Sasukeho všední den

Bylo jedno krásné slunné úterní ráno. Sluneční paprsky pomalu probouzeli přírodu, jemně hřáli zvířátka na čumáčky, rostlinek vyšisovávali ranní rosu a v některých případech se marně snažilo oznámit, že nastal den. Toto platilo i pro jisté stvoření spící hluboko pod zemí. V normálních případech by se mohlo jednat o krtka nebo žížalu, v našem případě se jednalo o týpka, který si poklidně vychrupoval na své ztrouchnivělé posteli.
Spal ve velké dřevěné místnosti, na kterou navazovala dalo by se říct nekonečné chodba s mnoha podobnými pokoji. Všude kolem bylo hrobové ticho, takže se chodbami linulo jen Sasukeho úděsné chrápání.
Najednou ovšem utichlo.
Co to?
Že by se náš Sasan naučil spát se zavřenou tlamou?
Blbost!
Uchiha se nám probudil.
S výrazem měkkýše si promnul svoje očička, aby lépe viděl. Ovšem když tak učinil, zjistil, že to nemá žádný výsledek, jelikož stále nic neviděl.
'Ha mám zhasnuto!' usoudil chytře a začal rukou jezdit po zdi, za účelem najít vypínač.
'No moment, proč hledám vypínač, když to chci zapnout?' problesklo mu hlavou.Sám se v duchu pochválil jen tak pro dobrej pocit a usilovně začal hledat onen zapínač.

Po půl hodině ježdění ruky po zdi za postelí si uvědomil, že se jeho vysněný zapínač nachází vedle dveří na opačné straně pokoje.
Chvíli tam jen tak seděl a očima propaloval zapínač hovící si na stěně. Po té se ovšem zvedl a pomocí kartáčku na zuby, který náhodně nahmatal, udělal do zdi v místech, kde se nacházel zapínač, díru o rozsahu asi 30 cm.
Jen co Sasuke vykoukl ze svého nového okýnka, zjistil, že jeho počínání sleduje Kabuto, snažící se nahodit co nejlepší odlesk od brejlí.
Po deseti minutách usilovného šoupání brýlí po svém nose toho Kabuto radši nechal, jelikož to nevypadalo tak efektivně, jak předpokládal.
Sasuke se jen nevinně podrbal na p*deli a zalezl zpátky do pokoje. Po chvíli zírání jen tak do blba se ovšem rozhodl, jít na snídani.

Jen co vlezl do jídelny, ozvalo se zapištění několika holek, totálně poblouzněných jeho příchodem. Sasuke pro lepší dojem vypnul hruď a pohodil svými vlasy. Odlesky jeho mastných, měsíc nemytých vlasů se odráželi po celé jídelně.
Polovina jídelny spadla ze židle. Dívčí část převážně blahem, jiní ozářeni až k oslepnutí a zbylí s tu dobu prostě jen dostali pěstí od souseda.
Sasuke uspokojen svou popularitou si nabral dvě topinky na svůj oblíbený talířek a šel si sednout ke svému soukromému stolu uprostřed jídelny.
Po spořádání obou topinek i s talířkem, si to namířil do tréninkové haly. Tam si zrovna Orocháč trénoval polykání mečů, takže Sasuke si musel sednout na čekací lavičku a jak by řekl správný Uchiha prostě čekat.
Když měl Ori už celou hubu naporcovanou na malý kousíčky, usoudil, že by to pro dnešek mohlo stačit. Sasuke štěstím bezsebe vyskočil z lavičky, až se zabořil hlavou do stropu. Chvíli mu trvalo než se od tamtud vymanil, ale co by Uchiha nedokázal, že.
Po té si stoupl před zrcadlo, které tvořilo celou jednu stěnu haly. Prvně si stylově stoupl do bojové pozice alá hokejový brankář a pokoušel se co nejdrsnějc nahodit Sharingan.
Když to konečně vypadalo podle jeho představ, rozhodl si procvičit svůj SUPER-COOL-POHLED.
Sasuke byl do své práce tak ponořen, že si ani nevšiml Kabuta, který ho s obdivem v brýlích pozoroval.
'COOL, NORMAL, COOL, NORMAL... ' měnil Sasuke pohledy. Kabuto na něj ještě chvíli nevěřícně zíral, po té si ovšem efektivně posunul brýle po svém již sedřeném nose z rána a s rukou na srdci, nudlí u nosu a vší na hlavě se vydal pryč.
Když Sasukeho konečně přestalo bavit zírat do zrcadla každou sekundu jiným pohledem, bylo asi už 18:00. (No jo má výdrž)
Rozhodl se tedy že půjde na kutě. Vřítil se do svého pokoje, jak Tarzan do stromu, takže se nakonec musel sloupávát ze zdi s menším zraněním nosu. Nějak to ale neřešil. Hupsnul na postel a nakonec pomocí gravitace se zřítil i s postelí na zem a s výrazem přerostlý bedly usnul.