Otravná ženská 12

Temari následovala Hinatu uličkami Konohy. Trvalo několik minut než dorazili na místo určení, ze kterého se vyklubala nádherná louka na okraji lesíka.
Zatímco se Temari utápěla v chmurných vzpomínkách na úplně jinou louku, Hinata s úsměvem sestupovala z kopce směrem k lesu. Po chvíli se zastavila a zavolala na svou společnici, která byla ještě stále ve světě patřícímu jen a jen jí. Hin musela své volání zopakovat ještě jednou, aby ji konečně vytrhla z myšlenek.
Temari se po chvíli vzpamatovala a následovala svou průvodkyni směrem z kopce dolů, při čemž míjela mnohem více pestrobarevných květů, než kdy v životě viděla na jednom jediném místě.
Hin počkala až ji doběhne a teprve potom se, nyní o něco pomaleji, vydala původní cestou.
Temi po chvíli, strávené obdivováním flóry, přerušila téměř posvátné ticho rušené pouze zpěvem ptáků a téměř melodickým šustěním bezpočtu různých listů, otázkou: „Kam to vlastně jdeme? Myslela jsem, že na louku, ale ty míříš stále k lesu.“
Hin se tajemně usmála a tiše odvětila: „Nech se překvapit, slibuji, že nebudeš zklamaná.“
Temi zamyšleně zvedla jedno obočí a znovu se rozhlédla po svém mírumilovném okolí, nenašla však žádnou nenápadnou cestičku, na kterou by mohli odbočit.
Hinatiny kroky vedli do lesa a blondýnce tak nezbylo nic jiného než ji následovat mezi tmavé stromy.
Její první kroky tmavým lesem se zdáli malinko deprimující a snad i strašidelné, plavovláska instinktivně sáhla k vytouženému vějíři. Její následné zamračení dalo vytušit úplně každému, že nenašla, co tak naléhavě hledala. Dívka se podívala na svou stále tajemnější průvodkyni a bezděky zrychlila, aby jí nezmizela z dohledu.

Zatímco Temařiny kroky vedly lesem, mladíkovy vedly rušnými ulicemi vesnice, která byla jeho domovem. Zvuky kolem něj dávali tušit, že den je v plném proudu. Shikamaru si povzdechl, konečně byl schopný rozumně myslet a rozhodl se toho využít.
Čím více se utápěl ve vlastních myšlenkách a vzpomínkách tím více se utlumovaly zvuky kolem něj. Po chvíli se z plné ulice stala rovná cesta bez překážek a z všudypřítomných výkřiků a útržků rozhovorů jen tichý nesrozumitelný šepot.
Stejně jako utichli zvuky, utlumilo se i samotné okolí, z pestrobarevných výloh se stali rozmazané plošky v mladíkově periferním vidění a z pobíhajících dětí jen tmavé či světlé šmouhy.
Možná, že teď dělal chybu, která by se mu jednou mohla stát osudnou, ale nyní na možných nebezpečích nezáleželo, konec konců byl, v jeho očích, na tom nejbezpečnějším místě na světě, v Listové vesnici.
Jeho okolí včetně zvuků odešlo ještě víc do pozadí, nyní byl jen on a jeho myšlenky, někdo by mohl pokládat za zázrak, že ještě nenarazil do zdi, ale nebyl to zázrak a ani náhoda, ale jen a pouze hlavní a nejrovnější cesta skrz Konohu. Mladíkův cíl ležel právě na ní, byl však příliš zamyšlený, než aby si všimnul, že právě minul vchod.
Někdo jiný si však všimnul, z jeho ještě před chvílí veselého výrazu se v tu chvíli stal nechápavý, i přes očividný šok se dokázal vzpamatovat dříve než jeho kamarád opustil jeho zorné pole. Na velikost svého pasu se zvedl překvapivě rychle a zamířil za mizející postavou.
Dostihl ji právě ve chvíli, kdy cesta změnila dosavadní směr a předmět jeho zájmu se chystal pokračovat netečně dál přímo do zdi.
Mladíkův myšlenkový proud přetrhlo až zatáhnutí za rameno, Shikamaru se pomalu rozkoukával a matně si vybavoval volání svého jména, nepochybně ústy svého nejlepšího kamaráda.
„Od kdy si náměsíčný, Shikamaru?“
Chojiho dobavený výraz mu moc nepomáhal, ale i přes to, že se jeho kamarád očividně bavil, stačila mu jako odpověď jediné dvě slova, aby byl tento menší a dnes ne jediný trapas snadno zapomenut: „Pojďme jíst.“

Temari se začínala pomalu obávat a neubránila se dalšímu ohlédnutí, stejně jako před minutou ani teď nezahlédla začátek louky, kterou prošli.
Hinata tiše promluvila, snad proto, aby svou svěřenkyni uklidnila: „Na té louce trávíme většinu času, když si s týmem chceme odpočinout…“
Temari nechápala, proč jí dívka vypráví o louce, která očividně nebyla jejich pravím cílem, ale rozhodla se mlčet a naslouchat klíčícímu příběhu své společnice.
„…jednou mě, ale kluci strašně vytočili a já naštvaně vyrazila do lesa….“
Temi se při té představě uvolněně usmála, sama moc dobře věděla jak protivní umí kluci být a živě si vzpomněla na návštěvu Gaarovi pracovny a předání této mise.
Hin, ale pokračovala a Temi jí opět věnovala plnou pozornost.
„…po chvíli sem se začala bát, že sem se ztratila, ale nakonec mě k sobě přilákala voda.“
Hinata se na chvíli odmlčela a Temi tak měla možnost zaslechnout nepochybně tutéž vodu, o které dívka právě mluvila.
Hin s úsměvem odhrnula větve stromů a odhalila pohled na jezírko s odtokem v podobě ani ne metrového vodopádku, který vydával zvuky, jež je sem zavedli. O hladinu vody se odrážely sluneční paprsky, ve stromech okolo se rozezněl zpěv ptáků, doprovázený šustěním listů, v místech kam dopadali sluneční paprsky vyrůstali tytéž květy jako na louce, jen s jediným rozdílem, tady byli vzácností. Temari zatajila dech, nádheru, která se před ní otevřela, hyzdila jen jediná věc a to ta, že na tomto romantickém místě není jejím společníkem Shikamaru, ale Hinata.

Mladík jedl svůj pozdní oběd téměř stejně zamyšleně, jako před půl hodinou kráčel ulicí. Jediné, co mu bránilo znovu se oddat myšlenkám bylo Chojiho mlaskání a neustálé krátké komentáře.
Shikamarovi se nedařilo vzpamatovat se a tak mu nakonec nezbylo nic jiného než objednat další várku masa, aby neuzřel hlady.
Asi po dvou hodinách se se svým nyní brambůrkami se dojídajícím kamarádem rozloučil a vyrazil ulicí směrem k rezidenci Hyuuga klanu, zjistit jestli už se dívky nevrátili.
Cestou zaslechl štěkot psa a škodolibý smích nějakého mladíka. Zvědavost se nakonec ukázala příliš silným vábidlem a Shikamaru ušel několik dalších kroků naprosto jiným směrem než měl původně v plánu. Štěkot se nakonec ukázal, jako Akamaru a povědomý smích patřil Narutovi.
Mladík Naruta i Akamarova pána pozdravil a svůj pozdrav doplnil otázkou: „Co to tu provádíte, kluci?“
Kiba se na něj otočil a poskytl mu uspokojivou odpověď: „Probíráme plakát s nadpisem Povinný ninja ples podepsána Tsunade.
Shikamaru svraštil čelo a s obavami se zeptal: „Kdy? A jak jako povinný?“
„Povinný, jako že na něj musíš jít a příští týden!“ Odpověděl na mladíkovu otázku Naruto.
Shikamaru polkl a ptal se dál: „Dá se z něj nějak vykroutit?“
„Je POVINNÝ pro všechny chunniny, je to chunninský ples, tak co myslíš??!!“
„Nevím, Naruto, ale ze všeho se dá nějak vykroutit ne?“ Odpověděl s nevinným úsměvem.
Naruto otráveně protočil oči a Shikamaru musel zauvažovat, kdy se z hň*p* stal ten chytrý a tak se odpovědi nakonec dočkal až od Kiby: „Jak si řekl ze všeho se dá vykroutit…“
„Tak to je paráda!“ Shikamaru se, ale radoval předčasně.
Kiba dotčeně odsekl: „JÁ JEŠTĚ NEZKONČIL!!!“ a o poznání klidněji pokračoval: „…ale trestem za to, že nepřijdeš je 30 misí typu D, takže je asi rozumnější ten jeden večer obětovat a nějakou tu dívku pozvat nemyslíš?“
„Dívku??????“
Kiba protočil oči podobným způsobem, jako před chvílí Naruto a rozhodl se nechat další vysvětlování na něm.
„Ano, dívku, Shikamaru, dívku. Kluk tam má přijít s dívkou.“
Mladík se zamračil. „A jakou máš ty, že děláš chytrého?“
Naruto se samolibě usmál na čež se musel Shikamaru nenápadně štípnout jestli se mu to opravdu nezdá.
„Jestli to musíš tak nutně vědět, příteli, tak s jeho týmovou partnerkou.“ A kývl hlavou ke Kibovi.
Shikamaru nechápavě zavrtěl hlavou a otočil se ke Kibovi s otázkou v očích.
„Já jdu na misi, takže jsem v suchu.“
Shikamaru jen zakňučel něco ve smyslu Já chci taky. a podíval se z jednoho na druhého. Po chvíli ticha se odvážil zeptat na osudovou otázku: „A co ostatní?“
Kiba se škodolibě usmál a začal vyjmenovávat: „Shino se mnou na misi, Choji na jiné..“
Při této zmínce si Shikamaru matně vzpomínala na dvě věci, které zachytil během oběda: mise a příští týden.
Kiba, ale pokračoval a Shikamaru se donutil věnovat mu pozornost. „….Lee se Sakurou jdou jako kamarádi, Sai pozval Ino a ona přijala a a a kdo nám zbývá?“ A podíval se na Naruta.
Ten se usmál a odpověděl: „Naši Hyuuga přátelé, já s Hin a Neji de s TenTen, takže zbýváš už jen ty a jelikož už žádné mise nejsou máš celkem pech, ale pořád tu je Temari, že?“
Narutův provokativní úsměv znovu přiměl Shikamara popřemýšlet, kdy jeho kamarád dospěl a zbystřel, ale okolnosti vyžadovali, aby přemýšlel nad něčím úplně jiným a tak jen řekl: „Jak víš, že už nejsou mise?“
„Sakura to zkoušela a navíc tě Tsunade nepustí na misi z vesnice, když se staráš o Temi ne?“
Shikamaru si s hořkostí uvědomil, že Kiba má pravdu a radši se jim okamžitě ztratil za pomoci výměny, než přijde na ještě delší a otravnější otázky.

Mezitím, co se Shikamaru trápil s kluky, vyrazila Temari na cestu domů, nebo jak si připomněla k němu domů. Hin ji opustila na minulé odbočce se slovy Uvidíme se pak. a tak Temi pokračovala uličkou sama.
O několik minut později stála u dveří a v duchu děkovala všem svatým, že jí chlapec nechal klíčky od bytu.
Temi vešla do stále ještě až příliš málo zařízené místnosti s gaučem a okamžitě se do něj uvelebila, v duchu se při tom vrátila k jezírku.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hin právě roztahovala deku, kterou měla až do teď složenou v prostorném batohu, zatímco si ona sama pohrávala s myšlenkou vykoupat se v chladném jezírku. Nakonec ji odradilo až Hinatino zavolání a Temi si k ní přisedla na deku.
„Tak o čem si budeme povídat?“ Zeptala se zvědavě Hin.
„To je jedno o čem chceš.“
Hin se usmála a následují hodinu strávili probíráním kluků, které znají obě dvě, nakonec se téma stočilo na bratrance a Hin ho před Temari pochválila, že se konečně odhodlal pozvat TenTen na ples. Temi se při tom zarazila a dostala ze sebe jen: „Konečně?“
„Jo, zve ji už aspoň týden a konečně se vykoktal, bylo to docela komické. Teda aspoň, co to popisovala TenTen.“ Hin se zasmála a Temi Nejiho v duchu upřímně litovala.
Nakonec se odhodlala víc se vyptávat: „A co je to vlastně za ples?“
„No, kluk pozve holku, je povinný pro všechny Chunniny.“
„Chunniny? Proč zrovna pro ně?“
Hin se k Temařinu údivu znovu zasmála: „Protože se flákaj, teda aspoň podle Tsunade-sama.“
„A jak s tím souvisí ples??“
Temi byla čím dál zmatenější a Hinatina odpověď jí vůbec nepomohla: „Nevěřila bys, kolik se jich teď hlásí na mise, je to až komické.“
Temi konečně začínala rozumět, nakonec ne všichni mají tyto zábavy rádi a kluci do této skupiny nepochybně patří taky. Temi se usmála a pokračovala v rozhovoru: „A jak si na tom ty?“
„Jdu s Narutem.“ Řekla rozzářeně Hinata.
Temari jí to od srdce přála.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Blondýnka otevřela oči a vrátila se do reality. Podle jejího názoru právě včas. Od dveří se ozvaly zvuky značící něčí příchod, dívka se na zlomek sekundy obávala příchodu někoho jiného a tak si úlevně oddychla, když ve dveřích spatřila Shikamara.
Pozdravila ho úsměvem a mladík jí ho váhavě vrátil. Na chvíli se zarazila a nakonec se s obavou v hlase zeptala: „Stalo se něco?“
„Ne, to nic jen jsem se zamyslel.“
Blondýnce to nedávalo smysl a tak odpověděla jen přikývnutím.
„No, vlastně sem s tebou chtěl mluvit.“
„Tak mluv stojím před tebou….“ A s úsměvem dodala „....nebo spíš sedím.“
Mladík jí úsměv vrátil a přisedl si. „Víš, dnešek byl trochu chaotický.“
„No, to teda byl.“
„Tak mě napadlo, že ti to dnes večer vynahradím.“
„Tak to sem zvědavá.“ Řekla s úsměvem a dodala: „Kam se půjde?“
„To bude překvapení, jen ti můžu prozradit, že půjde o piknik.“
‚Co s tím dneska všichni máte??‘ Nahlas však neřekla nic a jen přikývla.
Za pár minut už kráčeli k lesu a Temari se musela opravit: ‚Co s tím lesem s*kr* všichni máte??‘