Obchodníci 32 - Vztek

„Neměl ses vůbec vracet," zakroutil hlavou Danzou.
„Nelíbí se mi, co děláš z mého města," usmál se Sarutobi.
„Já? Já dělám vše pro dobro Konohy! To ten váš milovaný Yondaime. Ten všechno zkurvil! Měl jsem dokonalý plán, ale pak se tady objeví on! Ne, ne, ne! Tohle město mělo být moje! Tohle město bude moje!" Danzou pozvedl meč k útoku.
Sarutobi si potáhl z dýmky. Popel v ní rudě zazářil. Danzou proti němu vyběhl s napřaženou katanou, ale on čekal. V pravý moment hodil dýmku proti útočníkovi. Horký popel jej zasáhl do obličeje a na chvíli oslepil. Sarutobi vyrazil Danzouvi meč z ruky, další rána ho měla svalit na zem, avšak minul. Danzou udělal úkrok a praštil Hiruzena do zad. Ten zavrávoral a způsobil tak další vlnu útoků. Dva starci do sebe mlátili pěstmi jeden do druhého. Už to nebyl souboj o tom, kdo je rychlejší a silnější. Teď šlo jenom o to, kdo bude mít větší vůli stát. Po několika silných úderech Sarutobi padl na zem. Danzou udělal pár kroků a spadl rovněž.

„Kakashi." Zabuza si mnul čelo. „Víš proč tě tak nenávidím?" Hatake jenom pokrčil rameny.
„Protože," pokračoval Zabuza dál, „zatímco jsem byl u tebe a likvidoval Orochimara. Mi jedna zkurvená děvka zabavila všechno, co jsem vlastnil. Ta blonďatá sv**ě mi sebrala titul Kage, sebrala veškeré obchody a můj majetek. Jediný co mi zbylo je tady Haku," ukázal do rohu místnosti, kde jmenovaný tiše stál.
„Chápu tvojí zlost," přikýval Hatake.
„A co Namikaze?!" praštil Kankurou pěstí do stolu. „Zabil Gaaru! Převzal kontrolu nad Písečnou! Mě a mojí sestru se pokusil zabít! Chci jeho hlavu a vyser se na kecy o tom, jak víš jak se cejtim!"
„Tři rodiny a pět zemí k rozdělení. No není to lákavá nabídka?" promluvil Kakashi tiše. „Pojedeme všichni spolu a budeme mít víc, než o co jsme přišli."
„Co to kecáš? Tys o nic nepřišel!" řval Zabuza.
„Klid, všichni dostanete zpět své země a kontrolu nad nimi. Ostatní země si poté rozdělíme mezi sebe rovným dílem stejně tak jako obchodní aktivity.
„Jak to chceš jako udělat?" zajímal se Kankurou.
„Zapomínáš snad na Namikazeho a další dva nesmyslně silný Kage?" přihodil Zabuza.
„Kdepak, ale kdepak myslím na ně na všechny. Mizukage a Raikage jsou zrovna velmi nasraní na Minata,"
„Kdo by nebyl nasranej na toho, jenž se vás pokoušel zabít," přerušil Hatakeho Zabuza.
„Správně, pokusí se ho zabít. Jestli uspějí, nebo budou zabiti? To je jedno! Jakýkoliv výsledek bude pro nás přínosem,"
„Zbavíme se konkurence," přikývl Kankurou.
„Správně," kývl Kakashi.
„Co problém jménem Danzou?" zajímal se Momochi.
„Ten se už doufám vyřešil i za cenu větších ztrát," Hatake se pohodlně usadil v křesle s tím jak mu krásně vycházejí plány.
„A co Naruto?" nahodil Kankurou otázku. „Pokud vím tak Jiraiya je stále s ním a lidi, kteří se ho drží nejsou zrovna z nejslabších."
„Uzumaki... je idiot. Nebýt Uchihů byl by už dávno mrtvý, avšak i přesto ho nesmíme podceňovat. Ať už si ho bratři vybrali z jakéhokoliv důvodu představuje stále závažný problém, který nám může narušit všechny naše dosavadní operace. Zatím se může zdát, že ho mám jako figurku plně pod kontrolou, ale myslím, že ho začínám pomalu ztrácet a on prozírá všechny intriky, které se kolem jeho osoby za poslední léta udály. Připojí se ke svému otci, nebo ho raději zabije? Co vůbec chce? To zatím nedokážu určit," dokončil Hatake řeč.
„Tak proč ho rovnou nezabijem?" pozvedl Zabuza pěst.
„Jít proti dvěma Uchihům, bratrovi Raikageho a synovi Yondaimeho? Může být, ale i kdybychom na ně zaútočili všichni najednou nebyla by jistota, že z toho nakonec všichni odejdeme živý," Kakashi si promnul oči. Venku začalo pomalu svítat a on už pár nocí nespal: „Zbytek probereme až po vydatném spánku. Teď, když mě omluvíte," a odešel z místnosti.

„Nebylo by lepší je všechny nechat zabít?" zašeptala Anko, když ležela vedle Hatakeho, který jí už sotva vnímal.
„Ano, ale na druhou stranu je stále potřebujeme jako obranu před případným útokem," pohladil svou ženu po vlasech.
„Gai by se o to už postaral."
„Ne, a ticho chci se prospat."

Haku otevřel dveře pokoje. „Vlastní pokoj," pomyslel si. Zabouchl a šel si dát sprchu, když se vrátil čekalo na něj v posteli malé překvapení.
„Ani jsem ti nepoděkovala," Temari ve spodním prádle ležela na posteli.
„To je moje postel, nebo jsem vlezl do špatného pokoje?" Haku se začal rozhlížet po pokoji.
„Jsme ve správném pokoji," blondýnka pomalu přišla k Hakuovi, který měl jenom ručník kolem pasu.
„A-ale," začal cítit jak se červená. Všechna slova mu zůstávala v krku, jakoby je blokoval velký kámen a nebyl schopen jakékoliv odpovědi.
„Děkuji ti za záchranu života." Temari jej začala líbat po celém těle. Pomalu mu sundala ručník a hodila mladíka do postele.
„Nemáš zač," nakonec vykoktal Haku po několika hodinách sexu.