Znaky ještě nepatrně zářily.
Daisuke od svitku opět trošku poodstoupil a udělal pečeť uvolnění.
„Kai!“ Zvolal a svitek se začal třást.
Znaky začaly zářit a ze svitku se vyhrnul vzduch, který do něj předtím Daisuke zapečetil.
Následkem toho do Daisukeho lehce vrazila menší vlna větru.
„Jo!“ Zazubil se Daisuke vítězoslavně a zatnul dlaně v pěsti.
Přešel ke svitku, sebral ho ze země a prohlédl si ho.
Vypadal v pořádku.
Daisuke se doširoka usmál a otočil se na klona.
„Pane? Mohl byste na ten svitek poslat nějakou slabší větrnou techniku?“ Zeptal se klona.
„Hm? No prosím, ale radši ustup,“ probral se klon z dřímot a postavil se.
Daisuke přichytil ke svitku pár chakrových vláken a odstoupil od něj pár metrů.
Když byl dostatečně daleko, hýbl prsty a svitek se vznesl do vzduchu a otočil pečetí proti klonovi.
Klon se nadechl a složil několik pečetí.
„Fuuton: Reppushou!“ Pronesl a s mírným vydechnutím poslal proti svitku větrný vír.
Daisuke udělal pečeť a zvolal: „Fūin!“.
Znaky se rozzářily, jako předtím, ale větrný vír však nezmizel a roztrhal svitek na kousky.
Jak to?! Zamračil se Daisuke a přispěchal ke zbytků svitku.
Proč to ten vír nevcuclo? Přemýšlel a drbal se na bradě.
Možná je to tou chakrou v něm. Napadlo ho, klekl si na zem a dal se opět do čtení svitku od Yona.
Byl už za půlkou a z večera se stala noc.
Jasně! Pro pečetění chakry je zapotřebí také úplně jiných znaků a forem! Zadíval se Daisuke na jeden odstavec na papíře a začal si pročítat znaky a formy, do jakých se mají skládat pro pečetění chakry.
Pak se zvedl a přešel k trochu nižší části svitku, kde něco začal hledat.
Chvilku se zastavil pohledem na jednom místě a po chvilce vykročil ke klonovi pro další svitek.
Sebral tužku a dal se do psaní.
Tentokrát mu to trvalo mnohem déle, než předtím.
Snažil se totiž zkombinovat vše, co se doposud o pečetění chakry a nepevných věcí dozvěděl.
Celou dobu se tvářil maximálně soustředěně a když skončil se psaním symbolů, zahleděl se na svitek a hledal potencionální chyby.
Nakonec se zvedl a chakrovými vlákny svitek opět zvedl do vzduchu a odstoupil do něj.
„Mohl byste to zkusit znovu?“ Požádal klona.
Klon si povzdechl, ale vyhověl mu a opět nasál vzduch do plic.
„„Fuuton: Reppushou!“ Zvolal a poslal proti svitku další větrný vír.
Daisuke neváhal a složil znovu pečeť.
„Fūin!“ Křikl a znaky na svitku se rozzářily, načež se záře přenesla i na větrný vír, který následně pohltila a ten zmizel ve svitku.
Daisuke se už chtěl začít radovat, když tu se svitek rozletěl na malinkaté cáry papíru a uvězněný větrný vír z něj unikl.
Hmm, tahle pečeť ty techniky sice zastaví, ale jen na velmi krátkou dobu…. Jak bych toho mohl co nejlépe využít.
Sedl si Daisuke do tureckého sedu, zapíchl pohled do země a podepřel si bradu rukou.
Po pár minutách se mu najednou zajiskřilo v očích a on se plácl pěstí do dlaně.
Mám to! Vyrazil pro další svitek s tužkou v ruce, přešel s ním k Yonově svitku s informacemi o pečetění a dal se opět do psaní.
Po chvíli skončil, zahodil tužku a natáhl před sebe proti klonovi ruku se svitkem.
„Zaútočte na mě!“ Vyzval klona Daisuke se odhodlaným úsměvem od ucha k uchu.
„Ale prosím ne silněji než doteď!“ Dodal rychle a zvedl před sebe druhou dlaň v obraném gestu s roztržitým úsměvem ve tváři.
Klon zamrkal a vyvalil oči na Daisukeho.
„Seš si tím jistý?“ Zeptal se ho opatrně.
Daisuke horlivě přikývl přiopravil si druhou ruku s pečetí.
„Do toho!“ Vyzval klona zapáleně.
Klon pokrčil rameny, nadechl se a poslal proti Daisukemu další větrný vír.
Daisuke počkal, až se vír dostane blíž, a dal mu do cesty svitek.
„Fūin!“ Zvolal a udělal volnou rukou pečeť.
Znaky na svitku se rozzářily a ona záře následně pohltila větrný vír a uzavřela ho ve svitku.
Daisuke ho rychle chytl i druhou rukou a namířil ho proti klonovi.
Pečeť na svitku se zhruba do jedné vteřiny znovu rozzářila a uvolnila ven onen větrný vír, který teď letěl přímo proti klonovi.
Klon málem nestihl samým překvapení zareagovat a víru uskočil jen taktak.
Daisuke nadšeně zabalil svitek a přešel ke klonovi.
„Co na to říkáte?“ Založil si ruce v bok a zazubil se.
„Nazval bych to Mirā Fūin!“ Oznámil klonovi jméno jeho nové techniky a v duchu se spokojeně usmál, jak dobře to zní.
Yon Ki
Nachvíli usnul, pak ho ale nakonec Daisuke probral s tím, že už má hotovo, jeho technika se mu vskutku líbila a byl i dost kreativní, aby něco takového vytvořil.
"Skvěle, hotovo" řekl a roizplynul se.
Daisuke Sugito
Daisuke jen překvapeně zamrkal, když klon zmizel, nakonec ale jen pokrčil rameny a vykročil směrem domů.
Yon už takový byl.
Cestou Daisuke několikrát zívl.
Ta tuna věcí, co si musel za posledních několik hodin nastudovat, ho dost unavila.
A také bylo už docela pozdě, zhruba kolem jedenácti večer.
Daisuke přišel ke svému domu a tiše vstoupil, aby nevzbudil svou matku.
Ani se nemyl a jen ze sebe sundal vestu, boty, triko, nátepníky a čelenku, padl na postel a v mžiku usnul vyčerpáním.
Avšak příjemným vyčerpáním.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Kazatel
"Nevíš o něm nic, Bezvěrče! To sám Sedmý ke mě promlouvá z temnoty! Třes se před jeho hněvem odporný kacíři! Kéž na tvé milé padne zhouba hroznější než ten nejčernější mor a váš bratrovražedný Kazekage se utopí ve vlastní krvi! Svět se bude třást strachem před Jeho hněvem a každým Jeho krokem. Svět bude uvržen do zelených a bílích barev míru a pokoje! Svět bude sjednocen a pozná lásky a pochopení. On promlouvá ke všem, ale jen zaslepení jako vy jej nemohou slyšet! UDAV SE VE VLASTNÍ ŠPÍNĚ..."
Yon Ki
Potichu otevřel dveře a neslyšně proklouzl dovnitř. Viděl kazatele, jak sedí zády k němu, perfektní pozice... Vytáhl kunai a použil techniku problesknutí. Tuto techniku mohl použít, nic mu nebránilo v rovném a rychlém pohybu přímo k zádům kazatele. Žádné překážky, rovná chodba. Vše bylo ideální. ( ). Objevil se přímo za kazatelem, protože technika problesknutí mu nedovoluje překonávat překážky, protože se díval z okna a modlil se. Strčil mu pod krk kunai a druhou rukou ho z druhé strany pevně chytl.
"O kom pak si tady povídáš?" přitlačil mu kunai ke krku a vraživě se na něj podíval.
Iryzo Yoris - Čierne Piesky
Keď sme sa všetci pripravili Akemi nám dala vysielačky a vysvetlila nám o čo ide. Keď spomenie niečo iba o kulte nenapadne sa pozriem na Axena a potom na mapu.
*Ma niečo spoločne z Kultom? Ak hej tak ho nikto nemôže dostať živého* premýšľam. Na pokyn Akemi sa vydám za nou
„Tu osobu chceme živú nejako schopnú života?“ spýtam sa a začnem si pripevňovať vysielačku.
„ Akemi sam ja by som rád šiel dovnútra“ dodám a pokračujem ďalej
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Yasu Akemi
Vrchní velitelka Černých
Kluci rychle nastoupili a ona vytáhla mapu kterou rozložila na zemi. Byla to mapa Suny.
"Máme za úkol zajistit a zajmout osobu, kterou naše složky pojmenovaly Kazatel. Měl by to být obyčejný člověk pokročilého věku. Ale i tak by mohl být nějakým způsobem nebezpečný, protože je podezřelý ze spojení s Kultem Sedmého."
Prstem ukázala na mapu. "Jeho úkryt by se měl nacházet v tomto panelovém domě. Konkrétně ve druhém patře. Je nás pět, takže obsadíme střechy domů na severu, jihu a západu. Dva lidé půjdou dovnitř. Připněte si vysílačky a buďte na stejné frekvenci. Vaše posty si domluvte cestou! JDEME!" Rychle sbalila mapu a rychle vyrazili.
Kazatel
Boží hlas svého pána už nějakou dobu neslyšel. Ale on se stal ústy Sedmého, který skrze něj promlouval z onoho světa na druhé straně! Proto se každý den horoucně modlil za návrat Jeho hlasu.
Protože právě odříkával svoji modlitbu tak neslyšel cvaknutí dveří, které si Yon otevřel.
"O můj pane, jenž jsi mne posvětil svým svatým hlasem, prosím promluv ke mě zas ať mohu naslouchati tvé vůli..."
Iryzo Yoris - Čierne Piesky
Richi súčasné vrhol a chytal drevení kunay. Teraz mi kunay letel na pravé rameno. Už sa chystám spraviť uhybní manéver v pokuse chytiť kunay keď došla Akemi-sam . Pozriem sa na ňu a kunay ma trafí rovno do ramena. Hneť ma bolesť v ramene položí na kolena aj napriek ochrannej veste „Sakra“ vykríknem od bolesti a chytím sa za rameno. Akemi nám povedala čo sa deje.
Kým sa prezlečiem do uniformy čiernych rameno ma prestalo bolieť. Upevním si svoje veci na seba a potom hneť sa zaradím ku ostatným a čakám čo sa bude diať
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Hiren
U všech barevných písků, máš to mít na sobě celej den, když už ty hadry nechceš tahat sebou! To jseš teda pěkně bl*á! Co pak já vím, kde máte hadry? Asi tam kde máte velitelství, nebo třeba v tělocvičně ne?! Takhle tu můžeš klidně zůstat, protože to nestihneš. To si hned musíš brát uniformu?! Nestačí si prostě zahalit ksicht?"
Jestli měl stihnout svoji misi, tak musel jít a ona jestli chtěla zajmout Kazatele, tak taky.
"Hele, musím jít, tohle je tvůj problém, tak si ho vyřeš. Já už musím jít. Spoléhám na tebe!" S těmito slovy vyrazil rychlým krokem pryč.
Sayuri Sugito
Sledovala pozorně mapu a snažila se zapamatovat si každou uličku, každou budou, zkrátka každý detail cesty.
Pak se na ni Hiren podíval a ona si po jeho slovech uvědomila jednu věc, nemá své věci na převlečení a jako člen černých si nemůže dovolit, aby ji někdo viděl.
"A nevíš tak asi kde si mám něco na převlečení opatřit?! Kuklu a černý plášť po kapsách běžně nenosím," rozzlobila se a přemýšlela, kde by si mohla něco rychle vyzvednou. Čas ji tlačil a ona řeší takové blbosti jako je oblečení...
Axen Jigoku - Čierne piesky
Senji po Axenovi hodil kunai, nie príliš rýchlo. Axen veľmi pozorne sledoval letiaci kunai a vyčkával na svoju príležitosť. Jeho kolená sa začali pohybovať dopredu, Axen sa pri tom zaklonil a keď bol kunai nad ním, Axen napriahol svoju pravú ruku aby kunai chytil. Nebol však dosť rýchli, jeho palec sa obtrel o koniec letiacej zbrane.
"Nabudúce musím byť rýchlejší." prebehlo mu v hlave.
Axen potom uchopil svoj drevený kunai a keď sa chystal ho hodiť, do telocvične vtrhla Akemi a ohlásila pohotovosť. Axen položil drevený kunai a celú svoju ochrannú výstroj a behom chvíle sa prezliekol do úboru čiernych. Mlčky sa zaradil medzi ostatných a čakal na rozkazy. ofinu si pod kuklou odhrnul tak aby mu nezakrývala oči.