On je budoucnost…

„Co říkáš na to, že bys kandidoval na post hokage?“ zajímal se bělovlasý muž, který měl za sebou poměrně bujarý život a ještě ho řada věcí čekala, ovšem teď byl klidný. Pousmál se na svého žáka, na kterého byl náležitě pyšný.
„Nevím, jestli se na to hodím, chtěl bych se oženit, dokonce mám vyvolenou a nejsem si jistý, zdali by souhlasila s tím, aby byla ženou hokage.“ Začervenal se Minato, který sice uvažoval, že by kandidoval, ale nebyl si jistý, zdali ho zvolí, byl tu ještě Orochimaru, a on jako Sannin měl větší šanci se stát Yondaimem.
I když byl znám jako „Žlutý blesk z Konohy“, byl oproti Orochimarovi jen pouhý řadový ninja.
„Netrap se tím, že tu je i Orochimaru, ty ho hravě schováš do kapsy.“ Povzbudil ho Jiraiya.
„Tím si nejsem jistý, ale kdybych selhal, byla by vystavena tomu, že je ženou toho, co neuspěl při volbě hokageho.“
„Toho bych se nebál, a kdo je ta šťastná?“ už ho zase chytal ten úchylný úsměv, kterým byl znám.
„Tu neznáte, Jiraiya-sensei,“ Minato byl v tomto směru nesmělý.
„Jen to se mnou zkus, jsem přece známý poustevník.“ Jiraiya měl zase „tu svoji“ náladu.
„Když jinak nedáte, je to Uzumaki Kushina.“
„Vidíš, že to jde a tu moc neznám, ovšem pokud se zamlouvá tobě, bude jistě skvělá manželka.“ Zvážněl.
„To asi ano, i když je rozpustilá, připadá mi, jako anděl s ohnivými a hříšnými vlasy, při západu slunce vytváří dojem, že žhnou. Její oči jsou stvořené pro smích a radost, ona je tím nejcennějším v mém životě, potkat jí se rovná zázraku, který jsem poznal.“ Zasnil se Minato.
„To věřím, že ona je něco víc, podobnou představu jsem měl, a stále mám, o Tsunade. Nikdy jsem jí to nepřiznal, ale miluji ji a nechci, aby trpěla. Když se znala s Danem, měl jsem pocit, že umřu, žárlil jsem na něho, ale na druhou stranu jsem byl rád, že je šťastná.“ Tohle bylo poprvé, co Jiraiya přiznal takové pocity.
„Minato-sensei!“ slyšeli z dálky volat Kakashiho.
„Nikomu to, prosím, neříkej, ano?“ požádal ho Jiraiya.
„Jasně, budu mlčet, jako hrob a děkuji, že mi prokazujete důvěru.“ Poklonil se Minato.
„Minato-sensei! Tady jste,“ řekl udýchaně Kakashi.
„Kakashi, uklidni se a povídej. Cos mi chtěl říct?“ Minato byl, jako obvykle klidný a rozvážný.
„Dobře, jen jsem vám chtěl poděkovat za minulou misi.“ Náhle nevěděl kam s očima.
„To nestojí za řeč.“ Jiraiya se na tohle díval velice překvapeně. Musel se tomu prostě divit. Minato se usmál a Kakashi se odhodlával říct další slova poděkování za celkovou péči a starost.
„Kakashi, pro koho je ta kytka?“ zeptal se Jiraiya.
„Prosím?“ zhrozil se Kakashi, zrudnul.
„No, tu květinu, kterou držíš za zády.“ Upřesnil Jiraiya.
„Aha, vy myslíte tuhle?“ Sannin kývl. „Tu chci někomu dát, což mi připomíná, že jsem měl být jinde. Ještě jednou díky. Promiňte, že jsem vás rušil.“ Uklonil se a upaloval pryč.
„Zvláštní kluk, všichni mladí jeho ražení nastoupí na naše místo, aby nás nahradili, věřím, že on je naše budoucnost,“ prorokoval Jiraiya.
„Máte pravdu, on díky svému otci, velmi zahořkl, stále trvá na dodržování pravidel. Ještě se nepřenesl přes to, že jeho otec spáchal sebevraždu, porušil pravidla a pomohl svému týmu, na místo, aby pokračoval v misi.“
„Ano, znám ten příběh, Bílého Tesáka z Konohy, tragické, snad se něco podobného nebude opakovat i jemu.“ Jen kdyby věděl, že taková situace nastane za několik měsíců…
„Je mi líto, budu muset jít, jinak mě zase Kushina vynadá, že jdu pozdě.“ Omluvil se Minato.
„V pořádku, stejně jsem chtěl jít na průzkum a sběr dat.“
„To známe, vaše sběry dat, jestliže vás načapá Tsunade-sama, víte, jak jste dopadl posledně, že?“ nevinně proneseno, ale mělo to svůj účinek, který byl dostačující. Jiraiya se opotil, náhle byl nervózní, v obličeji celý zrudnul…
„P-Pamatuju,“ vykoktal ze sebe.
„Vidíte to, stojí vám to za to?“ Minato tušil, co mu Sannin odpoví.
„Věř, nebo ne, ale stojí, miluji pohled na její rozohněnou tvář,“ mrkl na svého žáka, vydal se svým směrem, kde ho čekalo ještě mnoho cest a mnoho zážitků…
I Minato se rozeběhl, aby stihl rande, na kterém hodlal požádat Kushinu o ruku, zaběhl ještě do květinářství Yamanaka, kde mu Inoichi prodal krásnou květinu s růžemi.
„Pro nevěstu?“ odhadl Inoichi.
„Jak to víte?“
„No… mladíku, já už to mám v oku, navíc to poznám podle toho, kolik si zákazník přeje a co.“ Řekl to jen tak…

Při pohledu na Kakashiho a ostatní se Minato musel vracet k Jiraiyovým slovům: „… on je budoucnost.“
Měl pravdu, jenže nečekal, že tu budoucnost neuvidí, může si jen představovat, jaká bude.
To Jiraiya ji spatřil, nelíbilo se mu, že vede takovým směrem... ale jedna osoba zajistí mír… snad.
Třetí aktér se stal budoucností, o které mluvil Jiraiya, on zase viděl další budoucnost, která bude v rukách jeho studentů, kteří budou pokračovat v tomto koloběhu, až do konce ninja světa…

Jak jednou poznamenal Kakashi, ohledně Naruta, když se bavil s Jiraiyou: „Naruto, jednou on, bude naší lepší budoucností.“
„Je zábavné, že to říkáš zrovna ty.“
„Proč si to, Jiraiya-sama, myslíte?“ ptal se Kakashi.
„Protože jsem podobná slova, řekl o tobě.“