Hidan u tyče

„To je dneska zase, ale ku*va vedro.“ lamentoval Hidan, „už mám na sobě jenom trenky a pořád se potim jako sv*ňa.“
„Hm, ale vypadáš bezvadně, Hidy, skoro jako nějaký ten naolejovaný kulturista na těch fotkách, co je tady Konan, tak úzkostlivě střeží před zraky Peina.“ uchychtl se Deidara.
Konan si Hidánka změřila pečlivým pohledem a poté se vložila do rozhovoru: „Ale víte klucí, že máte pravdu, fakt by mohl z fleku dělat striptéra.“
Kakuzovi se rozsvítila brčálová očka a dodal: „No to je fakt, mohl by mezi chytáním Jinchuuriki vydělávat penízky striptýzem u tyče, to musí nést docela dobře.“
Hidan jen vytřeštil oči, kam se tato diskuze ubírá a podrážděně vyštěkl: „Já se vám na nějaký prachy za opičí tanečky vy**ru, mě jsou ty barevné papíry u p***le!“
„Jen se nedělej, to říkáš stejně jenom, protože by si to nikdy nebyl schopnej udělat. By si tam vytuhnul jak mraženej kačer.“ utrousila Konan, rozesmála se a sní celé osazenstvo v místnosti.
„Vy ho**da zas**ný, já vám ukážu, všechny vás obětuju Jashinovi a bude klid!“ začal Hidan vřískat nepříčetností.
„Jojo za pravdu se každej pere.“ zaznělo sborem.
„Tak vo co vy ho**da zas**ný, že to udělám!?“
„Vo sto tisíc, že to neděláš.“ zvolala Konan.
„Konan, jseš normální? Takovejch peněz momentálně ani nemáme.“ zhrozil se Kakuzu, „a i kdybychom měli takovýmu jako je von, bych je nikdy dobrovolně nedal.“
-
O pár dní později:
„Tááák, vy ho**da, dneska večer všichni v baru Modrá ústřice, jasný?! Kdo tam nebude toho obětuju a to k***a svinskym způsobem.“
„Hele bar Modrá ústřice? To mi něco říká.“ přemýšlel Deidara nahlas, „jako bych už tam někdy byl.“
„Co já ubohá, nemám co na sebe.“ vyšilovala Konan.
„Jak nemáš co na sebe, dyť máš těch hadrů plnou jednu místnost!“ koulel očima Pein.
„Dyť už jsem to měla všechno nejmíň jednou na sobě, to si nemůžu vzít. Musím si koupit něco nového.“
„To by mě zajímalo za co, já ti nedám ani floka.“
Konan nasadila smutná psí očka: „Ale no tak miláčku, přeci se nebudeme hašteřit kvůli takové blbině." objala svého drahého a vášnivě ho políbila.
„No tak jo, tady máš, ale ne že to rozfofruješ hned všechno. Co všichni tak blbě čumíte, koukejte se pořádně upravit ať vypadáte aspoň trochu k světu a neděláte mi ostudu.“ vyštěkl na ostatní a co nejrychleji se ztratil z dohledu.
„Vidíte vy, paka líný jak se to má dělat." posmívala se Konan zbytku organizace a máchala jim před nosem penězi, až z toho začal Kakuzu slintat.
„Tak raději abychom se šli taky připravit, ne? Ať nás podpantoflák Pein neseřve.“ procedil skrz zaťaté zuby kakuzu.
-
Večer:
„Jé Deidara-senpai, a na co to vlastně jdeme? Jdeme do cirkusu, že jo? Jééééé, uvidím slony!“ švitořil Tobi po cestě.
Deidara už to nemohl vydržet ani když se oddával nádherné představě Tobiho letícího na měsíc, v uších mu přitom zněla symfonická skladba Katsu.
„Tobi buď už konečně zticha, do žádnýho cirkusu nejdeme!“
„Né, Deidara-senpai, a já chtěl tak moc vidět slony a opice.“ posmutněl Tobi. Po chvilce pookřál a znovu spustil: „A kam teda jdeme Deidara-senpai?“
„Do baru Modrá ústřice podívat se na Hidanovo vystoupení. Už neotravuj!“ v hlavě mu šrotovalo odkud ten název toho baru jenom zná.
Jenom co vešel do vnitř, bylo mu jasné odkud tuhle putiku zná. Místnost byla přeplněná svalnatýma hošanama v koženém oblečení s vzezřením ošlehaných motorkářů.
„A hele, ahoj blondýnko, nechceš si zašpásovat? Už jsme tě tu dlouho neviděli, pořád se tu o tobě mluví.“
Deidara okamžitě hodil zpátečku a při snaze elegantně vyplout ze dveří šlápl na Tobiho, hodil záda na Itachiho a ten se prudce udeřil do hlavy.
„Dop***le Deidaro, to nemůžeš dávat bacha? Teď vypadáme jak sloni v porcelánu.“ houkl Pein.
„Šéfe, já nic nevidím!“ Začal z ničehož nic hystericky ječet Itachi.
„Jéééé, Deidara-senpai, koupíme mu slepeckého psa, že jo? A já se o něj budu starat a budu ho chodit venčit.“ povykoval zase Tobi.
„Vy jste se zcvokli, víte kolik takový pes stojí a pak to krmení a veterinář. Nepřipadá v úvahu, to je moc drahé.“ Vyjel na ně pološílený Kakuzu.
„Držte huby, už to začíná.“ křikla na ně Konan.
Na podiu se rozsvítilo červené osvětlení s nádechem růžové, Hidan se s prvními tony začal svíjet jako by ho právě chytla ledvinová kolika. Neohrabaně se pokoušel ze sebe servat koženou bundu, za ztuhle trhavých pohybů do ohnivého rytmu.
„Jashin, sama ty to vidíš, to by bylo obětí.“ přivřel Hidan zasněně oči, „k***a a já tu zrovna nemám kosu.“
Vzteky vyhodil nohu do vzduchu, zahákl jí za tyč a celým tělem s pokusem o ladnost a svůdnost provedl piruetku kolem té tyče. Bohužel již v půli cesty se mu nožka vysmekla a křečovitě ladné pohyby vystřídal volný pád z podia mezi obecenstvo. Dav začal nespokojeně hučet a pískat.
Kakuzu nepříčetně ječel: „Za tohle jsme museli vysolit takových peněz?! Koukej předvést něco lepšího, hlavně něco na co se dá koukat!“
Dav Hidana vyhodil zpět na podium a ten sebou začal škubat jak při epileptickém záchvatu v domnění, že vytváří pohyby nazývané break dance. Marně se pokoušel rozepnout zip kalhot.
„K***a ten zas**nej zip se zaseknul!“ vřískal a začal vzteky válet sudy, až se nenápadně odválel pryč z dohledu.
„Fůůůůůůůůj za tohle jsme si teda nezaplatili!“ křičel dav sborem.
V tom jedno svalnaté chlapisko s koženým obojkem na krku nadhodilo: „Tak ať nám předvede něco pěkného tady Deidárka, minule to bylo perfektní.“
Akatsuki se nenápadně leč rychle, posunovali k východu.
Už byli skoro venku když v tom se ozvalo: „Ale kampak kampak, přeci takový hezcí hoši jako vy nebudou před námi utíkat.“
Zpustila se hudba a všichni se dali do tance, jen Konan a Hidan byli ušetřeni.
Pein procedil opět mezi zuby: „Hidane, já tě zabiju!!!“