Po pěti letech: Mise v zemi železa III 03 - Kniha třetí - Setkání Listu a Sněhu

Naruto se zhluboka nadechne a setře si z oka krvavou slzu, která mu vytékala z Jurikenu.
„A to jsem ani nepoužil oko Nady...“ Zanadával Naruto, otočil se k ostatním a zatřepal hlavou, aby se zbavil mžitek. Ani si nevšiml, jak ho bedlivě pozorují.
„Můžeme vyrazit?“ otočil se na vlka, který k němu přiběhl. Ninjové z Konohy se však ani nepohnuli.
„Co se děje? Akatsuki chodí vždy po dvojcích. Jestli si nepospí...“
„Co seš zač?“ vykřikne najednou Jiraiya, přistoupí k Narutovi a začne si ho nepříjemně a důkladně prohlížet. Naruto přivře oko, ale neustoupí před svým mistrem a učitelem.
To už nevydrží Caska a postaví se mezi dva shinobi.
„Trochu úcty ke svému zachránci, starý pane.“
Když Jiraiya zaslechl dívčino oslovení, tak zrudl vzteky.
Najednou se však z poza stromů do hádky přidal jiný hlas.
„To jste na to ještě nepřišli?“ zasměje se Tobi a vesele seskočí z větve.
„Dobrý den“Zdvihne ruku na pozdrav.Ostatní nijové se připraví na boj.
„Madara? Ten tady chyběl.“ sykl potichu Naruto, ale dál klidně stál a hleděl na dalšího člena Akatsuki svým levým okem s téměř ledovým klidem.
Tobi to zpozoroval a trochu sebou cuknul, jak mu přejel mráz po zádech.
„Deidara byl vážně hlupák, když bojoval s někým jako seš ty, Kyuubi no Youko!“
Narutovi se zkřivila tvář hněvem. Vtom si uvědomil, jak mu řekl a otočil se na ninji z Konohy. Jindy by se tomu zasmál, ale nyní všichni stáli zcela nehnutě a s vyvalenýma očima hleděli na Naruta.
„Kyuubi no Youko?“ ydechne Tsunade. „To znamená...“
„Ano, přesně. Váš ztracenej Jinchuuriki,“ skočí jí do řeči Tobi, „ten, kdo nám pořád kazil plány ohledně Listové a Sněžné.“ Pak se zarazí a podívá se na Naruta.
„Drž hubu!“ zasičel, vypustil ze svého těla temně černou energii, nepřipomínající čakru a sáhl na jílec katany. Jiraiya pod náporem takové síly poodstoupil a jen nevěřícně hleděl na svého bývalého žáka.
„Co je, chceš bojovat?“
Než stihl Tobi domluvit, tak se u něho Naruto objevil a vrazil mu zbraň do srdce. Po úderu zbraně se napřáhl druhou rukou, ve které se mu objevil blesk.
„Raiton Vari-Kiten!“ vykřikl Naruto a vypálil na ninju ohromnou bleskovou vlnu, která ho naprosto pohltila. Síla úderu byla tak strašlivá, že zníčila téměř vše, co jí stálo v cestě za ním a vytvořila několik desítek metrů dlouhou brázdu v zemi. Ninja se usmál a zrušil techniku.
Rozevřel oči překvapením, když Shinobi před ním stál zcela nezraněný, až na meč, který měl stále zabodnutý v srdci.
„Měl bys vědět, že mně jen tak nezabiješ.“ zdvihl ruku a položil ji na čepel. Pomalu si ji vyndal z těla a odskočil od Naruta. „Nebuď tak hrr, Kyuubi. Dnes jsem tu jen jako pozorovatel. Ještě se setkáme.“ zasičí tentokrat Tobi změněným hlasem. Zdvihne ruku k hlavě a pomalu s ní začne klesat k tělu. Jeho tělo začne pomalu mizet. Než zmizí uplně,tak Naruto ještě uslyší: „Už brzy budeš mít práce víc než dost!“
Dlouhou chvíli Naruto hleděl na místo, kde ninja zmizel. Hledal polohu, na kterou se přemístil.
„Nic. Nemůžu ho najít. Nejspíš se přemístil mimo dosah Jurikenu.“ přemýšlí Naruto. V tom ho z zamyšlení probudí pohyb za jeho zády a ruka, dopadající mu na rameno.
„Měli bychom jít...“ nadhodila Caska.
Naruto kývnul a otočil se na Ninji z Konohy, kteří stáli pořád jak opaření a prohlížel si ho. Tsunade pomalu dokončila léčení Shikamara, postavila se a přišla k bělovlasému ninjovi ze Skryté Sněžné blíž. Přimhouřila oči a smutným pohledem si ho prohlížela.
„Naruto. Naruto, jsi to opravdu ty?“
Zdvihne ruku a jako by ho chtěla pohladit po tváří ji k němu přiblíží.
Než se ho stihla jen prstem dotknout, všude v dosahu malé skupiny se začali objevovat těžce ozbrojení shinobi se znakem Sněžné na oblečení. Všichni se připravili na boj, ale Naruto je zastavil zdviženou rukou.
„To je v pořádku. Jsou to naši hosté.“
Skupina čítající několik desítek ninjů se jako jeden muž uklonila a schovala zbraně.
„Raněné vemte na nosítka a rychle je doneste do vesnice.“ vydal Naruto rozkazy.
Skupinka ninjů se rozdělila a každá vzala jednoho z raněných. Shikamaru namítal, že může jít sám, ale medik ho bez milosti zatlačil do nosítek a rychle s ním odběhli mimo dosah zbylé skupiny. Poté Niekage kývnul na ninji z Konohy a zbylé shinobi, kteří ho přišli doprovodit, a mlčky se společně vydali do vesnice.
Cesta uběhla rychle a než se všichni nadáli, stáli před obrovskými hradbami, vystavěnými kolem celé Sněžné. Během cesty nepadlo ani jedno slovo, ale sám Naruto celou dobu cítil upřené pohledy všech okolo. Kakashi se s úžasem rozhledl po vesnici, která byla očividně nadávno dokončena. Některé budovy dokonce vypadaly, jako by byly dokončené včera.
Naruto dovedl hosty z Konohy do středu obrovské vesnice, kde stál středně velký dřevěný dům a v zápětí se ztratil.
„Naruto, počkej!“ volala Tsunade. Ninja ji však nevnímal a doprovázen Caskou zmizel v zadních dveřích. Proto Tsunade, Kakashi i Jiraiya pomalu vstoupili do budovy.
„Změnil se.“ zašeptala Tsunade. Jiraiya se na ni otočil.
„Viděli jste jeho výraz tváře?“
„Výraz tváře?“ zopakuje Kakashi.
Tsunade přikývne.
„Takhle vypadají lidi, co toho už vážně hodně zažili. Většinou jsem to viděl u těch nejstarších ninjů, kteří jsou v boji veterání a společně se smrtí ráno vstávají a večer ulehají. Bojím se, že to už dávno není ten kluk, kterého jsme znávali.“
Při prvním kroku do místnosti je do nosu udeřila krásná vůně masa, grilovaného uprostřed místnosti v krbu.
„Hokage-sama, pojďte si přisednout!“ volal jeden z ninjů z Konohy a poodsunul se, aby si tři shinobi mohli pohodlně sednout do hloučku zbylých vesničanů, kteří přišli do vesnice o něco dříve. Dům byl plný k prasknutí a všichni drželi v ruce buď kus masa nebo misku s polévkou. Každý byl zabalený v teplé přikrývce a kolem zesláblých vesničanů a dětí běhaly ženy ze Sněžné a pomáhaly jim.
„Jen vydrž. Určitě přijde. I když jen chvíli, ale i v jeho tváři jsem viděl radost, že nás vidí.“ zasměje se Jiraiya nad netrpělivostí Tsunade, která se pořád rozhlížela po místnosti.

Uplynulo několik hodin a noc už postoupila do své druhé poloviny, když se dveře do budovy potichu otevřely a dovnitř vešla Caska, hledající Narutovy přátele, kteří už klimbali u hořícího ohně. Pomalu si klekla k Tsunade a poklepala jí na rameno.
„Tsunade-sama!“ zašeptá. Šťouchnutím probudí i Kakashiho a Jiraiyu. „Pojďte se mnou.“
Ninjové se potichu zdvihli a vyšli ven v doprovodu mladé kunoichi, která mohla být asi ve stejném věku, jako Naruto.
“Kam jdeme?“ zeptala se Tsunade asi po pěti minutách chůze.
Dívka neřekla ani slovo, pouze se otočila a přiložila si ruku k ústům, aby byli zticha.
Najednou se před ními objevila o něco menší budova než ta, ze které vyšli. Caska rychle vyběhla několik schodů a otevřela dveře, z kterých se linula vůně hořícího dřeva a teplo ohně. Ninjové neváhali a vstoupili dovnitř. Kunoichi je zavedla doprostřed místnosti k otevřenému ohništi a naznačila jim, aby se posadili; poté odběhla do druhé místnosti. Ninjové pokrčili rameny a potichu se posadili. Kakashi se obezřetně rozhlížel. Na jedné zdi bylo několik stojanů, kde byly položené Narutovy katany, u nich bylo rudé brnění vyleštěné až do oslnivého lesku a kompletní bojová výbava třetího Niekage. To mu vyvolalo úsměv na tváři.
Chvíli mlčky seděli, rozhlíželi se po místnosti, když zaslechli vrzání prken v podlaze a do místnosti vkročil Naruto. Byl oblečený do jednoduchého červeného kimona s vysokým límcem, zakrývajícím celý krk a s bílou šerpou, omotanou kolem pasu. Přes pravé oko měl chránič Sněžné a kolem krku chránič
Konohy. Pomalu došel k ohni a sedl si vedle Kakashiho. Tsunade se usmála a chtěla začít hovor, když se náhle Kakashi prudce otočil na Naruta. Z tajné kapsy, kterou měl v rukávu mu vyletěl kunai, přesně do dlaně. Než stihl u ohně kdokoliv něco udělat, tak ninja vrazil bez váhání zbraň Narutovi do krku a prořízl mu hrdlo. Naruto překvapeně vyvalil oči, chvíli nehnutě seděl, držel se při tom za smrtelnou ránu. Nakonec se svalil na záda a pomalu vydechl naposledy.
Do vzduchu při tom stříkal gejzír krve a zbarvoval podlahu do temně rudé.
„Neee!“ Zařve Tsunade a skočí k Narutovi. Chytí mu ránu a rychle ho začne léčit.
„Proč? Proč? Kakashi!“ řvala Tsunade.
„Kakashi?!“ zasměje se šedovlasý ninja a vstane se zkrvavenou zbraní v ruce. Zdvihne ruku a sundá si chránič z oka.
„Pane bože, co to je..“ vydechne Tunade, protože místo sharinganu v levém oku měl ninja pouze prázdný oční důlek. V tom kunoichi zaznamená rychlý pohyb z druhé strany a než stihla uhnout, tak jí ruka Jiraiyi dopadla na krk a přitiskla ji k podlaze.
„Co se to děje? Co se t...“ řvala Hokage. Napla svaly na rukou a udeřila pološíleného Jiraiyu do tváře. Ninja odlétl přes celou místnost a praštil sebou o stěnu, až to zadunělo. Tsunade se po kolenou rychle doplazila zpět k Narutovi. Stačil jí jeden jediný pohled a bylo jí jasné, že je pozdě.
„Naruto! Naruto!“ zavzlykala Tsunade.
„Konečně. Konečně se to povedlo. Zabili jsme pána severu.“ zasměje se Jiraiya a pomalu se postaví zpět na nohy. Zdvihne hlavu, ze které mu pomalu vypadaly veškeré vlasy a odhalila se hlava, pokrytá nechutnými výrůstky. Falešnému Kakashimu se protáhli ruce a na čele se mu objevilo druhé oko.
„Neboj se. Půjdeš hnedka za ním.“ Usměje se, zdvihne kunai a bodne. V tom se místností mihne bílá šmouha, která chytí ruku ninji těsně před tím, než stačil úder dokončit.
„Konečně jste se ukázali.“ zasměje se Niekage, který se objevil ze zadních dveří. Tsunade připadalo, jako by prožívala dejavi.
„Cože?“ Jiraira se otočí na mrtvé tělo, které se začalo zrovna rozplývat a v oparu bílé mlhy zmizelo.
„Genjutsu!“ Vykřikne Kakashi. Pustí zbraň, bez váhání rozrazí dveře a vyskočí ven. Tsunade to zpozoruje a chtěla vyběhnout za ním. Naruto jí však položil ruku na rameno a usmál se na ni. Hokage zaslechla lehke dopadnutí nohou Kakashiho do hlubokého sněhu, několik kroků a pak nechutné zaseknutí zbraní do masa.
Druhý z vrahů udělal krok, aby následoval svého druha. Za ním se však objevil stín ninji se zakrytou tváří a tetováním ve tvaru čísla čtyři přes levé oko. Prudce vytasil zbraň, kterou měl na zádech, a probodnul Jiraiyovi hrudník. Vrah, který se vydával za Sannina, se ještě chvíli chvěl ve stoje bolestí a poté se sesunul na zem.
Tsunade z toho byla tak v šoku, že v první chvíli neřekla ani slovo. Naruto ji jemně chytil za ramena a pomohl na nohy.
„Jste v pořádku, Hakage-sama?“ zeptal se Naruto.
Mrknul na ninju, který se okamžitě uklonil, ododešel a zavřel těžké dřevěné dveře. Tělo mrtvého ninji vzal sebou.
„A-ano, jsem. Pane bože, co se to děje?“ zeptá se zcela unaveně Tsunade a podívá se na záda ninji, který ji vedl do zadní místnosti.
„To nebyli ninjové, které znáte, ale vrazi, kteřé poslala Akatsuki, aby mě zabili.“
Naruto potichu projde dveřmi a naznačí Tsunade, aby se posadila do pohodlně vypadajícího křesla v malé místnosti. Byla vyhřívaná krbem, lehce osvětlená svíčkami a ven bylo vidět několika malými okny, ve kterých se odrážel svit měsíce.
„Vrahové! Ale... ale my jsme spolu cestovali několik měsíců už od doby, kdy na nás v Konoze zaútočili.“
Naruto si s povzdechem sedne a podívá se do unavených očí své Hokage, které si tolik vážil a tolik se mu po ní stýskalo.
„Zřejmě je během útoku zajali a vyměnili za tyhle podvodníky. To, co jste doposud viděla bylo pouze divadlo. Celý ten boj, naprosto vše. Ve skutečnosti všichni vaši nepřátelé, které před vámi zabili, byli živí.“
„Tak proč nás nezabili? Proč...?“
Náhle jí vše dojde, když si vzpomene na to, co řekl Tobi.
„Ano, přesně. Váš ztracenej Jinchuuriki, ten, kdo nám vždy překazil plány ohledně Listové a Sněžné.“
„Tys byl jejich cíl?“
„Vlastně tohle je už třetí pokus o moji smrt.“ usměje se Naruto. „V přímém boji mě nemohli zabít, tak to zkoušeli různými oklikami. Vlastně jsem měl docela štěstí; nebýt tohohle oka, tak bych si toho nevšiml.“ Naruto zdvihne ruku k nezakrytému oku.
Tsunade překvapeně vyvalí oči.
„To je ta oční technika Jinchuuriki?“
Ninja kývne.
„A?“ Tsunade ukáže na Narutovo zakryté oko. Niekage se postaví a přejde k sedící Tsunade. Zdvihne ruku a sundá si chránič z oka. Pomalu ho otevře a ukáže jí černou panenku s bílým křížem.
„Levé oko se jmenuje Juriken a tohle je Riuken.“
Naruto rychle zakryje pravé oko, ze kterého mu i přes jeho snahu začala unikat temná energie a sedne si na zem k nohám Hokage.
„Riuken je oko Nady. Mého druhého démona, kterého mám v sobě. Nebo spíš než druhý démon je to oko druhého vědomí Kyuubiho.“
Tsunade se překvapeně nakloní, aby viděla Narutovi do tváře, jestli si z ní nedělá legraci.
„Druhé vědomí?“
Naruto zakloní hlavu.
„Je to dlouhý příběh, ale asi vám ho musím říct, aby jste vše pochopila.“ Tsunade kývne, že rozumí a Naruto začne vyprávět.

Vypráví příběh, který započal vyprávět v době, kdy opustili s Hinatou Konohu a vydali se sem, do Sněžné.
Poté, jak Hinata byla zraněná, jak se z ní stal Jinchuuriki... to vše Tsunade bedlivě poslouchala a po každé uplynulé minutě Narutovýho vyprávění se jí zdál jeho hlas tiší a smutnější. Dokonce nevynechal ani to, jak se stal Kagem, jak získal Sagise, boj ve Sněžné a následující boj v ledových síních.
Hokage si až teď začala uvědomovat, jak to měl tenhle mladý ninja těžké, zvlášť v době, kdy mu jeho jedinou lásku zabili a on v téhle bohem zapomenuté zemi zůstal a jenom bojoval, bojoval a nic jiného nedělal.
Nakonec to Tsunade nedalo a zeptala se na to, co jí celou dobu vrtalo v hlavě.
„Proč ses nevrátil? Proč jsi zůstal tady?“
Naruto se lehce usměje.
„Nebylo zbytí. Kdybych se vrátil, tak by Konoha padla jako první, protože by Akatsuki chtěli mou sílu. Sílu, která byla schopná porazit temné lordy. Jejich bývalé velitele a mistry.“
Hokage smutně sklopila hlavu.
„Nakonec to stejně bylo k ničemu. I když jsem se snažil vás podpořit jak to šlo, nakonec celá Ohnivá země padla.“
To už Tsunade nevydržela, lehce se naklonila a objala ninju, který seděl opřený zády o její křeslo, kolem ramen. Naruta to tak překvapilo, že sebou trhnul. Vzápětí se však vzpamatoval a naprosto se uvolnil. Takhle tam spolu několik málo vteřin seděli, když je vyrušil tichý pohyb a do místnosti vešla Caska.
„Naruto?“ Ninja sebou cuknul a vstal. Hokage se narovnala a prohlédla si dívku, která vstoupila do místnosti.
„Ohledně té nadcházející akce...“ Naruto kývnul a otočil se na Hokage.
„Odpočiňte si. Kdybyste něco potřebovala, tak budu v budově naproti této.“
Tsunade přikývla; ještě před tím, než odešel, stáhl přikrývku z postele, která byla v rohu a zakryl s ní Tsunade. Poté přihodil několik polének do krbu a zmizel.

Raiton Vari-Kiten - nejvyšší úroveň, živel blesk - Kiten = jap. bůh hromu