Mezamero! Yasei! I 02

Mezamero! Yasei! I 02

„Shizune,“ křikla Pátá po cestě ven z budovy. „Svolej klany a zahajte evakuaci.“
„Ano, Tsunade-sama,“ přikyvovala rychle, ale nemusela z toho skoro nic udělat. Když vyšly z budovy, přímo před nimi stáli nastoupeni vůdcové klanů Konohy – Nara, Hyuuga, Akimichi, Aburame a plno dalších. Jounini s tými i bez a všichni přítomní chunnini.
„Pátá,“ hlásil jeden z jouninů. „Evakuace už začala.“
„Výborně,“ zakryla svoje překvapení.
„Zesílili jsme obranu u hlavní brány, “ podával hlášení další.
„Výborně,“ opakovala. „A jak vypadá situace před bránou?“
„No jaksi,“ ošil se další z jouninů. „Oni totiž nedělají vůbec nic.“
„Cože,“ zeptala se Tsunade v domnění, že špatně slyšela.
„Jenom tak stojí,“ upřesnil to Kakashi, který konečně zvednul oči, nebo respektive oko, od knížky.
„Kolik jich je?“
„Šest.“
„A jdou si pro mě, že,“ ozvalo se z davu.
Tsunade otočila hlavu tím směrem a uviděla tam stát Naruta v obležení svých přátel. A když se zadívala ještě pozorněji, uviděla na jejich tvářích odhodlání bránit přítele i za cenu vlastního života.
„Naruto,“ oslovila ho Pátá. „Jsi člen Konohy a jako takový jsi pod mou ochranou. Tak na to nezapomínej!“
Všichni ninjové, kteří postávali kolem, nemohli jinak než souhlasit. Naruto měl možná v sobě zapečetěnou Devítiocasou lišku, ale i přesto si vysloužil úctu a obdiv všech, kteří ho znali. Byl jedním z nich.
„Dobrá,“ otočila se Tsunade zpátky na všechny. „Řeknu to jenom jednou, takže mě všichni dobře poslouchejte.“
„Hai, Hokage-sama,“ neslo se davem.
Tsunade, jakožto Hokage vesnice Ukryté v listí, si stoupla před svoje ninji a spustila: „Podle posledních zpráv mají Akatsuki v držení šest z devíti ocasých démonů. Posledním, kterého chytili, byl Shukaku. Naštěstí se podařilo Gaaru, neboli písečného Kazekageho, zachránit před smrtí, ale i tak písečného démona získali a neutrpěli žádné ztráty. Na rozdíl od nás. Při pomoci Suně jsme přišli o Asumu a o Jiraiyu. Zabili je Pein, vůdce Akatsuki, a Hidan. Jejich techniky jsou opravdu nebezpečné, a proto si na ně dejte velký pozor a nenechte oběti těchto dvou býti zbytečné.“
Na chvíli se odmlčela a nechala všechny vsáknout tyto informace. Viděla tváře nejbližších Asumy a Jiraiyi a věděla, že trpí smutkem a touhou pomstít se. I ona mezi ně patřila. Jiraiya byl jejím přítelem už od dětství a velmi jí chyběl, ale na to teď nebyl čas. Teď byl čas, chránit vesnici a její obyvatele. Nadechla se a pokračovala: „A proto je nesmíme nechat zmocnit se Kyuubiho, za žádnou cenu. To je rozkaz!“
Ninjové se s těmito slovy rozprchli na svoje místa, jali se bránit své domovy. S Tsunade zůstali jenom Shizune, Kakashi, Yamato, Sakura a Naruto se Saiem. A všichni zamířili k bráně vedoucí do Konohy, kde na ně čekal nepřítel.

„Koho pak nám to sem čerti nesou,“ zavrčela Tsunade, když došli až k bráně. Jedním plynulým pohledem přejela všechny zúčastněné.
„Vydejte nám Kyuubiho,“ promluvil jako první Pein, který je všechny vedl. Stálo jich tam šest v černých pláštích s červenými znaky a na hlavách měli slaměné klobouky. Zatím jenom jeden z nich odkryl svou tvář a to samotný vůdce Akatsuki. Jako jediný si sundal pokrývku hlavy a teď se mu válela v prachu u nohou. Všem členům Konohy, kteří hlídali tuto bránu, se naskytl pohled na oranžovo vlasého muže se zvláštní tváří, kterou zdobilo značné množství piercingů.
„Ne,“ odvětila Tsunade klidně. „Nějaké další požadavky?“
„To chcete ohrozit celou vesnici, kvůli jednomu spratkovi,“ podivil se Sasori, ale svou tvář neodhalil.
„Ten spratek, jak jste ho nazvali,“ řekla Pátá. „Je členem Konohy a tudíž spadá pod její ochranu, i kdyby v sobě měl meteorit či něco jiného.“
„Vidím, že se tu nic nezměnilo,“ řekla další ze zahalených postav. Z hlubin pláště se vynořila ruka s dlouhými štíhlými prsty a pomalu si sundala z hlavy klobouk. Páté a jejímu doprovodu se naskytl pohled na tvář jednoho ze zběhlých ninjů Konohy.
„Itachi,“ zavrčel Naruto vztekle, když ho uviděl.
„Naruto,“ pokynul mu hlavou. „Dlouho jsme se neviděli. Jak se mám můj bratříček?“
„Nevím, dlouho jsem ho neviděl,“ odtušil Uzumaki. „Ale mám takový pocit, že ti jde pořád po krku. Měl by sis hlídat záda.“
„Děkuji za radu,“ usmál se na něho mile, jakoby věděl něco víc než ostatní.
„To by snad stačilo,“ vzal si opět slovo Pein. Podíval se na Tsunade a znovu se zeptal: „Takže nám Lišku nevydáte, i kdyby to znamenalo záchranu mnoha životů vesničanů?“
„Ne,“ odpověděla Pátá Hokage Skryté Listové pevným hlasem.
„Vaše volba,“ odtušil vůdce Akatsuki a rukou dal povel k útoku. Každý z členů Konohy se vydal jiným směrem, až u brány zbyl jenom Pein a jedna další osoba, která ještě neodhalila svojí totožnost.
„A abych nezapomněl,“ usmál se Pein ďábelsky. „To já jsem zabil Jiraiyu a opravdu mě to pobavilo, jak se ten stařík snažil ze všech sil mě porazit.“
V tu chvíli by se v Narutovi krve nedořezali. Věděl, že jeho mistra zabila tahle stvůra, ale to jak se tím chlubil a plival po památce Zvrhlého poustevníka, v něm vařilo krev. Už už se chystal, že řekne něco svými pěstmi, ale zastavila ho ruka na jeho rameni. Pootočil hlavu, aby se kouknul, kdo ho to zastavil a uviděl Sai.
„Ještě ne,“ zakroutil Sai hlavou a stále upíral svůj pohled na nepřítele. „Na pomstu bude času dost.“
Naruto se po těchto slovech kupodivu celkem uklidnil, ale touha po pomstě mu v srdci stále plála. Až teď plně pochopil Sasukeho a jeho touhu po pomstě na jeho bratrovi. Až teď pochopil bolest, která jeho přítele trhala na kusy, až musel odejít ze svého domova a hledat sílu jinde. Až teď pochopil.
Ani si to neuvědomil, a už se před vesnicí rozpoutala hrozivá bitva. Každý z Akatsuki byl svým způsobem originál a jeho techniky byly všechno jenom ne normální. Naruto viděl, jak Pein prostým pohybem ruky odhodil několik ninjů daleko předaleko. Naruto už už chtěl vyrazit k tomu samozvanému vůdci, když mu do cesty vpadl Sai.
„Pomalu,“ odtušil klidně.
„Sai,“ zavrčel Naruto naštvaně, ale věděl, že bude muset prvně vymyslet, jak na něho, než se vrhne do boje. Určitě měl v rukávu další techniky, se kterými se ještě nepochlubil. „Nějaký nápad?“
„Ne.“
„Skvělé,“ opáčil blonďák a propaloval černovlasého chlapce očima.
Ani jeden z nich si nevšiml, ale najednou se jim za zády ozval něčí hlas: „Copak to tady máme?“
Oba se překvapeně otočili a dívali se do tváře, která byla zakrytá oranžovou masku, a vidět bylo jenom jedno oko. A v tom oku něco rudě žhnulo.
Naruto jenom zalapal po dechu: „Sharingan. Uchiha.“
„Bystrý,“ ocenil jeho postřeh nepřítel. „Ale nevím, jestli ti to k něčemu bude.“
„Sai, okamžitě se odtud kliď,“ křikl Naruto na přítele.
„Co se děje,“ nechápal Sai tak úplně.
„Na nic se neptej a zmiz,“ přerušil ho. „Tohle je víc, než můžeme zvládnout. A hlavně se mu nedívej do oka.“
Ale než se stačil Sai vůbec pohnout, v nepřítelových očích zavířilo a oni oba strnuli se zvláštním výrazem na obličeji.

Naruto se rozhlížel kolem sebe a ať koukal, kam koukal, vůbec se mu tady nelíbilo. Tenhle černobílý svět s příměsí šedi mu naháněl husí kůži.
„Vítám tě v mém světě, Jinchuuriki,“ promluvil nepřítel za jeho zády.
„Kde je Sai,“ zeptal se, když se k němu prudce otočil.
„Neboj se,“ uklidňoval ho muž. „Je tady s námi.“
Pokynul rukou a najednou se vedle něho zhmotnil dřevěný kříž a na něm vysel přivázaný Sai. Měl zavřené oči, ale dýchal, takže byl naživu.
„Co jsi mu udělal,“ křikl Naruto.
„Je v pořádku. Zatím,“ slyšel Naruto v jeho hlase smích.
„Co chceš?“
„Na to je jednoduchá odpověď,“ odvětil muž. „Kyuubiho a potom zničit Konohu.“
„Kdo jsi,“ zeptal se ho Naruto a přemýšlel, proč má pocit, jakoby ho znal. A přitom si byl na sto procent jistý, že ho nikdy neviděl, ani nepotkal.
„Já,“ odmlčel se na chvíli. „Říkají mi Tobi.“
„Tobi,“ zopakoval Naruto. „Jdi se vycpat, Madaro.“
Muž na chvíli ztichnul a pak se zeptal: „Jak můžeš znát moje pravé jméno?“
„J.. já,“ koktal Naruto zmateně. Ale v hlavě se mu ozval hlas, který dobře znal: „Naruto, dobře mě poslouchej. Ten chlap je velmi silný a nebezpečný. Patří do klanu Uchiha.“
„To mi neříkáš nic nového,“ odhodnotil v hlavě jeho radu. „Ale jak se odtud dostaneme?“
„Tuhle techniku může zrušit jenom jiný sharingan,“ šeptal mu hlavě Kyuubiho hlas.
„Skvělý,“ utrousil Naruto a znovu upřel veškerou svou pozornost na Uchihu.
„Ano, už to chápu,“ zasmál se Madara. „To Kyuubi ti řekl, kdo jsem. Zajímavé, nikdy mě nenapadlo, že démon a jeho hostitel spolu komunikují. Ale to ti stejně nepomůže. Zmocním se démona a jednou provždy zničím Konohu.“
„Proč chceš zničit Konohu,“ snažil se Naruto koupit nějaký čas. „Byl to přece i tvůj domov.“
„Nikdy,“ křikl Madara vztekle. „Klan Senju nás jenom využíval, nic jiného. Byli jsme donuceni přijmout podřadnou roli a tím se klan stal bezvýznamný. Nikdo to nechtěl chápat, jenom já. Jenom já jsem pochopil, že se nás snaží oslabit.“
Během jeho monologu si Naruto myslel, něco o psychickém zdraví tohoto člověka a přemýšlel, jak se odtud dostat i se Saiem, který nejevil známky toho, že by se probral z bezvědomí. Nakonec mu došlo, že Saie v bezvědomí zřejmě udržuje Madara.
„Klan Uchiha už neexistuje,“ zkusil to Naruto z jiného konce. „Nemáš důvod k nenávisti.“
„Mýlíš se,“ smál se dál Madara. „Klan existuje, dokud žije aspoň jeden člen. Až zničím vesnici, obnovím klan, který jsem sám zničil.“
„Cože,“ vyvalil Uzumaki oči.
„Ale copak,“ ušklíbl se Uchiha. „Ty nic nevíš? Před pár lety jsem otočil můj klan proti Hokagovy, ale než ho mohli svrhnout, zabil je všechny Itachi. Ten kluk byl vždycky na obtíž. Úplně mi zkazil plány, ale takhle je to možná daleko lepší.“
„To… to nemůže být pravda,“ koktal Naruto nevěřícně. „Sasuke…. on….on.“
„Věř si, čemu chceš,“ řekl Madara. „Stejně nebudeš už dlouho žít, abys to někomu řekl.“
A právě v okamžiku, kdy tuto větu dořekl, začal se svět kolem nich hroutit. Madara se rozhlížel kolem sebe a mumlal si: „Kdo se to opovažuje?“
Naruto cítil, že celý tento svět se kolem něho hroutí, jak se do něho snaží někdo vnutit svou vlastní silnou vůli. Cítil jeho sílu. Musel to být někdo opravdu silný, aby se dokázal postavit Madarovi, který vypiloval svůj sharingan k dokonalosti. Napadlo ho, jestli to není Kakashi, ale hned to zavrhl. Kakashi byl sice silný ninja, ale tato oční technika nebyla jeho součástí na takové úrovni, aby si mohl být rovný s někým, který se se sharinganem narodil.
„Naruto, poslouchej mě,“ ozvalo se mu v mysli a tentokrát to nebyl Kyuubi. „Až uvolním techniku, musíš se co nejdřív vzpamatovat a dostat se co nejdál od Madary.“
Uzumaki sice nevěděl, kdo na něho mluví, ale něco mu říkalo, aby tomu hlasu věřil. Že je to jeho jediná šance, jak se odtud dostat. Cítil, jak ten neznámý tlačí na techniku, která ovládala tento svět. Uviděl, jak se Sai sesunul z kříže, který najednou zmizel. Rychle k němu došel, přidřepnul a všiml si, že se začíná probírat.
„Sai,“ oslovil ho a přitáhl si k sobě.
„Naruto,“ odvětil mu mladík ztěžka a pomalu se zvedal na nohy. „Kde to jsme? A co se to tady děje?“
„To ti vysvětlím jindy,“ přerušil Naruto jeho otázky, jelikož ucítil, jak se technika zrušila.
V jednu chvíli byli v podivném černobílém světě a v druhou chvíli byli zpátky na bojišti před Konohou. Oba klesli vyčerpaně na všechny čtyři na zem a zhluboka oddechovali. Přece jenom se jim v mysli někdo hrabal.
„Bože,“ zasípal Sai ztěžka.
„Já jsem bůh,“ ozval se nad ním něčí vzteklý křik. „A až najdu toho zmetka, tak si ho podám.“
„Ty že jsi bůh,“ zasmál se Naruto, sedící na zemi a dívající se na Madaru. „Nejsi nic jiného než fušer.“
I přes masku bylo vidět, že nejstarší žijící Uchiha pění vzteky: „Zmlkni!“
„Pravda bolí, co,“ přidal se k příteli Sai.
„Někde tady musí být ještě někdo z klanu,“ utrousil pro sebe Madara a rozhlížel se kolem. Sice přejel pohledem přes svého partnera v organizaci, ale nemyslel si, že by se zrovna on pokusil ty dva spratky zachránit. Musel to být někdo jiný. Ale kdo?
Naruto ztuhnul, když uslyšel, co si to Madara bručí pod maskou, a v duchu si pomyslel: „Že by se tady objevil Sasuke? To je blbost. Ten dřepí někde u toho slizouna.“
„Naruto,“ uslyšel tichý hlas Saie. „Měli bychom zmizet, tenhle je nad naše síly.“
„Souhlasím.“
Jenže všechno se líp řekne, než udělá. V okamžiku, kdy se chtěli nenápadně vypařit, k nim Madara opět upřel svojí pozornost.
„Sakra,“ zavrčel Naruto, když na sobě ucítil tíhu jeho pohledu. Stál k němu zády. Cítil, jak se mu vzadu na krku postavily vlasy hrůzou.
„Někam jdete,“ zajímal se Uchiha sladkým hlasem. „Ale já s vámi ještě neskončil. Obzvlášť s tebou Naruto Uzumaki.“
Byl to zvláštní pohled. Oba dva mladící stáli k Madarovi zády a přemýšleli, jak se z téhle kaše dostanou, když za sebou uslyšeli zvuk dopadu.
„Co to,“ vykřikl Madara vztekle, když ho ovanul prach.
Sai riskoval nepatrné otočení hlavy, ale přes zvířený prach nic neviděl. Jak se prach usazoval, pomalinku odkrýval zdroj tohoto úkazu. Přímo před nimi se objevil obrovský had.
„Karin, Juugo, Suigetsu, běžte pomoc,“ pronesl někdo ledovým hlasem. „Ale Itachiho nechte mě.“
Nic. Žádná odpověď. Jenom tři rychlé stíny se mihly bitevním polem.
„Sasuke,“ vydechl Naruto překvapeně, když spatřil osobu stojící na hlavě hada. Sai na to nic neříkal, i on byl překvapený.
„Výborně,“ zasmál se starší z Uchihů. „Aspoň vás všechny zničím jedním úderem.“
„S tím bych nepočítal,“ odvětil Sasuke klidně a uvolnil techniku, která poutala hada. Stvoření zmizelo a on stanul znovu na pevné zemi. Než se někdo z nich nadál, vyběhl mladík s taseným mečem na Madaru. Kolem něho vířily elektrické výboje. V očích mu plál sharingan a zvěstoval něčí smrt.
Ale Madara se nedal zaskočit. V jednom jeho odkrytém oku se také objevilo tajemství klanu Uchiha, jediným mrštným pohybem se Sasukemu vyhnul a dobře mířeným úderem ho odhodil směrem k Narutovi a Saiovi.
Oba chlapci se pohnuli, aby zachytili letící tělo. Náraz byl dost tvrdý, až je všechny posunul o několik metrů.
„Uf,“ zachrčel Sai.
„Co tady děláš,“ zajímal se Naruto, když se Sasuke vymámil z jeho náruče. „Nemáš být u Orochimara?“
„Dlouhý příběh,“ odtušil Sasuke. „Zkráceně řečeno: jsem se dozvěděl, že tenhle má s osudem mého klanu, co dělat. Takže jsem se rozhodl to prověřit.“
„Aha,“ ušklíbl se blonďák. Mohl tušit, že to bude něco takového. „Tvé podezření bylo správné. Před chvíli se tím chlubil, jak před lety zničil váš klan.“
„Nezapomeňte na Kyuubiho,“ ozval se Madara. Všichni tři mírně ztuhli, když uslyšeli jméno liščího démona.
„Co prosím,“ nechápal Naruto.
„Před sedmnácti lety jsem donutil Kyuubiho zaútočit na Konohu,“ vychloubal se Uchiha. V tu chvíli, jakoby se čas kolem nich zastavil. Nikdo z nich nevnímal nikoho jiného, než ty druhé. Ve vzduchu byl cítit vztek a touha po pomstě.
„A abych nezapomněl,“ přiléval muž s maskou přes obličej olej do ohně. „Donutil jsem Naruto tvého otce, aby se obětoval pro vesnici a tak odstranil jednu z hrozeb pro můj plán.“
„Čtvrtý,“ zašeptal překvapeně Sai a díval se na blonďáka, jak vzal tohle odhalení. Dokonce i Sasuke vypadal překvapeně.
„Ty,“ zavrčel Naruto vztekle, když plně pochopil, co tím chtěl Uchiha říct. Oči mu zčervenaly, zuby a nehty prodloužily. Narutův vztek a Kyuubiho touha pomstít se vyvěraly na povrch.
„Naruto, uklidni se,“ chytl ho mladší Uchiha za ruku a pevně sevřel. Mladík se na něho prudce otočil a zadíval se do jeho rudých očí. Pomalu, ale jistě sharingan krotil bestii v Narutovi.
Madara je s úsměvem skrytým za maskou pozoroval. Vychutnával si jejich bolest a vztek. Věděl, jak tnout do živého a způsobit, co nejvíc bolesti. Ba co více přímo po tom prahl.
„Za tohle zaplatíš,“ zavrčel skrz sevřené zuby Naruto. V rukou se mu objevily zbraně a po bocích mu stanuli dva jeho přátelé připraveni bít se o život.
Když je tam tak uviděl stát bok po boku, vybavila se mu prastará slova, která četl kdysi dávno:

Tři, spojeni v nenávisti a lásce. Tři, ztraceni v toku času. Tři, potřikráte zachrání svoji zem.

Prudce zatřepal hlavou a v očích mu znovu zaplál sharingan, tentokráte s větší silou. Než se stačil jeden z těch tří mladíků pohnout, byli chyceni v silném genjutsu.
„Sakra,“ vztekal se Naruto dívaje se kolem hledaje nepřítele. Ale jediné, co viděl, byla poušť. „Sasuke nemůžeš s tím něco udělat?“
Černovlasý mladík zakroutil hlavou: „Je to moc silné, nedokážu tím prohlédnout.“
„Tak, kdo nás z toho dostal minule,“ zeptal se Sai.
„To bych teď neřešil,“ namítl Sasuke. „Prvně musím uvolnit tuhle techniku.“
„Zkusíme spojit síly a uvidíme,“ navrhl Naruto a zavřel oči v soustředění. Ale než stačil některý z nich něco udělat, ozval se táhlý výkřik bolesti.
„Co to bylo,“ zeptal se Sai a rozhlížel se kolem sebe.
„Nevím,“ odvětil tiše Sasuke a pozorně zkoumal krajinu kolem sebe.
„Mysl…,“ začal Naruto a najednou vykřikl bolestí a zhroutil se na zem v bezvědomí.
„Naruto,“ vyhrkl Sai a klekl si k příteli. Než se ho však stačil dotknout, tak i on se skácel v bezvědomí na zem. I Sasuke klesl na kolena a myšlení se mu potahovalo temnotou bezvědomí.

To bylo všechno, co si pamatovali, než se objevili v této místnosti.

to be continue