Triangle

Trojúhelník
vladimira-chan
http://www.fanfiction.net/s/4638085/1/Triangle

Milostné trojúhelníky.
Byly častější než kdokoliv chtěl a když byly v týmu třech ninjů dva kluci a jedna holka, byli mladí, trávili mnoha měsíců spolu a riskovali své životy jeden pro druhého, stávalo se to často.
Jiraiya byl rád, že se to v jeho týmu nikdy nestalo. Orochimaru byl příliš chladný a Tsunade moc chytrá. Jistě, byla tu ta věc s Jiraiyovým neopětovaným citem k jeho blonďaté kolegyni, ale to zesláblo -- ne, vyrostlo -- do silného přátelství a on si byl jistý, že to tak bylo lepší. Kdo ví, co by Tsunade udělala kdyby si ho vzala a dozvěděla se polovinu věcí, co provedl.

Ale Jiraiya byl spisovatel romantických novel a uvědomoval si nepatrné rozdíly lásky. Zvláštní teenagerovskou přitažlivost, impozantní příběhy vedené zlobou; všechny je viděl, o všech napsal. Nebylo nic, co miloval víc než všechny ty labyrinty příběhů o přitažlivosti mezi mužem a ženou -- nebo ženou a ženou. Pořád se nerozhodl, co se mu líbilo víc.

Byl tu už celkem dlouho. A nenechal si ujít pohledy, kterými se Konan dívala na Yahika.. Nebo ty pohledy co Nagato vrhal na Konan. Odbyl to jen hrdým, smutným úsměvem; vyrůstali. Brzy by měli vyřešit problémy co se vynoří. A přátelství mezi Nagatem a Yahikem bylo dost silné na to, aby odolalo emocionálnímu trápení od Konan.
Nevěnoval pozornost jedné věci a to bylo to nejdůležitější.
Nevěnoval pozornost tomu, že Nagato, Yahiko a Konan jsou sirotci zničeného národa z války, nevěnoval pozornost tomu, že byli jediní přítelé, které měli a nevěnoval pozornost tomu, jak jsou tato pouta silná.

Tohle ho netrápilo. Když se s nimi konečně rozloučil - s Nagatem, jeho rinneganem a jeho neumírající loajalitou, Yahikem, s jeho schopnostmi a odhodláním, Konan s jejím povzbuzováním a láskou k jejím přátelům z týmu -- slíbil, že je jednou navštíví. Byl si jistý, že udělal dobrou věc, když je učil a i když to nebylo jednoduché, musel jim nechat narůst vlastní křídla. A vlastně se to podařilo docela doslova, v případě Konan.

--
Ti tři doopravdy nevěděli, co se svým životem dělat po tom, co Sannin odešel. Byl to Yahiko, kdo navrhl, aby použili své schopnosti a pomohli lidem z Amegakure. Jeho návrh byl potichu, ale jistě podporován Nagatem a Konan, která cítila další dobrodružství, souhlasila. Jen Nagato, který byl posedlý bolestí říkal, že někdo z nich by mohl v bitvě padnout. Byl to Yahiko. A když viděl slzy Konan, které Yahiko vždy nenáviděl, rozhodl se.

Chtěl se stát Yahikem. Přivedl Yahikovo tělo zpět k životu; Používal by ho jako své. Cokoliv, aby Konan ulehčil Konan bolest. A i sobě.

Ano, Yahikovo tělo bylo převtělení bolesti. Když Konan, zděšená a skeptická jako vždy, řekla, že by to mohlo sloužit jako nějaká oživovací technika, která, spolu s rinneganem, by ho udělala vlastně neporazitelným, vzal si to k srdci. To by nakonec Yahiko udělal. A kdyby nikdy nepadl, byl by dokonalý leader. Ulehčil by bolest všem. Byl by Bůh.
A Konan by byla jeho anděl.
Způsobovat bolest bylo ke zlehčení bolesti. Takže bylo logické dát si jméno Pein.

Bylo hloupé a nevhodné, aby ho Konan povzbudila. Milovala Yahika, ano, jako sirotek se držela všeho, co k ní přišlo. Ale takhle povzbuzovat Nagata... Nikdy by si to neodpustila.

Konan nebyla krutý člověk, alespoň ne moc. Nezabíjela pro lásku k zabíjení, jako většina Akatsuki; zabíjela, protože jí Pein řekl, aby zabíjela a ona si nedovolila odmítnout boží příkaz. Nebála se ho -- věděla, že by ji neublížil, alespoň ne dokud by neudělala něco strašně hloupého aby ohrozila celou operaci. Ne, věřila v něho a milovala ho, i když si nebyla jistá, kterému její láska patřila. Byl to Nagato v Yahikově těle. Nakonec, i když láska byla slepá, tohle nemohla ignorovat. Takže možná milovala Nagata a možná byla hloupá a své city k Yahikovi přeměnila k city k Nagatovi. Ale vlastně to bylo sporné, protože milovala Peina.

Bylo to zvrácené, zvrácený milostný trojúhelník, protože viděla bolest v Nagatových očích, když šel za ní a ptal se sám sebe, jestli každý dotek a každé slovo nepatří muži, kterému vzal tělo. Ale Peinovy oči, v těch nic už nebylo.

Zavřela se a projela si rukou ve svých tmavě modrých vlasech. Nezáleželo na tom, jestli celý svět ležel v jejich rukou.
Ztratil emoce, pozdě, ale dost brzy. A jestli ona vytvořila zrůdu... no, on byl její Bůh.