DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Daisuke Sugito
Hanina odpověď Daisukeho moc nepřekvapila.
„Nejprve se stavíme za Nadaiem, v pokoji Hinote, který nám prý řekne podrobnosti. Máme odnést z nemocnice všechny záznamy o Hinotině pobytu a těhotenství. Nenápadně!“ zdůraznil Daisuke zvednutou rukou se vzpřímeným ukazováčkem.
„Pak se postaráme o to, aby tajný přesun Hinote proběhl tak, jak má. Tajně a bez problémů.“
„Až přijde i ten třetí, domluvíme se na strategii.“ řekl a rozhlédl se, jestli někde někoho nevidí.
Ryuu
Na pravém boku ucítil nepříjemné pálení. Poznal signál, rychle si sbalil svoje věci a s novou energií se vydal zpět do vesnice na setkání se svým velitelem.
Copak asi dělala Konan, než potkala Nagata a Yahika? FF - Příběh Konan
Za kritiku nebo výtku budu jedině vděčná...
I Uchihové mají sny... FF - Co si Sasuke přeje k Vánocům?
Povídka inspirovaná Sasorim FF - Loutkař
Přeju příjemnou četbu a doufám, že se budou líbit.
Hana Hiroyuki
Trošku jí zklamalo, že se se svou technikou nemohla předvést, ale jelikož se Yona více méně bála, raději nic nenamítala. Koukala za ním, až než odešel a přemýšlela nad tím, co jim řekl. ,,Jestli ale teď odejdeme na misi, může nám to zabrat i několik dní. A já budu mít potom problém v týmu." svěsila smutně ramena a přemýšlela nad tímhle problémem. Vytrhl jí z toho až Daisuke. ,,Uhm?Já?" nejistě na sebe ukázala a rozhlédla se okolo sebe, jestli se náhodou neptá někoho jiného. ,,No.. Ano, první. Vlastně jsem pořádně nepochopila co máme dělat." máchala kolem sebe rukama jakoby se snažila odletět, doopravdy však byla jen rozrušená.
Kira Sugito
Zlaté písky
„Áha.“ Sklonila hlavu a přemýšlela nad jeho slovy. Takže žije vlastně v nějaké cizí rodině, nedokázala si to představit. Pokud si dobře pamatovala, tak Nadai žil úplně sám.
To je snad jediná, která žije ve vlastní rodině a je víc než spokojená? Zatím to vypadalo, že moc lidí si nežije podobně jako ona. I když, ono mít pět starších bratrů, kteří jsou kdoví proč menší, než ona taky není nic suprového, ale v trochu jiném smyslu, než nemít nikoho. Dalo by se říct, že by ji nemuselo nic trápit.
„No, tak já asi ani nějaké veselé reakce nečekám. Ani nevím, asi schytám nějaké ty poznámky a pár otázek, kde jsem se toulala… A hlavně s kým… Ale to bude asi tak vše. Myslím.“
Podrbala se ve vlasech.
„Mno, ale tak… Až jim řeknu, že jsem se překonala a vydržela nevybuchnout.“ Spokojeně se usmála. „Hm, třeba to ocení. Anebo tomu nebudou chtít uvěřit. Nebo taky začnou kecat o tom, jak na tom není nic těžkého… Tomu bych se nedivila.“
Tiše se zasmála, byla si jistá, že přinejmenším její nejstarší bratr si z ní nějak utáhne, byl to prostě jeho zvyk.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Daisuke Sugito
Yon jim sdělil, že se musí vrátit do věznice a dovysvětlil podrobnosti.
Daisuke byl z toho, že znovu uvidí Nadaie, pořád trošku nervózní a rozjařený v jednom, ale to muselo teď jít stranou. City jako tyhle by mohli ovlivnit výsledek mise a to Daisuke rozhodně nechtěl.
„Dobře, šťastnou cestu, pane.“ poznamenal k Yonovi, trošičku ironicky. Zdá se, že se na jeho chování katon začínal podepisovat.
Jak Yon odešel, začínalo se schylovat k trapnému tichu.
Daisuke se nervózně rozhlížel, kde co lítá, než si odkašlal a znovu se nervózně pousmál na Hanu.
„No, je tohle tvoje první akce?“.
Axen Jigoku - Čierne piesky
Kira mu na jeho otázku okamžite odpovedala. Vyzeralo to že jej to ticho nerobilo zrovna dobre. Možno bolo nakoniec dobre že sa Axen spýtal.
"Nie ja žiadnu drámu nečakám. Prídem normálne domov. Povedal by som, že ma budú všetci čakať. U mňa to také zlé nebude. Vieš ja žijem u opatrovateľskej rodiny. Bývam tam spolu s jedným dievčaťom o trochu starším odo mňa. Potom ešte o pár rokov mladšie dievča a nakoniec môj opatrovník.....Prídem domov a všetci budú radi že som konečne prišiel. Ako som povedal, ja žiadnu drámu nečakám...." odpovedal Kire.
Kira Sugito
Zlaté písky
Ticho v cele přerušil díkybohu Axen, už myslela, že z toho zešílí. Řeči Iryza jí lezly krkem a byla ráda, že ten mlčí, to ano, ale s tím druhým se mluvit dalo, jako kdyby ani nebyl z Černých.
Navíc na takové mlčení zvyklá nebyla, takže mu za otázku byla i vděčná.
„Doma?“ Nadzvedla obočí. „No, těžko říct… Asi nic zvláštního, teda aspoň doufám. Ty očekáváš nějakou hysterickou reakci?“
Trošku se ušklíbla, její matka určitě tak v pohodě nebude a zřejmě Kiru čeká nějaký výchovný a do duše promlouvající proslov, ale nejspíš to matce zazlívat nemohla. Vzpomněla si, jak bylo jí, když určitý člověk zmizel a dlouhou dobu o něm nevěděla. Ještě ke všemu jí bylo řečeno, že je mrtvý.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Axen Jigoku - Čierne piesky
Díval sa do stropu a hlavou sa mu vírili rôzne myšlienky. Popravde viac rozmýšľal o spomienkach. Prechádzal si postupne všetko. Od minulosti až po prítomnosť. "Aké by to asi bolo, keby som do kultu nevstúpil? Keby že nestretnem Yuzu, Hirokiho?" hovoril si.
V ich cele zavládlo akési ticho. Axen obrátil hlavu na bok smerom do miestnosti.
"Čo myslíte že nám doma povedia keď sa vrátime?" zaznela od neho otázka.
Uriel Atori Tým Alfa
Odešel zase dál od hlavní skupinky, uvědomil si že přece míří vysoko a nemá v plánu se tady patlat s Ayame do smrti. Vytasil svou zubatou katanu a začal si ji prohlížet. Každý zub pečlivě projel prsteníčkem aby se ujistil že jsou všechny v pořádku a připraveny řezat.
„Bože můj kéž by už přestala dělat takové scény, stará už je a chová se jako malá holka které si nikdo nevšímá.“ Zavrtěl hlavou.
Rozhodl se pro přestávku. Chtěl si opláchnout hlavu a tak vyrazil k cisterně s vodou. Holka už tam dávno nebyla, vlastně ani Sensei tam nebyl nikde. Ale všiml si toho kluka s jeho týmu, jeho jméno neznal ale to ho moc netankovalo. Strčil hlavu pod „pípu“ a chvíli nechal jen tak vodu téct. Pak hned u cisterny zkoušel znovu trénovat.
Americké okradací instituty - http://www.youtube.com/watch?v=5_JmXCNPs6Y
Yon Ki
"No výborně, vidíte, jak vám to jde" usmál se a věnoval jim pochvalu. Hana mu chtěla ukázat to, co se naučila, ale dle popisu mu bylo jasné, že jedná o techniku Mizzu Rappa.
"Skvělé, docela Daisukeho obdivuji, že dokázal naučit protichudnou techniku Mizzu Rappa, ale radši si šetři chakru na večer, budeš jí třeba pořebovat" mrkl a podíval se na slunce. Tak za hodinu zapadne. Neměl už moc času.
"Vy dva tady počkáte na třetí článek a seznámíte jej s plánem. Já musím zpátky do vězení. Zítra večer se vrátím a všichni, společně s Nadaiem se sejdeme v sídle Hinote, v konferenčním sále, vše jasné?" zeptal se jich.
"Hodně štěstí, očekávám 100% výsledek" mávl rukou na znak pozdravu, otočil se na patě a zamířil směrem pryč z vesnice. Během cesty použil Henge a změnil se opět na podřadného shinobiho Suny, aby jej nikdo nezpoznal. Znovu jej čekala otravná cesta pouští. Nicméně byl plný energie, takže netrvala tak dlouho. Chvíli před západem slunce už klepal na velké dveře a snažil se dobýt do svého "domova..."
Hinote Onna
Yon jí zase opustil, nicméně byla ráda, že jej aspoň chvilku vviděla. Přítomnost jí pak věnoval nachvíli Nadai, pak střídavě sestry. Byla i na jednom vyšetřetí, kde potvrdili předchozí domněnky o tom, že je v absolutním pořádku. Vyčkávala na přesun, bylo jí jasné, že by tu mohla být v nebezpečí. Nadai se vrátil. Děťátko už pomalu usínalo, takže jen bezeslovně kývla.
Seržant Kurawa
Sledoval jejich snažení na kůlech.
"Vidíte jak vám to jde, přehodně nohy a to samé na druhé noze" zavolal na ně zezpod a zamířil si to k blízkému krámku pro další lahev.
Mayu-hime
Kancelář Kazekageho
"Tss, já toho chci...ale máš štěstí, manžel tu pro vás něco připravil než...onemocněl."
Otevřela masivní složku a vytáhla jeden z papírů a podala ho Ayame.
"Je to žádost od starosty z přístavního města na jihu. Jih sužuje obchod s lidmi, což je v této zemi samozřejmě nelegální, takže se do toho pustíte. Poslala jsem to prošetřit Černé písky, mají pár informací, které by stály za to si poslechnout, takže se jděte připravit a agent Černých vám předá informace."
Tekuard Ashikaru
No výborně, aspoň někdo to nebere úplně vážně. Vyslechl si instrukce a krystal si pověsil na krk. Rozeběhl se k domu a začal balit. Dvacet výbušných lístků, sada kunaiů a shurikenů, oba dva meče, cestovní oblečení a v neposlední řadě samozřejmě svojí oblíbenou umělou krev. Ta nesměla chybět na žádné akci. Samozřejmě vodu a nějaké jídlo, které našel v kuchyni. Ten dům byl tak prázdný a opuštěný, až se mu to nelíbilo. Chtělo by to buď spolubydlícího, nebo člena rodiny. Ani jedno už neměl. Krystal začal svítit. Zbraně si nechal po ruce a všechno ostatní zapečetil do svitku. Vyrazil k hlavní bráně, kde už Gashi stál.
Seigi Nakamura
Po niekolkých minútach odpočinku sa Seigi vyhrabal z kráteru zo znaveným úsmevom na tvári. "Sensei ... zvládol som to."
Ayame Hideko
Kancelář kazekágeho
Prohlížela si zvenčí dveře, ještě asi 5 sekund po odezvě, až po chvíli chytla za kliku a pomalu otevřela dveře. Prohlídla si místnost ve které už celkem dlouho nebyla a pak se podívala směrem ke stolu kazekageho, kde si všimla že není kazekáge ale jeho manželka.
"Mayu-hime san" Pozorně pozdravila a pokývla hlavou a postavila se do pozoru.
"Joinin Ayame Hideko tým Alfa" Na chvilku se odmlčela.
"Chtěla jsem požádat o misi pro tým alfa" Čekajíc na odpověd si prohlížela celou místnost a spolu s ní i kazekageho ženu, kterou neměla příliš v oblibě, určitě měla radši Kazekageho.
Mayu-hime
Kancelář Kazekageho
V klidu usrkávala kávu, kterou si nechala přinést. Kolikrát jí přišlo, že to je to jediné, co ji u tohohle stolu drží v klidu.
Takový zmatek co její manžel měl v dokumentech...neskutečné.
A opět...už asi po stokráté včera i dnes ji vyrušilo zaklepání na dveře.
"Vstupte." Řekla Mayu otráveně.
Daisuke Sugito
Daisuke sledoval radující se Hanu a pobaveně se pousmál. Konečně z ní ta bojácnost trochu opadla.
Nad Yonovou poznámkou, že to je hlubší a že mu to ještě vysvětlí, se Daisuke jen ušklíbl.
„Až dorazí ten třetí člen, domluvíme se, jak na to půjdeme a můžeme vyrazit, pane.“ řekl Daisuke Yonovi, vyždímal si trochu vody z trika a pozvedl oba nátepníky, načež do nich zapečetil své loutky.
Vztek vůči Yonovi z něho už trochu opadl, ať už díky vodě Hany, její změně nálady nebo Daisukeho soustředění při tréninku s loutkama.
Gashi Ikishi
Gashi se mile a hrdě pousmál "promiňte. jen žertík" řekl a pak se chtěl pustit do vysvětlování, ale co by byl za shinobiho, kdyby si nevšiml, toho jak Daisuke lehce trhl ramenem, ale bylo to skoro přehlédnutelné a když pak najednou řekl, že se musí omluvit, bylo mu vše jasné "chjo a bude to horší a horší" řekl si pro sebe a jen pokyvl s úsměvem hlavou "dobrá Daisuke doženeš nás později" řekl Gashi a otočil se na Chiku a Tekuarda "takže naším úkolem bude potřeba zjistit a posléze najít zmizelou karavanu s dodávkou vody ze země Řek" řekl a pak pokračoval "jak víte tady nemáme stálé zásoby vody, takže se musí dovážet, takže pokud někde takhle zmizí karavana s vodou je to průšvih" řekl a pak dodal "takže máte zatím volno připravte se jak jen to jde, nevíme kdy se vrátíme, možná, že jsou za rohem, ale možná budeme muset až do země Řek, aby jsme zjistili co se stalo" řekl a pak před sebe nastavil dlaň a v ní se objevily 2 růžové krystaly "až krystaly začnou zářit, tak se setkáme u hlavní brány, buďte tedy proto připravení, ale trpěliví" řekl a pak když měli krystaly se rozplynul.
Gashi se, ale neobjevil u sebe doma, ale před budovou Kazekageho a šel do sekce s informacemi. Když došel ke dveřím, tak zaklepal "vstupte" ozvalo se z místnosti a Gashi vešel dovnitř "aaa vítejte Gashi-san, vše už mám pro vás připravené" řekl vedoucí informací a Gashi se jen pousmál a uklonil se "děkuji Masai-san, jde vidět, jste vždy rychlejší než já, tak co pro mě máte" řekl a přešel k jeho stolu a Masai už v ruce držel válcovou schránku a podal ji Gashimu, který ji přebral "jsou zde všechny plány jejich trasy, dokonce i seznam lidí, kteří jedou s karavanou a také všechen náklad a cokoli s ní spojené, takže se drž jejich trasy a doufám, že je hned najdeš" řekl Masai a pak se mu lehce vytratil úsměv "jen doufám, že to bude nějaká závada" řekl, al pak se zase stařík pousmál "ale kdyby ne, tak jim ukaž co je Suna zač" řekl a Gashi se jen pousmál a rozbalil si schránku a prohlédl svitky "nebojte přijdu na to co se stalo" řekl a Masai se pousmál "vždyť já vím, tak už běž ať nemrháš časem" řekl a Gashi se uklonil "samozřejmě, a ještě jednou děkuji" uklonil se a najednou zmizel. Tentokrát se objevil u sebe doma, ale nic si nebalil přešel ke skříni a když ji otevřel, tak tam byla jeho stará výstroj, podíval se na svou starou masku, na které byl šrám, tu si nechal jako památku po bojích se sedmým, ale pak nakonec sáhl jen po batohu, který byl vždy připraven pro misi, takže v něm bylo vše jídlo, spaní, lékařské pomůcky, jen žádné zbraně. Gashi si pak vzal své cestovní a i bojové oblečení, protože v kimonu se cítí pohodlně, ale není na dlouhé cesty, nasadil si batoh a ještě před odchodem provedl pečeť a krystaly co dal svým studentům se přibližně po půl hodině rozsvítily. Pak Gashi zmizel a objevil se u hlavní brány Suny.
Nadai Sugito
Jakmile Yon přišel k sobě, usmíval se od ucha k uchu, ale tím odporným a chladným úsměvem. Tolik to těšilo, že něco, co tak dlouho skrýval, odhalil tak jednoduše. Smích ho ale přešel, když mu řekl, co chce, aby udělal. Jeho úsměv se rychle vytratil a nahradila ho úzká čárka rtů, která vypovídala o zlosti, která nyní v Nadaiovi vřela.
Málem se neudržel, když se naklonil a řekl mu, aby koupil květiny a bonboniéru. Musel zatnout pěst, aby se udržel a nezabil ho na místě, ale udržel se, kvůli přítomné dámě. Raději nic neříkal, tohle si s ním vyřídí poté v soukromí. Stresovat matku by k ničemu nebylo. Nechal ho odejít a poté se musel chvíli vydýchávat. Plán byl jasný, diskrétní přesun cílových subjektů. Když se pomalu chýlilo k západu Slunce, Nadai vyskočil na parapet a otočil hlavu k Hinote.
"Půjdu vše připravit, přesun provedeme v noci, nejprve dítě, poté vás. Potřebuji, aby bylo dítě v klidu, takže jej uspěte, jinak budu muset použít jiných prostředků."
Řekl poněkud chladně, nemyslel to tak, ale jeho práce byla precizní a pro chybu zde nebylo místo. Poté vyskočil z okna až dolů na ulici a nenápadně se zapojil do každodenního ruchu ve vesnici. Pomalounku si to štrádoval až k Hinote domů, kde vyběhl a vrazil dovnitř. Služebná málem dostala infarkt.
"Neřvěte ženská!"
Zpražil ji Nadai a hned se díval po místnostech. Usoudil, že ta, ze které Hinote odnesl, bude nejvhodnější.
"Potřebuji, abyste tady vše připravila, čisté povlečení, peřiny, nějakou kolébku. Hinote-sama dnes v noci přijde domů, do té doby má být vše v naprostém pořádku a prosím vás, zhasněte a nechte pootevřené okno, klidně buďte tady, ale nechci žádná světla. Navíc vám Yon vzkazuje, že máte sehnat nějakou bonboniéru a bílé lilie, prý si to s vámi pak vyřídí. Já mám na starost přesun."
Služebná byla nejdříve v šoku, ale poté se zdálo, že porozuměla. Nadai na ni ještě jednou kývnul a poté opět odešel zpět. Musel si zajít domů. Jeho úbor byl příliš nápadný (viz obrázek). Proto si zašel domů pro svůj černý plášť, který se v noci bude více hodit. Pěkně zabalený si jej strčil pod dva svitky na zádech, takže téměř nešel vidět. Vše muselo být dokonalé.
Poté se opět pomalým tempem vrátil za Hinote, samozřejmě oknem. Kdyby totiž přišel vchodem, kterým neodešel, bylo by to divné.
Jakmile spatřil Hinote, letmo se pousmál a kývnul hlavou.
"Počkáme, až nastane noc, pak provedeme přesun."
S touto větou ukončil jejich jednostranný hovor a usadil se pod okno.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hana Hiroyuki
Vyškrábala se zpátky na nohy, od bláta a s krvavým nosem (stále) a omluvně se uklonila Daisukemu. ,,Promiň, Daisuke-kun. Byla jsem jenom nadšená z toho že jsem to vymyslela." nejistě se na něj usmála, jelikož teď byli slití oba. Pak se objevil Yon. ,,Chcete taky ukázat, co jsem se naučila?" podívala se na něj a už začala natahovat ruce. Asi se jí zdálo, že je vedro a všem by vlna prospěla. ,,Použila jsem techniku Daisukeho-kun a pokusila se jí udělat se svou podstatou, místo toho je to však vlna." nadšeně se otočila na místě do kolečka. Když se pro něco takhle nadchla, její ostýchavost většinou na tu krátkou dobu padla.
Yon Ki
Pozoroval zadaný tréning. Pak se nachvíli ztratil zamířil domů, kde se pořádně najedl. Vyjedl skoro celou ledničku a ještě si nějaké sladké věci nabalil do kapsy svého oděvu. Schoval je tak, aby je nikdo nenašel. Šel si hodit rychlou sprchu a vydáchnul ještě dvě piva, aby se patřičně posilnil na cestu zpátky. Do druhé kapsy složil plátek novin a zamířil zpátky. Bylo přibližně 5 hodin odpoledne. V 6 musel vyrazit protože slunce zapadá kolem sedmé, nicméně jeden článek mu stále chyběl...
"Kde vězí ta holka" zanadával si...
"A co vy, jak se vám dařilo při tréningu, doufám, že jste popošli?" připojil se ke skupince.
"A Daisuke, potom ti objasním celou situaci. Možná to vypadá jako nevěra, ale je za tím i něco víc" mrkl na něj.
"Nicméně už se pomalu připravujte" popohnal je.
Ayame Hideko
"OOo můůj bože" Prohlásila nahlas, plácla se do čela a zakroutila hlavou.
"Myslíš, že mě můžeš támhle vytočit? Nevytáčí mě ty nesmysli co pořát říkáš, vytýčí mě to, že se chováš jako idiot" Řekla Ayame a zasmála se Urilovi.
"Víš co běž se radši vybrečet k mamince, nebo táťkovi... jo já zapoměla to vlastně asi nepůjde co?" Zeptala se výsměšně Ayame, věděla že je to dětinské, ale byla si jistá, že tohle Uriela vytočí, rozhodla se že bude Urielovo trapný pokusi o vytáčení opětovat stejným vytáčením.
"Všichni trénují jen opět a stále ten samí spratek nic nedělá" Pomyslela si a poté v klidu bez čekání na Urielovo vytočené reakce se sebrala a odešla, do kanceláře Kazekáge, cesta ji chvíli trvala, když došla na místo zaťukala a čekala na přizvání dál.
Uriel Atori Tým Alfa
Po jejím představením a silné kopačce do břicha se vyškrábal zpátky na nohy a začal nahlas přemýšlet.
„Ach Urieli co myslíš kdo je tady blbej? Je si sotva třináct a chce po tobě aby si všechno znal jako S-rank ninja který splnil 300 S misi za jeden den“ Přitom komicky házel hlavou ze strany na stranu a napodoboval hlas Ayame.
„Kež bych ještě vyrostla“ a pokoušel se postavit na špičky.
„Ještě takových 65 cm abych byla stejně vysoká jako ostatní děti“ pak udělal otočku o 360 stupňů a jakmile dopadl měl už úplně jiný výraz ve tváři a v ruce držel neviditelnou cigaretu s které si potahoval a opět kafral.
„Když mi bylo patnáct a holky s basketu, které už nebavilo mě šikanovat, mě vyhodili rozhodla jsem se že budu mít ty největší prsa.“ Potáhl si z neviditelné cigarety
„Proto jsem začala pít tři litry mléka denně a kouřit kuřince v papíru“ potáhl si zase s virtuální cigarety. Pak nahodil zase přísný výraz
„Urieli! Ty hlupáku copak ti mám zase ukázat množství mých super odzbrojujících technik které tě krutopřísně vystřelí z bot?“ řekl přísným hlasem které patřil Ayame. Chvíli si ji pak pozoroval. To jak to těžce ignorovala ale přitom se její krev vařila. Pak se začal smát, dobrou minutu v kuse se smál a pak se vydal na trénink.
Americké okradací instituty - http://www.youtube.com/watch?v=5_JmXCNPs6Y
Daisuke Sugito
Daisuke zpozorněl, když uslyšel hlas Hany a otočil se za ním. Nečekal však pohled na zablácenou Hanu s krvácejícím nosem.
„Eh, jsi v pořádku? Cos to proboha děl-?“ zvedl lehce ruku na znamení starosti o ní, ale než dořekl svou otázku, Hana se rozplácla těsně před ním.
Daisukemu ztekla další kapka po čele a s rozpačitým výrazem jí pomohl vstát.
„Povedlo se ti něco vymyslet? Super, tak ukaž!“ zazubil se na ní, spokojen s tím, že jeho rady k něčemu byly.
Chvilku na to své výzvy však trochu litoval, jelikož je Hana ohodila vodní vlnou a Daisukeho tím smetla na zem.
Daisuke si odrhnul vlasy z očí a po chvilce se zasmál.
„No, myslím, že tohle bude stačit.“ řekl a postavil se.
„Pane? Začíná se stmívat, kdy máme vyrazit?“ zavolal na Yona.
Hana Hiroyuki
Nejistě se na Daisukeho dívala a doufala, že její omluvu přijal. ,,Ale ty jsi vymyslel, že mám dělat tuhle techniku s vodní chakrou." namítla. ,,Při boji?" nasadila zamyšlený výraz, jelikož nad tím nikdy nepřemýšlela. ,,No, to je jednoduché. Prostě bojovat nebudu." prohlásila, ale bylo jí jasné že to není ideální řešení. ,,Tak fajn." zrudla trošku v tváři, když jí Daisuke popřál štěstí. Obvykle jí tak nikdo nepřál. Ještě chvíli zaujatě sledovala jak se u něj objevily jeho loutky, ale snažila se dělat, že jí to nevystrašilo a raději se k němu otočila zády.
Daisuke Sugito
Z Haniných omluv byl Daisuke už dokonale zmatený, a tak se rozhodl to raději neřešit.
„No, mě se neptej, já tu techniku nevymyslel.“ poškrábal se na tváři a vzal si od ní zpátky svitek.
„Nicméně měla by ses o to alespoň pokusit, aby ses mohla při boji bránit.“ mrkl na ní a přemáhal se nezačít panikařit. Všechny holky, se kterými kdy mluvil, ho většinou přehlíželi, nebo s ním mluvili jako s děckem, jelikož se vždy choval dost nervózně a nevěděl, co by měl říkat. Ale Hana byla pravý opak, chovala se skoro stejně plaše a nervózně jako Daisuke, možná ještě víc, a to už Daisuke vůbec netušil, jak se má chovat, proto se snažil alespoň neříct nic, čím by jí znovu rozbrečel nebo nezmátl.
Pak od ní kus poodešel a zvedl obě ruce.
„Já jdu taky cvičit, hodně štěstí!“ Zavolal na ní ještě a pak udělal pečeť uvolnění. Před ním se objevili obě jeho loutky. Čtyřruký Kamaitachi s postavou válečníka a velký čtyřkřídlý pták jménem Feza.
Hana Hiroyuki
Když si všimla jeho "zkamenělého" výrazu, měla ještě horší pocit, že něco provedla. ,,Omlouvám se! Vážně moc se omlouvám!" vykřikla a hbitě se mu několikrát omluvně uklonila, vlastně ani nevděla za co. ,,Katon?" ujistila se znovu, ale bylo vidět, že jí to vyděsilo. Z nějakého důvodu jí uživatelé Katonu prostě děsili. Chvilku si tím nebyla jistá, nakonec si od něj přece jen svitek vzala a zvědavě si ho prohlédla. ,,Takže by vlastně šlo o... Vodní kouli?" zeptala se ho nejistě. ,,Proč zase plivat? Je to nechutné a nepříjemné." povzdechla si a svitek mu vrátila.
Daisuke Sugito
Z Hany vypadlo, že neumí v podstatě vůbec nic.
Daisukeho výraz trochu zkameněl a po hlavě mu ztekla kapka.
„Yone, co sis myslel….“ proběhlo mu hlavou, otřepal se a pokusil se znovu nahodit úsměv.
„Proč zrovna suiton?“ pomyslel si a zatvářil se sklesle, „jak jí mám něco naučit když sám ještě žádnou techniku katonu neumím a ještě mám opačnou podstatu než ona?“ začínal si Daisuke zoufat.
Pak si vzpomněl na svitek s technikou Goukakyuu no jutsu a zašátral v kapse, jestli ho nemá náhodou u sebe.
Naštěstí měl, a tak ho vytáhl a rozbalil.
„Já mám sice katon, a sám ještě žádnou ohnivou techniku neumím,“ zatvářil se rozpačitě Daisuke, „ale postup snad nebude zas tak odlišnej. Když prostě použiješ vodní chakru místo ohnivé, mohla by z toho také být nějaká technika.“ podal Haně svitek a povzbudivě se na ní usmál, načež vrhl nenávistný pohled přes rameno na Yona.
„Kdybys chtěla nějak poradit, klidně se ptej, ale bojím se, že ti možná nedovedu odpovědět.“ Zazubil se omluvně Daisuke.
Ve svitku stálo: „Výsledkem Goukakyuu no jutsu je seslání ohnivé koule na nepřítele. Nahromaďte ohnivou chakru do plic a při uvolněte ji z plic výdechem spolu se vzduchem a přitom složte pečetě, čímž ji přeměníte na oheň a dodáte tvar koule.“
Pod těmito slovy byly znázorněny potřebné pečetě.
Hana Hiroyuki
Zvědavě ho sledovala a snažila se najít nějakou zmínku tom, co se mu teď honí hlavou. Výraz, postoj, cokoliv. Vypadal totiž zamyšleně, spíše až zaskočeně. ,,Ne, neumím." odpověděla a mile se na něj usmála, nebyla typ člověka co správně volil výrazy do různých situací. Spíš to vypadalo, jakoby na to byla hrdá. ,,Ale mám Suiton. Máme to v rodině." to už mělo být hrdé. Když si všimla, že se na ni Daisuke nedívá napadlo ji, že je třeba naštvaný. Nebo něco udělala špatně. ,,Ne... Ne, ne ne ne! Já nechtěla!" přemýšlela nad tím, jak si to vyžehlit.
Daisuke Sugito
„Eh, aha.“ vysoukal ze sebe Daisuke. Důvod, proč Yon nabral do záložní divize Hanu, mu připadal čím dál tím nepochopitelnější.
„Takže, umíš nějakou techniku tvé podstaty? Co vlastně máš za podstatu?“ zeptal se jí. Přitom se tak různě rozhlížel po okolí, aby se jí nemusel dívat nijak dlouho do očí.
Daisukeho stud a Hanina plachost z rozhovoru těch dvou musela dělat opravdu skvělou komedii.
Hana Hiroyuki
Začala si ho zvědavě prohlížet ze všech stran, avšak jen tolik kolik jí to jejich sevření rukou povolilo. Nakonec byla první kdo ruku stáhla. Stiskla ruce k sobě, jakoby se bála že si s ní bude znovu chtít potřást a hodila na chvíli zamyšlený pohled do země. Po chvilce zvedla hlavu, nejistě se na něj usmála a pozorně poslouchala jeho otázku. ,,Eh..." zarazila se, jelikož jí ta otázka překvapila. A nebyla si pořád jistá, jestli je to důvěryhodný člověk, kterému by se mohla takhle svěřit. Přece jen měl něco společného s Yonem, to nikdy nemohlo znamenat něco dobrého. ,,Co já tady vlastně dělám? Otec mě zabije až zjistí, že místo pořádného tréninku pomáhám tomu... tomu... Yonovi." povzdechla si a zvažovala nějakou pravdivou, ale ne úplnou odpověď. ,,No... Já... Nic, vlastně ani nic. Jenom ovládat svou podstatu. To je všechno." tentokrát se nervózně usmála ona. Pokud bude potřeba, zbytek se může dozvědět časem. A ono toho vlastně moc čím by se chlubit dál mohla,... nebylo.