Zrození Sanninů II - Kapitola osmá: Motivace

Orochimaru se svojí skupinou konečně vyšel ze zatuchlých jeskyní. Čerstvý vzduch přivítal s nadšením v příslibu nových možností svého nově nabytého života.
„Ty jsi Peinova, že?“ otočil se na dívku, kterou Kimimaro stále trochu podpíral.
Ta sklopila oči a neznatelně přikývla.
„Je mrtvý?“ zněla další otázka.
Žena se usmála: „Jeho nemůžete zabít.“
„Ale mohu jej využít,“ Orochimaru se olízl. „ty budeš sloužit jako dobrá motivace, aby plnil mé úkoly.“
Blue se rozšířily zorničky. Kimimaro ji pevněji sevřel za zápěstí. Kost mu vyjela z těla a obmotala se kolem dívky, aby nemohla uniknout.
„Co teď?“ zeptal se Kabuto.
„Půjdeme se připravit,-„
„Připravit?“ přerušil Orochimara nový hlas. „Připravit na co?“ Kisame svíral meč a skřípal zuby v posměšném úšklebku.
„Nevím jak je možný, že žiješ, ale jsem rád, že tě můžu zabít,“ Deidara strčil ruce do brašen s výbušným jílem.
Z jeskyně byly slyšet kroky. Kabuto se podíval do temnoty z které právě utekly. Uviděl pouze Sharingan, jenž se pomalu přibližuje: „Madara,“ sykl.
Blue se otočila na svého věznitele a s úsměvem se mu omluvila: „Promiň,“ a začala se měnit v papír, který unikl ze sevření.
„O co se tady k***a snažíte?!“ zařval Orochimaru až všichni strnuli na místě. „Kabuto!“ oba dva začali tvořit pečetě.
„Kuchiyose: Edo Tensei!“ řekli oba na stejně. Před každým vystoupily dvě dřevěné rakve.
„Stačí, když je zdržíte,“ Orochimaru už působil o něco klidněji. První a Druhý Hokage pomalu vystoupili ze svých rakví.
„Tohle bude zajímavý,“ zasmál se Kisame.
Nidaime začal bleskově tvořit pečetě: „Suiton: Suishouha!“
Z ničeho Druhý Hokage dokázal vytvořit obrovskou vlnu, která se hnala na nepřítele. Deidara jenom sykl a jeho ruce vyplivly malého ptáčka, který se ihned zvětšil a vynesl svého pána do bezpečí.
Kisame se jenom zasmál přicházející se vlně: „Suiton: Bakusui Shouha!“ z pusy začal dávit ohromné množství vody, které vyrazilo proti Nidaimeho technice.
„Mokuton Hijutsu: Jukai Koutan!“ První se nenechal hned zahanbit a v už tak dost hustém lese vyvolal další, které pomalu obklopovali dvojici z Akatsuki. Stromy prošli Kisameho technikou bez menšího poškození a stačili i zachytit Deidaru, který teď dopadl na zem s menšími oděrkami na tváři.
„Kdo by to byl řekl, ale můj pán právě před chvílí zemřel,“ poklepal Kabuto na dřevěnou bednu z které vyšel Sasori. „Myslel si, že mě dokáže ovládnout tím chabým jutsu, které jsem dokázal prorazit a obrátit proti němu. Cha! Zabijte ho!“ poručil oživlým mrtvolám Sasoriho a Kakuza.
„Akahigi • Hyakki no Souen!“ Sasori vyvolal sto loutek, které ihned poslal do jeskyně proti přibližujícímu se Madarovi.
„Kanashibari no Jutsu!“ zvolal Orochimaru. Prchající Konan se rázem zastavila a zůstala stát ochromená strachem.
„Už nikdy se mi nesnaž utéct,“ z pod rukávu vylezl had, který výhružně zasyčel Konan před obličejem a poté se ji zahryzl do krku. „Menší jed, který tě uspí má milá,“ Blue začaly těžknout oči až začala pomalu padat. V tom ji zachytil Kabuto a skupina mohla vyrazit pryč z bojiště.

„Neboj se,“ řekl Pein. „neublížím ti,“ začal vytahovat malou černou tyč a zabodl ji Narutovi do ruky. „moc.“
„Jáááu! Ty hajzle! Já nejsem na sado maso,“ vřískal blonďák a díval se jak se mu z rány pomalu přestává téct krev.
„Brzy pochopíš, že to bylo nezbytné,“ Pein pustil Naruta na zem.
„Teď tě tak zmlátím,“ začal blonďák oddechovat.
„Měl by ses vrátit ke svým přátelům. Brzy se uvidíme znovu,“ Pein zvedl ruku proti zdi, která pukla. Všechna těla malým otvorem prošla až zůstal Naruto v jeskyni úplně sám.
„Tohle je sakra divný,“ snažil se černou tyč vytáhnout, ale nešlo to. Jen co se vypotácel z jeskyně upadl a spadl před louži ve které uviděl svůj odraz. Zděšeně zařval při pohledu na své oči.
„Co zase řveš?“ utrhla se na něj Sakura.
„R-r-rinnengan,“ vykoktal Naruto.
„He?“ Sasuke ho chytl za vlasy a zvedl do výšky svých očí. „Praštil ses do hlavy? Idiot si byl vždycky, ale tohle,-„
„To bolí,“ odstrčil jej od sebe. „Takže já nemam?“ blonďák se kouknul zase do louže. Oči měl takové jako dřív. „Zdálo se mi že,-„
V tom mu začalo pískat v hlavě až se za ní musel chytit: „Nikomu o našem setkání neříkej, Naruto.“
„A k***a asi jsem se fakt zbláznil slyším hlasy,“ Uzumaki klesl na kolena.
„Nebudu tě ovládat jako ostatní těla. To bys musel být mrtvý. Potřebuji od tebe menší pomoc,“ byl to Peinův hlas v Narutovo hlavě.
„Sasuke, máš pravdu praštil jsem se do hlavy. Už je to dobrý můžeme jít,“ usmál se na ostatní.
„Co sakra chceš?“ pomyslel si.
„Chci abys našel a osvobodil Konan. Řeknu ti kde přesně je. Můžu ti dát trochu mojí chakry, když bude potřeba.“
„Já jsem tě, ale zabil!“
„Ne, zabil jsi jenom moje loutky, které jsem řídil. Teď mě poslouchej. Musíš zachránit Konan a já ti výměnou zachráním Hokage.“
„Tsunade je v nebezpečí?!“
„To nech na mě. Ty zachraň Blue a řeknu ti i kde jsou ostatní členové Akatsuki. Jestli dodržíš dohodu a Konan se nic nestane odejdu z vašich životů a už o mě nikdy neuslyšíte, ale pokud se jí něco stane!“
„Jasný,“ Naruto přijal dohodu a vyrazil do čela skupiny. „Myslím, že bude lepší, když to vezmeme zkratkou.“

„Jdeme na to,“ zavelel Jiraiya. „Gamayudan,“ z úst vyplivl olejovou skvrnu, která se rozletěla po okolí.
Protivníci se snažili uskočit, když v tom Tsunade praštila do země, která se rozpůlila. Trhlina jim zabránila v ústupu.
„Haisekishou!“ Asuma vypustil z úst oblak kouře, který zahalil protivníky. Zaťal zuby, jakoby mrak překusoval a kouř vybuchl v plameni.
„A teď to začneme brát konečně vážně,“ zasmál se Jiriya a kousl se do prstu. „Kuchiyose no Jutsu,“ z oblaku dýmu se vynořil Gamabunta.
„Jiraiyo!“ zařval žabák až tím vyrval několik stromů i s kořeny. „Právě jsem byl uprostřed sobotního oběda! Víš co to znamená?“
„Ah, promiň, promiň,“ omlouval se Sennin. „já jsem zrovna uprostřed boje na život a na smrt. Tvoje vyvolání mě učinilo zrovna středem pozornosti jak to mám rád.“
„Co je to tu za bordel?“ Gamabunta si potáhl z dýmky.
„Jako vždycky někdo vyhlásil Konoze válku,“ přitakala Tsunade.
„Rozmázneme je dřív, než mi ten oběd vychladne,“ Gamabunta vypustil dým a zastrčil si dýmku za opasek.