DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Daisuke Sugito
Daisuke její ruku sevřel a jemně stiskl.
Ta holka byla vážně dost vystrašená, Daisuke nechápal, jak se mohla stát kunoichi. Vždyť to vypadalo, že by na ní stačilo v noci bafnout, aby dostala infarkt.
„Heh, Hana, hezké jméno.“ zazubil se Daisuke roztržitě, podrbal se za hlavou a trochu se začervenal. Když si ji blíž prohlédl, zjistil, že je to docela roztomilá holka a tak se opět projevila jeho neschopnost jakkoliv komunikovat s děvčaty.
„No…a…co vlastně umíš? Jak bojuješ?“ zeptal se jí trochu nejistě a snažil se tvářit přirozeně.
Hana Hiroyuki
Nějak zvolila Daisukeho za méně nebezpečného nebo snad za více zajímavého díky jeho přemisťujícímu se společníkovi. Ať to bylo jedno nebo druhé, nebo snad oboje, zvolila si ho jako svého dočasného ochránce. Když šli zpátky k Yonovi, krčila se vystršeně za Daisukem. Když na ní promluvil a dokonce k ní natáhnul ruku, bojácně se od něj odtáhla. Chvilku si ho zvědavě prohlížela, vstřebávala co všechno jí řekl a pak se nejistě usmála. ,,Uh... Hana." natáhla k němu nejistě ruku, ale vypadala, že s ní každou chvíli nervózně škubne zpátky.
Daisuke Sugito
Daisuke se zarazil a překvapeně se otočil zpátky na Yona.
Ještě někdo? Jéje, tohle začíná vypadat jako křížová výprava za záchranou Yonova svatého grálu. Pomyslel si a pomalu a neochotně se vrátil zpátky na cvičiště.
„Ne, díky, budu si trénovat s loutkama….“ zabručel a pokrčil rameny. Krev v něm přímo vřela, když se dozvěděl, že tímhle nesmyslem má zabít celý den. Co řekne Tekuardovi a Chice, to opravdu netušil.
Vrhl letmý pohled na onu dívku a když viděl, jak je vystrašená, zželelo se mu jí a on se trochu uvolnil.
Přešel k ní a natáhl k ní dlaň: „Mimochodem, já jsem Daisuke, těší mě!“ zazubil se.
„A ne, nikoho jsem nezabil, Yon také ne a tamto bylo henge.“ zopakoval a dodal nakonec pro jistotu.
Yon Ki
"Hups" uvědomil si svůj přeřek.
"Daisuke ale to je v zájmu vesnice, a prostě kdybys ho viděl jak mi je podobný, tak by ti to hned došlo proč mám o to takový strach, ale je to dobré, pro vaše další úkoly. Takto vkrádat se budete často, takže si vás v podstatě trénuju. A navíc nevím kam jdeš! Ještě jeden chybí!" naštval se. Mezitím se podíval na kapesní hodinky.
"Je půl čtvrté, vkrádat se budete až večer. Pokud chcete, můžu vás zatím něco spešel naučit, ať ten čas nepromarníte zbytečně..." nabídl jim svou nabídku a čekal na to, jak zareagují. Musel si to u Daisukeho nějak vyžehlit, protože to moc dobře nevypadalo.
Hana Hiroyuki
Nejistě sledovala ty dva a přelétala je střídavě pohledem. ,,Počkat, počkat, počkat." ukázala na Yona. ,,Takže nekecá! Je to vrahoun!" ukázala pro změnu na Daisukeho. ,,A ty jsi taky v tom případě kecal! Jsi taky vrahoun?" pokusila se nasadit podezřívavý výraz, ale začala se zase bát. ,,No.." svěsila zase ruce a nejistě na Daisukeho koukala. ,,Ale, vždyť..." zadívala se ještě jednou na Yona, ale nakonec se za nenámým přece jen vydala. Lepší jeden vrahoun na krku než dva. I když tenhle musel být nějak spojený s tím chlapíkem, jehož místo předtím nahradil.
Daisuke Sugito
Daisuke si přejel dlaní přes obličej, ale když viděl, že ji to uklidnilo, ulevilo se mu.
Jakmile ale zaslechl Yona vyřknout jméno Nadai, celý ztuhl.
Nadai! Takže nezmizel! Já to věděl! On by se jen tak neztratil, nenechal se zabít a už vůbec by nezemřel kvůli tý blbý pečeti! Probíhalo mu hlavou. Představa, že se s ním opět setká, mu pumpovala adrenalin do žil o sto šest.
Klid Daisuke! Teď na tohle není čas! Soustřeď se na misi! Napomenul se a pokusil se to rozdýchat. Když měl pocit, že už je klidnější došlo mu, co vlastně Yon řekl nakonec.
„Takže to JE krytí vašeho úletu! To snad nemyslíte vážně!“ Zabodl proti Yonovi ukazováček a plácl se dlaněmi do čela.
„Jdem, nebo se ještě seberu a vrátím se za týmem!“ prohodil nasupěně k té dívce a s rukama v kapsách si to štrádoval pryč.
Yon Ki
Hlasitě se musel zasmát. Věta "by vás za to mohli zavřít ho dostala".
"Hano, mě zavřeli za to, že jsem splnil rozkaz" furt se smál.
"Není nad to, mít skvělé nadřízené, kteří se na tebe v nouzi vykašlou... Davien je prostě Davien, jen já, já a zase já..." postěžoval si na osobu, kterou asi nenáviděl ze všech lidí v suně nejvíc, nicméně teď na to nebyl čas.
"Takže, kdy, kde a jak, to vám řekne Nadai, protože to má na starosti. Najdete ho v nemocnici v pokoji číslo tři, ocenil bych ale, kdyby jste tam zašli jen jednou, přecijen Hinote je po porodu a nemůžeme jí moc rušit, můj prcek chce taky odpočívat" začal se únašet ve vzpomínkách na to, že je vlastně konečně, po dlouhé době otcem a byl na to strašně pyšný...
Hana Hiroyuki
Zaraženě koukala na Daisukeho, který najednou vypadal úplně jinak než předtím. Byla natolik zmatená, že jí nedošlo, že to bylo henge. ,,T-Ty.. Kam zmizel ten co tu byl před tebou?" nechápavě na Daisukeho mrkala, no její vystrašenou náladu teď vystřídala zvědavá. Aby lidi jen tak mizeli a na jejich místě se objevovali jiní, to přece není normální. ,,Kecá?" nevěřícně sledovala Yona, který i tak pořád děsil. Aspoň už nevypadala, že se rozbrečí. ,,Ach.. Tak to jo." uvěřila tomu nakonec, když se Daisuke usmál. ,,A proč říkáte takové pitomosti?!" začala se vztekat. ,,Mohli by vás za to vážně zavřít."
Daisuke Sugito
Daisukemu zacukalo obočí a po hlavě ztekla kapka. Ještě před několika měsíci by tohle Yonovi věřil.
Ovšem ta dívka ho evidentně neznala tak jako Daisuke a evidentně to byla docela hysterka.
Když viděl, že začíná nabírat, rozhlédl se rychle kolem a zrušil henge. Doufal, že jí pohled na jejího vrstevníka uklidní.
„Klid! O nic nejde! On jen kecá! Vážně!“ Chlácholil ji Daisuke a snažil se vykouzlit ten nejmilejší úsměv, co dovedl.
„On byl snad ožralej, když ji verboval.“ Pomyslel si sklesle Daisuke, když si představil, jak s tímhle uplakánkem bude provádět všechny ty úkony, co jim Yon zadal.
Na druhou stranu, jednu výhodu to mělo. Zatím neměl problém se s ní bavit, jako obvykle s děvčaty měl.
Hana Hiroyuki
Zarazila se na místě, vlasy rozházené na všechny strany a nevinně zamrkala na Yona. ,,Komando?" zopakovala se značnou hrůzou v hlase. ,,Počkat! Vy jste utekl z vězení?!" vypískla a udělala několik kroků zpátky. Pak se se samým vylekaným výrazem podívala na Daisukeho. ,,Ty taky!" vyvodila si svůj vlastní závěr. Když si vyslechla to, že Yon někoho zabil, malém sebou švihla o zem a přemýšlela nad tím, jestli by jí senseika před ním zachránila. ,,Vrahoune!" vykřikla na něj najednou. ,,T-T-T-Teda..." omluvně kolem sebe mávala rukama. ,,Já... To... Ono..." začaly se jí lesknout oči slzami.
Yon Ki
Rukou se pleštil do čela.
"Neboj se, někdo utíká z mise, někde z tréningu a někdo z vězení, asi za deset minut tady přiběhne komando z vězení, které mě bude chtít zabít, protože jsem propíchl 4 stráže, 3 další vězně, kteří chtěli jít se mnou a pak někoho strašně důležitého nějaký ředitel vězení, fakt už nevím a ani mě to nezajímá" zveličoval svůj poklidný odchod z vězení.
"Nicméně, ukážeš mi něco z tvého lékařského nadání, strašně mě bolí pravá noha, asi sem si něco udělal" natáhl nohu směrem k ní.
"Ať se mi před těma bachařema líp utíká" mrkl na ní.
Hana Hiroyuki
,,He?" vylekaně sledovala Daisukeho, který vypadal že jí dokonce chce i pomoci. Její strach z cizích lidí však byl silnější. Sledovala ho vyděšeným pohledem, klepala se strachy a vypadala, že se každou chvíli rozbrečí. Pak až si všimla Yona. Ukázala na něj rukou, na které měla pečeť. ,,V-V-V-Vy..." chtěla něco říct, ale zlomil se jí hlas a tak jen mlčky vystrašeně sledovala ty dva. ,,Ale já utekla z tréninku... Senseika mě zabije!" vykřikla najednou, vstala prudce ze země, vrazila přitom hlavou Daisukemu do brady a začala zmateně běhat do kolečka. ,,Aaaaa!"
Daisuke Sugito
Daisukemu se ulevilo, když poznal, že se jedná o Yona, a pozorně poslouchal, co jim Yon říkal.
Jak pochopil nikdo nesměl vědět o tom, že je tahle Hinote matkou.
„Doufám, že to je fakt důležitý a není to jen krytí nějakýho vašeho úletu, protože já právě zdrhnul z mise!“ řekl Daisuke trochu podrážděně a naléhavě a rozhodil rukama, když pomohl té dívce na nohy.
„V kolik bude vycházet ten doprovod a kde ta Hinote bydlí?“ zeptal se dodatečně.
Té dívce se představí později, až na to bude víc času. Popravdě byl docela překvapený, že si Yon do záložní divize sehnal už další dva geniny.
„Jak jste se vlastně dostal z vězení? Neutekl jste násilím, že ne?“ vykulil trochu oči.
Yon Ki
"Výborně," tleskl.
"Trapné autority máme za sebou, takže teď k věci. Daisuke, tohle je jeden z mých dalších tajných shinobi. Dnes se setkáš ještě z jedním a pro všechny dohromady mám pro vás misi..." odmlčel se.
"Jedná se o jednu velice tajnou věc. Vkradete se do nemocnice... Ukradnete všechny záznamy o slečně Hinote Onna, o tom, že byla těhotná, o porodu o stavu dítěte o všem, dále ukradnete všechny možné složky co můžete, prostě aby to nebylo podezřelé, že zmizela jen složka od Hinote. Je vám to jasné?" zadíval se do dáli, jestli snad někde neuvidí někoho, kdo by se podobal třetímu členu záložní divize.
"Pak dohlídnete na tajnou lékařskou eskortu, prostě aby je nikdo nenapadl, nebo neunesl. Tato eskorta bude mířit z nemocnice do sídla slečny Hinote. Zařídíte, aby měli volnou cestu, a abych nezapomněl..." dramaticky zapauzoval.
"Máte povolení zabíjet, jen nezapomínejte na to, že musíte skrývat svou identitu oč to jen jde..." přestal mluvit a pohledem je přejel, zda jsou stále v obraze...
Daisuke Sugito
Daisuke si všiml nějakého ninji, který přišel chvíli po něm. Choval se docela nervózně, a když si ho všiml, sedl si k němu.
„Snad si mě s někým nespletl.“ Prosil v duchu Daisuke.
Mužovi řeči mu přišli celkem podivné a tak ho napadlo, že by to mohl být Yon. Ale nemohl si být jistý.
„To víš, tři hodiny, nikde nikdo, a ještě mě bolej záda, asi to bude fakt tím naším zlatým slunkem.“ Odpověděl mu a protáhl se. Jeho skryté narážky museli znít vážně blbě.
Jak domluvil, přiletěla k nim nějaká dívčina, která se přerazila o lavičku na které seděli a rozmázla se kousek před nimi.
Daisuke to celé sledoval s menším tikem v oku a roztržitým výrazem.
„Eh, malá? Jsi v pořádku?“ přešel k ní a nabídl jí dlaň, aby jí pomohl se narovnat.
V jeho věku říkat té na první pohled stejně staré holce „malá“ mu znělo taky docela legračně.
Hana Hiroyuki
Běžela ještě několik minut než se odvážila zastavit. A i tak to bylo jen na chvíli, aby si oddechla. Měla strašný strach, co se stane, až někdo přijde na to, že utekla z tréninku. ,,No, trénink jsem dokončila. Můžu se pak vymluvit na něco takového jako... Že jsem je nechtěla rušit a myslela jsem si, že už můžu jít domů?" svěsila ramena jelikož jí bylo jasné, že by to bylo k ničemu. Pak se zase rozběhla, byl to kousek. Ve svém rozrušení si postav na lavičce před sebou všimla až v tu chvíli, kdy do lavičky přímo naletěla a přeletěla kolem nich, přes lavičku, až na zem. Dopadla na zadek, nasadila vystrašený výraz a ztuhle čekala, jestůi jí náhodou někdo z těch dvou nezabije. Třeba jen tak, ze srandy.
Yon Ki
Nervózně přešlapoval na určeném místě. V dálce si všiml shinobiho, který seděl a něco si četl, poznal, že se jedná o henge, takže mu došlo, že je to jeden z nich. Přiblížil se k němu a posadil se vedle něj.
"Jak to jde? Čekáte na práci? Já taky no, cosi mě pálí ruky, asi z toho slunce co vy?" začal s prověřovacím rozhovorem, jestli se opravdu jedná o někoho z jeho záložní divize. V dálce viděl ještě jednu bloudící postavu, která byla členka záložní divize, ovšem nepoužívala krytí, nu což, je teprve začátečník a nikdo by si ji s ním nespojoval.
Daisuke Sugito
Než jim však stihl Gashi odpovědět, ucítil Daisuke jak ho jeho pečeť, kterou mu Yon umístil na záda, třikrát zabolela a on sebou trochu trhl.
Co se děje? Zarazil se a zamyslel se.
Určitě to znamenalo nějaké potíže a Yon je volal. Ale Daisuke a jeho tým měli právě vyrazit na misi.
Áh! Co mám sakra dělat? Jak se mám teď vymluvit? Začínal panikařit Daisuke, ale snažil se nedat to na sobě znát.
„Sensei? Omluvíte mě na chvíli?“ dělal, jako že si prohlíží svůj levý nátepník, „vypadá to, že jsem doma zapomněl Kamaitachiho, moc se omlouvám!“ Řekl roztržitě a zahanbeně a uklonil se.
„Nečekejte na mě! Doženu vás!“ Rozeběhl se svižně pryč a zavolal na svůj tým přes rameno. Až potom mu však došlo, že to je vlastně hloupost, jelikož neví, kam by měl jít a co je vlastně jejich misí.
„Doufám, že to nebude nic vážného a bude to hned za mnou!“ zatvářil se Daisuke sklesle a utíkal směrem na cvičiště, kde se s Yonem nedávno setkal.
„Nemá být Yon-sama vlastně ve vězení? Doufám, že tohle nebude ještě větší průser, než si myslím.“ obrátil nervózně oči v sloup a přidal do kroku.
Když se začal blížit ke cvičišti, zpomalil, ujistil se, že ho nikdo nevidí, provedl henge a přeměnil se na obyčejně vypadajícího řadového ninju ze Suny.
Došel ke cvičiště, rozhlédl se a posadil se na lavičku nedaleko. Dělal, že si čte nějaký výpis z mise a přitom bedlivě sledoval své okolí.
Bylo zhruba půl třetí.
Doufal, že správně pochopil trojité zabolení jako znamení, že se mají sejít ve tři hodiny.
Hana Hiroyuki
Po pár vteřinách jí došlo, že pokud nepřestane, voda přeteče. Překvapeně zavřela pusu, zavrávorala a než si to pořádně uvědomila, ztratila balanc a sletěla k zemi. Zůstala zaraženě hledět na zemi, ale ne kvůli pádu. To kvůli tepavé bolesti v ruce, která po třech tepech zase přestala. ,,Mohlo by to snad být... Vážně... On..." nejistě sledovala nebe. Po chvilce se posadila na zemi a nejistě se rozhlédla kolem sebe. Vypadalo to, že zbytek týmu má vlastní starosti. Proto se odvážila svléct levou rukavici a zaujatě se podívala na pečeť. ,,Takže asi.. Ve tři? To bude za chvíli." povzdechla si a v tu chvíli jí bylo jasné, že se bude muset vytratit. Nasadila rukavici zpátky, vstala ze země a rozhlédla se kolem sebe. ,,Takže, tudy." ujistila se ještě jednou, že jí nikdo nevěnuje pozornost a rozběhla se pryč. Nechala za sebou tým i cisternu s vodou.
Mino Namitary
Udělal pár dřepů a podíval se na Hira, který promluvil.
"Přesně tak seržante, jsem stejného názoru, chtěl bych se naučit něco opravdu silného" Řekl Mino, ktrý ani nečekal na Kurawowo odpověd na jeho předešlý proslov. Poté se podíval na Hira, který na něj promluvil. Mino se podíval do země, nadšení z výrazu mu okamžitě zkleslo, bylo i vidět jak se mu zhoršila nálada, až málem spadl ze sloupu.
"No můj brátr byl jiný... byl o 3 roky starší než já, byl velice talentovaný, ale zemřel v boji..... co by na tohle řekl? Asi že sem padavka a souhlasil by spíš s tebou než li se mnou, teda né spíš ale určitě. A vlastně, jak vůbec víš že mám bratra?" Zeptal se Mino a pak se otočil na Kurawu, rozhodl se že to zkusí po Hirovo stránce.
"Vážně bych chtěl naučit něco silného, otec mi vyprávěl, že jste jednou svou technikou zachránil skoro půl vesnice, je to pravda?" Řekl Mino a čekal jak na to bude Kurawa ragovat, nechtěl mu úplně podlejzat, ale přišel mu tenhle tréning stupidní a stejně tak jako Hiro se chtěl naučit nějaké silné techniky. Dřepy sice nebyly zrovna jednoduché, ale celkem je zvládal, už měl hotových 15 na jedné noze a pomalu se blížil k 20.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2. div.
Kurawa po nich chtěl dělat dřepy. Samozřejmě jim nezbývalo nic jiného, než na jedné noze.
Byli to pořád ty samé tréninky. Na fyzickou kondici. Ale to jej slavnějším neudělá. Chtěl se učit nějaké techniky, něco, čím soupeře totálně rozebere, ale zatím se jen naučil házet kunai obalený raitonem, což podle něj bylo úplně k ničemu. A ještě to uměl jen tak na půl.
"Seržante? Až doděláme ty dřepy, naučíte nás nějakou mocnou techniku, co jste použil v nějaké válce?"
Věděl moc dobře jak s ním má mluvit. Seržant byl známý tím, že rád vyprávěl o válečných příhodách a zkušenostech.
Z Hira úplně lilo. Dřepy nebyli žádná sranda.
"Mě by spíš zajímalo, jaký názor na to má tvůj bratr." poznamenal mezi zaťatými zuby k Minovi.
Mino Namitary
Podíval se na Kurawu, který konečně promluvil.
"Myslíte si, že kdyřž vým je 6 let že víte co chcete? Když sem byl malý dělal sem to co chtěl otec a vadilo mi to, teď sem mu vděčný jako nikomu, je ten co mě nejvíce přiblížil mému snu. Od mala sem vyprávěl co chci dokázat a teď vidím že on mi k tomu pomohl ze všech nejvíce. Teď už mám vlastní sny a vlastní názory a jedem z mích vlastních názoru je ten, že je důležité poslouchat své nadřízene a navíc... prostě mi ten běh nepřišel nijak zvlášť hroznej.....to máte jedno."Řekl Mino a pak se odmlčel.
"Bože zdá se mi jako bych tu mluvil do dvou stromů, otec asi měl pravdu i v tom že tohle nemá cenu nikomu vysvětlovat" Pomyslel si Mino. Měl na ostatní i věci své názory, které si myslel a taky nikomu nebral ty jeho.
"Myslete si co chcete, ale nakonec budu já vítěz" Řekl Mino silnějším hlasem a začal se ironicky smát.
"Už vím k čemu mě otec připravoval.... vaše tréningy nejsou o nic těžší než ty jeho spíš ještě lehčí" Dodal Mino. Otce zmiňoval skoro furt, protože se v něm vyhlížel. Ale měl vlastní názory i myšlení, jen si všímal že vše co mu otec kdy řekl byla pravda.
Hned po tom co domluvil Mino začal dělat dřepy, začal na levačce protože jí měl slabší.
"Jedna...dva....tři...čtyři" Začal si počítat dřepy v celkem normálním tempu.
Seržant Kurawa
"Hiro má pravdu" pokyvoval si.
"I když se autority ctít musí, nikdo není stroj, aby nehleděl na své pocity, nebo na své pudy sebezáchovy..." odmlčel se.
"Vaše minulost mi je víte kde, začneme s tvrdým tréningem" názorně se také postavil na nohu.
"20 dřepů na jedné, pravé noze, pak vystřídat a to samé..." usadil se v právě vytvořeném křesle ze země a pozoroval je, byl připraven kdykoliv zasáhnout.
Hinote Onna, Yon Ki
"On kvůli mě utekl, on se kvůli mě stal psancem...." radostí se jí rozzářily oči a seplaja ruce.
"A teď se jen zbavit té černé pizdy" řekla si jen tak pod nosem ale pak zase začala pohupovat své dítě v náručích. Yonovi voda trochu pomohla. Cítil chladivý pocit, který byl velmi osvěžující a zachvíli zase nabral vědomí. Vězeňská strava, urputná cesta, vše si vybíralo daně...
"Co se to stalo?" zeptal se udiveně, když se posadil na postel. Podíval se na hodiny, bylo něco po druhé.
"Hinote, kdy si porodila? A to dítě, to je náš malý? Už víš jméno?" začal se jí všemožně vyptávat. Hinote mu odpovídala a tak začli vést rozhovor o jejich rodičovství, takže Nadaie plně odignorovali. Vzal si malého kluka do tváře.
"Je na mě podobný, otázkou je to, jestli je to dobře nebo špatně" chvíli ještě huškal dítě a pak se zadíval na Nadaie.
"Co tu děláš?!" vyjeveně se na něj podíval.
"Za 1. máš být v base a za 2. asi tě budu muset zabít, to, co teď vidíš je 9 měsíců tajné..." odmlčel se.
"Nicméně tě využiju, takže tě nezabiju..." položil dítě zpátky k Hinote.
"Ty už jdeš zase pryč?" řekla posmutněle.
"Musím být do západu slunce zpátky... Zítra večer mě propustí oficiálně, ale i mou ženu. Do té doby tě přestěhujeme do domácí péče a zlikvidujeme všechny informace o tom, že si porodila. Uděláme to tak, že si o dítě po porodu přišla" začal jí sdělovat plán. Hinote jen s otevřenou pusou koukala.
"A ty od ní neodejdeš?" Ty s ní chceš zůstat? To mi uděláš?" začala nabývat histerie. Yon se jen praštil rukou do čela.
"Neboj se. Chvíli to vydržíme a pak už budeme jen spolu, máme přeci něco, co nás spojuje ne?" ukázal na malého kluka.
"Zatím mu můžeš vymyslet jméno" mrkl na ní.
"Nadai, tvým úkolem bude zajistit v Hinotině domě stejné podmínky, jako by měla tady v nemocnici. Takže seženeš mediky, kteří jí budou hlídat, ale jen jednoho nebo dva, zbytek nech na mě..." vlepil Hinote pusu na tvář.
"Neboj se, vrátím se..." došel k Nadaiovi a naklonil se k němu.
"Kup čokoládu a velkou kytku z lilií, ty má nejradši... A dej to domů před tím, než přijde, ať je to překvapení" pak ještě pohladil toho malého. Na hodinách bylo právě 14:45 moc času neměl... Znovu použil techniku přeměny a změnil se na obyčejného shinobiho jako předtím.
"Držte se, všichni" rozloučil se a vyletěl z pokoje. Zamířil si to přímo na lékařský pokoj, byl tam jen jeden doktor, hned ho začal bombardovat otázkami, jestli to byl on, kdo porodil Hinote, on kývl.
"Hinote o dítě přišla, je vám to jasné?" naznačoval dost razantním tónem.
"Vše napíšete zítra do nové zprávy... A ty staré mi dáte teď hned, i o tom, že byla těhotná prostě vše mi dáte..." pomalu vytahoval šek. Doktor ale říkal, že zprávy mu předat nemůže. To by vyvovalo velký rozruch.
"No tak dobrá, zprávy si tu nechce, ale napište mi seznam lidí, kteří ví o porodu Hinote..." doktor rozklepaně vzal papír a napsal na něj 4 jména. 2 sestry, jednu porodní asistestentka a jeho jméno.
"Odměnou za vaší mlčenlivost bude dost velký finanční obnost, pro začátek tady máte zálohu v podobě 20 000 jenů. Víc dostanete každý týden, kdy se o jejím dítěti nebude vědět. Vše jasné?" doktor schrábl šek a rychle zakýval hlavou.
"Připravte tichý a hlavně nenápadný eskort do jejího domu, přes noc, bez dalších lidí, jinak zaplatíte dost vysokou daní, jak se má vaše dcera?" jeho výraz se změnil a on vypadal rázem mnohem hrozivěji než předtím. Doktor na vše kývl a prosil, aby do toho nikoho ostatního nezatahoval, že vše proběhne tak, jak si přeje.
"Tak tedy děkuji, doufám ve vaší loajalitu..." zmizel ve dveřích a byl zase zpátky na chodbě. Strávil tam moc času, zbývalo mu 5 minut na přesun před jeho dům. Rychlým tempem opustil nemocnici a zamířil na místo setkání s záložní divizí...
Mino Namitary
"No víš, já svému otci plně důvěřuji, to co mě za těch pár let naučil je k nezaplacení. Vím že mě miluje a chce pro mě jen to nejlepší, nedělám to jen pro něj, ale i pro sebe. nevím kam to chceš dotáhnout ty ale buť si jistý že o mě za pár let určitě uslyšíš" Řekl sebevědomě Mino a mrknul na něj.
"Trénoval mě z fyzické stránky, ninjuts i můj intelekt, bral mě s sebou do pouště a tam mě učil novým dovednostem, proto mě trochu zaskočilo že sem nedokázal uběhnout ani po....ejch 30 koleček. Chápu že jsi deš za svým snem, v tom sme stejní, mě v tom akurát mí rodiče strašně pomohli. Bez nich bych teď asi neuměl skoro nic, teď už je to jen na mě a proto chci jim i sobě dokázat že na to mám" Dodal jště seběvědoměji Mino a na tváři mu naskočil úsměv.
"Ještě mě neznáš ani já tebe, časem mě třeba pochopíš" Řekl Mino a stále čekal než se Kurawa uráčí jim něco říct.
Hana Hiroyuki
Nejistě na senseiku zamrkala. ,,V puse?" vyplázla jazyk a přiblbe se podívala na jeho špičku, což bylo vlastně jediné co z něj pořádně viděla. Pak se nejistě podívala na ten barák. ,,Není... Ne... Není obtížné?" vykoktala ze sebe zaraženě, když si představila kolik vody to tak musí být. ,,Počkat..." otočila se na senseiku značně zděšeně. ,,Za deset vteřin? Co mám stihnout za deset vteřin? Tu..." ukázala rozklepanou rukou na cisternu a větu ani nedokončila, jak nesplnitelný jí její úkol přišel.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2.div.
"Tvůj táta musí bejt pěknej šme*d." Poznamenal a nastalo ticho.
Vzpoměl si na svého otce. Ředitele kamenolomu, který si našel jinou ženu a jeho i s matkou opustil. Po několika letech jej v podstatě opustila i jeho matka, světoznámá právnička, která vyhrávala soudní spory po celém světě. Ale že má v Zemi větru osamělého syna už věděl málokdo.
"Víš, možná by jsi neměl řešit to, co chce tvůj otec. Možná by jsi si měl uvědomit, co vlastně chceš ty a jestli tohle všechno neděláš jen pro uspokojení svého otce."
On to udělal přesně naopak. Jeho matka z něj chtěla vystudovaního knihomola a intelektuála. On toužil po dobrodružství a proto si zvolil svoji vlastní cestu, kterou si nalajnoval sám ze svého vlastního rozhodnutí.
Nadai Sugito
Nějak nevnímal okolní svět, když najednou vlítnul dovnitř cizí shinobi a vypadalo to, že Hinote znal. Dokonce i jeho samotného. Už se mu začaly křivit prsty a jednou rukou už sahal po svitku na zádech. Že by už to přece prasklo, nebo další obdivovatel? To by ale přeci neznal jeho jméno, tím pádem to musel být někdo z velitelství a něco nám chtěl.
Vše se vyjasnilo, když osoba spadla na zem a technika přeměny selhala. Ležel tam zbídačený Yon, který asi utekl z vězení. Nadai se neubránil úšklebku, tentokrát je to on, kdo stojí nad zuboženým. Myslel tím to, jak surově jim vnutil ty pečetě. Každopádně ihned seskočil z okna a chytil Yona za ramena, síla nebyla jeho předností, takže s jeho bezvládným tělem chvíli zápasil, nakonec si jej chytil tak, že strčil hlavu pod rameno, chytil ho kolem trupu s dovléknul se s ním k druhé volné posteli, tam ho více méně uložil, spíše s ním prásknul na postel, ale snažil se být "jemný", byla tu jeho žena... No a když už tak pěkně ležel na postýlce, vzal sklenici s vodou a pomalu mu ji začal lít na čelo, nechtěl to po něm chrstnou celé, ještě by se zalknul a mu by zůstala jeho žena i s dítětem na krku.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Mino Namitary
Otočil hlavu na Hira.
"Víš já jsem to tušil už na začátku, ale můj otec sloužil u výzvědných jednotek a byl velmi tvrdý, tohle mi opravdu nepřišlo jako sebevražda, on je zastánce Sparťanské výchovy, jestli víš co tím myslím. Jeho oblíbená věta je.... Slaboši na tomto světě nemaj co dělat tak nebuď jedním z nich" Když mi bylo 6 odnesl mě navzdor odporů mě matky do pouště, a musel sem najít cestu zpět, trvalo mi 23 hodin než sem to dokázal, přesně 10 metrů od brány suny sem se zhroutil, kvůli dehitrataci, když sem se probral byl nademnou on se slovy.
"Nedokázal jsi to"
"Můžu být rád, že mě otec nezavrhl jako mého bratra, rok mě trénoval a další rok jsem to dokázal"
"Od té doby se snažím split cokoliv nemožného, abych mu dokázal co ve mě je,ale teď vidím, že jsem opět něco trochu náročnějšího nedokázal." Řekl Mino se smutkem v očích.
"Tréning tohohle typu mi strašně leze na nervy, sem hyperaktivní a jen tu stát to mě dohání k šílenství"
"Tak co tu máme dělat?" Zeptal se Mino směrem ke Kurawori
Hirotado Yutsurai
Zlaté Písky, 2.div.
Mino též vyběhl na sloup vedle Hira.
"Hele...Mino. Ty jsi to vážně nepoznal? Myslím to s tím během...že pro nás má v záloze ještě spoustu tréninků? Tohle není o nějakém podvádění, nebo tak. Když mi nadřízený řekne, co mám udělat, tak to udělám, ale něco jiného je, když ti řekne skoč z okna. Ty skočíš i když víš, že je to sebevražda?"
Nadskočil na sloupu a vyměnil stojnou nohu.
"To je trénink rovnováhy nebo co?"
Mino Namitary
Nechápavě se podíval nejprve na Hira a pak na seržanta.
"Odmala mě učili, že své nadřízené musím poslouchat, ať po mě chtějí cokoli. Nechci být drzí, ale vy vlastně zkoušíte, jestli porušíme vaše rozkazy nebo ne, a ať už je to jak chce já je nikdy porušovat nebudu. Bral sem to jako tréning o vytrvalosti a o vůli, já nemám zapotřebí lhát a porušovat pravidla... takhle vychovanej díky bohu, nebo bohužel nejsem. Kdyby ste mi tento tréning zadal znovu, tak ho budu plnit znovu. Dříve sem od rodičů dostával daleko náročnější věci, které trvaly třeba dva dny samozřejmě s přestávkama, tohle mi tak hrozné nepřišlo a navíc bych řekl že kaazekáge vám taky nezadá misi, ve které bude chtít aby ste jí neplnili... Kdyby to bylo jiné prostředí byl bych obezřetnější, ale zde mi to přišlo zbytečné" Odfrkl si Mino trochu vytočeně po dlouhém proslovu. Byl teď připraven na posměch od Hira a další námitky od Kurawi, ale byl na to zvyklí a měnit se nechtěl. Kdyby teď dostal dalších 50 koleček, prostě by je šel uběhnout.
"Chápu že musíme umět prokouknout situaci,ale tohle mi přišlo jako v celku normální tréning a proto nevím proč by v tom měl bejt nějaký takovýhle háček a navíc.... no to je vlastně jedno" Dodal když se před ním oběvili dva sloupy.
"No tohle by neměl být takový problém, tréningy tohohle typu jsem absolvoval spoustukrát" Řekl si pro sebe, chvilku se pozastavil zavřel oči a soustředil chakru do nohou, poté udělal krok ke sloupu a pomalým krokem vyšel sloup až na jeho vrcholek, stoupl si na něj jednou nohou do které soustředil poměrně dost chakry, aby měl opravdu stabilní postoj. Ani nesledoval Hira jen čekal co se bude dít dál.