Somedaysunshine

Někdy vysvitne slunce
siriusly.fictitious
http://www.fanfiction.net/s/4893962/1/Someday_Sunshine

"Musíš bejt taková bábkovka?"
Už šli několik hodin. Pro jednou byla obloha volná od těch ošklivých mraků, od toho ošklivého deště.

"Vstávej."

Yahiko si stoupnul a překřížil ruce, zíral na klepající se stvoření naproti němu. Nepršelo, ale ta pitomá tekutina ho prostě musela provázet, musela ho otravovat v podobě slz toho zbabělce.

"Hele, i holka je odvážnější než ty!"

To byla pravda. Stála potichu na cestě, sledovala dva chlapce prázdným pohledem své špinavé tváře, když začlo slabě pršet. Nikdy nebrečela.

"Sakra, Nagato..."

Zrzek se přikrčil a dal ruku na chlapcovo hubené rameno. Neviděl jeho tvář skrz jeho vlasy a byl rád. Díval se, jak slzy padaly na zem.

"Pojď, to je dobrý. Vstávej."

Byl překvapen, že Nagato se od něj nevzdálil. Yahiko se odtáhl, když mu menší kluk dal tvář na rameno. Yahiko ho držel u sebe, poslouchal tlumené vzlyky, zatímco se díval na několik dnů starou mrtvolu na cestě. Jednou můžou odejít z krvavého deště války.

"Prosím, Nagato," zamumlal mu do vlasů. "Prosím, musíme jít. Slibuju, že na tebe dám pozor. Na tebe i na ni, ale pojď. Musíš vstát, abychom mohli jít."

Chlapec se zatřásl a utřel si slzy z očí. Yahiko se postavil a pomohl mu dostat se na nohy, aspoň ten zbabělec přestal řvát.

"Jednou budeš silnější," slíbil, když šel ke Konan a usmíval se i přes ten déšť. "Pojďte vy dva. Vsadim se, že nám seženu jídlo v další vesnici."

'Někdy', slíbil si, když šli bouřkou. 'Jednou vysvitne slunce.