DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Yon Ki
"Neboj se lásko" rozloučil se s ní a následoval bachaře. Vypustili jej ven a on se okamžitě rozběhl zpátky do vesnice. Jeho speciální pečeť zlatých písků se rozzářila a on na ní třikrát přiložil prst, třikrát se pečeť zatlačila do těla a trochu to zabolelo. Doufal, že jim dojde, že se mají potkat ve tři hodiny na místě obvyklém pro setkávání záložních zlatých, tedy kousek od Yonova domu. On ale mířil nejdřívě někam jinam, naneštěstí pro něj, bylo krátce po poledni, proto bylo strašné vedro a on neměl moc času. Použil henge, aby vypadal jako jeden z normálních shinobi, kteří v Suně pobývají. Asi po půl hodině rychlého běhu se dostal do vesnice. Stráže prošel bez potíží, zamířil k domu Hinote...
"Odnesli ji do nemocnice!" vyhrlila pokojská, která byla ještě stále vyděšená z jejího stavu.
"k***a" zanadával. Přeskočil na střechu domu a zamířil si to znovu do nemocnice.
"Hledáte něco?" zeptala se recepční.
"Slečnu Hinote, je tady?" řekl.
"Jste rodiný příslušník, nebo něco podobného?" zeptala se vlezle.
"Ne bohužel ne, ale jsem vyslanec zlatých písků, vidíte tu pečeť?" vyhrnul si zápěstí, kde byla pečeť.
"No dobrá, pokoj č. 3. Je tam s ní i její manžel..." řekla. Yon se zarazil. Manžel? Kdo? Svižnou chůzí zamířil k pokoji číslo tři. Jedna, Dva, Tři. Napočítal a rozrazil dveře.
"Lásko si v po......?!!! Nadai?!!" zasekl se, při pohledu na něj, pak přejel zase zpátky na Hinote.
"Dítě?" řekl tak trochu radostně, ale při pohledu na jeho vlasy se složil k zemi a Henge opadlo.
Hinote Onna
Celou dobu jen polehávala, čas pro ní moc rychle neběžel, byla smutná, že tu Yon není, zřejmě je teď trestaný za to, co se stalo ve vesnici, aspoň že jí Nadai dělal společnost. V tom do místnosti vtrhl nějaký shinobi.
"Neznám vás pane" řekla ustrašně, když ale s sebou šlehl poznala Yona.
"To je Yon. Nadai, pomoz mu!" začala znovu histerčit...
Yasu Akemi
Velitelka Černých
"Jdeš do kamenolomu? Tak si to užij. Jen doufám, že nás ostatní nevezmou sebou. Opět se to stalo z tvé nerozvážnosti!"
Na chvilku se odmlčela. "Dej tam na sebe pozor jo?"
V tu chvíli si Yona přišli vyzvednout bachaři.
Yon absolvuje stejnou cestu jakou sem přišel. Totiž výtahem nahoru na povrch. Tam mu zopakují, že musí být zpět do západu slunce, jinak bude mít velké problémy. Poté mu otevřou bránu.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2. div.
Plácl se do čela."Bože Mino ty jsi kus vola!"
Měl v plánu Seržantovi oznámit, že oba uběhli 37 koleček, čímž splnili úkol nad rámec svých povinností. I když to bylo dohromady. Takto vyzněla situace dobře jen pro něj.
Kurawa vytvořil nějaké dva sloupy na které měli vyšplhat a stát na nich.
Hirotado měl energie dost, zatím, takže v pohodě vyběhl nahoru a postavil se tam na jednu nohu.
"No a co tu máme dělat?" Zahulákal dolů, aby ho starý veterán slyšel.
Seržant Kurawa
Plácl se do čekal nad odpovědí toho druhého.
"Hirotado prošel, Mino ne..." ukázal patce, aby popošla kousek dál.
"Ninja musí být vypočítavý, musí umět své úkoly plnit tak, aby si zachoval dostatek energie, ale aby byl jeho pán spokojen. I když budete silní, což na to, že nebudete mít dostatečnou dávku důvtipu k tomu... Musíte používat hlavu, ne jenom sílu..." pomalu skládal pečetě.
"Byla to jen rozcvička, to pravé tempo nás teprve čeká" řekl, následně na to přiložil ruku k zemi, ze které vyjely 2 desetimetrové sloupy.
"Vyšplhejte nahoru a najděte stabilní polohu na jedné noze, víc noh se vám tam nevejde, jen vás ale upozorňuji, že vás nikdo zachraňovat nebude, proto žádné šaškárny" na ex vypil skoro půl flašky a vyčkával, než se dostanou nahoru.
Yon Ki
"Jo, prý že mám malý plat na to, abych si mohl vyskakovat..." naštvaně se zabořil do postele.
"No užiješ si trochu soukromí, řekněme, že jsem byl poněkud příjemnější, takže si za trest půjdu nachvíli zakopat do dolu." otráveně zamrčel. Doufal, že mu tu jeho estrádu Akemi celou snědla, jinak by byl v pěkné rýži, kdyby se dozvěděla, jaká je vlastně pravda...
Nadai Sugito
Bylo to mu už několik dní, co se Yon nevracel. Ani Kira... Z velmi krátkých pochůzek, které si čas od času udělal, nikdy ne delší než půl hodiny, slyšel od drben na ulicích, že většina ninjů byla odvedena do vězení na rozkaz Kazekageho a nikdo nechápal, proč se tak stalo, spekulovalo se i o vlasti zradě, ale co mohly chápat tyhle staré paničky. Nadai si z toho vybral to podstatné, oba jsou ve vězení...
Proto se od Hinote moc nevzdaloval, když tady nebyl Yon, který jejich vztah bral, dle jeho názoru, na příliš lehkou váhu, musel se starat on. Navíc už oficiálně nebyl členem jeho týmu, takže to bylo ještě horší, teď si mohl začít myslet, že to dělá proto, že ho má nějak v oblibě...
Dny probíhaly téměř stejně. Nadai většinu dne proseděl na okenním parapetu, s otevřeným oknem a koukal na vesnici. Sem tam se zadíval na nebesa, anebo si vzal skicák a něco si tam dlouhé hodiny škrtal. Možná to mohlo někomu, kdo není loutkař, přijít podivné, ale kdo loutkařem je, ví, že taktiky, tajné mechanismy a další věci je potřeba dobře promyslet a jelikož si Nadai stavěl loutky sám, zabíralo to dost času. Takhle se alespoň cítil nějak prospěšný, nedokázal by jen tak sedět a nic nedělat. I když zmizel, neustále sledoval Kiru a když ne ji, tak Yon a díky tomu přišel na tenhle jejich menší závazek... A když na to přišel někdo jako on. Sice byl na úrovni chuunina, ale byl teprve nováčkem a za dobrého špiona se nikdy nepovažoval, ale asi se spletl. Počítal dny, kdy by se Yon mohl vrátit, protože několik let tady být... To opravdu ne. jediné, v čem mu kdy Yon pomohl bylo to, že na něj umístil tu divnou pečeť, na jejíž účel se mu ještě nepodařilo přijít... Od té doby se cítil více člověkem... Už si tolik nepovídal s loutkami a cítil se vyrovnanější. To bylo vše, co pro něj za celou dobu udělal, takhle to alespoň mohl vrátit zpátky, nesnášel, když byl někomu něco dlužen... Větší strach měl o Kiru... Ale bohužel, v tomhle pomoci nemohl, kdyby se tam nějakým zázrakem dostal a pomohl jí ven, byla by potrestána ještě víc a on sám by byl určitě prohlášen za zrádce, Kazekage si na něj teď bude dávat pozor, proto si musel dávat velký pozor na jeho další akce. Suna se totiž začínala otřásat v základech, dle jeho vlastního názoru a proto dělal, to co dělal. opatření, která považoval za nutné.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Mino Namitary
Byl úplně fit, když dobíhal 50 kolečko, ještě si nakoenc dal pár kliku, když mu euforii přerušilo, opětovné zjevení jeho bratra.
"Měl by si začít něco dělat, a nebýt za každou cenu tak slušný."
"Co tu zase děláš? Sice tě rád vidím, ale víš, že tyhle keci nemám rád" Odvětil Mino, ale to už začal otvírat očí. Ze snu se najednou ocitl na zemi a vedle něj stál Hirotado a seržant Kurawa.
"Aha chápu, tak ste mě našli. Mám tohle chování v oblibě, tak se mi to možná ještě stane" Řekl Mino a zasmál se. Matně slyšel, že má Hiro tréning hotový.
"Aha to sem asi spal déle než sem chtěl" Pomyslel si a pak se podíval na Kurawu.
"Omlouvám se za svůj kolaps, nějak sem to nezvládl, zkolaboval sem u 22 kola, takže pokud dovolíte půjdu doběhnout posledních 8 koleček" Řekl Mino, čekající na Kurawowo odpověd.
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Yon byl docela dlouhou dobu pryč. Nejspíš se pokoušel ředitele nějak podplatit.
Když jej zase přivedli poněkud naštvaně se posadil na svoji postel.
"Co se děje brouku? Podplácení ti snad nevyšlo?"
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2. div.
Mino běhal kolečka s nasazením totálního magora. Kolikrát to i vypadalo, že Hirotada ani nevidí. V duchu počítal svá kolečka a ta jeho.
Přibližně kolem páté hodiny měl Mino 22 koleček a Hiro 15. Okamžitě byl vidět rozdíl. Mino hodil tlamu přímo na zem a ztratil přehled o světě.
Hiro k němu doběhl, a zakroutil hlavou. "S podstivostí dojdeš leda tak do hrobu."
Ztěžka Mina zvedl a odnesl ho k jejich startovnímu bodu, kde měl Hiro ještě zbytky vody. Dal parťákovi napít a zbytek hodil do sebe. Pak Mina znovu vzal. "U všech písků, ty jsi tak těžkej!"
A seskočil z hradby dolů a položil jej do stínu.
Poté došel Hiro zpět k Seržantu Kurawovi.
Postavil se do pozoru a zasalutoval. "Úkol splněn!"
Kira Sugito
Zlaté písky
„Pche,“ odfrkla. „Jsou to jen keci.“
Odmítala to dál komentovat, ať si mluví, co se mu zachce, ona to bude ignorovat! Kdyby to takhle šlo dál, začala by možná trošku pochybovat a to rozhodně nechtěla. Yonovi i Nadaiovi věřila a nehodlala to měnit.
Kecej si, co chceš, pche… Stejně by ti rozflákal hubu jedním pohybem a ne kvůli tomu, že patří do ňákýho kultu! On tam totiž nepatří! Mluvila na Iryza v duchu, ale nahlas neřekla ani slovo. A ať to pochopí klidně tak, že na to nemá Kira co říct nebo že mu věří, bylo jí to jedno, tohle už bylo moc. Už takhle…
No, sázku prostě vyhraje! A už snad nebude muset poslouchat ty keci, stejně to byly jen samé lži! Musely, tohle pravda být nemohla… Ne. Na tohle mu neskočí.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Iryzo Yoris - Čierne Piesky
Iba sa zasmeje keď Kira začne obhajovať Yona a Nadaja a prestanem robiť brušaky. Už sa nadýchnem chystám sa niečo povedať Kire keď Axen niečo zašomre. Zo začiatku nerozumiem ale keď si to v hlave znova premietne v hlave tak mi to dôjde a pochopím jeho slovám. Prikývnem na súhlas a pozriem na Kiru.
„Tak myslí si čo chceš že ja patrik do kultu je to tvoj názor ale ja by som sunu nikdy nezradil hlavne Kazekageho.“ Poviem niečo málo o mne nebola to vôbec klamstvo len iný uhol pohľadu.
„Ale tvoji dvaja ochrancovia nie sú až taký anielikovia ako sa zdá. Nadaj nemá žiadnu uctu ku Kazekagemu-san a odporuje mu neposlúcha jeho priame rozkazy z toho sa dá dedukovať že niečo proti nemu má a tak aj proti vesnice a ešte keď je tu ten kult tak ako vieš že nepatrí k ním. Keď si dám dve a dve dohromadi tak mám v tom jasno. A Yon o ňom sa dá dosť pochibovať keď už jednu vesnicu zradil ako vieš že to nespraví aj druhy krát“ prednesiem a posadím sa na postel.
„A ak si myslíš že sa mýlim tak si na omyle ja som cvičeni na to aby som si všímal takéto veci. Rok tréningu zameraní na zbieranie informácií a infiltrácie. A toto by si všimol a zistil aj slepí“ dodám k môjmu preslovu
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Axen Jigoku - Čierne piesky
Axen bol vyvalený na svojej viac-menej pohodlnej posteli a počúval ako sa Iryzo rozrečnil. On sám musel uznať že Iryzo má na presvedčovanie, rozprávanie, klamanie a tlačenie chrobákov do hlavy naozaj talent. Axen mu dokonca na chvíľu aj uveril že je Yon a ten Kirin chlapec zapletený s kultom.
Pousmial sa keď sa Kira bránila. Prišlo mu to skôr ako keby nevedela čo má povedať. Bolo jasné že v jej hlave sa deje akýsi menší boj v ujasňovaní toho čo pravda je a čo nieje.
"Iryzo, mi dvaja si potom hodíme reč osamote až odtiaľto odídeme. Mám isté obavy....." povedal nezrozumiteľne tak aby to mohol počuť len Iryzo.
Kira Sugito
Zlaté písky
Pevně sevřela okraj postele, na které seděla, musela se hodně přemáhat, aby po něm nevystartovala a jednu mu nevrazila. Sázka. Jde tu o sázku.
„A dost,“ sykla tiše, tak aby si rozuměla jen ona. Zavřela oči a musela se hodně klidnit, nakonec se jakžtakž podařilo. „S Yonem jsem nikdy nic neměla, ani mít nebudu. Princátko, nevím, proč mu tak říkáš,… Ale…“
Polkla, ten kluk byl dost dobrej, ohledně keců na své okolí a Kira už vytočená byla a to hodně, jen to nedávala najevo.
„Nikdy jsem nic neměla, ani nemám, s ani jedním z nich. A oni! Zrovna oni by nikdy nic proti Suně neplánovali a spíš si myslím, že kdyby někdo… Tak ty.“
Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Tohle bude ok. Už jen… Za chvíli půjde domu, ano, za chvíli půjde domu. A všechno bude ok.
„Nikdy bych… Nikdy bych se nezaláskovala ani do jednoho z nich, natož pak abych...“ Šeptla nakonec, ale spíš jen sama k sobě.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Iryzo Yoris - Čierne Piesky
Po zapase sa odoberieme do svojich ciel kde sa posadím na svoju posteľ. Pozriem na Axena ktorí sa akurát niečo spýtal
„Je mi to uplne jedno kto s ním bude bojovať teraz sa tým netrap dozvieme sa to v čas kto z nás to bude. Len aby to nebola naša princezna“ poviem a pozriem sa na Kiru a usmejem sa
„Modli sa až riaditel nevyberie teba lebo akosom dnes vydel sa nevieš o seba postarať vôbec. Je pravda že je to tu nebezpečné ale mala by si zo sebou niečo robiť nie vždy tu nekto bude kto ta ocháni. A svet tu je tak isto nefér ako vonku. Fakt by ma zaujmalo čím si si vyslužila miesto u zlatých pieskov a ešte k tomu do elitnej divize. Neviem čo si dala Yonovi asi si si to vydobila ženskými zbranami.“ Poviem a schuti sa zasmejem
„Aké to je smieše aby mohla byť zo svojim pincátkom tak ho podviedla. A on jej aj ta utiekol robiť si svoje a kuť pikle voči sune. “ dodám a schuti sa zasmejem. Chvíľu čakám na jej reakciu a potom začnam robiť brušaky
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Raiken Karasu
Zlaté písky, 3. divize
"Je mi ctí." Odpověděl Raiken tou otřepanou frází, kterou mu jehjo mozek nadhodil, jako nejsprávnějíší možnou variantu odpovědi. V Raikenově mozku probíhal rychlý proces zhodnocení situace, jehož výsledkem bylo, že před ním musí stát někdo veice mocný, ať už je ta moc fyzická či abstraktní, jinak nebyla šance, aby se takový starý dědula udržel v tak elitní jednotce jaok byli Zlaté písky. Dále Raiken už jen čekal, co ten muž řekne a rozhodně neplánoval začít jakkýkoliv rozhovor, pouze se díval do země.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Seržant Kurawa
Strašnou dobu se nic nedělo. Dopil svou poslední falšku a plácl se do čela.
"Oni to snad mysleli vážně... Ach jo, myslel jsem že budou trochu vypočítaví, přesně takoví by měli shinobi být, ale oni jsou strašní puntičkáři no co, ať se v tom vymáchají" řekl bezzájmu a zamířil si to do nejbližší samoobsluhy pro flašku Sakého, pak se zase vrátil nazpět.
Yon Ki
"Oh, výborně" kývl.
"Ještě jednou děkuji, můžete se na mě kdykoliv obrátit" otočil se na patě a zamířil ke dveřím. Za nimi už jej čekal stejný doprovod a ten jej převezl zpátky do cely.
"Nenávidím to tu....." naštvaně se posadil do postele a dal ruce vkříž, hrál tak strašně naštvanou osobu, aby mu Akemi jeho hru spolkla i s navijákem.
Mino Namitary
Kývl na Kurawowo zadaný tréning a ani nenamítal, protože věděl že to nebude mít smysl, a navíc ho rodiče vždy učili, aby se k nadřízeným choval s úctou a neodmlouval. Všiml si kam šel Hirotado a proto šel zaním, tam kam si dal Hirotady vestu si odložil část svého oděvu Mino a položil si zde i svůj batoh, vytáhl z něj vodu a schoval si ho pod něj. Chtěl následovat Hira, ale pak si uvědomil že když bude při běhu mluvit s Hirem jen mu to přitíží, proto počkal asi 2 minuty a poté vyběhl, běh měl rád, protože si ho pomocí své chakry zlehčoval a užíval, tentokrát, ale neměl jak si ho užít, běžel po roklinách, které obklopovaly celou sunu.
"Vážně po nás chce 30 koleček? Není v tom náhodou skrytý něco jinýho?" Přemýšlel sám pro sebe už v běhu, Hirotady nejspíše běžel jinou cestou a proto ho ani neviděl. Asi po 20 minutách doběhl první kolo, ale už po prvním okruhu výrazně zpomalil. Ze začátku po cestě kopal do kamenů a dělal všemožné kraviny, ale teď už se soustředil jen na běh, po každém kole spomalil u svého batohu vytáhl pití v běhu se napil a poté ho hodil za sebe směrem k batohu. Když asi po 2 hodinách dobíhal páte kolo začínal si uvědomovat, že to nebude procházka růžovím sadem. Chtěl seskočit na krajní budovy Suny aby měl cestu kradší, ale při představě, ale to že by měl využívat navíc chakru ke skákání si už ani neuměl představit. Po dalším kol na něj začínala přicházet mírná krize, docházel mu dech a už ho dost bolely nohy, trochu spomalil a začal si držet své tempo. Sice už neběžel tak rychle, ale běh byl výrazně snažší. Běhal dál a dál, při 11 kole mu došla veškerá voda a proto už běžel bez vody. Asi kolem 3 hodiny odpolední, dobíhat 15 kolo, už neměl vodu, byl celý propocený, v ústech měl sucho a nohy byly stále těžší a těžší, slunce pálilo ještě více než ráno a to ho dostávalo do kolen. Kdekoliv jinde by to nejspíše zvládl, ale zde v tomto podnebí to bylo opravdu něco. Když dobíhal pomalým tempem 16 kolo zaslechl kolem sebe hlas. Otočil hlavou doprava a před ním se mihla tmavá postava, sotva mrknul postava byla pryč. Běžel kousek dál a hlas byl stále silnější.
"To nedokážeš" Ozvalo se tichým hlasem. Otočil se a stál u něj jeho mrtvý bratr.
"Co to má znamenat?" Zeptal se
"Co by nerad vidíš svého bratra?" Mino jen na sucho polkl zatřepal hlavou a bratr zmizel. Běžel dál hlavu měl plnou hlasů. Když bylo 5 hodin měl 21 kolo. Hlasy byly čám dál silnější.
"Jako vždy selžeš" Říkala opět postava jeho bratra. Mino tušil že má halucinace z vedra, ale nenechal se tím rozhodit.
"NE! Já to dokážu" Odvětil a přidal na tempo. To se ovšem nevyplatilo. Když dobíhal 22 druhé kolo začli se mu zavírat víčka.
"Seš slaboch" Slyšel poslední slove svého bratra, hned na to udělal dva delší kroky a zřítil se k zemi.
"Asi sem to trochu přehnal, doufám že mě najdou." Řekl si a mírně se pousmál. Vedlě něj stál jeho bratr, který mu zamávala a to byla poslední věc, kterou viděl, než padl vyčerpáním do bezvědomí.
Ředitel
"Ne, nepropustím vás. Vy totiž právě jedete do kamenolomu. Pomoci s těžbou. Řada našich vězňů to dělá."
Těžba v kamenolomu byla dokonalou zástěrkou pro Yonovu nepřítomnost v cele během dne a on zase nemusel vyplňovat papíry o předčasném propuštění.
"Nemusím vám snad říkat, že je to jen na chvilku? Do západu slunce se budete hlásit zde u brány, jinak by se mohlo stát, že svoji přítelkyni už neuvidíte. Nyní se vraťte do své cely a jeden z dozorců si vás vyzvedne."
Yon Ki
"Tomu se bránit nebudu" vřele se usmál a nastavil ruku, jako důkaz toho, že jsou tedy domluveni, tak trochu si oddychl, že nebude muset vymýšlet nejrůznější zástěrky pro svou nepřítomnost, jenže bude muset osvětlit své ženě to, proč není s ní v cele... To ho ale teď netrápilo.
"Je mi jasné, že budu muset během toho dne skrýt svou identitu nemýlím se?" zapřemýšlel, že kdyby byl viděn jako Yon, bylo by to určitě minimálně společenské fopá.
"Pokud je to vše, propustíte mě tedy?" zeptal se nedočkavě.
Ředitel
Pobaveně se zasmál. "Hah, já vám nevím. Jste jen kapitán, i když poměrně prestižní divize. Jen nevím, co vás vede k přesvědčení, že máte větší plat než já. Ale jste zajímavý člověk, pro tentokrát bych vám mohl pomoci. Za předpokladu, že si u vás budu v budoucnu moci vybrat jistou službičku, co říkáte?"
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2. div.
Seržant jim nařídil třicet koleček kolem Suny. Hiro si tu vzdálenost představil.
"Třicet? To je šílený! Suna je přeci obrovská! To doběhneme až k večeru, jestli vůbec!" Pokračoval dál ve svém mumlání a vydal se k nejbližšímu okraji vesnice. pomocí chakry vyběhl nahoru na hradbu.
Zde si určil start a jako označení si zde nechal vestu. Naposeldy si povzdechl a vyběhl po hradbách splnit úkol. Rozhodně neběžel nijak pečlivě. Pomocí chakry dělal dlouhé skoky a překonával tak poměrně rychle velkou vzdálenost. Přesto mu třicet koleček bude stejně trvat déle, než by chtěl.
Yon Ki
"Víte, že jako kapitán pobírám hodně peněz, můžeme říct, že by to mohlo být jedno z východisek, nicméně, víc ještě více informací o některých vysoce postavených lidech, co takhle informace z první ruky?" navrhl mu. Věděl toho opravdu hodně, měl totiž hodně zdrojů a hlavně své osobní zdroje, které ho nikdy nezklamaly.
"Uděláme s tím něco?" nervózně se poškrábal ve vlasech.
Seržant Kurawa
"Nemusíte se připravovat tak pečlivě" narážel na nejmožnější obvazy a podobné maličkosti.
"30 koleček kolem vesnice pro rozehřátí si dejde, já si na tu na vás počkám a mé legendární oči vás budou kontrolovat na každém místě, kde budete..." zvážněl a na tváři se objevil vražedný výraz, ukázal směrem k cestě na kraj vesnice, aby začli z úkolem.
Kira Sugito
Zlaté písky
Z jídelny šli zkouknout nějaký zápas, Kira myšlenkami byla někde úplně jinde, opět u Nadaie. Pořád ji trápil ten sen, možná nebyl zas tak dobrý nápad nechat toho z Černých kecat, jeho řeči jí donutily přemýšlet o Nadaiovi v trochu jiném světle.
Ani nepostřehla výzvu jednoho z vězňů, vážně byla mimo realitu. Pak zas musela jít do cely, i když ono to bylo vlastně jedno, doufala, že po zhlédnutí boje si budou Axen s Iryzem povídat a ona bude mít klid.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Mino Namitary
Viděl celkem spokojený výraz sržanta a to ho potěšilo, poté si všiml, že se napil nápoje, který nevypadal zrovna jako voda. Mrzelo ho, že je bude mít seržant jen na týden, ale pořát doufal v to, že by se něco mohlo změnit, aby je měl dýl. Na rozkas seržanta jen pokývl a mírně si procvičil nohy, dnes už běhal i trénoval proto se nepotřeboval protáhnout tolik. Nevěděl jestli někam poběží, proto si radši zkontroloval batoh, jestli v něm má vše.
"Voda, jídlo, obvazy a pár dalších blbostí.... myslim že je to vše" Řekl si pro sebe a poté s pohledem na sržanta čekal co bdue dál.
Ředitel
Sjel Yona podezřívavým pohledem. "Přítelkyni říkáte? Mě řekli, že jste tu se svojí ženou. Vy chcete, abych kryl vaši nevěru?!"
Uvelebil se v křesle a nasadil vítězný pohled.
"Zadarmo ani pouštní červi nelezou. Co bych z toho měl?"
Představoval si všechno možné, ale nevěru kapitána Zlatých vůbec ne. Cítil velmi dobrý obchod, prospěšný více pro jednu stranu. Jeho stranu.
Yon Ki
"Pochopte mě, venku mám přítelkyni, která je těhotná a zdravotně na tom není moc nejlíp, mě je to úplně jedno kdo se o tom dozví, stejně to zachvíli praskne, jen mě tam prosím dostaňte, musím se tam dostat a zjistit jak je na tom, jestli žije, co se děje, prosím!" bylo na něm vidět, že je opravdu ztrápený z té nevědomosti a že ho taky tíží to, že nemůže být nablízku osobě, nebo možná osobám, které ho momentálně potřebují, jenže jaksi tušil, že bude muset ještě několik dnů v bezmoci čekat...
Ředitel
"Víš co, cucáku? Celá tvoje divize mi může vlézt na záda, protože už dávno za nic nestojí. Jste jen nafoukaná verbež, která neumí poslouchat a dělá bordel a proto tu také jste. Tvý služby jsou mi zde úplně na nic. Tohle je jiný svět než ten tam venku. O tvé službičky nestojím, tak mi řekni jediný pořádný důvod, proč bych ti měl pomáhat?! Protože tvé problémy mě vůbec nezajímají."
Yon Ki
Zachvíli pro něj přišla eskorta a on byl převeden do kanceláře ředitele vesnice.
"Pane řediteli, chtěl bych vás poprosit, jestli by jste mě nemohl propustit již teď, o den dříve, vím, že by jsme musel porušit hodně rozkazů, ale věřte mi, že vám za tuto službu poskytnu mou pomoc kdykoliv budete potřebovat, ale opravdu teď potřebuju zpátky do vesnice, každou chvíli se totiž stane něco, co by mohlo ohrozit postavení celé zlaté divize, a hlavně mé osoby, a vyšel by z toho jen další konflikt" měl na mysli to, že by třeba Akemi mohla použít své jednotky k tomu, aby rozfašírovala Yona, což bylo vzhledem k její povaze dosti možné...
"Dalo by se stím něco udělat?" zeptal se nakonec.
Ředitel věznice
Protivně zabručel a odešel. Asi o deset minut později pro Yona přišel jeden z dozorců.
"Ředitel by s vámi rád mluvil...kapitáne." Řekl to dost nahlas a dosti pohrdlivě.
Yon dostal pouta a byl odveden přímo do kanceláře ředitele.
Ten seděl ve svém koženém křesle před masivním stolem. Žádná jiná židle, nebo křeslo v místnosti nebylo, takže Yon musel potupně stát.
"Něco jste mi chtěl?"
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2.div.
"Na tak krátkou dobu?" Přál si, aby si je seržant Kurawa vzal na pořád. Být pod takovou živoucí legendou by byla čest. Navíc by to pod ním mohl dotáhnout opravdu daleko. Pod takovouhle osobností by byla cesta nahoru o dost lehčí. Slavným by se stal rychle a splnil by si svůj sen. Jenže ufňukaná Hinote se vrátí a nejspíš bude dost šílená na to, aby tahala to děcko sebou na trénink a oni budou muset poslouchat ten dětský řev a budou muset koukat jak jej bude Hinote kojit.
Rychle zahnal takovéto děsivé myšlenky a podle instrukcí Seržanta Kurawy se začal pečlivě rozcvičovat. Nejspíš je čekalo něco fyzicky náročného.
Yon Ki
Zpráva jej potěšila, nicméně to bylo stále moc pozdě. Potřeboval se odtud dostat hned.
"Řediteli, můžu na slovíčko" otočil se na Akemi a na další dva bachaře.
"V soukromí prosím" zdůraznil.
Seržant Kurawa
Pokyvoval si nad jejich disciplínou, očekával, že budou takoví roztěkaní, protože Hinote nebyla tip člověka, který by rád řval po lidech.
"Pohov" odsekl.
"Takže, jsem tu jen asi na týden, nevím jak se vaše kapitánka brzy zotaví z porodu, nicméně budeme pracovat, rozcvičte si nohy" zadal jim pokyn a lokl si ze své flašky.
Yasu Akemi
Velitelka Černých
"Aspoň doufám, že za mě vyřizují papírování, jinak u toho umřu až se vrátím."
Asi o dvacet minut později se její domněnka potvrdila, když přišel ředitel v doprovodu dvou dozorců.
Jeden z nich odemkl a místní vládce vstoupil dovnitř.
Akemi si ho pozorně prohlédla. Výraz v jeho obličeji, řeč jeho těla. bylo jí jasné, že je poněkud naštvaný.
"Co se děje, pane Řediteli?" Zeptala se Akemi nenuceně.
Ředitel zabručel něco nesouvislého. Akemi pozvedla tázavě obočí.
"Přišel dopis s Kazekageho pečetí. Do zítřejšího večera vás mám propustit...všechny."
Neříkalo se mu to zrovna snadno. Ale Akemi to potěšilo.
V tom měla jednoznačně prsty Mayu-hime. Isamu byl příliš hrdý na to, aby jejich trest zrušil. A navíc měla kopii jeho pečetního prstenu.
Ředitel se otočil na patě a rychle odešel.
"Zítra večer jo? Myslím, že do té doby nám to tu bude chtít velice zpříjemnit, nemyslíš?"
Yon Ki
"Aha, mohlo mě to napadnout" podotknul.
"Máš pravdu, ten pocit, že nic nevíš a že se tam může dít bůh ví co, je děsný..." povzdychl si a právě teď musel myslet na to, jestli už Hinote třeba neporodila a kdyby jo, jestli to oba přežili, jak to dítě vypadá, jestli je mu podobné, jestli z toho bude hrůza nebo ne, vše potřeboval vědět, bez informací byl jako ryba bez vody, byl prostě bezmocný...
Yasu Akemi
Velitelka Černých
"Čekám na ředitele. Myslím, že člověk jako on se chytne příležitosti jak oživit místní stereotyp. Pravděpodobně nás bude chtít postavit proti těm svým bijcům. Naši lidi nejsou cvičeni na tento způsob boje a proto by jednoznačně prohráli. Neměli bychom jim dovolit se zapojovat. Tohle není žádný trénink taijutsu. Klidně jim vymlátí všechny zuby."
Uvelebila se na posteli a dál čekala.
"Co myslíš, že se teď děje doma? Je to takové...divné, když nevím, co se tam děje."
Yon Ki
Zaujatě pozoroval zápasy. Takové boje musel taky nejednou absolvovat v Kakumei. Říkalo se jim boje o přežití, ten, kdo vyhrál, mohl žít další týden v této tvrdé organizaci. Yon vyhrál všechny souboje a zůstal Kakumei věrný až do jejího úpadku, který zavinil on sám, když své informace prodal Kuse, ale to už je zase jiná pohádka. Pohled šampiona vesnice bral jako výzvu, jako velkou výzvu a určitě byl připraven jí přijmout. Přesunuli se do cely, Akemi vypadala vcelku rozhozená z toho všeho a taková, vytěkaná, jako by něco čekala...
"Na co čekáš?" zeptal se otravným tónem.