Pokrok nezastavíš

„Ku*va, řikám, že sem si nic neobjednal!“ zněl od dveří do skrýše Akatsuki Hidanův křik.
„Pane, tady mám jasnou adresu. Laskavě mi zaplaťte a vezměte si ten balíček. Nemám na vás celý den.“ rozčíleně opáčil muž s nápisem Teleshoping na zádech.
„Ne*er a vodprejskni!“ prskal Hidan a sejmul ze zad kosu.
„Ale pan-“ pokračoval muž, když náhle „sek“ utnulo jeho hlas.
Hidan mu vytrhl balíček z křečovitě sevřených prstů a plivnul mu na hlavu. Pak si pečlivě přečetl komu byl balíček adresován.
„KAKUZU!!!!!“

Kakuzu zrovna dřímal na pohovce, když ho probral Hidanův ostrý řev.
„Ku*va, neválej se tu jako sv*ně než jí zaříznou a příště si půjdeš pro ty zku*vený cetky sám. Musel sem kvůli tomu přerušit rituál a pán Jashin je na mě teď určitě nas*anej!“ rozkřikoval na celé kolo.
„Buď zticha. Dávaj Ordinaci.“ špitnul Itachi, který seděl v křesle vedle pohovky a utíral si kapesníčkem krvavé slzy.
„Ty v**e, kdo ho zase nechal čumět na telku? Až zase bude muset na oční, tak já s nim teda už nepůjdu!“ chytil se příložitosti si zaremcat Hidan.
„Hidane drž hubu a odpal.“ vyštěkl rozespalý Kakuzu. Jednou rukou vytrhl Hidanovi balíček a druhou čapnul ovladač, načež televizi vypnul.
„Néééé! Teď nevím jak to skončí!“ rozbrečel se Itachi a krev mu z očí tekla proudem.
„Zapni mu to nebo bude zase to křeslo celý od krve. Konan mě za to minule děsně seřvala.“ poznamenal chladně Pein, který právě vešel do obýváku z kuchyně. V ruce měl plechovku Coly.
„Ok.“ rezignoval Kakuzu a hodil Itachimu ovladač. Ten ho hladově chytil a zapnul si svůj pořad. Už ani nedutal a s vytřeštěnými sharingany sledoval obrazovku.
„Hidane, pujč mi kosu.“ nastavil ruku Kakuzu, nedařilo se mu balíček otevřít.
„Se*u na vás.“ zavrčel ten a odebral se do svého pokoje.
„Ukaž.“ přikázal Pein, přitiskl si balíček k tváři a jedním piercingem ho rozpáral. Bálíček vrátil a stejným způsobem otevřel plechovku. „Co v tom vlastně je?“ zeptal se a usrkl.
„Nejnovější výdobytek moderní techniky.“ hladově vytáhl Kakuzu z krabičky mobil. „Nokia E-teď si nepamatuju kolik, s trojitým automatickým zoomem, netem na tři měsíce zdarma, nabíjí se solární energií.“
„Jo jasně.“ tvářil se Pein, jako že tomu rozumí. „A … jakej to má dosah?“
„He? Co to kecáš? Tohle fachá všude … má to vysílače po celým světě. Můžeš mluvit ze Skrytý Mlžný s někým, kdo je ve Zvučný.“ vysvětloval Kakuzu a zkoušel, co které tlačítko udělá.
„Všu … všude?“ spadla Peinovi čelist.
„Jo. Hele, jak si přenastavím to hnusný zvonění?“ zavrčel Kakuzu.
„SAKRA, TO NÁS CHCEŠ VŠECHNY ZABÍT NEBO CO?!?“ zařval někdo za pohovkou a v zápětí Deidara v saltu vytrhl Kakuzuovi mobil.
„Ku*va!“ vyprskl Pein, který se leknul a polil colou.
„Co děláš?“ začal hysterčit Kakuzu.
„Víš co se mohlo stát?!? Víš co se mohlo stát?!? A o tobě jsem si myslel, že máš rozum Kakuzu!“ vyčítal mu se vztekem Deidara. „Kolikrát jsem vám už říkal, že když něco takovýho najdete musíte to hned přinýst ke mně a hlavně se v tom nešťourat.“
„Počkej … o čem to mluvíš?“ nechápal Kakuzu.
„O tomhle!“ zařval Deidara. „Od čeho myslíš, že mě Pein přijal? Protože vypadám jako sexy Bárbína?!?“
Pein se začervenal a začal se dusit colou, která v plechovce zbyla.
„Ne!“ pokračoval Deidara. „Vzal mě sem, protože jsem nejlepší terorista a odborník na výbušniny a dětskou pyrotechniku na světě!“ vášnivě vykládal Deidara. Pak se zadíval na mobil a začal se rýpat v klávesnici. „Vypadá to na klasickou nášlapnou minu ze Třetí světový války shinobi.“ pokračoval znalecky. „Ale má to rafinovaně uloženou trhavinu. Jak se do toho mám sakra dostat?“
„Hnáty pryč!“ zařval Kakuzu a vrhl se na Deidaru.
„Klid.“ zamlaskal Itachi, plně zaujatý dějem na obrazovce.
„Dávej pozor!“ poznamenal Deidara a mobil mu upadl na stůl. Toho si Kakuzu nevšímal a začala rvačka.

- - -

„Sakra, už se uklidni Kakuzu.“ zaskuhral Deidara, všechna čtyři ústa rozmlácená.
„Hned je mi líp.“ liboval si Kakuzu, kterého souboj stál jen jedno srdce. „Kam si dal ten mobil?“
„Počkej, co chceš s tou výbu-“
„Neni to žádná výbušnina! Je to mobil! Můžeš s ním volat Zetsuovi, když je zrovna někdy v trapu!“ protočil panenky Kakuzu.
„Hmm! … to jsou dneska novoty. Hmm!“ nafouknul se Deidara a trucovitě si sedl na pohovku. „Je na stole.“
„Nekecej, tady neni!“ zavrčel Kakuzu.
„Tak si asi ještě slepší než Itachi!“ zamručel Deidara.
„Itachi, nevíš kde je t-“ obrátil se Kakuzu na Itachiho.
„Psssst!“ sykl ten a dál vzdychal nad Ordinací.
„Sakra, kam zmizel ten Pein?“ zavrčel Kakuzu a vydal se zeptat spolubydlících.

- - -

„Hidane? Nevi-“ nakoukl Kakuzu k Hidanovi.
Okamžitě ale dveře přibouchl, protože s řevem „CO JE KU*VA?!?“ mu těsně kolem hlavy proletěla jedna z Hidanových voodo pomůcek.

- - -

Další na řadě byl Kisame. Toho našel Kakuzu jen spát v akvárku o objemu 20m³ v obětí se Samehadou. Radši ho nechal spát a vydal se po chodbě dál. Jestli jste už někdy zkoušeli mluvit s čerstvě probuzeným žralokem nalačno, pochopíte proč.

- - -

Před Sasoriho pokojem stála loutka a rozhlašovala, že se zrovna hraje představení „Kašpárek zahradníkem.“ Jenže vyžadovala vstupné a lakomec Kakuzu s pár urážkami šel dál.

- - -

Po chodbě směrem k ložnici Peina a Konan se ozívalo tlumené vzdychání a ze stěny občas odpadla omítka. Kakuzu otevřel dveře a -
„ODPAL ÚCHYLE!“
- zase je rychle zabouchnul.
„Říkala jsem ti, ať zamykáš blbečku!“
„Promiň.“
„Jestli se o tom dozví Jirayia-sensei, tak je mezi námi konec!“
Slyšel ještě z dálky Kakuzu.

- - -

Jen s odporem otevřel oslizlé dveře do Orochimarova pokoje.
Do nosu ho okamžitě udeřil smrad tlejících mrtvol a uprostřed regálů s orgány v lihu se u pitevního stolu krčil Orochomaru v bílém plášti.
„He? Co chceš?“ otázal se, v jedné ruce skalpel a v druhé bobří plíce.
Se zadržovanými zvratky Kakuzu vyběhl z místnosti.

- - -

V kuchyni narazil na Zetsua, který se cpal syrovým prasetem.

- - -

„Takže už zbývá jen tenhle zmetek.“ zabručel Kakuzu a vtrhl do Tobiho pokoje.
Ten seděl na posteli a zběsile klikal na klávesnici.
„Naval to zpátky!“ zavrčel Kakuzu a vytrhl Tobimu mobil.
„Nééé!!!“ rozbrečel se Tobi. „Tobi byl v posledním kole Králíčka Bobbyho!“ začal řvát a máchal kolem sebe pěstičkami.
„Máš smůlu.“ řekl před odchodem Kakuzu.

- - -

V obýváku se mezitím sesedli na pohovku Pein s Deidarou, Hidan se jako ho*ado smál v křesle, z kuchyně se ozývalo Zetsuovo mlaskání a Konan, jak tříská nádobím. Po chvíli se mu vyjasnil Hidanův smích, v televizi běžel Predátor, který momentálně usekl hlavu dalšímu mariňákovi.
„Kam zmizel Itachi?“ zeptal se Kakuzu, s mobilem v rukou.
„Stěžoval si, že už vůbec nevidí, tak ho Kisame vzal na oční. Asi konečně oslepl, takže už nebudeme muset sledovat ty jeho debilní seriály … A co ten mobil, máš ho?“
„Jo, jo. Měl ho Tobi. Ten blbec na něm hrál hry.“ zabručel Kakuzu.
Mobil zabzučel a Pein se v křeči svalil na zem.
„Ku*va! Ten signál se přenáší i na mě! Kakuzu, tu věc okamžitě vyhodíš!“ zakňoural Pein.
„Baterie je skoro vybitá.“ přečetl z displeje Kakuzu.