Pohřbena pískem

Daleko ve skryté písečné byl mladý kazekage. Po jeho kruté minulosti si konečně vydobyl slávu a lásku celé Suny.
Zatím ještě nikdy nepocítil k žádné dívce víc než kamarádství. Až jednou se konečně zamiloval. Ona si ho, ale vůbec nevšímala. Když se stále snažil o její pozornost, všimla si ho jenže ještě nebyla na nějaký vztah připravená. Lásku k němu bohužel zapírala. Sama si to namlouvala, že ho nemiluje, ale opak byl pravdou.
Byli spolu dobří přátele, i když to možná bylo způsobeno tím, že ještě ani jeden z nich si neprošel vztahem.

„Myslíš, že jsem zrůda?“ zeptal se Gaara asi po měsíci, kdy spolu jako by chodili.
„Já vím, že jsi dobrý člověk,“ usmála se dívka.
„Tak proč mám pocit, že mi neříkáš všechno?“ Gaara měl kupodivu velmi všímavou osobnost.
„Já ti říkám všechno. Věř mi, kdybych něco tajila, jsi první, kdo se to dozvěděl.“ Což svým způsobem dodržela.
„Dobrá, budu ti věřit.“ Souhlasil mladý kazekage. Po dalších deseti minutách povídání se k sobě víc přitiskli a večerní vítr si pohrával s jejich vlasy. Podívali se na sebe a už jim bylo na očích znát, co má ten druhý v úmyslu.
Když se jejich rty už přibližovaly k sobě, Gaara nečekaně ucukl.
„Eh… p-promiň,“ zrudl a utekl. Mladá dívenka tam pak zůstala sama. Po uplynulé chvilce, kdy pocítila lítost, že k tomu nedošlo, ale na druhou stranu byla ráda, že se nepolíbili, jinak by to hůře nesla, nějak se stávala chladnou, i vůči tomuto zvláštnímu mladíkovi, si řekla, že už půjde domů, ale přišel k ní Kankuro.
„Zdravím, Kankurou-sama.“
„Nemusíš být tak zdvořilá, stačí je Kankurou.“
„Chystala jsem se domů. Děkuji za projevenou zdvořilost.“
„To nech plavat, nechci, aby na mě byli zdvořilí, když by spíše měli být k bratrovi. Ale koukám, že tě tu nechal. Co se stalo?“
„Já sama nevím, oba jsme se chtěli políbit, ale on ucukl a utekl.“
„Ach tak…“
„Co to znamená?“
„ ...“
„No tak řekni mi to, prosím,“ takhle to z něj tahala dvacet minut.
„To je jasné. Asi se do tebe zamiloval.“
Na to nic neřekla. Nevěděla, co by k tomu řekla, protože byla mírně v šoku, tohle jí nenapadlo. Ještě drahnou chvíli jí to vrtalo hlavě, ale pak se Kankurou nabídl, jako osobní doprovod.
„Oh, děkuji, to jsi nemusel.“
„To je v pořádku.“ Kankuro ji jako správný kluk vyprovodil až před její dům a šel za Gaarou, který samo sebou nespal.

„Tak bratříčku, co se stalo?“ hned ve dveřích se ptal svého bratra sedícího na posteli.
„Nic,“ trousil mladík.
„Vím, že ses do ní nejspíš zamiloval. No ták, řekni to svému bráchovi,“ s úsměvem řekl.
„Nech toho… Nikdy bych se nesnížil k tomu, abych se do někoho zamiloval, to je ubohé.“ Tím se snažil zakrýt svoje pocity, ale věděl, že ho bratr má dobře přečteného.
„No, jak chceš, ale ona tě skutečně miluje. Sama mi to řekla. Jestliže jí ublížíš, budeš stejný jako ti ubožáci, co dříve ubližovali tobě.“ S těmito slovy jeho bratr odešel a jemu konečně svitlo. Udělalo se mu jasně, protože si ani neuvědomil, že se chová jak idiot.

Na druhý den se Gaara s Kumiko sešel.
„Chceš jít na procházku?“
„Jasně,proč ne.“ Souhlasila.
„Chtěl bych se tě na něco zeptat.“ začal nesměle Gaara.
„Klidně to na mě vyklop.“ Tušila, čeho se to bude týkat.
„Tak to není tak jednoduché, ale pokusím se. Chtěla bys se mnou chodit?“ vyhrkl ze sebe červenovlásek.
Kumiko byla z toho opět v šoku, ale vzpomněla si na slova Kankura a bylo jí to hned jasné, že pokud nesvolí Gaara bude opět trpět a to nechtěla, i když se z ní stávala necitelná bytost, cítila ten chlad, že by se to začalo vkrádat do jejího srdce?
„Já nevím, ještě se na to necítím.“
„Prosím, udělám pro tebe všechno, ale alespoň se tvař, že jsme spolu.“ Gaara prosil a vypadal, tak roztomile, že ho prostě nešlo odmítnout. Souhlasila a tím mu zpravila ohromnou radost.
„Nebudeš toho litovat.“ Dodal kazekage.
Už teď toho lituji, pomyslela si hořce, ale navenek byla spokojená.
Jenže po půl roce zjistila, že ho skutečně nemiluje, že to byla jen chvilkové poblouznění. Ale nedovedla to vyslovit nahlas.
Tak proto napsala dopis, jako vysvobození, od toho nesmyslného vztahu, který se ani vztahem nazvat nedá.

Drahý Gaaro,
promiň, ale musím jít na nebezpečnou misi. Když bych zemřela nesmutni a neváhej si najít nějaké děvče. Nechci tě zklamat, ale řekla bych, že tímto mezi námi vztah končí. Vím jistě, že se už nevrátím, proto až si tento dopis přečteš, bude tě čekat má dobrá kamarádka. Mám tě ráda
Tvoje Kumiko

Gaara po přečtení ztuhnul. Nechtěl se ani hnout ze svého pokoje a stále přemýšlel. Smutek na něm nebyl znát. A teď mu probleskla hlavou skvělá myšlenka. Půjde za ní a ochrání ji. Jenže to byla jeho největší chyba.
Rychle se vytratil tak, že ho nikdo ani okem nezahlédl. Byl si jist, že jde za ní správně, protože ho vedlo srdce. To se naučil od Naruta.
Předstírala, že je na misi, ale jakmile zahlédla jeho písek, jak někam letí, schovala se. Byla docela zaskočena, nečekala, že se za ní pustí.
I přesto se na něj vrhla, jako nepřítel. Náhle chtěla zemřít jeho rukou, bylo by to, tak nejlepší. To se jí taky za chvíli splnilo.
Jen třemi ranami ji zabil svým pískem a zasypal ji. Tím neviděl do tváře té, kterou tolik miloval. Kdyby se podíval do tváře, tak by se asi znovu zbláznil, ale už nechtěl vidět další obličeje těch, které zabil. Už to prostě nechtěl.
Netušil, že jeho láska byla zabita právě jeho rukou. Když pokračoval v cestě, nikde ji nenašel. Jen nerad se vzdal hledání a vrátil se zpět do vesnice. Tam potkal kamarádku mrtvé Kumiko.
„Neviděla si Kumiko?“ ptal se vyděšený a více než kdy jindy bledý Gaara.
„Ne, neviděla, ale nic mi neříkala,“ odpověděla Yachi.
„Tak to je divné, měl jsem pocit, že cítím její chakru, ale asi jsem se spletl. Omluvám se za potíže.“ Byl pryč, ale ne na dlouho.
Za pár dní se u ní ukázal znovu a opět mu musela říct, že o Kumiko nic neví. Jak bylo vidno, docela se mu líbila. Ona do něj byla blázen, už od doby, kdy s ním byla Kumiko, ale otázkou je, zda ji on má tak rád, jako ona jeho.
Postupem času bylo jasné, že se Kumiko nevrátí tak, aby na ní nezapomněl vídal se Yachi, která mu byla oporou, aby se nezbláznil a nezhroutil. Byli pro sebe jako majáky v temnotě a po prudké bouři, kdy už nedoufali, že najdou přístav, kam by zakotvili.
Jak se vídali, tak Gaara vzpomínal na Kumiko stále méně a věnoval se Yachi, která byla jako by pro něho stvořená. Výborně si rozuměli a Gaara měl pocit, že našel svoje štěstí. Samozřejmě nikdy nezapomněl na svoji první lásku, ale nechtěl se tím trápit. A Kumiko je s radostí ze shora sledovala.