Nemožem Najsť
Na briehu rieky, najdeme sa.
Keď uvidím ťa z briehu rieky v mojich snoch,
Jedným bozkem, budem teba máť.
Tehdy... stál si tam. Seděla jsem u řeky, na trávě, slunce svítilo, byl krásný den. Řeka šuměla. Sbírala jsem květiny, plně zabrána do své práce, že jsem si ani nevšimla, že stojíš přímo naproti mně a hledíš na mě. Jako na anděla. Tak zaujatě. A když jsem zvedla pohled a pohlédla přímo do těch tvých modrých studánek, nezčervenala jsem jenom já... ale i ty. Ale ty jsi se ke všemu ještě usmál. Tím nejnádhernějším úsměvem a s narůžovělými lící jsi mi nervózně zamával. Ty jsi se styděl? Přede mnou? Bylo to jako sen. Měla jsem nutkání se štípnout. Ovšem neudělala jsem to. Podlehla jsem naivnímu vědomí, že tohle je realita.
,,H... Hinato...“ zašeptal jsi. Nabrala jsem více červeně.
,,N... Naruto – kun,“ kuňkla jsem tiše a stále na tebe hleděla. Přešel jsi řeku a stanul nade mnou. Stále jsem se na tebe dívala. Bylo to jako sen. Jenže tohle byla realita. Stál jsi nade mnou a nakonec jsi se bez řečí sklonil a... políbil mě. Bylo to skutečně jako sen.
Keď budem spolem budeme sa smiať
Keď budeš s inú, budem sa bať.
Keď pozierám sa na tý fotky společné,
Su ak za teba slzy, zbytečné .
Od té chvíle jsme byli jen spolu. Ale tajně. Ale spolu. Vždy večer jsem tě u mého okna vítala polibkem a s úsměvem jsem tě pozdravila.A pak jsme povídali, mazlili se... byly to krásné chvíle. Vyvolávají ve mně štěstí a radost. Smáli jsme se spolu, sdíleli jsme svou lásku. Nádherné dny. A vždy, když jsi byl na misi, mé srdce svíral strach. Co kdyby se ti něco stalo? Co bych pak dělala?
Ovšem teď... již jen tvé jméno mi hořkne na jazyku. Potlačím vzlyk. Nebudu pro tebe brečet. Na co? Pod mou ranou se rozbije sklo, které chrání naši společnou fotku.
Nemožem ná isť tu dýku bodavú.
Nemožem nájsť tu lás C ku pretěžkú je – e
Nemožem naisť tu krásu nevšednu , ktoru v sobe maš
Ano, již tehdy jsem si uvědomovala, že tak nádherné to nemůže stále být. Jako bych cítila, že je něco špatně. Proto jsem si užívala každou tu nádhernou chvíli s tebou. Užívala si ji do syta.Ach,jak teď toho lituji. Ty vzpomínky tak bodají do srdce. Jenže ty rány nelze zacelit. Nelze zastavit tu dýku,která mi je vytváří.
Naše láska byla něco nádherného. Tak krásného. Tak šťastného. Ale kde je teď? A proč jsi mě vlastně tenkrát tak okouzlil? Proč? Snad kvůli těm tvým krásným očím? Blonďatým vlasům? Andělské kráse? Kde ta teď zmizela ..
Keď neveděl si, čo ťa čaká, preč sma mal,
Keď ťa neznám, tak ťa vietor zná
Musim sa pozrieť, na tvoju tvár,
To čo skrýváš v tvých očiách.
Byl to osud. Byli jsme si souzeni. Co nás rozdělilo? Snad ta má měsíční mise? Byla jsem v domnění,že čekání naši lásku jen prohloubí. Hrubý omyl. Neprohloubilo. A když jsem se vrátila zpět... už jsi to nebyl ty.Nepoznávala jsem tě. Ano, byl jsi milý, hodný... ale něco se mi na tobě nezdálo. Tvé oči již tolik nejiskřily a byly náhle tak temné. Jako by něco skrývaly. Cosi tajily... a vždy, když sem se na tebe podívala,d o tvých očí se snažila nahlédnout, uhnul jsi pohledem. Tehdy jsem již tušila, že je něco špatně. Ale co?
Nemožem naisť te bozk posledný,
Nemožem náisť ty tvoje očie modravé
Nemožem náisť, tu sieť v ktorej sa ukrýváš
Čas plynul a naše láska se vytrácela. Alespoň ta tvá. Tvé polibky byly chladné, bez dřívější vášně a pohled mrazil, jako žádný jiný. Pamatuji si na náš poslední láskyplný polibek, těsně před misí. Je to však jen vzpomínka.
Tvé oči stále více chladly a chladly. Už to nebyly ty veselé,modré studánky. Co já bych za ně tehdy dala. A ty ses mi schovával a schovával. Nepoznávala jsem tě. Zavíral ses přede mnou. Zavírals přede mnou svůj svět. Pomalu ale jistě.
Čo budem robiť, keď sa na teba už nepozriem,
Budem spievat piesně o tebe..
Nemožem čiakať na tebe až do konca,
Já ťa len chcem, eště raz pobozkať.
Nemožeš se mnu robiť si co chceš,
Já ťa mílujem, a ty to dobře vieš.
A pak jsem jednou prozřela. Šla jsem ulicí,s nákupem k sídlu Hyuuga klanu. Upadla mi peněženka zrovna před jednou tmavou uličkou. Sehnula jsem se pro ni, když tu něco v uličce křuplo. Reflexivně jsem se tam podívala. A v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal.
Byl jsi tam ty. Byl jsi tam ty, natisknut na svou týmovou partnerku Sakuru a líbali jste se. Tvé ruce byly na jejím těle snad všude, kde jsem dohlédla.A Sakura se hihňala a polibky ti oplácela.
I hned jsem se s tebou rozešla. Naše láska už nebyla. Už nebylo nic. Nenávidím tě. Ale přesto tě miluji. Přeji si ti dát alespoň ještě jeden polibek.Ale copak můžu? Nemůžu se na tebe ani podívat. Všude jsi se Sakurou.
Prozřela jsem. Už si se mnou nemůžeš dělat co chceš. Tvá láska ke mně bylo jen krátké vzplanutí. Avšak má láska byla ta prává.
Nemožem uveriť, že už nesme společně
Nemožem uveriť, že toto je skutečné.
Nemožem náisť ten dovod preč je mezi námi rieka
Nemožem naisť, ten dovod preč ju nelze překro čit ………. A lebo přeskočit
Nemožem naisť preč my dvaja neisme vo hvezdách
nemožem náisť ten důvod že to nejde prekrutit na liepšie časy!
Už nejsme spolu. Od začátku mi to připadalo jako sen. Byl to sen. Sen,který se stal noční můrou. Od začátku mezi námi byla propast. Jen tehdy malá. Ta se však zvětšovala a zvětšovala. Jako řeka.A tu řeku již nejde překročit. Ani přeskočit. A tou řekou byla ona...
Tehdy jsem si myslela, že se mi klaní i hvězdy. Neklaněly. Nikdy. Vše bylo jen snění. Krásné snění. Už to nebude lepší. Nenajdu důvod.
Byl to krásný sen. Ano, byl. Ale láska je pryč. Už není. Je třeba jít dál. Již pro mě neexistuješ, Naruto.
Věnováno Akemi,mé dobré kamarádce =]
Ta píseň je její tvorba a že je nádherná.Napsala to slovensky.Je češka.Proto se omlouvám za jakékoliv chyby jak v češtině tak i ve slovenštině.Ovšem,ta povídka je již mé výroby.
Snad bude příjmuta a snad si jí někdo všimne.
Doufám ..
