Web je ve zkušebním provozu. Narazíte-li na chybové hlášení, dejte nám prosím vědět.
Nahlásit chybu
manga_preview
Tlumočení B24

Dokud neskončí noc, můžeš být šťastná

Je jedna z těch nepříjemných parných nocí. Táhne na desátou, v tu dobu přichází nejvíce zákazníků. Před chvílí jsem dorazila do pokoje s výhledem na třešňový sad, je to jeden z nejkrásnějších v domě. Můj dnešní zákazník bude někdo bohatý, protože tenhle pokoj si může dovolit jen málokdo. Docela se divím, že byl přidělen právě mě. Jsem dost mladá a nejsem tady moc dlouho. Asi má rád mladé.
Po chvíli přichází i on. Nemám lidi soudit, ale tenhle je vážně divný. I když má vlasy barvy starce, není tak starý. A navíc to zvláštní zavřené oko.
Jako kdybych tam nebyla, sedá ke stolu a nalívá si saké. Pročísnu si rukou vlasy a přisednu si k němu. Také si nalívám saké a pozoruji ho, ale on stále, jako kdyby byl v místnosti sám.
,,Není ve tvém vychování nedívat se na zákazníka?‘‘
,,Omlouvám se.‘‘ Ani se na mě nepodíval a věděl, že se na něj dívám. Můj zákazník, můj pán, skloním zraky a víc je na něj neobrátím.
,,Dívky z tohoto domu jsou většinou velmi dobře vychované.‘‘ řekne a sleduje tekutinu ve své sklence.
,,Doufám, že tě tvá učitelka nenaučila vše tak, jako chování k zákazníkovi.‘‘ Mučednicky se dívám na svá stehna a ani nedutám. Když chce vychování, má ho mít. Vůbec by mi nevadilo, kdybych celou noc poslouchala jeho řeči, dnes jsem zvláště unavená. Má pěkně hluboký hlas.
Pije a málokdy něco řekne. Každou větou se jeho stav značně mění.
,,Pojď sem.‘‘ Jak přikáže, vstanu a znovu usedám po jeho levici. Ještě jednou se napije, tentokrát naposled, saké totiž došlo. Další střed jeho zájmu jsem konečně já. Z ramene mi stahuje kimono a hladí mi šíji a krk. Ruka se mu třese, asi z opití, protože o nějaké ostýchavosti se u něj nedá mluvit. Jemným pohybem přejede na záda. Už jsem si zvykla, že pro muže jsem jenom hračka, a ani mi to nevadí. Stejně jako ostatní, i jeho zajímá jen moje tělo. Žádného nikdy nebudu zajímat já.
Stejným způsobem mlčky pokračuje dál. Nádherný příklad klasické scény z mého povolání. Ani jednoho z nás nezajímá to, kdo druhý je, prvnímu jde jenom o tělo toho druhého a tomu druhému zase o peníze prvního. Pro mě je to jenom běžný obchod.
,,Tak mladé tělo…‘‘ zašeptá sotva to slyším. Často něco říkají, nic příliš osobního. Vážně už ignoruji jejich vzrušené pohledy a hmaty. Nezdá se to, ale člověk si na to zvykne rychle. Já tedy ano.
Málokdy muži udělají to, co poté on. Od mého pasu zvedne hlavu a podíval se mi do očí. Nečekám to a trochu ztuhnu. Do té chvíle měl otevřené jenom to jedno černočerné pravé oko, ale teď otevřel i to druhé. Je červené i daleko za hranicemi duhovky a nesmírně smutné. Ten smutek mě zasáhl tak náhle, jako šíp do srdce. První a jediné pravidlo- nic nesmí být osobní. Jak si ale zachovat profesionalitu, když jsem skrze jeho oči zahlédla trápení jeho duše? Pohled netrvá dlouho a než se naději, už zase je skloněn u mého pasu. Značnou chvíli se dívám na jeho hlavu a přemýšlím. Z pravidla nenavazují tak osobní kontakt, jako je pohled do očí. Netuším, proč to udělal, i když dobře ví, že tohle se nedá přejít bez povšimnutí. Vzbudil tím vlnu naléhavých myšlenek a otázek v mé hlavě. Co je asi jeho trápení?

Co si namlouvám, že je to něco jiného, stejně to skončilo tak, jako vždy. Tak si říkám, pro co tu asi je. Nepostřehla jsem u něj dosud žádný náznak vášně či chtíče, který je běžný. Ale i přes svoji nezaujatost nevynechal žádný způsob, jak si mě užít. Je zvláštní.
Většina mužů po činu odejde. On si ale sedne na balkon a cosi pozoruje. S hořkostí si uvědomuji, že ani zdaleka nejsem středem jeho pozornosti.
Pozoruji ho a stále myslím na jeho oči. Neodhodlám se k tomu, abych šla za ním a znovu viděla jeho pohled. Strašně ráda bych zapomněla na to, proč tu dnes jsem, a zeptala se ho, jak se jmenuje a čím je. Silueta muže je ode mne ani ne pět metrů a jeho duše je při tom mnohem dál někde v nekonečném světě.
Nejradši bych si dala facku. Tohle je naprosté selhání, nic podobného si žena mé profese nemůže dovolit. Stydím se za své pocity, ale ještě víc toužím po jeho příběhu.
,,Jsou mrtví…‘‘ řekne znenadání, aniž by se na mne otočil. Ani se nenadechnu a napjatě poslouchám.
,,Nikdo nezůstal, nikdo… Pro co žít, když už tu nikdo není?‘‘ Fascinovaně se dívám na obrys jeho postavy na balkoně. Dokážu si až příliš živě představit, co vše se skrývá v srdci muže se smutnýma očima. Zoufalství… Neštěstí… Smutek… Jak dobře to znám. Je to absurdní, ale chtěla bych ho obejmout, abych mu celým svým srdcem pomohla. Ale on? Bože, co si to dělám za naděje, vždyť jsem oproti němu pouhé nic. Jenom jedna z desítek dívek na jednu noc, které za svůj život měl. Již zítra na mě zapomene.
Na balkoně seděl ještě dlouho a už nic víc neřekl. Když se oblékl a odešel, počkala jsem ještě chvíli, a pak vyšla z pokoje. Vcházím do haly, on stojí u Keikoku-san a platí.
,,Děkuji mnohokrát Hatake-san, těšíme se na vaši další návštěvu.‘‘ On kývne a odchází. Ve stejnou dobu, kdy vyšel ze dveří, já vyrazím ke Keikoku.
,,Keikoku-san, kdo to byl?‘‘ zeptám se, když přijdu k pultu. Keikoku-san přepočítává peníze, půlku schovává do kasy a půlku mě do dlaně.
,,Hatake Kakashi-san. Stálý zákazník z vyšší třídy.‘‘ Usmívá se na mě a já soudím, že jsem provedla dobrou práci. Jsem za to ráda, ale stále nevím vše, co bych chtěla.
,,On byl...‘‘ zaseknu se, protože nechci před Keikoku-san dávat najevo své selhání, ,,Co je zač?‘‘
,,Ty to nevíš?‘‘ podivila se, ,,To tenkrát po zničení Konohy se málem schylovalo k válce. Tamten poslední Uchiha řádil jako pomatený, zabil všechny svoje bývalé přátele. Hatake-san byl jeho bývalý sensei, a právě on ho jako jediný dokázal zastavit. Co jsem slyšela, nikdy to v životě neměl lehké, ale tohle pro něj byla největší rána, protože všichni jeho tři bývalí žáci v té bitvě zemřeli. Nejenom oni, zemřelo tam strašně moc lidí. Je dosud velmi uznávaný, ale chodí sem až příliš často a to nemůže znamenat, že je šťastný. To víš, lidé jeho věku už dávno mají rodiny, ale on žije naprosto sám a nemá žádné přátele. Je na něm vidět, jak ho to zasáhlo, to jsou ti lidé oddaní své práci.‘‘
,,Vždyť takové jsme i my.‘‘
,,No, máš pravdu. Ale nám se nikdy nestane, že všechny naše kolegyně pozabíjí.‘‘
Keikoku se znovu ponoří do počítání peněz v kase a já se dívám za neviditelným stínem svého dnešního zákazníka. Zatoužila jsem být právě tou, která ho vysvobodí z věčného smutku z minulosti. Když jsem si znovu promítla jeho oči, uvědomila jsem si, že je pozdě. Přes oči jsem mu viděla až do srdce, do nesmírně ztrápeného a zničeného srdce, které ani ta nejvroucnější láska nezpraví. Nikdo ho už nezachrání, natož pak já. Já, pouhá děva. Lidé a ty oddanější práci z nás automaticky počítají s tím, že jsme si tuto práci zvolily na celý život. Ale určitě nejsem první ani poslední, která zatoužila po obyčejném štěstí. Vyrostly jsme v bídě a dnes pracujeme v přepychu. Setkáváme se s nejdůležitějšími muži a přitom nám chybí to hlavní- láska. Jsem jenom nevýznamná dívka na obšťastnění a o někom, jako je on, si můžu nechat snad jenom zdát.
,,Keikoku-san, mohla bych tě o něco poprosit?‘‘
,,Povídej.‘‘ Nevěnuje mi moc pozornosti a soustředí se na svoji práci.
,,Až příště přijde, prosím, pošli ho zase ke mně.‘‘
,,Ale, ale,‘‘ zvedne podezřívavě hlavu, ,,Snad si se nám nezakoukala.‘‘
,,Ne,‘‘ odpovím jí dobře hraným výrazem, ,,Ale mám pocit, že by mi mohl dát i nějaké větší dýško.‘‘
,,Dobře, dobře… Teď se jdi umýt a spát, dnes už nikdo nepřijde.‘‘
,,Dobrou noc, Keikoku-san.‘‘
,,Dobrou, Ranpu-chan.‘‘ A tak tedy vyjdu zpět ke schodům. Hlavu mám plnou svého zákazníka. Třeba příští noc s ním se něco změní. A i kdyby ne, bude se mnou a to je to hlavní. Třeba ho udělám aspoň trochu šťastného.

Poznámky: 

Tákže... Tohle už mám napsané dávno. A hlavně, v původní verzi to není o Kakashim, ale o Hitsugaya Toushirovi. Chudák, v původní verzi přežil jako jediný tu bitku s Aizenem, co v Bleachi už měsíce zuří. Ať už Kakashi nebo Toushirou, stejně je to stejné. Vypravěčem byla prostitutka, se kterou jsem se dost sžila. Vlastně ona byla já. Nevím, proč mě tak strašně lákají témata mých oblíbených postav zničených (ať už psychicky či fyziky). Možná mi to nebudete věřit, ale já jsem ve skutečnosti moc šťastný a optimistický člověk Laughing out loud Akorát mě o tom vůbec nebaví psát Laughing out loud
Ták... Doufám, že se vám jedno mé připomenutí líbilo Smiling A pokud budu mít více nálad jako teď, tak se těšte na pár dalších jednorázovek... Naruto mám hotovou asi jednu možná dvě, ale na jiné téma jich mám spousty a přeci není tak těžké je zNarutovat Laughing out loud

PS: A název... Ona je šťastná, když je s ním. A dokud neskončí noc, on s ní bude.

4.894735
Průměr: 4.9 (19 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Ivanitko
Vložil Ivanitko, St, 2018-02-14 13:05 | Ninja už: 2077 dní, Příspěvků: 1501 | Autor je: Manga tým, Jinchuuriki

MISE V3: Já jsem tak blbá Laughing out loud Laughing out loud Prostě jsem furt koumala koho, že to tam má a furt mě napadal jenom Jirayia, který se do popisu absolutně nehodil. A nakonec to byl můj ňuňík Kakashi. Bože já tu postavu miluju. Tady je navíc tak smutný, zničený, s prázdným srdcem... či spíš vůbec žádným. Jako muselo to být drsný, přijít úplně o všechny. Přemýšlím, jestli ta holčina má něco v plánu nebo tomu nechá prostě jen volný prostor.

Obrázek uživatele lady_anjelik
Vložil lady_anjelik, St, 2010-03-17 15:27 | Ninja už: 3744 dní, Příspěvků: 1773 | Autor je: Prostý občan

Fúú.. páni. Vidím starú, ale aj z istého uhla novú Kumiko! xD Vážne, trochu iné ako tvoje ostatné poviedky ale moc krásne..
Boo to napísané super a všetko ako má byť, to už sme si u teba zvykli Smiling
Len mi tam trochu nesadli tie pocity.. myslím moje xD Keď som to čítala zdalo sa mi to celé také ružové, moc romantické a také.. "Ľahké" (myslené v zmysle ako "ľahká večera" nie ako "ľahký príklad".. ehm Laughing out loud)
Proste také trochu rozrpávkové.. Akoby ju to vlastne bavilo, tá jej práca.. A ja pochybujem, že sú ona a jej kolegyne šťastné.. Myslím, že keby si tam pridala trochu viac tej krutosti nič by sa nestalo Smiling
No ale aj tak parádna práca.

Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)

Obrázek uživatele Kumiko--chan
Vložil Kumiko--chan, Čt, 2010-03-25 16:19 | Ninja už: 3594 dní, Příspěvků: 1416 | Autor je: Prostý občan

Hanky-panky: děkuju a obdivuju tě, protože když mě něco nebaví na začátku, tak to většinou vzdám Laughing out loud
luccca: stýskalo... Smiling dneska jsem četla mangu 485. je to ta nejkrásnější manga, kterou jsem kdy četla. snad z toho něco vyplodím Smiling
Sorafay: tak tímhle.. tímhle by jsi u mě pěkně klesla, ale jsi to ty, takže u tebe tenhle ,,drobný detail'' opominu Laughing out loud děkuju
crazy.AminQa: mě samotnou téma smutku strašně fascinuje... tuším, že kdybych si vše, o čem jsem v povídkách psala, zažila, rozhodně by mě to tak nefascinovalo. lidi vždy láká to nejvzdálenější Smiling
lady_anjelik: bohužel, obávám se, že já krutější být neumím Laughing out loud tedy samozřejmě umím, ale... to už buď jsem extra krutá a to je vážně moc Laughing out loud




2 roky... já už tu jsem 2 roky právě dnes 17. srpna 2010 :)

Obrázek uživatele Impala67
Vložil Impala67, Čt, 2010-03-04 15:03 | Ninja už: 3347 dní, Příspěvků: 819 | Autor je: Prostý občan

teda... nevím co dodat... napsané to bylo moc krásné, příběh nápaditý, opravdu povedené... já sem taky děsnej optimista ale píšu smutně Smiling člověk často píše třeba o tom, čeho se bojí Smiling

Obrázek uživatele Fňu
Vložil Fňu, Čt, 2010-03-04 00:20 | Ninja už: 3898 dní, Příspěvků: 6053 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Chjo, chjo... Ja viem, že ty máš Toushira tak rada... Aaale ja toho krpca taaaaak neznášam Laughing out loud
No nič... Kakashi sa mi sem vážne viac hodí Sticking out tongue ^_^
Moc sa mi tá poviedka páčila, teba baví písať o takých veciach a mňa zase čítať Laughing out loud
Čakám tu na ďalšie tvoje poviedočky, Kumi ^^


Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!! Smiling
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.

----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.


Obrázek uživatele luccca
Vložil luccca, St, 2010-03-03 22:43 | Ninja už: 3308 dní, Příspěvků: 184 | Autor je: Prostý občan

oči jsou okna do duše, ale jen málokdo se kouká... dnes už není moc lidí, kteří by se starali o cizí trápení... asi jen lidé, kteří mají vlastní trápení a rozumí...po tvých povídkách se mi stýskalo... bylo to kráasný...

Obrázek uživatele Shinryaku
Vložil Shinryaku, St, 2010-03-03 22:14 | Ninja už: 3200 dní, Příspěvků: 430 | Autor je: Pěstitel rýže

wow! Nejdřív jsem myslela, že to bude nuda, ale nakonec jsem se do toho začetla... Rozhodně nelituji.... je to nádherné!