Gaara a Aiko

Gaara a Aiko

Aiko je kunoichi ze skryté kamenné vesnice. Nedávno oslavila své dvacáté narozeniny. Její rodiče jsou oba mrtví, zemřeli při obraně vesnice, když byla Aiko ještě malá. Vychovávali ji teta a strýc, měli i své vlastní děti, dva syny, kteří se jmenovali Daisuke a Isamu. Přijali Aiko jako svou vlastní sestru. Žili spolu šťastně, až do jejích patnáctých narozenin, tehdy se to stalo.
Aiko seděla doma a čekala na ostatní, až dorazí ze svých misí domů. Mezitím připravila večeři, ale stále se nikdo nevracel. Po chvíli usnula.
Najednou ji probudilo bouchání na dveře, tak šla otevřít. Venku stáli dva ninjové a podle jejich výrazů ji došlo, že se stalo něco zlého.
„Co se stalo?“ zeptala se.
„Našli jsme je všechny mrtvé……..“ řekl jeden z nich. To bylo vše co slyšela, protože omdlela.
Když se vzbudila, ležela v nemocnici. Jak nejrychleji to šlo, tak z nemocnice odešla. Po pohřbu se vrátila do domu po rodičích a bydlela tam sama, nechtěla se s někým sbližovat, protože si uvědomovala, že všichni její blízcí umírají.

Jako každé ráno se vzbudila, umyla se a zastavila se před zrcadlem, kde si začala česat své dlouhé hnědé vlasy. Pozorněji si prohlédla svůj obraz v zrcadle, bledou pleť, hnědé oči, pod kterými byli nyní nehezké kruhy, protože téměř celou noc proplakala a štíhlou postavu. Nikdy si nepřipadala hezká, ale často o ní lidé říkali, že její krása je až nadpozemská. Nikdy tomu nevěřila. Už ji nebavilo pozorovat se v zrcadle, tak si šla sednout ke stolu a nasnídat se, ale v tu chvíli někdo zaklepal na dveře. Otevřela a přede dveřmi stál ninja, podíval se na ni.
„Aiko, máš jít ihned k tsuchikagemu.“ a odešel.
Zajímalo ji co je tak důležitého, tak vyrazila. Po chvíli dorazila do sídla tsuchikageho a zaklepala na dveře. Když se ozvalo „dále“, tak vešla dovnitř. U okna seděl tsuchikage a prohlížel si ji.
„Aiko mám pro tebe mírovou misi v Písečné vesnici. Tento svitek dones jejich kazakagemu.“
„Jistě, tsuchikage-sama.“ Šla ještě domů pro nějaké jídlo a pití, aby měla na cestu a potom se vydala do skryté písečné vesnice.
Cesta ji trvala přes týden. Došla k bráně do Suny a u ní stáli dva ninjové.
„Co tě přivádí k nám do Písečné?“ zeptal se jeden.
„Přicházím z Kamenné vesnice, náš tsuchikage mi dal tento svitek, abych ho předala vašemu kazekagemu.“ Na víc se neptali a pustili ji dovnitř. Velmi se jí Písečná líbila. Došla až k nejvyšší budově ve vesnici, vzala za kliku a vstoupila. Po chvíli stála přede dveřmi, které vedly do kazekageho kanceláře, tak zaklepala. Ozvalo se „dále“, vstoupila dovnitř a poklonila se. Potom začala hlavu pomalu zvedat nahoru a když ji zvedla, střetla se s těma nejkrásnějšíma očima na světě. Byly pastelově zelené, koukala na něho a nemohla přestat, ale nakonec ji z toho dostal jeho hlas.
„Co vás ke mně přivádí?“ I jeho hlas byl krásný, prohlédla si ho celého, tedy to co bylo vidět, když seděl za stolem. Byl nádherný, jeho krvavě rudé rozcuchané vlasy, jak si s nimi pohrával vítr, se k němu nesmírně hodily. Odkašlal si a to ji probralo.
„Nezlobte se, přicházím z kamenné vesnice, náš tsuchikage-sama mi dal tento svitek, abych vám ho předala.“ Prohlédl si ji od shora až dolů, potom se malinko usmál.
„Tak říkáte, že mi tsuchikage posílá mírový svitek.“
„Ano, kazekage-sama.“ A podala mu ten svitek. Vzal si ho od ní a začetl se.
„Mohu se zeptat jak se jmenujete?“
„Aiko, kazekage-sama.“
„Já se jmenuji Sabaku no Gaara. Stačí, když mi budete říkat Gaara a můžete mi tykat.“ Nejdříve na něho nevěřícně koukala, ale potom přikývla.
„Dobře Gaaro, ty mi taky tykej, myslím, že nejsi o moc starší než já.“ Gaara se na ni trošku usmál.
„A kolik ti je let, teda jestli se můžu zeptat.“
„Je mi devatenáct a tobě bude maximálně dvacet pět let, viď?“
„Hm……, máš celkem dobrý odhad, popravdě mi je dvacet dva.“ A zase se nepatrně usmál tím jeho nádherným úsměvem.
„A kdy se máš vrátit? Zůstaneš ještě v Suně?“
„No, asi bych tu ještě zůstala, protože jsem unavená.“
„Dobře, můžeš zůstat v našem domě.“
„Ráda.“ Odešli z kanceláře a zamířili do domu, kde bydleli píseční sourozenci. Gaara Aiko představil svého bratra a sestru. Potom ji zavedl do pokoje pro hosty, kde stráví tuhle noc.

Ráno se Aiko vzbudila, poděkovala za přenocování, rozloučila se s kazekagem a vyrazila zpátky do kamenné.
Po měsíci Aiko zrovna snídala, když někdo zaklepal na dveře, otevřela a opět za nimi stál ninja.
„Tsuchikage si přeje s tebou mluvit.“ Aiko se tedy vydala do tsuchikageho sídla.
„Aiko, jsem rád, že jsi tady. No a teď k věci. Přišla mi zpráva z Písečné od kazekageho, že by tě chtěl vidět.“ Nevěděla co na to má říct, tak pokračoval tsuchikage.
„Píše, že brzy dorazí k nám do vesnice.“

Za týden do vesnice dorazil kazekage a ihned se ptal po Aiko. Když se sešli, tak se Gaara trošku začervenal.
„Aiko, rád tě vidím. Chtěl bych se tě zeptat, jestli bys semnou šla do Suny a už tam semnou zůstala?“ Aiko se na něho podívala.
„Ano, moc ráda.“