Páni Bijuů 2.série 3

Haragamamikimovi nezbývalo než jen procházet městem a hledat stopu. Najít něco neobvyklého co by mu pomohlo tu bestii najít. Objevil pár hezkých míst, které jakoby na něj volaly, ale když se podíval blíž, uvědomil si, že možná na něj volá žaludek, který byl vyhladovělý a tak zašel na Rámen do místního baru. Celou dobu co byl ve vesnici, ho někdo sledoval, kam se jen hnul, byl tam i ten nepříjemný pach slídila. Během několika rámenových ochutnávek (tak nazval první 4 mísy plné rámenu) však ztratil zájem řešit nějakého špióna a celý se zabral do konzumace.
Hirotsuki a ostatní z jednotky kapitánky Jomei měli spoustu práce. Kromě hlídání princezny museli ještě hlídat vesničany, protože ninjové z jednotky kapitána Haragamamikima byly strašně zdivočelé. Dokonce i konožské týmy, jejichž hlavním úkolem bylo hlídat princeznu, se sem tam musely účastnit na obraně před spojenci, kteří si užívali volno plnými doušky.
„Kde se zase fláká Dyiraia?“ zoufal si Hirotsuki, který nestíhal uklidňovat dav.
„Vsadil bych se, že zas otravuje děvčata...“ prohlásil Macuo obklíčený třemi opilými vojáky.
„To ať na mě nezkouší.“ odfrkl Hirotsuki: „Zavolejte ho někdo.“
V tu chvíli nikdo z jeho jednotky jako by neměl čas a ani nikdo nevydal hlásku.
„Dyiraio!“ zvolal zoufalý Hirotsuki.
Tento hluk vyrušil od odpočinku Tsunade. Ta, když konečně odlepila ucho od stolu, vrhla vražedný pohled na Shizune, která z okna s hrůzou pozorovala spoušť po spojeneckých jednotkách.
„Co to je za rámus Shizune?“
Shizune svraštila obočí a s náznakem úsměvu se snažila odpovědět: „N-no přece naši spoj....spoj....spojenci!“
Tsunade vstala od stolu a vyřítila se ze schodů. Když dorazila dolů, nevěřila vlastním očím. Všechno bylo vzhůru nohama. Konožští občané bezradně stáli a pozorovali tu spoušť.
„Co to tu je za nepořádek?“ vykřikla.
Opilí mužové se na ni podívali, usmáli a zase se obrátili.
Tsunade znovu vykřikla, tentokrát hlasitěji: „Co se to tu děje?“
Jeden z mužů byl vysoký, protáhlý a měl jako jediný na sobě černou masku se zeleným pruhem přes místo, kde se nacházejí oči. Zvedl se a blížil se k Tsunade. Když se muž dopotácel k Tsunade dal ji ruku na rameno a ....
Dostal od Tsunade pěstí do obličeje. Muž odletěl a zastavila ho až stěna domu.
Tsunade se narovnala a s neskrývaným hněvem se zeptala: „Kde máte velícího?"
Ninjové stáli, jako by se dívali na cirkusové představení, vykulili oči a žasli, ale nikdo se neměl k odpovědi.
„Omlouvám se za jejich nezdvořilost, jsou takoví." ozval se tenký hlásek.
Tsunade se ohlédla, aby viděla dívku ze které slova vycházely, ale našla jen chlapce. Nemohlo mu být víc jak 14 let. Měl dlouhý černý plášť s bílou légou a s bílými manžetkami na rukávech a v dolním kraji pláště. Neměl však masku a tak si myslela, že není součástí tohoto spolku.
„Co ty o nich víš?" zeptala se a pokračovala: „Kde mají velícího?"
Chlapec se uculil a odpověděl: „No já jen......“ chvíli uvažoval a pak jen vzdychl: „Haragamamikimo se do toho nerad plete, ale zavolám ho, jestli si přejete.“
Tsunade se na něj jízlivě ušklíbla a kývla na Shizune. Současně s tím si ucpala uši a Shizune si přitiskla dlaně k ústům, pak vykřikla: „Ha-ra-ga-ma-mi-ki-mo!!!! Haragamamikimo!!!“
Opilí mužové se pod náporem jejího hlasu div nesklátili.
A mělo to účinek. Z nenadání se před Tsunade vynořil strašlivě vysoký, chlupatý muž, který měl velký mírně červený nos. Jeho plášť by jistě stačil na oděv všem konožským dětem a možná by ještě něco zbylo.
„Takže váš velicí je tohle??“ ukázala na muže, který zastíní i Slunce.
Mladý chlapec jako jediný její domněnku potvrdil.
Muž se pak na něj výstražně podíval a spustil:
„Jsem Haragamamikimo a vy jste?''
„Tsunade, Lady Tsunade.“
Haragamamikimo jen odfrkl a otočil se k ležícímu muži se zeleně proužkovanou maskou.
Tsunade s ním chtěla vymést podlahu, ale ještě před tím mu ukáže, kde je jeho místo: „Proč necháváte vaše jednotky pustošit spřátelenou vesnici? Kdo si myslíte, že jste?“
Haragamamikimo zrovna došel k muži, naklonil se, zazubil se a strhl jeho masku. „Když ses nechal porazit ženskou...“ Ležící muž v té chvíli zasyčel a jeho tělo se jakoby vypařilo.
Tsunade stála jako opařená, bylo to snad genjutsu???
Haragamamikimo se ohlédl na svou jednotku a zařval: „Všichni se půjdou povinně vyspat!"
„A budeme potřebovat další ningyau*." zahučel.
V tu chvíli se ninjové vypařili jako pára nad hrncem.
Také Haragamamikimo pomalu odcházel a jako obvykle si nikoho nevšímal.
Tsunade a Shizune zůstaly opuštěné.
Jen co Haragamamikimo odešel, vyšel ze stínů chlapec s tenkým hláskem a doširoka se usmíval.
„Haragamamikimo je opravdový nezdvořák, prosím omluvte jej.“ usmál se ještě víc, což by u normálního člověka nešlo, a pak se uklonil na důkaz omluvy.
Tsunade ještě opařená Hiragamikimovým jednáním otočila hlavu k chlapci.
„A kdo jsi ty?“ zeptala se.
„Já,“chlapec se zase uculil: já jsem jeho poradce.“ prohlásil hrdě.
Tsunade a Shizune se na sebe překvapeně podívaly?
„A v čem že mu mladík jako ty radí?“ odvážily se zeptat.
Tentokrát se mladík snažil nahodit vážný obličej.
„Já, milé dámy, se jmenuji Shoichi Nakagawa a jsem poradce pro styk s veřejností.“ uklonil se.
„Velmi mne těší, že Vás Lady Tsunade poznávám.“
Tsunade sledovala, jak se z mladíka rázem stal úplně někdo jiný. Stál vzpřímeně, tvářil se inteligentně a nejspíš i byl…. Podával ji ruku a přitom se jeho pohled celou dobu soustředil na její oči. Když se jejich ruce dotkli, ve známém symbolu potřesení rukou, přejel Tsunade mráz po zádech.
„Je to podivín.“ vydechla s neskrývaným napětím Tsunade konečně ve své pracovně.
„V té jednotce jsou samí podivíni.“ přitakala Shizune.