Vyhaslá hvězda II.

Rei tomu ještě pořád nemohla uvěřit. Někdo ji zachránil, nebyla mu lhostejná. Na tváři se jí objevil lehký úsměv.
„Děkuju...“ zašeptala směrem k Narutovi. Myslela si, že to neslyšel, ale on okamžitě zareagoval.
„Nemáš zač, ochráním tě. Teď už se nemusíš bát.“ usmál se, nebylo to však upřímně. V hloubi duše věděl, že tenhle slib nebude moci dodržet.
„Vypadá tak mile, neškodně. Je to ještě dítě...“ Bylo mu jí lito. Zatřásl hlavou.
„Takhle nesmím uvažovat!“ Prasknutí. Naruto se otočil k oknu a spatřil ANBU. Povzdechl si, vzal dívku za ruku.
„Pojď!“ Rei se začervenala, ani nevěděla proč. Líbil se jí. Srdce jí bušilo jako o závod, ale přesto se malátně postavila. Podlamovala se jí kolena. Podepřel ji.
„Dobrý?“ Přikývla. Společně vyrazili ven ze dveří. Sebejistě ji vedl bludištěm nekonečných tunelů. Mříže. Byly skoro všude, on si toho však nevšímal. Jeho obvykle veselý obličej byl dnes jiný. Dělal něco, co se mu příčilo, neměl však na výběr. Byla to mise. Vypadal jako v transu. Konečně dospěli k východu a on otevřel dveře. Slunce. Rei se zhluboka nadechla, dobelhala se ven. Usedla na sametový trávník a nohy strčila do malého jezírka.
„Je tady tak krásně.“ V Narutovi by se v té chvíli krve nedořezal. Byla to zrada. Přesto měl však rozkaz od Tsunade, jež musel splnit. Došel k dívce, posadil se vedle ní. Chvíli pozorovala jeho smutný obličej.
„Děje se něco?“
„Ne, nic.“
Tohle mu nevěřila. Byl tak čitelný. Pomalu ho chytila za ruku, objala ho.
„Víš, nikdy jsem lásku nepoznala, ale přesto si myslím, že dnes jsem se zamilovala. Jsi první, kdo se o mě kdy zajímal. Miluju tě..“
Naruto vyděšeně vytřeštil oči.
„Ne! To nesmíš!“ Pak si však uvědomil, co řekl.
„Nech to být. Pojď, zavedu tě do bytu.“ Společně se zvedli, odvedl ji domu. Překvapilo ji, že v oknech našla zase jen mříže.
„Proč?“
„Nezabývej se tím.“
„Stejně si nebudeš nic pamatovat.“ Rei se na něj nechápavě podívala.
„Spolkni to.“ podával jí fialovou pilulku.
„Co je to?“
„Prostě to sněz!“
„Ne!“
„Prosím.“ Naruto vypadal, že za chvíli omdlí.
„Dělám to nerad, ale musíš.“
„Ne!“
„Pak nemám na výběr.“ V tu chvíli jí do úst násilím vložil prášek. Polkla. Zavřely se jí oči, zůstala mu ležet v náruči. Spala. Chvíli ji pozoroval smutnýma očima a potom ji uložil do postele. Sám si lehl na zem.
„Omlouvám se.“

Ráno je vzbudilo zaklepání na dveře. Šel otevřít. Tsunade.
„Běž!“ Naruto přikývl, vyšel ze dveří. Klap. Zámek zapadl a Rei už [i]jí[/] zůstala zase na pospas. Hokage se k ní blížila svižným krokem.
„Lež klidně!“ poručila.
Rei snad ani nedýchala.
„Proč? Vždyť já ani nevím, kdo jste.“ vzlykla.
„Pro dobro Skryté Listové vesnice!“ Želízka v jejích rukách se zaleskla a spoutala ubohou dívku. Ruce i nohy měla teď připnuté ke koncům postele.
„Tahle jehla je nastavena tak, že se zabodne každou hodinu, jenom aby ses nelekla.“ S těmito slovy Tsunade odešla a nechala Rei v rukách ANBU.
Dívence už zase po tvářích stékaly ony průzračné kapičky.
„Proč mi to nikdo nechce vysvětlit?“ ptala se sama sebe, odpověď však nepřicházela.
„Naruto, pomoz mi…“

Mezitím Naruta na ulici zastavila Tsunade.
„Tak co jsi zjistil?“
„Nic. Vždyť ona o ničem neví.“ podíval se na ni utrápenýma očima.
„Děje se něco?“ Zakroutil hlavou.
„Jenom je mi jí líto.“
„U ní není lítost na místě.“ prohlásila pevně Hokage.
„Ale ona se do mě zamilovala.“ Blondýna však jen pokrčila rameny.
„To brzy skončí.“