Naruto, Sakura, Sasuke

Představte si bílou stuhu.
Sněhově bílou, která značí čistotu a nevinnost. A teď si k ní domyslete tři uzlíčky.

Malé uzlíčky, které zdobí hladkou a jemnou strukturu bílé stuhy.

Bílá stuha je utkaná ze silných emocí a vzlyků. Ať jsou to vzlyky štěstí, či neštěstí.

Tato stuha je proutek, jež stále a nepřetržitě spojuje tři bytosti, které v sobě ukrývají silné pouto.

Ty bytosti, ti lidé jsou těmi uzlíčky na stužce. Když jeden z krajních uzlíčků rozvážeme, dostane se nám pohled na pomačkaný konec bílé látky, je všelijak prohnutý a pochroumaný, ale stále je to ten kus něčeho vzácného co spojuje tři lidi ve velmi mocný pocit – v lásku a přátelství.

Člověk, který představoval rozvázaný uzlíček, je někdo, kdo má šanci dát tu jemnou bílou stuhu dohromady, vrátit se na původní místo a dát bílé látce její původní stav.

Po tom nic nejde vidět, žádný pomačkaný nedostatek, vše je tak jak má být, jak to bylo dáno a utkáno.