Obchodníci 33 - Po boji
Haku si promnul krk a vyklouzl z postele. Temari ještě spala a objímala polštář. Její vůni cítil, i když už dávno odešel z pokoje. Bloumal bezcílně Kakashiho domem a hledal kuchyň, kde by mohl najít něco k jídlu.
„Myslíš si, že vám to projde?“ zaslechl za sebou rozhořčený hlas.
„Co?“ otočil se na muže.
„Gazda je mrtvej. Kakashi má svoje zvrhlý plány a jedinej, kdo stojí předtím, aby Písečná padla jsem já a ty mi děláš do sestry!“ pronesl vztekle Kankurou a chytl Hakua za límec a vyzvedl do vzduchu. „Nevím co se Zabuzou chystáte, ale jestli uškodíte mojí zemi, nebo sestře tak vás oba vykuchám,“ odhodil svého soka na zeď a odkráčel.
„Aspoň mi mohl říct, kde je ta kuchyň,“ upravil si Haku košili a vyrazil hledat dál.
Hatake postával u nemocničního lůžka na kterém ležel Neji. Čekal až sestřička vykoná svou práci a odejde.
„Vstávej,“ plácl raněného do obvazů.
„Ty parchante,“ zakašlal Hyuuga. „máš vůbec představu jak to bolí?“
„Co se tam k***a stalo? Kromě Kiby, holek a toho blbého psa jsi jediný koho jsme tam našli živého. Lee, Yamato, Shino, starej Sarutobi a dva poskoci od Danzoua.“
„Byly to pěkný jatka,“ přikývl Neji.
„Což mě přivádí k otázce, kde je k***a mrtvola Danzoua?!“ Kakashi plácl opět do rány.
„Jak to mam sakra vědět? Jo, a co se stalo s Shikamarem?“ zeptal se Hyuuga.
„Shikamaru tam byl taky? Hmm, jeho tělo tam nebylo. Doufám, že mi nevykrvácel v nějakým příkopu.“
„Když jsem ho naposledy viděl měl v boku zaraženou tyč, nebo co to bylo. Ztrácel jsem vědomí. Jsem rád, že žiju. Nech mě bejt,“ zavřel Neji oči a předstíral spánek.
„Postarám se ti o holky. Můžou být u mě a někoho sem pošlu, aby tě hlídal. Děkovat nemusíš,“ zamával Hatake při cestě z pokoje
„Naser si,“ zamumlal Neji
Sai přešlapoval z místa na místo. Kolem něho byl celý dav čumilů, kteří zůstávali stát za zábranami.
„Zvládnete to?“ zeptal se blonďaté dívky. Ta přikývla. „Dobrá,“ Sai otevřel od sklepa. Zápach ženu málem povalil, ale statečně pokračovala dál po dřevěných schodech, které každým krokem vrzali.
„Tohle bude trochu nechutný,“ rozsvítil Sai světlo. Blondýna začala zvracet.
„Dřív tu feudální pán skladoval víno. Teď byl tenhle rozlehlý sklep dlouhou dobu nevyužívaný. Skvělé místo na rituální vraždy, ne?“ Na stěnách byly přibytá těla. Většině z nich chyběla kůže, nebo byla jinak zohavená.
„Prý ještě žily, když je přibíjeli ke stěně a následně stahovali z kůže,“ Sai pohlédl na dívku, která už dokázala zvednout pohled od země. „Všimněte si těch výrazů ve tváři. Většina zemřela na šok, nebo vykrvácela. Myslíte, že za tohle všechno může jeden člověk? Náš vrah z parku, který taky s oblibou stahoval mladé dívky z kůže? Nebo tady pracuje nějaká zvrácená sekta? Těch lidí tu bude snad stovka. Většina z nich snad ani není z Listové. Zjistěte mi to. Prohledejte to tu. Chci mít hotovou předběžnou zprávu do večera. Tuhle práci jste snad sama chtěla, nebo se pletu, Shiho?“
„Omlouvám se, už se to nestane,“ utřela si dívka pusu a vytáhla zápisník.
„V pořádku,“ přikývnul Sai.
„Zkusím předběžně zjistit co se tady stalo a večer vám pošlu zprávu. Porovnám to se všemi známými sektami co vedeme na oddělení. Některá těla nejspíš vážila i přes sto kilo. Není možné, aby je zde zavěsil pouze jedinec, i kdyby byl extrémně silný,“ Shiho si začala psát poznámky a Sai pomalu vystoupal zpět na světlo.
„Další masovej vrah v Konoze? Tohle město přitahuje jenom magory,“ odplivl si, aby dostal tu pachuť smrti z pusy.
„Namikaze!“ vrazil Sasori do místnosti. Yondaime se právě bavil s Deidarou.
„Co je?“ otočil se na nově příchozího.
„Špatný zprávy,“ vydechl. „Použil jsem starou síť kontaktů, abych se dozvěděl nějaký novinky. Mimo jiné jak vám půjde Raikage po krku.“
„A co ses dozvěděl?“ přidal se do rozhovoru Deidara.
„Není jediný, kdo si přeje vaší smrt,“ Sasori sebral ze stolu flašku z hnědou tekutinou a půlku vypil. „Vzpomínáte si na Peina? Náš bývalý hlavní vůdce,“
„Hlavní,“ zasmál se Yondaime.
„Pocházel z šestice sourozenců. Zbylých pět je teďka dost nasraných, že jejich milovaný bratr zemřel.“
„Jsem prostě oblíbený,“ pousmál se blonďák a přihnul si z flašky také.
„Jsou dost silní,“ upozornil Sasori.
„Silnější, než Kage?“ přitakal Deidara.
„Na stejné úrovni… nejspíš,“ pokrčil Sasori rameny. „Pokusím se zjistit víc.“
„Buď té lásky,“ přikývl Minato. „a když už v tom budeš svolej i ostatní. Musíme se připravit na nadcházející boje.“
Tou dobou kráčela do Konohy pětice postav. Všichni zahaleni černým pláštěm.
„Už tam budeme?“ zeptal se Asura.
„Ne,“ odpověděla Tiryagyoni.
„Ale já už tam chci bejt! Už chci držet toho hajzla pod krkem. Chci cítit jak mu praskají kosti. Chci,-„
„Drž hubu!“ praštil Asuru Naraka a zpražil svého bratra pohledem. „Každý chce svojí pomstu a taky jí dostaneme.
„Hlavně klídek,“ řekl Manusya.
„Nekecejte kraviny a přidejte do kroku. Těším se na pořádný zabíjení!“ popohnal celou skupinku Preta.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Takže... když už jsem přečetla i poslední vydanou kapitolu, tak bych mohla napsat i nějaký ten komentář... Tato série je opravdu úžasné. Hezkej nápad a hlavně postavy se tam dobře mění, takže i hlavní záporák v anime tady může být "ten hodnej"
Kolem patnáctého dílu se tam někdy trochu opakovaly slova (hlavně jména) ale to se stává.
Takže vážně moc úžasné..
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
jů komentík, ten jsem tady už ani nečekal ^__^
kolem patnáctýho dílu jsem měl dobrý stavy, když jsem to psal ve tři ráno v polospánku, ale to mě nemá co omlouvat ^^ ale stejně
to snad pudu napsat další díl hnedka
btw: tady je každej zlej
ó 2164 dní, su mocné (:
http://tokyhorecenze.blogspot.cz/
já sem hodnej A když už našli to Hidanovo doupě.. znamená to snad že už nebude zabíjet?