DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Yon Ki
"Nevím, víšjak bavili jsme se spíše o starých časech, vzpomínáš na naší bandu s Kouheiem a spol.?" vzpomněl si zrovna na ty 4 protože ho nic jiného nenapadlo.
"No tak on ten dozorce s náma chvíli taky chodíval pít, tak prostě jsme vzpomínali na lumpárny, znáš to" snažil se jí přivést na jiné myšlenky, protože velitelka rozvětky by snad měla poznat, kdy jí její manžel lže a kdy ne, ovšem doufal, že to prostě nepozná...
"A jak bylo tady?" zeptal se mimoto.
Yasu Akemi
Velitelka Černých
"Ty máš známé úplně všude." Usmála se a nenápadně si prohlédla jeho boty. Opět žádný bílý prach. I kdyby vězně doopravdy hlídal, bylo by to poznat alespoň na těch botách.
"O nějakých tyčinkách jsem slyšela. Prý aby se dala strávit ta dobrá kaše, co tu dělají..."
Yon evidentně lhal. A ona byla cvičena v tom, aby to poznala, bohužel. Někdy si říkala, jak musí být úžasné být hlupák.
Rozbalila svoji tyčinku a pustila se do ní. Ať už ji sehnal kdekoliv, pořád měla hlad, protože kaše se ani nedotkla.
"Nemáš nějaké zprávy z domova?"
Yon Ki
"Ále," hlasitě se zasmál.
"Potkal sem tam známého dozorce, tak sem byl celý den s ním a hlídal sem vězně, takže sem se opravdu nenadřel" vytáhl ještě jednu tyčinku, kterou rozlomil napůl.
"Říkal mi, že tady ve vězení mají takových tyčinek spousty, prý se mají dávat vězňům, ale nedávají se jim, aby se ušetřilo a tak mi jich pár dal, abych se pořádně najedl. Jsou prý typické pro tuto věznici věděla si o tom?" vymýšlel si uplné kraviny, jak by mohl nějak přelstít to, že má velmi chytrou ženu, ovšem uvidí se, jak to dopadne...
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Přemýšlela nad brzkým návratem do Suny, když v tom se Yon vrátil.
Na to, že byl v kamenolomu byl až podezřele čistý. Žádný bílý prach, pouze ten běžný, jaký má na sobě každý člověk žijící v Zemi větru.
Hodil jí nějakou tyčinku a sám se do jedné pustil. Rozhodně to nebyla součást místní stravy a jak věděla, tak místní dozorci "fasovali" úplně jiné, než právě držela v ruce.
"Díky." Zamumlala a dále uvažovala. V kamenolomu vůbec nebyl a navíc sebou přinesl jídlo. Navíc absolvoval rozhovor s ředitelem, než odešel. Nejspíše se mu ho doopravdy povedlo uplatit. Pokud ano, tak jí zatajil, kam jde. Nejbližší místo, kde se dalo sehnat jídlo, ještě navíc takovéhle byla Suna. Takže byl celý den zpět ve vesnici a z nějakého důvodu to před ní tají. Zatím bude hrát hloupou a uvidí, co z toho vzejde.
"Jak bylo v kamenolomu Brouku? Nešetřili tě?"
Nemocnice v Suně
Velitel stráží zburcoval spící pracovníky, kteří po náročném dni usnuli. Teď už ale byli připravení a začali se procházet po okolí nemocnice v dvojicích v pravidelných intervalech po pěti minutách. V nemocnici byla taktéž posílena ochrana, u dveří stály místo jednoho 3 páry strážců, přičemž další dva pravidelně obcházeli nemocnici. Lékaři byli na svých pokojích, někteří na sále. Sestřičky pobíhaly mezi pokoji a sesternou, zatím se neději nic zajímavého...
Daisuke Sugito
Trojice dorazila na střechu domu, který stál před nemocnicí.
Daisuke se rozhlédl kolem a otočil se na Ryuua s Hanou.
Oba vypadali připraveně, tak složil pečetě pro Henge no jutsu. Zvolil si vzhled zdravotníka.
„Navrhuju přeměnit se na dva zdravotníky a někoho, komu je blbě. Tak se dostaneme lehce do nemocnice a tam se přeměníme na pár doktorů nebo sestřiček, zjistíme, kde má pokoj Hinote, a vyrazíme za ní. Pak se postaráme o ty dokumenty a půjdeme obhlédnout trasu eskorty, co říkáte?“ podíval se na oba Daisuke a odhodlaně se usmál. Zdálo se, že v tomhle úkolu mu tak nějak spadla role velitele do klína sama. Byl z toho trochu nervní, ale snažil se to nedávat najevo.
Hana Hiroyuki
Pozorně ty dva poslouchala, aby jí náhodou něco neuteklo, ale raději mlčela a čekala, jak se zavelí dál. Po chvilce, když se hnuli dál, se samozřejmě hnula za nimi. Připadala si, že ty dva trošku zdržuje, snad dokonce otravuje a proto si slíbila, že po celou dobu tohohle ztřeštěného úkolu nepromluví. Pro jistotu, třeba to tak bude lepší. Ještě aby někoho z nich naštvala, to neměla za potřebí. Nejednou sebou na nějaké střeše málem švihla o zem, ale naštěstí se jí podařilo výjmečně všechno nějak ustát.
Ryuu
Únava z předešlého dlouhého tréninku z něj postupně opadávala, ale stále byl dost ztuhlý a cítil každý sval v těle.
Jak se skupinkou přeskakovaly střechy, cítil každý sebeměnší otřes, ale čím déle běželi, tím se cítil o něco lépe. Při běhu si sundal svoji bambusovou bojovou hůl a připravil se na nadcházející možné souboje. Kapuci si stáhl ještě hlouběji do čela, aby mu během skoků nespadla a neustále kontroloval, jestli jsou s ním i jeho dva partneři.
Zastavil se až těsně před nemocnicí, čekaje na ně. Oni měli, spíš Daisuke měl, Hana mu nepřipadala přílíš důvěryhodná, instrukce přímo od Yona a i když nejradši dělal věci po svém, v tomhle úkolu hodlal spoléhat především na ně a dělat jen špinavou práci.
Copak asi dělala Konan, než potkala Nagata a Yahika? FF - Příběh Konan
Za kritiku nebo výtku budu jedině vděčná...
I Uchihové mají sny... FF - Co si Sasuke přeje k Vánocům?
Povídka inspirovaná Sasorim FF - Loutkař
Přeju příjemnou četbu a doufám, že se budou líbit.
Daisuke Sugito
Střechy domů, nedaleko nemocnice
Daisuke byl rád, že je Ryuu rozhodnější a zdál se mu i docela spolehlivý.
„Heh, no, nic lepšího mě nenapadlo,“ podrbal se roztržitě za hlavou a uculil se.
Hana byla všechno možné. Roztomilá, nevinná, plachá, zbrklá…ale shinobi bez skrupulí vážně nebyla. Přesto místo aby Daisuke proklínal Yona, že jim jí přidělil do týmu, byl tak nějak rád, že tam je. Navíc ani o něm by se říct, že je nějaký zabiják nebo válečník, také nedalo. Měl ale pocit, že Hana tak nějak ubírala situaci na závažnosti a šířila pozitivní náladu.
Pousmál se nad její poznámkou a zadíval se přes střechy na dům, který ostatní o trochu převyšoval.
Nemocnice Suny, jejich cíl.
Podíval se na dvojici pod ním, kývl na znak, že jdou do akce, a vyrazil po střechách vpřed.
Hana Hiroyuki
I přesto, že už dostala dvakrát vysvětlení ohledně toho, co má dělat, pozorně Daisukeho poslouchala. ,,Uhm.. fajn." nejistě přikývla a po chvilce zaváhání se rozběhla za Daisukem. ,,Sunadt čelenku? Zahalit tvář? Dopadnu ještě hůř než strýček." pomyslela si zoufale, ale raději to přece jen udělala. Sundala si z krku čelenku, kterou pečlivě schovala do tašky a mašli z hlavy si rozvázala, načež jí použila jako šátek. Jelikož si nebyla moc jistá, jak se vlastně dostanou tam kam chtějí, prostě spoléhala na to, že jí bude stačit následovat Daisukeho. Dostala se nahoru až poslední, zvědavě si poslechla co si řekli ti dva. Zkřížila oči, aby se podívala na svou mašli, teď v podobě šátku. ,,Mě to přijde srandovní." podotkla potichu.
Ryuu
Tiše poslouchal zadání úkolu a Daisuke plán.
Ten chlap si ale umí zařídit život... pomyslel si a pobaveně se usmál. Prohrábl si vlasy a stejně jako Daisuke si sundal pásku a přes hlavu si přetáhl kapuci. Batoh s věcmi nechal na místě, vzal si z něj jen pouzdrou s noži, které si připevnil zpět k pasu. Zkontroloval si, jestli jeho hůl drží pevně na zádech a stejně tak i dýku na svém stehně.
Na to se rozběhl za Daisukem
"Nic proti chlape," oslovil ho, když zastavil na střeše, "ale s tím šátkem vypadáš nenápadně jak šáňky v létě." znovu se pobaveně usmál a ohlédl se, jestli s nimi jde i třetí členka týmu.
Copak asi dělala Konan, než potkala Nagata a Yahika? FF - Příběh Konan
Za kritiku nebo výtku budu jedině vděčná...
I Uchihové mají sny... FF - Co si Sasuke přeje k Vánocům?
Povídka inspirovaná Sasorim FF - Loutkař
Přeju příjemnou četbu a doufám, že se budou líbit.
Daisuke Sugito
„Máme zařídit zmizení veškerých důkazů o Hinotině těhotenství a následně dohlédnout na to, aby se při jejím tajném nočním přesunu nic nezvrtlo,“ vysvětlil Ryuuovi stručně Daisuke a povzdechl si.
„Prostě máme zařídit, aby se nikdo nedozvěděl o jeho úletu…taky sis takhle práci v týhle divizi nepředstavoval, co?“ zatvářil se kysele Daisuke a podrbal se za krkem.
Vzhlédl k nebi, na kterém už docela jasně zářily hvězdy.
„Tak vyrazíme!“ kývl na Hanu s Ryuuem a rozeběhl se pryč ze cvičiště.
Možná se chovám moc velitelsky, nechci aby si o mě mysleli že sem nafoukanej! Zarazil se Daisuke a zatvářil se ustaraně.
„No…navrhuju sundat si čelenku a zahalit tvář, nikdo nemusí vědět, že jsme ze Suny, kdyby se to nějak pokazilo…i když se nám to nepokazí! Doufám…,“ navrhl Daisuke za běhu a nesměle se pousmál, načež provedl, co navrhl. Sundal si čelenku a kolem pusy s nosem si uvázal šátek. Vypadal teď trochu jako westernový bandita.
„Asi by to pak chtělo vymyslet si nějaké věrohodné henge, až se dostaneme k nemocnici a budeme se chtít dostat pro spisy, co vy na to?“ zeptal se Ryuua a Hany.
Možná bychom to měli vzít po střeše…snad to není blbej nápad a neztrapním se před nima. Přemýšlel rozpačitě Daisuke. Nakonec ale vyrazil ke zdi nejbližšího domu a vyběhl po ní na střechu. Jakmile byl nahoře, otočil se, jestli ho ti dva následují nebo jestli na něj nevrhají nechápavé pohledy z ulice.
Yon Ki
Skvělou večeři odmítl, byl najezený z domu a měl ještě nějaké zásoby v kapsách. Počkal tedy, než dojí ostatní a zamířil s Akemi zpátky do cely.
"Konečně domů" vytáhl si z kapsy jednu tyčinku a začal jí jíst.
"Chceš taky?" zeptal se provokativně a hodil po ní tu druhou.
Mezitím v nemocnici
Doktor už připravoval zprávu o potratu Hinote, ovšem někde v hloubi duši věděl, že Yon stejně dosáhne svého. Zamířil proto k hlavnímu veliteli stráží.
"Pane, myslím, že by se nehodilo posílit ochranu, od toho incidentu ve vesnici se naši pacienti bojí o své bezpečí tady v nemocnici. My lékaři toho moc nezmůžeme, chápete mou prosbu ne?" ředitel jen povytáhl obočí a mávl rukou.
"Určitě s tím něco uděláme, zvýšíme aspoň noční hlídky, aby se nikdo bez povšimnutí nedostal do nemocnice nebo z ní..." kývl mu a hned šel rozkazy zařídit.
Vesnice se zahalila do tmy. Slunce zapadlo a noc začínala...
Kira Sugito
Zlaté písky
Zase ta hnusná kaše! Kira se na to „jídlo“ jen zoufale dívala a zpráva o předčasném propuštění jí zachránila, zůstat tu déle, umřela by hlady… No, ono by jí asi nezbylo nic jiného, než se překonat a dostat to do sebe, ale jelikož už se šlo zítra domu. Plán byl takový, že hned co ji propustí, poletí domu. A bylo jí jedno, že doma bude podrobena důkladnému výslechu, kde a s kým se zas toulala. Bylo jí to jedno, hlavně, že už se dostane odsud!
Hlasitě si povzdechla a dloubla do té patlanice. Vážně chtěla vidět toho, kdo tohle uvařil, protože něco tak hnusného nezvládne každý. Nakonec se donutila sníst aspoň trochu, ale že by ta kaše nějak zasytila, to vážně ne. Spíš zaručila, že se vám bude zvedat kufr ještě hodně dlouho.
Po večeři se vrátila zpátky do cely, kde si zalezla do svého koutu a opřela si hlavu o zeď. Už jen pár hodin a bude po všem. Dobře, že tak. Zavřela oči a snažila se usnout co možná nejdřív.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Axen Jigoku - Čierne piesky
Ich deň vo väzení prebiehal tak, ako prebiehal. Raňajky, obed, večera....Všetko bolo hnusné no každý mohol byť rád, že majú čo jesť. Dokonca aj keď to nevyzeralo skoro ani ako jedlo.
Keď im Akemi oznámila, že budú čoskoro prepustený, dokonca aj na Axenovej tvári sa objavil široký úsmev. Po večery opäť všetkých zamkli na celách.
Axen skočil na svoju postel kde sa spokojne uvelebil. "Takže ten trest nakoniec nieje taký hrozný...." pomyslel si. "Ale zabudol som sa Akemi spýtať či platí to domáce väzenie. Celkom by som ho uvítal." dokončil a snažil sa zaspať.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2.div.
Blonďatý týpek zamachroval a podsekl jim sloupy, na kterých stáli. Hiro viděl, jak týpek sahá po meči, takže se stačil jakž takž připravit a z padajícího sloupu se odrazil a dopadl na zem do písku, kde pád převedl do ukázkového kotoulu.
Oprášil ze sebe písek (hlavně z vlasů) a ukázal na blonďatého frajera prstem. "Chcete nás přizabít nebo co?!" Ihned se ale uklidnil. Nově příchozí měl docela styl a to se mu líbilo.
"Hirotado Yutsurai, Zlaté písky, druhá divize." Řekl hrdě a zasalutoval.
Raizo
„To je pěkný, ale dřepy na jedný noze vás tohle určitě nenaučej,“ řekl Raizo, sáhl si přes pravé rameno pravačkou pro rukojeť jedné ze svých katan, trhl rukou a blesku rychle švihl mečem, od kterého odskočilo několik modrých jiskřiček, načež ho opět zasunul do pouzdra na zádech.
Vrchní poloviny kůlů, na kterých oba mladíci stali, se hladce oddělily od těch dolních a sesunuly se po nich k zemi. Mladící je ihned následovali.
„Já jsem Raizo a budu vás mít na starost místo starýho Kurawy,“ ukázal za sebe Raizo palcem a zazubil se.
„A vy jste?“ přejel oba chlapce pohledem a strčil si ruce do kapes.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2.div.
Kurawa chlastal jako duha, takže Hiro dřepy poměrně flákal. A navíc ho to ani nebavilo.
Ze zdola slyšel hlas. Pohlédl dolů a uviděl dole pod kůlem nějakého blonďáka. Podle oblečení to byl asi někdo důležitý, možná ze Zlatých písků.
"Obvykle se tomu říká dřepy, ale přestává mě to bavit, bolí mě z toho kolena. Vy jste kdo?" Zeptal se podezřívavě a tázavě zvedl obočí.
Věznice Gorgon
Blížil se západ slunce. Yon se stihl vrátit a zařadit se mezi ostatní, kteří se z kamenolomu doopravdy vraceli. Všichni byli odvedeni do svých cel a o hodinu později se konala večeře.
K jídlu byla ta výborná kaše, která byla k obědu. (Dobrou chuť!)
Během večeře se Yon a Akemi svým svěřencům pochlubili, že budou zítra propuštěni.
Po večeři vězni zalezli opět do svých cel, které se uzamkly.
Všichni se těšili na zítřejší den, kdy se budou moci vrátit domů.
Raizo
Raizo si prohlédl Kurawovu nataženou dlaň, ale místo toho, aby mu podal svou, napřímil se a zasalutoval.
„Rozumím, pane,“.
„Mějte se,“ otočil se na patě a zvedl ruku na pozdrav, zatím co odcházel směrem, kde druhá divize cvičila.
„Ten taky umí jen chlastat,“ zasmál se Raizo a zakroutil hlavou. Strčil si ruce do kapes a pokračoval dál ke cvičišti.
Když se přiblížil dost blízko, spatřil na kůlech na cvičišti stát na jedné noze dvojici postav. Překvapeně zamrkal a vykročil k nim.
„Co to má bejt za cirkus?“ zeptal se jich s pobaveným úsměvem a rukama v kapsách a zastavil se kousek od kůlů.
Seržant Kurawa
Položil slečně u pokladny několik yenů vedle pokladny, když v tom jej někdo vyrušil.
"Á, mladá krev se zřejmě nudí že" projel ho pohledem.
"No, jestli o tom ví Yon nebo Davien nemám s tím problém, já už na takové věci stejně nejsem" mávl rukou a z pultu vzal flašku, kterou bez sebemenších potížích otevřel a její hrdlo přiložil k ústům. Třikrát se ozvalo hlasité polknutí.
"Samozřejmě, my staří pořebujem sílu" lahev zadělal.
"Jsou kousek od sud, stojí na dvou kůlech, poznáš je" podal mu ruku.
"Takže se o ně postaráš jo?" čekal, až mu jako na znak souhlasu taktéž podá ruku a pak byl připraven zamířit zase na nádvoří za přátely.
Raizo
„Eh, pane?“ poklepal někdo Kurawovi na rameno.
„Jmenuju se Raizo, pane. Přebírám dohled nad druhou divizí Zlatých, do zotavení slečny Hinote,“ představil se onen muž s netradičním účesem, žlutými vlasy, neutrálním výrazem ve tváři a dvěma katanama na zádech.
Vrhl letmý pohled na obchod, u kterého Kurawu potkal.
„Na posílenou, předpokládám,“ uchechtl se, přenesl váhu na druhou nohu a založil si ruce na prsou.
Ryuu
V duchu se usmál, byl rád, že narazil na ty pravé.
"Ja jsem Ryuu." potřásl mu s podanou rukou a podíval se na třetí členku týmu, která se začala koktavě omlouvat a vrhl na Daisukeho velice výmluvný pohled.
"Omlouvám se, že jsem přišel pozdě, měl jsem nějaké trable cestou. Yona jsem očividně zmeškal." tiše pokýval hlavou. "Co jsme dostali za úkol?" zeptal se a mírně povytáhnul obočí. Uvolnil si ztuhlý krk a nohy a na lavičce se mu přijmně sedělo a neuvěřitelně se mu nechtělo někam jít.
Copak asi dělala Konan, než potkala Nagata a Yahika? FF - Příběh Konan
Za kritiku nebo výtku budu jedině vděčná...
I Uchihové mají sny... FF - Co si Sasuke přeje k Vánocům?
Povídka inspirovaná Sasorim FF - Loutkař
Přeju příjemnou četbu a doufám, že se budou líbit.
Hana Hiroyuki
Vypadala, že se zase každou chvíli rozbrečí a vystrašeně sledovala třetího člena týmu. Bylo jí jasné, že se bude muset Daisukemu omluvit, že zkazila jeho plán, ale nemohla si pomoc. Prostě se bála. Když se na ní Daisuke podíval, měla chuť propadnou se studem do země, k čemu vlastně měla blízko, jelikož se jí hanbou začala podlamovat kolena a vypadala snad ještě hůř, než když potkala poprvé Yona. A i to bylo celkem zajímavé. ,,O-O-O-O... Omlouvám se!" vykoktala ze sebe.
Daisuke Sugito
„T-to nic,“ zazubil se Daisuke a při pohledu na Hanu také zrudl. S holkama to vážně neuměl.
Když Hana zcela nenápadně ztuhla vypískla, schoval si obličej do dlaní a promnul si ho.
To bude mise. Přemýšlel a culil se. Ani ne tak z pobavení, jako ze zoufalství, jak tohle jen dopadne.
Po tom, co ten neznámý kluk šeptl, si byl Daisuke už dost jistý, že to on je ten třetí.
„Jo, tři,“ Kývl na něj a postavil se.
„Daisuke, těší mě,“ natáhl k němu ruku a pousmál se na pozdrav. Očkem přitom hodil po Haně, jestli nemá zase na kraji nebo se nechystá začít ječet.
Ryuu
Ryuu se chvíli rozhlížel, očima pátraje po Yonovi, ale jediní, kdo tam stáli, byli ti dva, které viděl už předtím. Ten kluk se choval tak, jak by se dalo o shinobiho očekávat, ale ta druhá holka mu připadala krapet paranoidní a hlavně moc hlasitá. Nenápadně povytáhnul obočí a stále pokračoval v chůzi až k lavičce, na které seděli.
Sundal si batoh a nenuceně si k nim přisedl. Několik minut mlčel a po chvíli, aniž by se na ně podíval, jen tiše zašeptal:
"Tři popálení..."
Potom teprve pohlédl na dvojici sedící vedle něho a očekaval jejich reakci, doufaje, že jsou to jeho týmoví partneři.
Copak asi dělala Konan, než potkala Nagata a Yahika? FF - Příběh Konan
Za kritiku nebo výtku budu jedině vděčná...
I Uchihové mají sny... FF - Co si Sasuke přeje k Vánocům?
Povídka inspirovaná Sasorim FF - Loutkař
Přeju příjemnou četbu a doufám, že se budou líbit.
Hana Hiroyuki
,,Uhm... fajn." po chvilce zaváhání se nejistě usmála, ale bylo vidět, že se ho nebojí tolik jako na začátku. ,,Ale co když se o tom někdo dozví? Třeba teď jsem utekla z tréninku a jestli máme jít na misi budeme tam dlouho, pak někdo přijde na to že jsem utekla a budu mít problém." vychrlila na něj strašně rychle, po chvilce si to uvědomila, zahanbeně si dala ruku před budu a zčervenala. ,,Promiň." pípla na něj potichu. Překvapeně otočila hlavou směrem k nově příchozímu. Chtěla sice udělat co řekl Daisuke, ale leknutí z toho, že tam vůbec někdo je bylo silnější. Chvilku ztuhla na místě a pak prostě vylekaně vykřikla.
Daisuke Sugito
„Neboj, to zvládneme,“ přemohl se Daisuke a mrkl na ní, „použijeme henge a trochu herectví a nikdo si ničeho nevšimne.“
„No, tohohle se bát nemusíš, protože o tom, co děláme pro Yona, se právě nikdo dozvědět nesmí,“ dodal rozpačitě. Pak zaregistroval pohyb kus od nich a otočil se tím směrem. Byl to nějaký hoch v červeném, s tyčí na zádech.
Že by to byl ten třetí člen? Zamračil se Daisuke a přešel blíž k Haně.
„Budeme se tvářit, jakoe nic, dokud si nebudem jistí, že to je ten třetí člen, ok?“ šeptl a sedl si na lavičku, kde předtím seděl Yon, a snažil se tvářit, jakože se spolu s Hanou jen tak přátelsky baví.
Seigi Nakamura
Akonáhle sa vyštveral z kráteru jeho pohľad skončil na tom chalanovy s katanov v ruke. "Počkať to je ten ... proste člen týmu." Usúdil jednoducho v hlave pričom vyskočil na nohy a svižne sa k nemu dostal. Natiahol k nemu ruku z obrovským úsmevom na tvári. "Asi sme zle začali naše spoločné súžitie. Volám sa Seigi Nakamura ... teší ma." Zdvorilo sa poklonil no ruku mal stále natiahnurú pred sebou. "Akos a vlastne voláš ?" Spýtal sa v tichosti keďže vážne nevedel jeho meno. "Dúfam, že ho to moc nenaštve." Odvetil si v mysli.
Hana Hiroyuki
Pozorně Daisukeho poslouchala a při každém jeho slově chápavě přikývla. Stejně zase za pět minut nebude vědět skoro nic z toho, co jí řekl. ,,Nenápadně?" zopakovala si sama pro sebe a pak jí zaletěl pohled k hlavě, kde měla obrovskou modrou mašli. ,,Je vůbec něco, co můžeme udělat netajně?" povzdechla si, jelikož už jen z tohohle to znělo strašně náročně. ,,Vždyť já skoro nic neumím." postěžovala si. ,,Až někdo z rodiny přijde na to, co dělám, skončím jako strýček Tamao." otřásla se při té myšlence.
Ryuu
Míle cesty zpátky do vesnice ubíhaly jedna za druhou, Ryuu se snažil jít co nejrychleji mohl, i když věděl, že stejně příjde pozdě. Před jeho očima se na obzoru pomalu objevovala brána do vesnice. Vydechl úlevou, že už měl cestu za sebou a rozběhl se směrem k místu setkání, snažíc se rozpohybovat ztuhlé a unavené svaly. Jak se k němu blížil, postupně zpomalil a rozhlížel, hledajíc svého velitele a k němu i dvojici ostatních shinobi.
Všiml si malé skupinky dvou podezřelých osob a na okamžik se zastavil. Zhluboka se nadechnul a vydal se směrem k nim, ruku měl neustále položenou na pouzdru s dýkou, kterou kdysi dostal od svého otce.
Copak asi dělala Konan, než potkala Nagata a Yahika? FF - Příběh Konan
Za kritiku nebo výtku budu jedině vděčná...
I Uchihové mají sny... FF - Co si Sasuke přeje k Vánocům?
Povídka inspirovaná Sasorim FF - Loutkař
Přeju příjemnou četbu a doufám, že se budou líbit.