NETRADIČNÍ SOUBOJ 005 - SASUKE NENÍ EMO?

V Konoze panoval krásný den. Od vyhlášení soutěže už uplynulo šest dní a schylovalo se k velkému finále. Konožští muzikanti již sehnali nové bicí, úspěšně se prozatím vyhýbali setkání s týmem ze Suny, Chouji vlivem po infarktové diety vzteky pustošil své okolí a Naruta už konečně propustili z nemocnice. Měl veliké štěstí, že to přežil. Ani ne tak kvůli té spolknuté harmonice, jako spíš díky faktu, že ho operovala právě Tsunade. Nadarmo se neříká: „Opilý chirurg, veselý vrah.“ Nicméně po několika plastických operacích, znovupřišití nechtěně amputovaných končetin a vyléčení následků jednoho dost bolestivého pokusu o interrupci na jedinci mužského pohlaví, se mohl Naruto odebrat dalo by se říci téměř bez následků z post traumatického oddělení. Ještě sice chodil, jako kdyby měl v zadnici zaraženou okurku střední velikosti, nicméně se nehodlal vzdát účasti v soutěži a tak se nyní s široce rozkročenýma nohama belhal směr Sokolovna.

Shikamaru si zase užíval den po svém. S rukama v kapsách ležel na zádech a užíval si svou chvíli klidu. Chouji někde běsnil v šílené touze po mase a nechtěl si nechat namluvit, že je v jeho tepnách tolik cholesterolu, že by se dal mazat na chleba a prodávat jako margarín a Ino zase nejspíš někde posluhovala Sasukemu v zoufalé snaze se mu zavděčit. A tak měl konečně Shikamaru taky chvíli pro sebe. Musel uznat, že není na škodu, když kolem vás po dlouhé době nelítá věčně hladová koule prskající na vás co chvíli plno drobků se slinami a neustále drobící chipsy na vaši chuninskou vestu. Dnes si Shika užíval svůj pobyt na louce nepokrytý slinami, glutamany, či jinými konzervačními prostředky které se jen dají do sériově vyráběného výrobku narvat. Prostě idylka jak hrom, nebe je nádherně modré a mraky jsou dnes obzvláště nadýchané. Jeho klid však žel bohu neměl mít dlouhého trvání. Zničehonic ho z přemítání vyrušil velmi prudký poryv větru, který by nikdo v takovém počasí nečekal. A tak mezitím co se vlivem větru kutálel a kutálel dolů po louce, dělaje přitom tak nádherné sudy, že místní děti ze školky co byly zrovna na vycházce začaly plakat dojetím, dával si dohromady souvislosti. Když ho ne zrovna nejjemněji konečně zastavil strom a obsypaly ho děti mlátíce do něj pěstičkami, ani se neobtěžoval vytáhnout ruce z kapes.
„Zabil bych je…“ pomyslel si akorát otráveně, na to však momentálně neměl sílu ani pravomoc. A koneckonců ani myšlenky, jelikož se stalo nevyhnutelné. Věděl, že ten den jednou přijde, ale…
„Ale proč kurnik zrovna dneska?“ ptal se sám sebe. Někdo musel mluvit, ovšem na další úvahy už mu nezbyl prostor.
„Servus ty lemro líná!“ zaznělo mu nad hlavou a Shika okamžitě vstal, aby čelil svému osudu v důstojné poloze.
„No nazdar…“ odvětil roztřeseným hlasem poněkud dvojsmyslně a vyfouknul z nosu šišku. (ne opravdu nevím kam se ty děti poděly, na tuhle otázku vám možná odpoví seriál Star Trek)
„Potkala jsem tvou mámu.“ Jeho rozkošná maminka… Teď už to bylo úplně jasný.
„Takže máti mě práskla?“
„To ne, ale vymlátila to z tvýho táty.“ Odpovědla sladce děva s vějířem a Shikamara polil studený pot. Bestie. Jsou to bestie jinak se to nedalo nazvat…
„Máš fajn mámu dobře jsme si pokecaly.“ Pokračovala dál Temari a zlomyslně se ušklíbla. No ano, tyhle dvě semetryky si musí rozumět přímo úžasně.
„A co mi vůbec chceš?“ zeptal se Shika a v hlavě mu běžela Nejiho tradiční věta: „Osudu neunikneš.“, kterou používal pokaždé, když mu na čerstvě vydepilovaném těle vyrašil chlup.
„Co jiného potřebuje dáma v cizím městě, než doprovod?“ zavrčela blondýnka nebezpečně a chňapla Shikamara za límec.
„Jaká dáma? A jaký cizí město? Vždyť už to tady znáš jak svý boty.“ zmohl se Shikamaru na poslední záchvěv vzdoru ovšem to už ho Temari táhla z louky pryč směr město.
Tou dobou na palouku za Konohou připravovali vedoucí ninjové vše potřebné. Víceméně. Tsunade s Jirayou seděli za nově postaveným stánkem pro staříka Teuchiho z Ichiraku a zkoušeli, co s člověkem udělá láhev saké vypitá na ex v poledním slunci, Izuma, Kotetsu, Shizune a Anko hráli hru „Vadí, nevadí“ a nikdy jim nevadilo, Genma a Iruka tradičně oddřeli tu nejhorší práci a Kakashi zkoušel odrecitovat celou Icha Ichu pozpátku, neboť popředu už to znal nazpaměť a to byla nuda. Prostě nehorázná pohoda, až se těm nejstarším zamlžily oči při vzpomínce na Woodstock. Jiraya už značně posilněný alkoholem této iluzi podlehl natolik, že se sbalil a vyšel do ulic Konohy hlásat volnou lásku. Faktem zůstává, že nesklízel zrovna pochopení a souhlas. Zvláště pak matky s malými dětmi ho od sebe odháněly a občas schytal i jednu po čumáku. Vzdal se teprve, až když čirou náhodou potkal paní Nara, která po něm hodila bramboru, balení houbiček na mytí nádobí, pokropila ho Domestosem a návdavkem ho po hlavě přetáhla petrželovou natí. Jiraya si mohl gratulovat, že set nových kuchyňských nožů které dnes koupila, ležel až na úplném dně její tašky a blokovala jej hromada masných výrobků z Globusu. Ty se však paní Nara házet nechtělo (přece jenom, pouze v Globusu si můžete být jistí, že uzeniny jsou z pravého masa) a tak se spokojila s tím, že za prchající legendou hentai průmyslu velmi bojovně řvala: „Zvrhlíče zůčtujeme spolu!“. Potom se ale nakonec uklidnila a spokojeně se vydala domů zmlátit manžela.
Pryč od všeho toho ruchu, na odlehlém palouku za Konohou bylo velebné ticho. Ticho takřka hřbitovní, hodné umrlcova rubáše. Dokonce i slunce, značně tlumené hustou klenbou tvořenou svěžími listy stromů zde pronikalo jako kdyby neochotně a nechtělo se mu prosvítit a zahřát tenhle všemi zapomenutý kousek půdy. Možná právě proto si ho ta dívka vybrala. Seděla v tom nejtemnějším koutě, kde se příšeří dalo srovnat s podvečerem a všemi smysly vnímala jak vlahou vůni lesní půdy, tak i celkovou negativní náladu místa. Poslední dobou tohle místo milovala. Nikdy taková nebývala ovšem… Ovšem. Okolnosti se prostě změnily a ona, ne že by na to chtěla myslet, ale ty přízraky se stále vracely. A tak, kdykoliv její mysl zabloudila k tomu ožehavému tématu, uchylovala se zde, kde každou buňkou v těle nasávala tu podivně příjemnou hřbitovní atmosféru, která zde panovala dokonce i za bílého dne. Ne že by zde přestala cítit ty duševní muka, která jako by škodolibě pinzetkou nitku po nitce rozebírala její duši, nicméně jenom tady mohla utrpení proměnit v slastnou masochistickou rozkoš. Přece jenom, utápět se v sebelítosti je tak sladké a…
„Co tu chceš?“ vytrhlo dívku z transu až nepříjemně známý hlas překypující zvědavostí, který si dokázala přiřadit pouze k jednomu člověku. A taky že ano, byl to ON, zdroj jejího utrpení.
„Nepruď voe, nemám na tebe náladu.“ zasyčela nepřátelsky a odmítavě se otočila, aby se na svůj dávný, nyní již nedosažitelný idol nemusela koukat.
Sasuke, který měl tohle v plánu přesně od začátku jen lhostejně pokrčil rameny a chystal se odejít, něco mu však bránilo. Nemohl si pomoct vypadala a chovala se… Tak jinak, zvláštně, s nádechem extravagance a přitom s grácií padlého anděla a nebojme se to přiznat, i značně přitažlivě. Snad za to mohla ta změna oblečení, ta přehršel reflexních barev ho vždycky bodala do očí. (i z toho důvodu začal nosit sluneční brýle, Sasuke nosí hlavně praktické věci, nejen ty co jsou cool!) Dokonce měl strach, že ho slepota zasáhne dřív než Itachiho a to by šel pak jeho MS do kytek. Ta černá teď byla značně příjemnější a ty doplňky v podobě pyramidového opasku a stahováků, stylově doplněných sichrhajckami dodávaly vizáži na drsnosti. A i ve vlasech nastala změna, růžová byla značně zředěna černými pruhy.
„Hmm… Co se děje, vypadáš úplně jinak, ale zároveň i sexy.“ ,zabručel se založenýma rukama a okem znalce si ji hodnotícím pohledem projížděl od hlavy až k patě.
„Ts… Nejdřív se ti zalíbí blond, uděláš ze mě to, co jsem teď a teď mi začneš skládat komplimenty. A co jako? Čekáš, že ti je snad budu oplácet?“ odsekla nakvašeně a kvitovala to vyplazeným jazykem a zdviženým prostředníkem. To Sasukeho ještě víc vzrušilo. Netušil že Sakura může být taková dračice.
„A co jsem z tebe udělal prosím tě? Náhodou teď vypadáš docela k světu.“ Opravdu. Fanynek, které mu padaly k nohám sotva se na ně podíval a které se hrabaly v jeho popelnici sotva vyhodil svoje staré ponožky už měl plné zuby.
„To co jsi ty… Stala jsem jednou z vás. Jsem EMO!“ prohlásila hrdě a opět vyplázla na Sharinganského rytíře bez bázně a hany jazyk. Sasukeho zájem ihned poklesl.
„Tak to prr! Já nejsu žádný emo!“ odvětil důstojně a pročísnul si vlasy.
„É-Em-Ó.“ vyhláskovala bývalá růžovovláska a zašklebila se na svého bývalého idola.
„Pche emo je pro děcka.“ Ušklíbnul se pohrdlivě v jakési parodii na blahosklonný ůsměv a dodal na vysvětlenou: „ Já jsem EMOCORE a poslouchám výhradně emocore a screamo hudbu.“
„Co to?“
„A občas jím čokoládovou zmrzlinu a hraju arkádové hry.“ Přiznal se ještě pro kompletní ucelenost informací a otočil se k ní zády. „Emo není špatný, ale již naprosto neůměrný tvýmu věku...“ pokračoval se zkušeným pohledem dlouholetého experta (kterým přece jenom byl)avšak byl znenadání přerušen.
„Co? Říkáš že sem stará?“ vyjela naštvaně Sakura a Sasuke se otočil s pohledem který nepřijímal žádné kompromisy. Sakura se ihned stáhla jako putička, i když si pod nosem cosi mumlala. Pravděpodobně něco velmi neslušného.
„Buš zticha a poslouchej! Tvůj temperament je dobrej základ, ale pouze screamo může zcela naplno uplatnit tvůj potenciál a náležitě ho rozvinout.“ Rozhorlil se Sasuke a s planoucíma očima démona na ni pohlédnul. „Takže co říkáš?“ promluvil nakonec a nabídl jí ruku. „Ty a já. Společně zcela ovládneme screamo a emocore scénu a mě se konečně podaří sehnat starý Nintedo 64 a stáhnout betaverzi Supermaria!“ ukončil Sasuke svou plamenou řeč a rozhodně se na Sakuru zadíval.
Sakura váhavě zvedla ruku, avšak ještě se zarazila.
„A co blondýna?“ zeptala se nejistě.
„Ts, ani mi ji nepřípomínej. Pokaždý když na si na ni vzpomenu, musím myslet na lahvičku s peroxidem.“ Mávnul Sasuke rukou jakoby odháněl dotěrnou mouchu a Sakura nadšeně vykřikla. Chytla Sasího za ruku a prudce vstala až jí ruplo v zádech. (dlouhé přihrbené sezení na jednom místě pro vaši páteř není dobré, to věděl už L) Bolestně sykla, zamumlala nějakou větu ve které se minimálně pětkrát objevilo slůvko FUCK a konečně se pořádně napřímila.
„Tak jo! Jdeme jim natrhnout PxxxL! SATSUGAI!!!“ zařvala nadšeně. „Tak nějak?“ zeptala se trošku rozpačitě a pohlédla směrem k jejímu novému emocore vzoru.
„Nó, pro začátek to nebylo špatný. Ovšem to SATSUGAI bych vypustil, nejsme tu od toho abysme kopírovali cizí anime projekty.“