DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Seigi Nakamura
S povzdychom si vzal lístoček a začal si ho skúmavo prezerať. "Mysli Seigi ... na čo máš ten mozog keď nedokážeš vymyslieť ani ako sa vyhnúť týmto lístočkom." Pár minút tak uvažoval no nakoniec si vyhodil lístoček do vzduchu. "Mám to !" Keď lístoček začal znova ulietať pevne ho zovrel do rúk a začal sústrediť doň chakru. Keď po pár sekundách prestal sústrediť chakru a uvoľnil ruky vypadli mu na zem dve časti papiera. "Eh ... to znamená ... ?" Ukázal priblble na papierik pričom sa nevinne pousmial. "Možno ... Fuuton ?" Spýtal sa samého seba v mysli.
Yon Ki
"Jen počkej až někdo protáhne díru tobě" promluvil směrem k Iryzovi a vzal Kiře kaši.
"Nechávám jí na tobě ty hrdino..." zvedl se od stolu a zamířil za Akemi, která si sedla ke stolu s několika vězni.
"Nechápu, proč se hned naštveš..." podotknul.
"Vždyť víš, že je ještě slabá a mladá a že potřebuje ochranu a nechtěl po mě, abych pochyboval o tvých schopnostech..." usmál se na ní a položil před ní její obědovou snídani a vybídl jí k jídlu. On sám se do ní pustil. Na tváři se mu objevil podivný výraz a ozvalo se hlasité polknutí.
"Asi jsem plný" zakašlal se a dal si před ústa ruku.
Iryzo Yoris - Čierne Piesky
V jedálni sa postavím do radi a všetky pohľady sa nasmerujú do nás. Ja sa iba usmejem
„Ale sme to populárni“ poviem si skôr pre seba. Kira a Axen boli predo mnou. Sledujem Kiru a ani si nestihla sadnúť a už mala nejakého väzňa pri sebe. Sadla si a začal ju dosť otravovať. Keby neprišiel k nej Yon tak by to zle skončilo. Trochu sa zasmejem keď to celé vidím, a ešte keď spozorujem Akemininé divadielko schuti sa zasmejem.
Neváham a sadnem si ku Kire a Yonovi.
„Tak niekto sa dostáva do väčších a väčších problémov. Keby sa tu niekto vedel o seba postarať tak ako hovoril tak by sa to nestalo. Aspoň vidno ako ste na tom. Predsa jednotka je tak silná ako jej najslabší jedinec “ podotknem a pred Yonom narážam ako to je zo zlatými na tvári nič nedám poznať ani uškrň, ani zamračenie nič ako by som nič nepovedal a v kľude si jem to čudo čo sme dostali.
*Keby som netušil čo si vytrpel svojím čakaním Kazeshi tak by som tu spravil bodrel. Ale aby ste na nás dlho nečakali budem sa chovať ako neviniatko. Aj keď môj názor je ten že ste začali v poslednej dobe jednať zbrklo* poviem si pre seba a jem lyžičku za lyžičkou
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Hana Hiroyuki
Nasadila zase zaujatý výraz a pozorně senseiku pozorovala. ,,Já to vím... U nás domu mi tohle tlouknou do hlavy už od malička. Nemůžu za to, je to dědičné." mumlala si pro sebe lehce uraženě, až začala kopat do písku. ,,Nemám ráda písek." povzdechla si a začala se přehrabovat v tašce. Po chvilce z tama vytáhla lahvi s vodou, vždycky u sebe takovou měla s tou kupou náplastí a první pomoci. ,,Hmmm..." začala s ní třepat ze strany na stranu, pak jí natáhla nad hlavu a podezřívavě se na ní podívala. ,,Je v tom vůbec ještě vod-" zarazila se, když jí na hlavě přistála sprška vody. Raději flašku rychle zavřela a tvářila se, že se nic nestalo. ,,Ach jo..." svěsila ramena, chvilku si v hlavě vyčítala svou nešikovnost a zase kopala do písku. Když si všimla, že senseika se teď věnuje Seigimu, sehnula se k zemi a máchnutím ruky vylila vodu do provyzorního koryta v písku, které předtím vyhrabala nohou. ,,To by snad nemuselo být tak těžké..."
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2.div.
Když Mino dojedl, teprve potom se pustil do svého jídla. "Jo, pěkná je, ale připadá mi, že má lehce pokřivený charakter. Každopádně cestou sem jsem potkal hezčí..."
Jedl pomalu. Chvílemi to i vypadalo, že se v jídle doslova nimrá a nechce se mu to jíst.
"O týmu jsem si žádný obrázek neudělal. No, možná, kdyby jsi byl holka, tak by to bylo něco jiného. Vás dva neznám a Hinote...je hysterická kravka, nebo se tak alespoň chová. Když tu teď není, nedělej nic. Rozhodně na ni nečekej, nebo tak něco..."
Mino Namitary
2.div zl. písky
"No tak aspoň něco máme společného" Řekl Mino a podíval se na servírku.
"Já jsm taky odsať, jen že sem tě nikdy neviděl. Co Říkáš na tým?" Zeptal se a najednou se mu za zády objevila servírka s dvěmi jídli, Mino si převzal své jídlo a pustil se doněj. Měl hlad a proto bylo jídlo za chvíli fuč.
"Aaaachjooo bylo to fakt super" Projevil se nahlasa podíval se na servírku.
"Docela hezká nemyslíš?" Zeptal se a zasmál se.
"Vůbec nevim co budu dělat když tu neni sensei, ani nevim kde je" Postěžoval si vzal si párátko a začal se s ním dloubat v zubech
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2.div.
Nad Minovými otázkami se zasmál. "Já jsem zdejší. Naprosto nečekaně jsem ze Země větru. A znám tu každou holku, která za něco stojí."
Řekl pobaveně a svůj pohled stočil na pozadí servírky, která právě odcházela.
Bylo to na prd. Jeho krásnou Lenne mu odveleli kdoví kam a on byl v týmu s dvěma kluky. Jeho sensei sice ujde, ale je to tupá hysterka a navíc těhule. Kdoví, kde teď vlastně je...
"Proč se ptáš odkud jsem? Ty snad nejsi odsud?"
Ayame Hideko
Podívala se na kluka s výrazem jestli je si dělá legraci nebo ne.
"Na..." Řekla mu a dala mu další lístek.
"No to vidim, nebuď nervózní... budeme muset tady ty dva spolu trochu krotit" Pošeptala Ayame haně do ucha a usmála se.
"Tak jo doufám že to co pro vás mám naplánováno zvládnete, Uriel ej trošinku napřed, ale to nevadí. Hano Seuiton je do Kiri nejvýhodnější element, má to problém v tom že je to nejtěžší v suně se to naučit, možná ti dojde že je to kvuli vlhkosti půdy a vzduchu... no, to nevadí možná že už se naučímě nejaké suiton jutsu nee?" Zeptala se Hany
"Máš tu vodu? Jestli ano vylej část na zem a poté vytáhni aspoň část vody z písku do vzduchu a pokus se ji udržet, ve vzduchu. Myslím že to zvládneš tak se do toho pust" Přikázala Ayame a otočila se zpátky k Seigimu.
"Tak co už to máš??"
Mino Namitary
Hirotado Konečně přišel a vydali se dovnitř. Sledoval Minovo pohled na servírku, která obešla lidi a šla k němu.
"Dobrý den, dám si prosím hovězí špízy s rýži" Slušně poprosil a poté se podíval na Hirotada.
"Co to bylo za pohled? Ste snad nějaký známí? A odkud vůbec pocházíš?" Zeptal se Mino
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Posadila se k jednomu z dlouhých stolů. Yon ale překvapivě nešel s ní, ale posadil se ke Kiře. Kdyby o ni jako manžel měl aspoň trochu starost, ale on se více strachoval o tu svoji malou kurvi*ku! Takhle se k ní nikdy nechoval a to byla jeho žena. Jak by to asi vypadalo, kdyby si ona začala s jedním z jejích podřízených? Tohle byl opravdu hnus! Možná...že se provdala za špatného muže, přeci jen, on byl prostě z Kirigakure a bylo to na něm velmi poznat. Obzvláště v poslední době. Někdy vážně pochybovala, zda by měli mít společnou budoucnost...vážně bylo jednodušší, když byla celou dobu sama. Vstala od svého stolu a položila před Kiru svoji kaši.
"Aby jsi mu správně vyrostla." Řekla chladně a jen s kouskem chleba se šla posadit do nejvzdálenějšího rohu jídelny mezi největší počet vězňů. Doufala, že se ta malá svi*e z té kaše minimálně pozvrací.
Kira Sugito
Zlaté písky
Čekala na oběd a pak se usadila u jednoho stolu, znechuceně se dívala na jídlo a přemýšlela nad tím, jestli se u někoho neobjevila akutní otrava, to vypadalo tak hnusně! Ona sama nebyla moc dobrá kuchařka, ale tenhle hnus! No prostě fuj.
Začal k ní mluvit nějaký chlápek, který se jí hnusil snad ještě víc než to jídlo. A to bylo co říct. Už už mu chtěla vrazit pěstí, naštěstí ale zasáhl Yon za což mu byla velmi vděčná.
Na chvíli mu položila hlavu na rameno, pak se ale rychle narovnala.
„Děkuju,“ oddechla si. „Tohle máte u mě!“
Dloubla do jídla a zakroutila hlavou. Jak tohle může někdo jíst?
„Zítra vařím já,“ zamumlala a pustila se do jídla.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Yon Ki
Hledal místo kam si sednout. Nešel za svou ženou, šel za Kirou, která už měla doprovod v podobě vězně.
"Klidni hormon, té můžu po stehně sahat jen já" škubnul s ní a přilepil jí na sebe, aby jí od vězně ochránil. On sám se pustil do velmi dobrého jídla, které mu opravdu chutnalo.
"Pff, už teď se těším domů" povzdychl si.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2.div.
Měl na Mina počkat před Asayake, ale při své cestě tam zmerčil jistou dívčinu, která mu trasu mírně poupravila. Hirotado se tak zpozdil asi o nějakou půlhodinku. Mino už tam na něj samozřejmě čekal.
"Eh, promiň. Měl jsem nějakou... práci." Poznamenal s úsměvem a šel dovnitř."
Posadil se k jednomu ze stolků a mrkl na číšnici. Ta jej samozřejmě poznala a místo toho, aby se věnovala nejbližšímu stolu, přešla celou místnost až k nim.
Hirotado se na ni usmál a objednal si. Byla řada na Minovi.
Věznice
Všichni dostali k jídlu onu břečku a chleba a posadili se ke stolům...
Ke Kiře se od vedlejšího stolu přisune jeden z vězňů. "Co taková holubička jako ty dělá na místě jako je tohle? Tohle je dost temný místo víš? A hlavně tu moc ženskejch nemáme.." Zašeptal a rukou jí přejel po stehni...
Dozorci samozřejmě vše viděli, ale měli své instrukce, takže nijak nezasáhli...zatím.
Seigi Nakamura
Alfa Team
Prekvapene si vzal papierik do ruky pričom ho hneď nasmeroval na Slnko. "Ako rýchlo to horí ?" Spýtal sa nadšene po čom papieri pustil z ruky a nechal, aby ho odvial vietor rovno na zem meter pred neho. "Ste si istá, že mi to má nejako pomôcť v zisťovaní podstaty ?" Trocha znudene zašliapol papierik do zeme. "Niešlo by to iným spôsobom ? Asi som ten papierik stratil ..." Odvetil Senseike veselo pričom mierne začal dupať na lístok. "Hmm ... uvidíme ako to bude v tomto týme vyzerať. Hana vyzerá byť ako nevinná osoba no tie bývajú obvykle najnebezpečnejšie. A ten týpek ... myslím, že on zas taký hrozný nebude."
Kira Sugito
Zlaté písky
Jak se vyspala bez Nadaie? Raději to ignorovala.
„Nebudeš se muset obtěžovat,“ odpověděla, ona se o sebe postará sama! Navíc, ve Zlatých byla chvíli, takže žádného vězně sem ona nedostala, to ale nebylo zárukou, že si na ni nějaký nevybije zlost.
Když se postavila, bolest v zádech ještě zesílila, ale nebylo to nic strašného, co by se nedalo vydržet. Pomalu se vydala do jídelny, měla docela hlad, to co uviděla… Ble!
Nakrčila nos, hnusně to zapáchalo a ani moc lákavě to nevypadalo. A pohledy vězňů jí potěšily ještě víc.
Já chci pryč. Chci pryč. Hned teď! Křičela v duchu, ale navenek vypadala stále klidně, stála frontu na něco, co stejně asi jíst nebude. I když. Měla vážně hlad. Asi se bude muset překonat.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Hana Hiroyuki
Alfa Team
Narovnala se a snažila se dělat, že tam není. ,,Ne! Tak to není!" uvědomila si, že omylem zvýšila hlas, dala si ruku před pusu a celá zrudla. Po chvilce se donutila zase promluvit. ,,Jen se bojím cizích lidí.." řekla potichu, tak trošku zahanbeně a svěsila pohled do země. Zvedla ho, až když dostala do rukou lístek. ,,Je mi patnáct." prohlásila nakonec hrdě. Zvědavě si prohlížela lístek ze všech stran. Chápala co po nich senseika chtěla, ale bála se že to pokazí. Tak jen lístkem mávala ve vzduchu, tvářila se přitom strašně zaujatě, nakonec její výraz přešel do čirého nadšení. ,,Vžum..." nechala ho dopadnout na zem, pak si všimla pohledů ostatních přítomných, nejistě se usmála a rychle ho zase vzala do rukou. ,,No tak.. fajn..." povzdechla si a tak nějak zoufale se na lístek podívala. Začala do něj opatrně vpouštěť chakru, protože si nebyla jistá, co se stane. ,,Možná jsem se tomu mohla vyhnout, kdybych řekla, že mám podstatu vody? Teda doufám.. Ale všichni v rodině jí mají ne?" nasadila zaražený výraz. ,,Co když já ne..?! Znamenalo by to něco špatného?" pustila rozmočený lístek na zem a měla chuť někam utéct. ,,Otec mě zabije."
Ayame Hideko
Alfa team
Přemástila se opět za Uriela a střihla mu zase větší facku.
"Ty mlč a trénuj spratku, Seš tu hodinu a nezvládl si vůbec nic... any to nebyly jen keci". Pověděla Ayame a otočila se směrem k Seigimu
"HMMM" zamručela a podívala se na Seiga, a hodila mu specialní lísteK." Chápu, Hned ti řeknu s čím začneme, nejprve vlož trochu čakry do tohohle lístku a já ti řeknu co máš dělat." Poté se otočila na holčinu.
"Kolik ti je? Koukám, ež si trochu plachá?" Zeptala se mile.
Dala holčině stejný lístek jako Seigumu.
"Udělej to samé ať můžeme začít s tréningem, trochu si vás ještě musím oťukat." Řekla Ayame a usmála s
Richi Tyoshi
Seděl na posteli a mřel si oči.Otočil se a koukal jak Sayuri vychází na chodbu.Podíval se na ní a sundal ze sebe plášt.
Pomalu se zvedal a rukou jestě rychle sáhl po pozdru ve kterém měl svitek a tužku na psaní.Když vycházel ven přidělal si ho nad zadek.
Své dlaně strčil do kapsy a šel jako by se nic nedělo.K jeho chuzi už chyběla jen pískaní do kroku.Jak tak šel všiml si,že Sayuri po něm ohlíží.Ten však dělal jako že nic a šel dále.
Po tom co skupina dorazila do jídelny nějak zastavil se mezi dveřmi a porozhlídl se kolem.
,,Hm tady může být ještě sranda"řekl potichu a na jeho tvaři se poprví ve vezení obevil úsměv.Ruce měl stále v kapse a pomalu se vydal do fronty.Tam si stoupl a čekal až na něj příjde fronta.Jak tam čekal tak na zkrácení času si začal potichu broukat melodii.
Seigi Nakamura
Chcel odpovedať Senseike no keď naň Uriel prehovoril trocha sa zarazil a pozorne ho počúval. Nakoniec naň vyceril zuby a prstom si cez ne prešiel. "Budeš mať problém rozmlátiť moje zuby vieš o tom ?" Spýtal sa pobavene pričom naň mávol rukou. "Čo sa týka Ninjutsu som na tom mizerne. Dokážem maximálne ... vytvoriť nedokonalý klon. Taijutsu je na druhú stranu na tom oveľa lepšie a snažím sa ho stále zdokonalovať." Učupil sa pričom si vyhrnul nohavice aby bolo vidieť závažia. "Genjutsu ? Eh ... o tom som počul, to je tak všetko čo vám môžem povedať o mojich schopnostiach."
Sayuri Sugito - Černé písky
Ráno se vzbudila ranním, velmi příjemným, budíčkem. Nesnášela, když ji někdo budil a už vůbec nesnášela, když to někdo dělal podobným způsobem. Ale pravda byla taková, že se po dlouhé době konečně pořádně prospala, takže se jí vstávalo i tak celkem dobře a konečně nevypadala jako smrt s kruhy pod očima velikosti míčů.
Ráno se trochu opláchla a protáhla jelikož palanda nebyla zrovna pohodlná a trochu jí z ní bolela záda.
Chvíli po tom, co všichni vězni byli řádně probuzeni, měla začít snídaně ve společných prostorách. Sayuri musela uznat, že na něco takového zcela zapomněla. Bylo načase ze sebe shodit nápadný plášť a odhalit obličej, jelikož takhle by bylo zcela jasné, ke komu vlastně Sayuri patří, bylo jí jedno, že jí ten kluk ze Zlatých pozná, tady šlo o život a oni si museli krýt záda, nehledě na to, z jaké skupiny jsou.
Do jídelny se dostali ve stejnou chvíli jako Akemi a ten její manžel. Jen kývla hlavou a vydala se směrem k nim na konec fronty. Neustále však sledovala okolí, vůbec se jí nelíbilo, jak se na ni ti vězni dívají, upřímně, žádnou ženu nezahlédla a ona musela být pro ně něco extra, spolu s Akemi a tou další holkou od Zlatých, samozřejmě. Cestou si i zkontrolovala, že má vedle sebe Richiho, kdyby se něco semlelo, byla ráda, že ho bude mít vedle sebe, jelikož si mohou krýt záda, což bylo nyní k nezaplacení.
Když se nad tím tak zamyslela, její chování k němu se za poslední rok razantně změnilo, co za rok, spíše za měsíc. Kdysi se nenáviděli a nemohli si přijít na jméno, ale nyní si důvěřovali, věděla, že Richi jediný by nikdy nemohl vesnici zradit a v současné době neustálých podrazů a tajných kultů bylo dobré někoho takového mít po boku.
Hana Hiroyuki
Zvědavě si prohlížela po cestě jejich novou senseiku, vypadala celkem sympaticky. Snažila se držet na několik kroků od Seigiho, pořád byla názoru, že to co se stalo v kanceláři je jeho chyba a měl by se jí omluvit. Když dorazili na cvičiště, zkoumavě se rozhlédla okolo, nakonec skončila pohledem na posledním členovi týmu. Snažila se od všech stát aspoň o několik kroků, když se k ní však Uriel přiblížil, celá se rozklepala a tak tak, že nezačala vylekaně křičet. Nakonec zvolila ustup a sklonila se k zemi. Tenhle jí děsil. ,,No já..." odtáhla se ještě o něco dál a zamyšleně se podívala na senseiku, tápaje po nějaké inteligentní odpovědi.
Yon Ki
"Dobré ráno" vypadlo z něj ospale a ještě chvíli se převaloval v posteli. Počkal, než se opláchne Akemi a nakonec i on strčil pod kohoutek skoro celou hlavu. Když byl dostatečně probraný vydal se se skupinou do jídelny. Naplnily se jejich obavy. Matně poznával tváře těch, kteří skončili v kriminále jeho rukou a pomalu mu docházelo, že to tady nebude tak snadné, jak se zprvu zdálo.
"No jdeme se nadlábnout" dodal pozitivně a zařadil se do řady na jídlo.
Axen Jigoku - Čierne piesky
"Iryzo má pravdu....Určite sme silnejší keďže väčšina prítomných väzňov je tu vďaka nám. No však nesmieme zabúdať že s,e ich dostali hlavne vďaka tímovej práci. Možno toto je pravý význam nášho trestu. Od začiatku bolo viac ako pravdepodobné že po nás pôjdu a Ôsmy asi chcel, aby sme spolupracovali...." preniesol trochu podráždene.
Hneď nato sa cely odomkli a vyrazilo sa na raňajky. Hneď ako vstúpili do miestnosti, prebodlo ich mnoho pohľadov. Axen sa len drzo pousmial a všetkých naokolo ignoroval. Keď dostal raňajky, nepozrel sa na ne moc nadšene. Nakoniec si našiel prázdny stôl kde sa posadil a začal to "niečo" jesť. Bol hladný takže mu ten zápach zas tak nevadil...
Poté, co byli vězni probuzeni, byly cely odemčeny a vězni byli nasměrováni do jídelny, která byla v mezipatře.
Jídelna je prostorná místnost plná dlouhých stolů a židlí. Naproti dveřím je okénko, kde se vydává jídlo. Když tam naše skupina vstupuje, je už u okénka slušná fronta. Ke snídani byla jakási zapáchající šedivo-žlutá kaše a chleba. K pití samozřejmě voda.
Jen skupina vstoupila do dveří, snesly se na ně nenávistné (a na ženy i chlípné) pohledy...
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Opláchla si obličej a vyšla z cely. Ostatní už šli také ven, takže na ně počkala a vydali se do jídelny. Hned ve dveřích jako by se do ní zabodaly stovky jehel. Všechny ty pohledy těch vězňů co už tam byli a i těch, co šli za nimi. Na sucho polkla a zařadila se do fronty. Kaše vypadala odporně, ale ona měla hrozný hlad, takže si možná vezme dva chleby. Jen kdyby se na ni všichni přestali dívat. Jestli nějaký z nich něco zkusí, prohodí ho stolem. Věděl vůbec Isamu do čeho je to posílá? Nejspíše ano a proto to taky udělal. Tady jim půjde o život...
Uriel Atori Tým Alfa
Hrál si s katanou, tak že hledal těžiště aby byla perfektně vyvážená. Nově příchozí si mohli všimnout že má neobvyklou "čepel".
„Co to je k***a za prince a princeznu ? “ Odplivl si opět trochu krví. Celé jeho oko bylo otekle a už mírně se tvořil monokl proto ho měl raději zavřené. Celou dobu se na ně díval nenávistným pohledem. Pak ukázal prstem na kluka.
„Jestli mě budeš s*át, udělám si s tvých zubů náhrdelník“ myslel to vážně. Pak si prohlédl holku. Nic neříkal vstal se země, přikročil k ní, byl ani ne pár centimetrů od ní a díval se ji upřené do očí.
„Ty na mě jenom nemluv“ Pak odešel opodál od skupinky sedl si na zem a začal trénovat tu podle něho zbytečnou věc.
„Paní rozkázala, Uriel všechno splní“ Napodobil hlas od Ayame a dal se do toho.
Americké okradací instituty - http://www.youtube.com/watch?v=5_JmXCNPs6Y
Richi Tyoshi
Richi si nevšímal připomínek a vztal z postele.Stoupl si ke dveřím a rukama se opřel o mříže.
,,Takoví snahy a riskovaní svého života jen pro to aby mě tady zavřeli"říkal si v hlavě a na jeho tvaři by slo vidět nastvanost,kdyby nebyla v cele taková tma.
Zavřel oči a začal vzpomínat.
Pochvíli otevřel oči a jeho naštvaná tvář se promenila tvář ustaranou.
Opět zavřel oči a začal vzpomínat.
Richi se otočil smerem k Sayuri a otevřel oči.Zhluboka vydechl a velmi potichu řekl.
,,A to mame za to vše co jsme udělali"
Pak si šel hnedka lehnout přímo pod Sayuri.
Ráno kolem 6 Richiho vzbudil strážní když budil stylem že pres mříže projížděl obužkem.Richi se po tom posadil na posteli a čekal co se bude dít.
Ayame Hideko
Alfa tým
"Nemusíš být nervozní" Řekla milým a přívětivím hlasem směrem k holčině, udělal krok k ní a cvrnkla ji do nosu.
"Nebudeme otálet, seznámím vás s třetím členem vašeho týmu, je to takovej nepříjemnej morous, myslim, že až se s ním seznámíte možná budete radší, kdyby s tak nestalo" Řekla Ayame a zasmála se.
"Pojďte" Dodala a vydala s chodbou směrem ven.
"Jestli nmáte nic k jídlu a k pití tak si to po cestě sežeňte, je půl jedné, končit budeme tak, až zapadne slunce" Řekla Ayame a trochu zrychlila tempo, trvalo to asi 10 minut než klidným tempem přešli Sunu až na cvičiště.
"Tak sme tady, tohle je Uriel" Řekla a ukázala směrem ke klukovi na cvičišti.
"Tak co si zvládnul udělat za tu dobu co sem tu nebyla?" Zeptala se a poté se otočila směrem ke dvoum novým.
"Něco málo mi o sobě řekněte, dovednosti v ninjutsu taijutsu genjutsu, jestli se na něco specializujete, jak vám to jde s chakrou, a jestli víte vaší podstatu, a to bdue asi prozatím vše"
Iryzo Yoris - Čierne Piesky
Zaspím hneť bez problémov a spalo sa m veľmi dobre. Zobudí m až dozorcove búchanie. Axen a Kira už boli hore.
„Dobré ráno Axen. A ako sa nám vyspala princezná bez svojho princátka?“ neopustím si podpichnúť Kiru hneť z rána. Axen hneť niečo hovoril a sa iba usmejem
„Nič sa neboj už o nás vie celé vezenie . informácie tu kolujú veľmi rýchlo. Sňať tých pár čo sme tu sú o úroveň nižšie“ poviem a zasmejem sa.
„Bude to tu zábavne keď si budú moc dovoľovať tak ich zabijem.“ Dodá a pozriem na Kiru „Dúfam že sa o seba postaráš aj sama kriť chrbát neznamená robiť ti opatrovateľku. “ dodám a pozriem na ňu vážne.
Kým sa dám do poriadku už sú u náš strážcovia a pošlú nás do jedálne.
„Tak bude to zábava“ poviem skôr pre seba a vydám sa do jedálnea
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Kira Sugito
Zlaté písky
„Podříznout byste mě mohli kdekoliv,“ ušklíbla se a zůstala schoulená v rohu místnosti. Usínala dlouho, připadalo jí to jako věčnost, ale asi zas tak dlouhá doba to nebyla.
Avšak moc toho nenaspala, opět ji trápily zlé sny, tentokrát vlastně jen jeden.
Se zrychleným dechem se probudila a vyděšeně střelila pohledem ke dveřím cely. Byl to jen sen. Připadalo jí to tak živé, tolik skutečné… A přitom. Nevěděla, vůbec nevěděla co si o tom myslet.
Prohrábla si blonďaté vlasy a pevně zavřela oči. Znovu se jí vybavil. On s očima plných chladu a nenávisti. Znovu a znovu se jí vracel ten obraz a ona se ho nemohla zbavit. Bylo to snad poprvé, co na Nadaie nechtěla myslet. Jenže tohle se Nadaiovi v nejmenším nepodobalo, on by se takhle nechoval, byl to jen sen. Velmi nereálný sen.
Zakroutila očima a opřela se hlavou o zeď. Zírala na strop. Keci toho kluka jí vlezly na mozek a vrátily se v podobě noční můry. Skutečně se bála, že by z Nadaie někdy něco takového mohlo být.
Přejela spící kluky pohledem a jen zakroutila hlavou, možná k nim byla až moc upřímná. Tenhle sen byl něco jako varování, Nadaiova slova, on celkově ji víc než zaskočil a divila se, že nemá v očích slzy.
Netušila kolik je hodin, ale byla si jistá, že teď už neusne. Jistá si sice byla, ale po pár minutách usnula znovu a probudili ji až dozorci.
„Dobré ráno,“ na její tváři se objevilo něco připomínající úsměv. Dál nic neříkala a jen seděla se zadumaným pohledem. Trochu ji bolela záda a za krkem, spaní v sedu nebylo nic pohodlného.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Axen Jigoku - Čierne piesky
Spalo sa mu pomerne dobre, aj napriek tomu že nebol vo svojej posteli a táto bola o trochu menej pohodlná.
Nevedel, koľko bolo presne hodín no zobudilo ho búchanie obuškom a krik dozorcov. Axen však typoval že je ešte len skoro ráno. Pretrel si oči a prehrabol vlasy prstami. Zoskočil zo svojej postele.
"Dobré ráno vám prajem. Takže dnes nám asi oficiálne začína náš trest." oznámil obom svojim spolubývajúcim a opäť si pretrel oči.
Axen sa začal trochu naťahovať kým sa ostatný vytrepali z postelí.
"Iryzo, myslím že masky si na seba dávať nemôžeme, teraz asi pôjdeme na raňajky kde budú aj ostatný väzni. Bolo by to nápadné. Netrvalo by im to dlho a hneď by im došlo kto sme. Budeme si musieť navzájom kryť chrbát." povedal Iryzovi. Potom sa otočil smerom na Kiru. "To platí aj pre teba. Ty patríš k Zlatým tak si daj pozor."
Axen sa oprel o postel. "Dúfam že sa to nejako nezvrtne." preniesol potichu a založil si ruky.
Ve věznici nastal klid. Během noci se po věznici rozšířila zpráva, že jsou zde uvězněni členové Černých i Zlatých.
Ráno v 06:00 začínají dozorci budit vězně nešetrným bušením obušku do mříží a hlasitým pokřikováním...
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Vzbudilo ji přejíždění obušků přes mříže už v patře pod nimi. Venku už bylo světlo. Musela spát jen málo.
Byl čas na snídani. Tohohle okamžiku se trochu obávala. Pořád ale byli v prvním patře, a každé patro mělo samostatnou jídelnu, to poslední dokonce radši žádnou nemělo.
Pomalu vstala z postele. Yon už byl taky vzhůru.
"Dobré ráno, brouku." Pozdravila ho a začala si upravovat oblečení.
"Vypadá to, že dostaneme nějakou místní specialitu. Moc se mi tam nechce."
Mayu-hime
Konečně se zbavila těch spratků a mohla se věnovat mnohem důležitějším věcem.
Gashi stál v rohu místnosti. Kývnutím si ho přivolala ke stolu.
"Gashi, měla bych pro tebe a tvůj tým nějakou práci. Určitě jsi slyšel, že tento týden nedorazila karavana s vodou ze Země řek. Můj otec, feudální pán by jistě nezapomněl ji poslat. Zjisti si trasu, kterou karavana měla jít. Zjisti složení karavany a najdi ji. Je to mise typu C, ale kdyby se to zvrtlo, neváhej poslat pro posily a já ti někoho pošlu. Jedna karavana nepředstavuje takový problém, ale kdyby se to opakovalo..."