Orochimarovo setkání s Kabutem

Kniha První, Orochimaru

„Nikdo se na tebe nedívá.“ „Nikdo se na tebe nedívá.“ Namlouval jsem si.
Bohužel nedokážu pořádně lhát ani sobě, tak jsem se ujistil.
Paní Weberová, nová nájemnice nyní pomalu kráčela vedle mě, ani se na mě nekoukla. Otočil jsem hlavu doprava. Tayuya, moje služka, na mě zírala s pusou dokořán a očima vykulenýma. Povzdychl jsem si. Nezírala na mě, zírala na moje oblečení. Opět povzdych.
Na oslavě nového roku, při které jsem docela dost pil, jsem si dal slib, že si vymyslím nový ouffit, což byl zapeklitě těžký úkol. Vymyslel jsem jeden modýlek, naprosto geniální a dokonalý, ale ve všech obchodech došla látka, takže jsem si musel postačit s tou co už doma mám. Samozřejmě toho bylo moc málo, takže jediné co jsme ušil byly ponožky ve stylu Emo, které – jako by toho nebylo dost - mi ukradl Sasuke a se slovy:“ Pá, starouši.“ Odešel za svou pomstou. Proč na mě zírají? No, možná proto, že když mi Sasu ukradl ty ponožky, vyraboval jsem skříň Karin, mojí nové služce, což byla veliká chyba.
Kdybych si vzal základ a odešel, snad by mi odpustila, ovšem jakmile zjistila že to, na čem stojím je její spodní prádlo, dala mi facku, zamávala a odešla, stejně jako Sasuke, který podle posledních zpráv sestavil docela solidní bessebolový tým, díky kterému se pomstí svému bratrovi, Itachimu.
Z mého zamyšlení mě vyrušila Tayuya, která se marně pokoušela mě odvést domů.
„Šéfe…jste v pohodě?“ zeptala se.
„Když nepočítám to, že to oblečení mě strašně tlačí, dva ze tří mých pracovníků dali výpověď a došlo mléko docela dobře.“
„Hm..zdá se mi to, nebo jste se opálil?“
„Už to tak bude… půjdeme? Nechci se ztrapňovat.“
„Hai.“
Zbytek cesty Tayuya pokračovala ve své analýze.
„Přibral jste, máte hnědé oči, jste o dva centimetry menší… Být vámi, půjdu na operaci.“
„Operaci..? A čeho, prosím tě?“
„Všeho, jako Michael Jakson.“
„Michael Jakson? Ty víš jak na mě.“
„Tak půjdem?“
„Jak to myslíš, půjdem?“
Ále, chci menší nos.“
„Jo, tak to jo.“
Po zbytek cesty bylo ticho jako v hrobě, oba dva jsme se – ostatně jako vždy - nesnažili protrhnout ticho, měli jsme důležitější věci na práci.
..
..
..
Zhruba po pěti minutách cesty jsme dorazili ke svému cíli, nemocnici.
„Mohu vám pomoct?“ zeptala se mě jedna sestřička, procházející kolem mě.
„Ano, chtěl bych se objednat na plastickou chirurgii.
„První dveře vpravo, druhé poschodí.“
Pokývl jsem hlavou a následoval Tayuyu směřující k cíli.
„Mohu pomoci?“ zeptala sestřička sedící za pultem, u loktů štosy papírů.
„Chceme se objednat na plastiku, já na nos a tady kolega na operaci a la MJ.“
“Hai.“ Hlesla sestra a chopila se telefonu.
„Kabuto, máš pacienta, pojď sem, a vezmi s sebou Miju.“
„Děje se něco??“ zeptal se vcházející se muž, žena vedle něho se usmála.
„Těší mě, já jsem Kabuto, tohle je má sestra, Mijuki.
„Těší mě, já jsem Orochimaru..Rollins, zde je má sestra, Tayuya.“
Zkušeně si se mnou potřásl rukou.
„Budu hádat…chcete jít na operaci a la MJ a Vaše kolegyně chce zmenšit nos?“
„Jak to víte?“
„Věřte mi, lidi jako vy mi pod rukama projdou denně desetkrát, je to otázka zvyku.“
„Aha…“ hlesl jsem.
„Kdy by jste chtěl na tu operaci?“
Vyrušil mě při pozorování mé nebohé služky, kterou si Mija táhla rovnou na sál.
„Kdykoliv… Kdy se vám to hodí?“
„Co třeba teď hned? Za pět hodin bude Vaše operace hotová a zároveň mi skončí směna, takže se mi to hodí.“

„Dobře, kolik to bude?“
„Jste náš poslední zákazník, takže je to pro Vás, stejně tak jako pro Vaši kolegyni zadarmo.“
„Tak na –„ nestihl jsem doříct otázku, Kabuto mě tahal rovnou na sál
Když už jsem konečně ležel na lůžku připraven na operaci, promluvil:
„Takže..teď Vás uspím, odoperuju, Vy se probudíte a bude to, šlo by to?“
„Jo, to by šlo.“
Chtěl jsem se zeptat jak mě chce uspat, ale to už jsem nestihl, těžkla mi víčka.

Kniha Druhá, Tayua.

Mezitím co si Oro-sensei potřásl s Kabutem rukou, ta pěkná doktorka mě nekompromisně zatáhla za ruku a vedla mě na sál. Aniž bych se nadala, ležela jsem na lůžku, velmi pohodlném.
„Takže… jak by jste si to představovala, slečno?“ zeptala se mě.
„Asi o pět milimetrů menší a dva milimetry užší.“
„Yop, to by šlo. Připravena?“
„Hai.“
„Dobře…“
Aniž bych se nadála, bylo po operaci. Hodila po mě zrcátko a oblečení, zamávala a řekla: „Pospěšte si, mám dalšího pacienta-„
“Pche,“ odfrkla jsem, ale začala jsem se oblékat.

Kniha Třetí, Orochumaru alias Orosliz

„Nanííííí???“ vykřikl jsem šokovaně. Operace proběhla ber problémů, ale ty následky…
„Žluté hadí oči, super vyhublá postava, bledej jak smrt, voděodolné fialové stíny přelepené izolepou, metalistické černé vlasy a super dlouhý jazyk, to nejsem já!!!!!“
„Prosím, uklidněte se.“ Mával Kabuto rukou. „Co se stalo, stalo se, kolik chcete odškodné?“
“Vaši smrt.“ Odsekl jsem chladně.
„Ale no tak.“ Začínal být hysterický. „Co třeba dovolenou, nebo… doživotní područí??“
„Doživotní područí?“ nechápal jsem.
„Budu Vám sloužit, chránit Vás, obětovat za Váš život….“
„Beru!“
„Super!“
Nakonec jsme si dali s Tayuou sraz před nemocnicí a spěšně vyrazili domů, bylo kolem jedenácté, což byl nejspíš důvod proč po nás lidi házeli rajčata.