Klan Hyuuga V. ,,Mise,,

Část 5. Hinata - ,,Mise,,

Sluneční paprsky se derou pod má víčka a nutí mě probudit se z mého nádherného snu, plného lásky a něhy. Posadím se do sedu, rozhlédnu se po Nejim a po těch, kteří jsou již vzhůru.
,,Tak lidi, vyrážíme.“ zavelí Kakashi-sensei.
Všichni se postaví, protáhnout a můžeme vyrazit. Cesta je klidná, nikdo nikde, jen skupinka lidí z Listové dochází k hranicím Země Ohně.
,,Teď se rozdělíme. Dávejte na sebe všichni pozor. Máme den na to prozkoumat to okolo, pokud nic nenajdeme máme se na rozkaz Tsunade-sama vrátit.“ oznámí Kakashi.
Nechápavé pohledy zachycují druhé.
,,Proč jen jeden den? Co když je Sasuke odsud dva dny?“ zeptá se Naruto.
,,Protože když se rozdělíme a budeme neustále hledat a používat své síly k dopadení našeho cíle, kolik si myslíš, že nás zůstane? Nejméně dva lidi by zemřeli, a ty Naruto, máš v sobě Kyuubi, po tobě Akatsuki jdou, nemá cenu se jim vrhat do náruče vysílený.“dokončí proslov Kakashi.
Naruto ač nerad kývne hlavou jakože rozumí. Poté jsme se rozdělili. Kakashi-sensei s Narutem jsou v popředí. S Nejim jsme dostali za úkol hlídat okolí. Asi po dvou hodinách cesty se Sakuře zamotala hlava.
,,Stop, dáme si chvíli pauzu. Načerpáme síly.“ řekne Kakashi-sensei.
Seskočili jsme dolů do lesa a rozdělali oheň.
,,Neji, Hinato…střídejte se prosím v hlídání okolí.“
Oba jsme kývli hlavou. Byakuganem se dívám okolo, nevidím žádnou chakru.
,,Hinato, vystřídám tě…odpočiň si.“ promluví na mě Naruto.
otočím na něj hlavu.
,,Díky Naruto. Cokoliv se ti bude zdát podezřelé řekni mi a já se podívám.“
Sedla jsem si ke kmenu stromu a na chvíli konečně usnu.

,,Otče, prosím otče, poslouchej nás!“
Slzy mi tečou po tvářích, vidím Nejiho se skloněnou hlavou. Určitě také pláče.
,,Nebudu vás poslouchat. Vy dva? To ne! Hinato ty nemůžeš být s Nejim prostě to nejde. Vy jste mohli být sourozenci!“
,,Ale to nejsme.“ oponuji.
Otec na mě upře tvrdý výraz.
,,Hinato...o tomhle se s tebou nehodlám bavit! Ne! A tím to končí!“

Slyším hluk. Otevřu oči a nade mnou se sklání Neji. Má bojovnou pozici.
,,Neji, co se děje?!“ křiknu když slyším křiky.
Otočí se na mě a rychle mě obejme.
,,Vysvětlím později.“
Snažím se rozpoznat co se děje ale Neji mi stojí v možnosti vidět. Opřu hlavu zpět o kmen stromu. Přemýšlím nad tím snem co se mi tu teď zdál. Mohl by být otec takový?