Tající led

Do svých patnácti jsem si myslel, že budu vést nudný život v tomhle velkém a honosném sídle, ožením s nějakou tuctovou ženou, která bude stejně nudná jako společnost, ve které jsem žil…
Chyba lávky… můj otec vévoda Uchiha Fugaku spolu s mojí matkou Mikoto a bratrem Sasukem, zemřeli v den, kdy mi bylo patnáct. Náhle tíha všech povinností padla na mou horkou hlavu, která myslela jen na radovánky…
Náhle jsem měl titul, peníze, panstva a sídla, ale na duhou stranu jsem měl nic, byl jsem sám… možná proto jsem začal milovat zimu a noc, když byla zima jsem měl pocit, že jsem s celou rodinou, ovšem na jaře a v létě jsem skoro nevylízal z domu na venkově, tak jsem žil do svých jednadvaceti.
Služebnictvo se mi vyhýbalo a bálo se mě, jen jediný sluha, který tu snad byl věky, se mě nebál a staral se o mou rodinu. Byl tu, od té doby co si pamatuji, v naší domácnosti, jmenoval se Madara…
Každý den jsem chodil do rodinné hrobky, protože tam byla tma a tma se stala mou společnicí. Těch šest let bylo jako sen.
Ráno vstát, projet se na koni v době, kdy se mí vrstevníci váleli v postelích, já jezdil na koni. Pak jsem úřadoval, tuto dobu jsem se snažil, co nejvíce protahovat, při práci jsem měl pocit, že zapomínám, no a následně návštěva hrobky a pomalu byl večer, kdy jsem trochu pojedl. Madara na mě dohlížel, abych jedl, nechtěl přijít i o posledního pána, kterého měl. Přeci jen jsem byl poslední Uchiha a bylo na mě, aby nevymřel… opět jsem se propadal do té nostalgie, že mi můj kamarád Shisui bude dohazovat svoje sestry, které mě chtěly…
V té době Madara přijal novou služebnou, která by pomáhala Madarovi se starat o mě. To jsem netušil, že je to markýzova dcera Hinata…

Dny plynuly a Hinata trpělivě plnila jeden můj rozmar za druhým, byl jsem k ní hrubý, krutý, dokonce jsem jí jednou políbil, myslel jsem si, že jí tak zbavím. Omyl, tím její odhodlání – ani nevím, co tím chtěla dosáhnout – ještě vzrostlo.

Už to byl půl rok, kdy Hinata nastoupila a plnila svoji úlohu na jedničku. Tehdy jsem nevěděl, že vnitřně trpí, neopětovanou láskou. Jednou, když si myslela, že spím, se náhle rozpovídala o své minulosti a svých tužbách. Svěřila se, že utekla z domu, aby mě mohla zachránit z té samoty, kdo je a co všechno musela podstoupit, aby u mě nastoupila. Chtěl jsem, aby mi řekla vše… to bylo po sedmi letech, kdy jsem zatoužil žít a ne jen přežívat a skrývat se. Její hlas mě ukolébal ke skutečnému spánku…

Ráno jsem se probudil překvapivě svěží a nikdy jsem tak dobře nespal, netížili mě noční můry, nic. Jenže jsem zažil nemilé překvapení, kdy přijel markýz Hyuuga, aby se mě zeptal na to, jestliže tady není jeho dcera. Věděl jsem, že Hinata poslouchá za dveřmi a já jsem zalhal, že tady jeho dcera není, a i kdyby byla, stejně by měla pověst v háji. Nerad jsem mu lhal, viděl jsem jeho strhaný obličej plný starostí a bolesti ze ztráty dcery.
Tehdy jsem se cítil jako mizera, že kvůli mně trpí otcův přítel… odjel a já dal v duchu Hinatě pár dní na to, aby se mi svěřila, když vše viděla a slyšela…

Nepřišla, ani po týdnu mého nevyřčeného ultimáta. Snažil jsem jí nějak pomoci, aby se vyslovila, ale ona mlčela nebo mluvila o úplných nesmyslech. Cítil jsem z ní napětí a strach, že jí vyženu z domu… to jsem neměl v úmyslu - moje staré já, by jí vyhodilo - nějak jsem si nedokázal svůj život představit bez Hinaty, dokonce jsem si představoval, že ráno uvidím její obličej, políbím ji a společně posnídáme, otevřou se dveře a k nám se přihrne kupa dětí… krásná budoucnost, ale může se vyplnit? Když jsem si, až teď uvědomil, že ji miluji?

Za pár dní jsem si chtěl vyjasnit s Hinatou a skoncovat s tím divadlem, přece markýzova dcera nemůže dělat služku… hledal jsem Madaru, nemohl jsem ho najít. Ostatní také nevěděli, kde se nachází, ovšem podkoní Obito ho viděl, jak někam odvádí Hinatu… náhle mě trklo, kam jí mohl odvést…
Později jsem se od Hinaty dozvěděl, že jí navykládal něco o tom, že jí já sám posílám na soukromé nákupy, jenže to pro ní měl život skončit, přijel jsem na koni akorát, abych jí zachránil.
Madara se oháněl tím, že když tu nebyla, byl jsem jen jeho starost, prý byla „chyba jí sem tahat“. Madara byl tak posedlý mou temnou stránkou, že chtěl, abych tak zůstal, jenže já jsem se zamiloval a uvědomil jsem si, že zima a tma jsou pro mě stejně důležité jako den a léto…
Ani nevím, jak, ale Madaru jsem porazil a náhodně spadl ze stejného místa, ze kterého spadla moje rodina… tušil jsem v hloubi duše, že ta tu „nehodu“ může Madara… aby ze mě udělal stejně chladného a vypočítavého muže, jakým byl on sám.

Po několika horkých chvílích jsme si to s Hinatou vyříkali a i přes všechno jsme se vzali. Hiashimu jsem namluvil, že jsem konal pravidelnou projížďku a Hinatu zachránil před bandity, kteří jí unesli a hned jsem se zamiloval. Hiashi to vzal a pak jsem Madarovi vystrojil pohřeb, protože to byl dlouholetý pracovník a já nechtěl být jako on… jako nikdy netající led.