Hra s osudem XXI.

Pot se jí doslova perlil na čele, jak vynakládala veškeré síly, které ještě měla. Stálo ji to doopravdy hodně soustředění, ale to věděla od samotného počátku tohoto boje. Opatrně, jakoby líně, se jí pohled stočil k osobě po její levé straně. Ležel tam opřený o zeď jeskyně, oči zavřené, levou paží tlačil na rozšklebenou ránu v oblasti břicha tak silně, jak jen byl v jeho stavu schopen. Z pravé dlaně se mu viditelně kouřilo a silně se chvěla. Kolikrát vlastně použil chidori, napadlo Mayu vzápětí. Věděla od něj, že jeho vlastní limit jsou tři nebo čtyři pokusy, ale dneska to rozhodně musel použít víckrát. Nechápala, kde se v něm vzala ta síla a vlastně to bylo jedno. Teď tu ležel téměř bez dechu a veškeré jejich naděje se upínali k myšlence přežít do rozednění. Podařilo se jim vyslat SOS a pomoc už byla touto dobou na cestě. Teď je to jen a pouze na ní, protože Kakashi jí rozhodně nepomůže. Musí to zvládnout! Když to nyní dokáže, pak možná, ale jen možná, přežijí tuto noc.

S poslední svou myšlenkou stočila zpět svůj pohled. Opět se upřeně dívala na čtyři osoby před sebou. Černé pláště s červenými mraky jí víc než jasně říkali s kým má tu čest. Akatsuki. Co se to proboha jen stalo? Proč jsou tu a co vlastně chtějí? Z počátku nechápala nic. Vůbec nic! Jakoby to snad ani nebyla ona sama, ale Naruto. Tomu přeci byla vlastní nějaká ta naivita a hloupost. Jí to ale mělo dojít hned na začátku a všechno mohlo být jinak. Mělo mi to dojít! Neměla sem dopustit, abychom se rozdělili, nadávala si v duchu asi posté Mayu. Jenže ona byla tehdy v klidu. Taky proč ne, když s ní zůstal Sensei, problesklo jí hlavou. Koho by napadlo, že se k první dvojici po chvíli přidá i další a ona tak bude muset čelit spolu s Kakashim hnedle čtyřem členům Akatsuki. Její oči bleskově přeskakovaly z jednoho na druhého. Přejížděla je pohledem a hodnotila. Pěkně jednoho po druhém.

Dvě dvojice. Jedna napravo od ní a druhá nalevo. Umění a jed napravo. Iluze a voda nalevo. Sasovi a Deidara napravo. Kisame a Itachi nalevo. Přestože jí Sasovi působil fyzickou bolest v podobě pravidelně odhozených zbraní napuštěných jedem, skutečné obavy v ní vyvolávali červeno-černé oči Itachiho. Za jiných okolností by mohl být nejvhodnějším kandidátem na její oslabení Kisame, protože jeho meč miloval speciální chakru, což ta její rozhodně byla. Jasně viděla jak se šupinky Kisameho zbraně každou chvilkou zatetelili blahem a vydali stejně nadšený zvuk v podobě mlaskavého zasyčení. Tohoto zvuku prakticky využíval právě Sasovi. Vždy když se ozval, odhodil jejím směrem kunai nebo jinou zbraň a snažil se ji zranit. Někdy byl úspěšný a jindy zase ne. V takovém případě zbraň prolétla kolem ní aniž by narušila ochrannou bariéru, kterou Mayu s Byakkovou pomocí vytvořila a udržovala. Její pohled skončil znvou u Itachiho. Ty jeho oči, pomyslela si na okamžik. Skutečně jí strach naháněl pouze on a Mayu ani pořádně nevěděla proč. Podvědomě nějak cítila, že pouze on jí může skutečně významněji ublížit, když k tomu dostane příležitost, což se nesmí stát. Vlevo od ní se ozvalo výrazné zakašlaní doprovázené bolestným zasténáním.

„Kakashi!“ zařvala Mayu a otočila se jeho směrem. „Co se děje? Jak si na tom?“
„Ujde to,“ zašeptal zpátky bělovlasý jounin.

Chvilka nepozornosti ji přinesla další bolest v podobě odhozené Sasoriho zbraně. A tentokrát musel zvýšit dávku jedu, protože to bolelo jako čert. Do pravého boku se jí pronikavě zakousla ostrá bolest a nemínila přestat. To ale nebyl takový problém. Mnohem horší bylo teplo, které se jí právě začalo rozlévat tělem. Nová, upravená dávka jedu, jí rozehřívala krev a ta jej roznášela dál do celého těla. Bolelo to, strašlivě to bolelo, a muselo jí to být také vidět v obličeji, protože se její parťák vzápětí ozval.

„Měla bys raději dávat pozor na ty vepředu než se starat o mě,“ pronesl Kakashi. „Já už to nějak zvládnu než dorazí posily.“
„Nikdo nepřijde,“ ozvalo se z druhé strany.
Mayu se ohlédla za zvukem toho hlasu a koukala přímo do očí Itachimu. „A proč ne?“ odvážila se ho zeptat.
„Vašeho posla jsme zastavili a řekl bych, že domů už nikdy nedorazí,“ odpověděl jí pouze nazpátek.
„A kterého posla jsi měl právě na mysli?“ zeptala se s drzým úsměvem na rtech Mayu. Na zlomek sekundy zahlédla v Itachiho očích zaváhání, které hned vystřídalo pobavení.
„Blafuješ,“ řekl jí klidně, „ale to se mi na tobě právě líbí.“
„Když myslíš,“ řekla pouze Mayu a nenuceně pokrčila rameny.

Samozřejmě že blafovala – ne, ona dokonce hrála vabank, ale neměla moc na vybranou. Rozhodla se riskovat a až čas ukáže, jestli se rozhodla správně nebo ne. Jejich intimní rozpravu vzápětí přerušilo další zakašlání. Tentokrát bylo mnohem intenzivnější. Mayu se ohlédla a všimla si, že se Kakashimu kromě jiného vyřinula z pusy krev. To je špatné znamení, napadlo ji okamžitě. Její domněnky se hned potvrdily, když se opět ozval Itachi.

„Je to dost zlé,“ řekl klidným hlasem. „Chceš vědět, co právě vidím svýma očima? Chceš vědět, jaké jsou jeho šance?“ Položil jí dvě otázky najednou.

Mayu jen zakroutila odmítavě hlavou.

„Jak chceš,“ ozval se opět Itachi. „ale jeho dny jsou sečteny tak jako tak.“
„Mlč!“ zařvala na něj vztekle Mayu a v očích se jí cosi na zlomek vteřiny pohnulo. To NĚCO na moment zmrazilo všechny osoby před ní. Pouze se po sobě významně podívali.
„A co si myslíš, že můžeš dělat,“ ozval se pro změnu Kisame.
„Prostě mu to nedovolím,“ odpověděla mu nazpátek.
„Co jako?“ zeptal se jí opět Kisame.
„Nedovolím mu, aby to vzdal,“ řekla prostě s úsměvem.

To, co vzápětí následovalo, bylo až neskutečně rychlé. Dokonce ani trénované oko pozorovatele, jakým je Kakashi, na to nestačilo. Mayu se začala v kruhu zdánlivě pomalu otáčet zády k protivníkům. Poté rychle uvolnila sevření pěsti, kterou ovládala Byakka. Následovalo spojení prstů, které Kakashi dobře znal. Moc dobře, ale od Naruta.

„Tajuu Kage Bunshin no Jutsu!“
„Sasori vezmi ji plnou silou všeho, co máš zrovna po ruce,“ zařval na loutkáře Itachi. „Dělej! Dřív než stihne dokončit obrátku.“

Sasori ho automaticky poslechl, i když neměl zrovna moc rád, když mu kdokoli uděloval rozkazy. Jako výsledek od něj vzápětí vylétlo takové množství zbraní, že by se za něj nemusela stydět ani TenTen. A že ta měla vskutku slušný zbrojní arzenál ve svých svitcích, pomyslel si Kakashi. Jounin zaslechl zvuk trhající se látky a také Mayu na zlomek sekundy jakoby ztuhla na místě. Členům Akatsuki se tak naskytl pohled na její záda. Všichni, kromě Itachiho, hlasitě zalapali po dechu. Jediný Itachi se choval, jako by se naprosto nic nedělo a jen si něco pro sebe mumlal se zavřenýma očima. Přestože Mayu mírně podklesla v kolenou, podařilo se jí sebrat poslední zbytky sil a obrátku dokončit. Výsledkem toho bylo, že tu najednou stály dvě Mayu. Originál a jeho naprosto dokonalá kopie. V tu chvíli také Hatake zahlédl její záda. Oblečení měla vzadu nyní úplně rozervané a odhalená záda zdobilo zvláštní tetování, jehož smysl mu naprosto unikal. Na tu dálku dokázal pouze rozeznat, že se jedná o tři jakési symboly. Také ochranná bariéra byla opět aktivována a Byakko zuřivě přecházel z jedné strany jeskyně na druhou v dlouhých plynulých krocích.

„Ty Itachi,“ ozval se Kisame. „Je to to co si myslím anebo už se mi taky horší zrak?“
„Jasně, že je to ono, ty osle,“ křikl na něj Deidara. Vzápětí obdařil Mayu zářivým úsměvem a s jiskřícíma očima opět promluvil. „Kdo by si pomyslel, že to budeš zrovna ty. Já si říkal, že ten tvůj amulet sem už někde viděl. Jen sem si nemohl vzpomenout kdy a kde, ale je to skutečný umělecký skvost. Zajímalo by mě, jak by se Tenshi teď tvářil, kdyby věděl, kde se objevil druhý Tengu no Yoru.“
„Moc mluvíš, Deidaro,“ přerušil ho Itachi, ale oči měl stále zavřené.
„Vždyť sem dohromady nic neřekl,“ ohradil se blonďák dotčeně. „Stejně nemůže vědět, o kom je řeč. A vůbec, ty mě přestaň peskovat. Kdo mohl vědět, že ona je jeho…“
„Mlč!“ zařval tentokrát Itachi ostře. „Řekl jsi až moc. Doteď znala pouze jméno amuletu a nic víc. Díky tobě mají teď i jméno, tak už raději mlč.“

Deidara si uraženě založil ruce na prsou a brumlal něco o nepochopených umělcích a jejich sklonech, což nebylo u něj nic nového pod sluncem. Cítil se dotčeně a měl silnou potřebu si nějak kompenzovat zklamání. Proto se zadíval zpět na dívku před sebou a na její dokonalý klon. Chvíli si je jen tak prohlížel a pak se ozval. To byl prostě Deidara. Jako jediný v Akatsuki nedokázal prostě držet jazyk za zuby a zůstat zticha, když měl.

„Můžeš mi prozradit, co s tím klonem hodláš jako dělat,“ křenil se na ni.
„Bože, Deidaro, konečně už sklapni,“ promluvil opět Itachi. „Bolí mě z tebe hlava a potřebuji se soustředit, tak už laskavě zavři zobák.“
„Jenže mě by zajímalo proč ho vyvolala,“ zakňoural blonďák. „Bojovat nechce, tak proč jinak.“
„Koukám, že na ten tvůj umělecký mozeček je nějaké přemýšlení vážně trochu moc činnosti najednou, že?“ neodpustil si tentokrát rýpnutí pro změnu Kisame.
„Drž zobák, ty jedna smrdutá rybino!“ osopil se na něho vzteky Deidara. „Co ty vůbec víš o umění, co?“
„Deidaro,“ ozval se zlověstným tónem Sasori.
„Co je?“ otočil se po něm zmíněný s plamenným pohledem a rudý v obličeji vzteky.
„Nic, ale jestli nesklapneš, tak tě zabiju. Ty moc dobře víš, jak nenávidím čekání, tak přestaň zdržovat tím svým pitomým kecáním,“ dodal Sasori.
„Hai, Sasori-sama,“ přitakal prostě blonďák. Znal svého týmového partnera až moc dobře na to, aby věděl, že jen tak planě nevyhrožuje.
„Deidaro, ptal ses, proč vyvolala jen jeden klon, tak se dobře dívej,“ řekl Itachi a pokynul hlavou před sebe.

Mayu je všechny pozorně sledovala. Mezitím, co si mezi sebou chlapsky vyměňovali názory, měla dost času aspoň nějakou regeneraci. Nabrala co největší množství sil a pomalu se začala posunovat přímo za svůj klon. Jakmile stála přímo za ním, dotkla se klonu volnou dlaní na zátylku. Imitace téměř okamžitě zaujala naprosto stejné postavení, jako originál. Mayu si viditelně oddechla, narovnala se a povolila sevření levé dlaně. Byakko nezmizel a ochranná bariéra vydržela i nadále.

„Teď už bys to měla zvládnout sama,“ promluvila opatrně a potichu ke svému klonu. Ten pouze sotva znatelným přikývnutím dal najevo souhlas a nic víc. Myau se tak mohla otočit ke klonu zády a odejít ke zraněnému Kakashimu.
„Nevěděl jsem, že také ovládáš, stejně jako Naruto, Tajuu Kage Bunshin no Jutsu,“ přivítal ji vyčerpaným hlasem jounin.
„Někdy se to může hodit, nemyslíš?“ zeptala se ho pouze Mayu.
„Proč jsi ale neposlala klon,“ promluvil znovu Kakashi.
„Klon nemůže léčit,“ řekla prostě Mayu a přiložila mu ruce na tělo v místě, kde měl hlubokou a rozšklebenou ránu. „To je něco, co v mém případě dokáže pouze originál. Je to unikátní schopnost, která se nedá propůjčit klonům.“
„Hm, teď už chápu,“ zachroptil z posledních sil Kakashi a hluboce se rozkašlal.
„Mlč,“ napomenula ho mírně Mayu. „Na vyptávání bude dost času až tě vyléčím.“

Sice se jí podařilo Senseie uklidnit, ale sama si nebyla vůbec jistá tím, že ho dokáže vyléčit. Jeho zranění bylo horší než se na první pohled mohlo zdát. Rána byla hluboká a rozsáhlá a kromě jiného to komplikoval ten jed, který mu koloval v krvi.
„Zatraceně,“ zaklela si spíš sama pro sebe. I tak se jí dostalo odpovědi, ale ne takové o kterou by stála.
„Já ti říkal, že to má spočítané,“ ozval se Itachi.
„Mlč!“ přerušila ho Mayu uprostřed věty. „Neřekla jsem snad před chvílí, že mu to prostě nedovolím? Já ho prostě nehodlám nechat umřít. Za žádnou cenu, to se vsaď.“

I přes svá odhodlaná slova Mayu moc dobře věděla, že jsou její šance zatraceně malé, což se jí vzápětí částečně potvrdilo. Najednou totiž necítila pod prsty tlukot srdce. Organismus kolaboval a nejsilnější sval v těle prostě vypověděl službu. Mayu okamžitě sevřela jednu dlaň v pěst. S co možná největší silou pak několikrát udeřila Kakashiho do hrudníku v místě, kde ještě před chvílí tlouklo jeho srdce. Nebylo to podle pravidel masáže srdce, ale na to neměla zrovna čas. Potřebovala pouze dát té ochablé hroudě svalů šok a to se jí také podařilo. Srdce provizorně naskočilo a ona opět po prsty ucítila nitkovitý, slaboulinký a nepravidelný tlukot. Věděla moc dobře, že to nebude na dlouho, ale co jiného může ještě udělat? Jedna možnost tu ale byla a ona to věděla. Rozhodla se udělat jednu jedinou věc, která přicházela v úvahu. Rozhodla se použít na něj své speciální lékařské jutsu, byť ona sama to za medicínu nepovažovala ani v nejmenším. Koneckonců už s ním dřív zachránila jednu osobu, tak proč ne znovu. Sice neměla ani v nejmenším chuť napojit na svou frekvenci další osobu, ale právě neměla dostatek času na podrobnou přípravu a o naprostém soustředění nemohla být už vůbec řeč. Mayu odhadovala, že bude mít opravdu hodně moc štěstí, když to zabere a Kakashi se díky tomu uzdraví. Hluboce se nadechla a pak opatrně položila dlaně na Kakashiho tělo. Pravou ruku na břicho a levou ruku na hrudník, co nejblíže k srdci. Pak Mayu zavřela oči a jakoby přestala vnímat své okolí. Ještě jednou se pěkně zhluboka nadechla a potichu si pro sebe řekla: „Tak jdeme na to, Kakashi.“