Změna je život - 1.Nováčci v Konoze

„Á, už tam budem? Umírám hlady!“ stěžovala si už asi deset minut vytrvale černovlasá dívka.
„Proboha buď už zticha!“ odbyla jí sestra, běžící kousek před ní.
„Tak a dost přestaňte obě.“ seřval je muž běžící za nima. Obě se na něj omluvně podívaly a zbytek cesty byly potichu.
Když dorazili na konec lesa, zastavili. Před nima se rozkládala rozlehlá louka a uprostřed louky se nacházela vesnice.
„Tak tohle bude náš nový domov.“ řekl muž, položil ruce na ramena dívek a přitáhl si je k sobě.
„Já bych se tu zbytečně nezdržovala a zapadla do nejbližší restaurace.“ dala si ruce v bok černovláska, nahodila výraz alá TEĎ-SEM-VÁM-TO-NANDALA a vydala se směrem k vesnici.
„Ale noták, to si tu nechcete chvíli sednout a pozorovat krásy přírody.“ zasnil se muž. Ale když zjistil, že ho nikdo neposlouchá, vydal se za dívkama.
„Vítejte v Konoze!“ přivítali je v Konoze Izumo s Kozetsuem.
Černovláska tomu nevěnovala pozornost a nedočkavě začala hledat nějakou restauraci. První co jí samozřejmě padlo do oka bylo Ichiraku Ramen. Skupina si to tedy namířila tam.
„Vítejte v Ichiraku Ramen.“ přivítala je mladá dívka, která právě podávala asi šestou misku ramenu jistému nenažranci v oranžovém.
„Tak co si dáš k jídlu Saio?“ optal se muž, když se všichni usadili.
„Rámen“ vykřikla Saia a nedočkavostí drtila dřevěné hůlky v rukou.
„A ty Jackie?“ otočil se na druhou dívku. Jackie zamyšleně hleděla do menu. No spíše než do menu se snažila nenápadně pozorovat kluka hltajícího ramen.
„Jackie!“ šťouchl do ní.
„Ramen tati.“ vykuňkla nepřítomně Jackie.
Po ramenu se dívky vydaly na průzkum Konohy a nechaly otce, aby šel vyřídit podrobnosti o jejich přistěhování s Hokage.
Jackie se Saiou procházely letními ulicemi Konohy. Saia aktivně zkoumala vše kolem sebe. Zato Jackie furt musela myslet na toho blonďáka z Ichiraku Ramen. Vznášela se v oblacích, když jen pomyslela na to, jak do sebe nenažraně házel jeden rámen za druhým.
Jak tak o tom přemýšlela, ani si nevšimla, že Saia zmizela. Když si toho konečně všimla, nějak jí to nepřekvapilo. Zakroutila nad tím hlavou a nasměrovala si to domů, do svého nového bytu v Konoze.
Mezitím Saia stihla obejít celou Konohu. Procházela teď už trochu známější ulicí a pozorovala bílé mraky plovoucí po obloze. Po chvíli jí ovšem vyrušil zpěv (no spíš pokus o zpěv) tří osob jdoucích naproti ní.
Jak už poznala podle jejich krákorání, byli všichni tři ožralí. Při pohledu na ně se Saie udělalo trochu špatně. I přes svůj odpor se donutila si je prohlídnout.
Jeden měl uhelně černé vlasy ostříhané podle kastrolu, tlusté černé obočí a zelené přisáklé oblečení. Druhý měl dlouhé hnědé vlasy stáhnuté do culíku a nafialověle bledé oči bez zorniček. 'Byakugan' pomyslela si Saia. Už o něm párkrát slyšela, ale až teď ho teprve opravdu viděla. A ten třetí měl hnědé rozcuchané vlasy, kočičí oči a na tvářích červené tesáky. Saie působil dojmem, že je to indián, ale od jejího přemýšlení o tom 'Co by dělal indián v Japonsku' jí vytrhla opět naše skupinka, když si to namířila k ní.
To Saiu začalo znepokojovat, protože přeci jen nebyli při smyslech.
„Ale, ale, kdopak se to tu prochází?!“ postavil se před ní příslušník Hyuuga klanu a Saia začala vnitřně panikařit.
„Tebe sem tu eště neviděl.“ postavil se vedle Hyuugy kluk s tesáky.
Úplně vystresovaná Saia udělala pro jistotu krok dozadu, protože se k ní začali nebezpečně přibližovat.
„Vyzařuje z ní síla mládí!“ zařval ten třetí a fláknul s sebou o zem. Jeho společníci se k němu neohrabaně připlahočili a začali s ním třást se slovy „Lee, chlape vstávej!“ nebo „ Proč sebou kua flákáš o zem?!“a podobně.
Toho využila Saia a naprosto nenápadně (s obřím řevem) vystřelila pryč. Po této události už radši namířila domů za Jackie.