Tajemství klanu 11 - Svolení

„Teď chcípni ty!“ křikl a hodil dívku asi dva metry od sebe, než stihla jakkoliv zareagovat, skočil na ni, zasedl ji a pěstmi začal mlátit do obličeje. Nepřestal ani tehdy, když dívka upadla do bezvědomí. Hinata se s obtížemi zvedla a motavým pohybem došla až k chlapci, chytla ho za rameno.
„Dost… Naruto…“ Narutovy oči nabraly zpět svou modrou barvu, přestal a podíval se nevěřícně na Hinatu.
„I…přesto, co mi udělala…je pořád…mojí součástí…když zemře ona…zemře část mě.“ Řekla Hinata z posledních sil. Naruto vstal z ležící dívky a postavil se naproti Hinatě, které z očí stále stékali slzy. Blonďák se jen pousmál a dívku objal, ona ale neopětovala jeho pohyb. Zdálo se mu jako by byla nějak až moc vláčná. Když svou hlavu opět viděl do jejího obličeje, měla zavřený oči a zdálo se že je vysílená. Položil jí na zem vedle její druhé osobnosti a se slzami v očích na ni hleděl. Po chvíli uviděl jak Hinata chytá za ruku své druhé já. Trochu nevěřícně zamrkal očima. Podivná místnost ve které byli se rázem zalila pronikavou, světle modrou září, která s dívek vyzařovala. Naruto od nich vylekaně odskočil. Přes světlo na ně už ani neviděl. Zavřel oči a čekal až záře ustane. Tak se stalo zhruba po pěti minutách. Když oči opět otevřel, uviděl na zemi už jen jednu dívku s modřinou v obličeji a jizvou na krku. Ihned mu došlo co to znamená a opatrně ke své milované došel, zvedl ji do náruče a pomalu se vydal temnou uličkou, kterou Hinata přišla, k východu. Jeskyně už nevypadala jako nějaké posvátné místo, na zemi nebyl žádný červený koberec a celou místnost neosvětloval žádný křišťálový lustr, nýbrž díra v horní části, vedoucí až na povrch. Hinata vypadala na pokraji svých sil, těžce dýchala a byla celá pomlácená. Blonďák si toho pořádně všiml až když byli z jeskyně venku. Trochu ho to rozhodilo, ale pak si ihned uvědomil co je potřeba udělat. S dívkou v náručí se rozběhl vstříc své rodné vesnici. Nasadil to největší tempo co měl ve svém repertoáru, aby byl co nejdřív v konožské nemocnici i se svou vyvolenou.

Když se Hinata probudila, ležela již na nemocniční posteli v nemocnici a celé tělo jí bolelo. Pomalu otevřela oči a nad svou postelí uviděla rozmazanou postavu.
„Naruto?!“ Špitla tiše.
„Naruto leží na druhé posteli.“ Odpověděl ji mužský hlas.
„Tati…“ Řekla mírně udiveně.
„Už sem si myslel, že nepoznáš vlastního otce.“ Pousmál se Hiashi a pohlédl jí do tváře.
„Kde…kde to sem?“ Zeptala se a chytla se za bolavou hlavou.
„Jsi v nemocnici v konoze. Naruto tě sem donesl a poté upadl vyčerpáním. Vypadá to, že běžel několik dní v kuse.“ Osvětlil jí. V dívce to v tu chvíli cuklo a rychlým pohybem se na posteli posadila. To však neměla dělat, protože v tu chvíli ucítila svá bolavá záda.
„A…auuu.“ Jíkla bolestí. „Jak…jak je na tom!“ Zeptala se a pohlédla na vedlejší postel, kde blonďák ležel.
„Podle Tsunade bude v pořádku. Je jen vysílený. Má uplně sedřené nohy a jeho kolena jsou napuchlá. Vypadá to že si dokonce při běhu vymkl kotník. Tsunade říkala, že s jeho vnitřní silou bude do dvou dnů zase lítat okolo a polikat ramen rychlostí světla.“ Ušklíbl se vůdce klanu Hyuga.
„To jsem r…ráda.“ Pousmála se Hinata s mírnou bolestivou grimasou.
„Pamatuješ slova co jsem ti řekl, než jsi odešla??“ Zeptal se své dcery Hiashi. Hinata zakroutila hlavou, protože otec jí toho řekl tolik, že si nemohla zapamatovat všechno. Muž se jen pousmál.
„Můžeš mít sebou doprovod… ne ale jen tak nějaký doprovod… musíš ho mít ráda, a on rád tebe… jedině pak, může mít tvá cesta dobrý konec.“ Zopakoval svá slova.
„Co…tím chceš říct…otče?“ Zeptala se dívka nechápavě.
„Zkouška, kterou jsi úspěšně podstoupila, nebyla jen zkouška tvých bojových schopností.“ Zakroutil usměvavě hlavou.
„Ne?!“
„Ne…v první řadě to byla zkouška toho, zda vy dva jako pár, budete moci bojovat po svém boku, za klan Hyuga.“ Usmíval se Haishi dál.
„Po svém boku?“ Zopakovala vyjeveně otcovu větu.
„Klan potřebuje k správnému fungování silný vůdčí pár, který bude schopný se správně rozhodovat a toho druhého vždy chránit za cenu vlastního života. Tato zkouška měla osvětlit, zda vy dva takový pár jste. Navíc cesta, o které jsem předtím mluvil, nebyla jen tak, kterou jste podnikly při plnění této zkoušky. Byla tím myšlena cesta vaším životem.“ Mrkl na ní a podíval se na Naruta.
„To…je svolení k…?“ Civěla na něho Hinata s otevřenou pusou. Muž jen pokývl hlavou.
„Když…já nevím jestli on…můj cit opětuje.“ Sklopila smutně hlavu. Haishi pohlédl na Naruta a poté stočil oči v sloup.
„Myslím že v tom problém nebude. S tím co vím se vám nebojím předat vůdcovství klanu až budu na smrtelné posteli, nebo jakkoliv jinak zemřu. Po tom všem mi ani nevadí, že Naruto není z klanu a rád ho mezi nás přijmu.“ Usmál se a otočil k odchodu.
„Naruto…poslouchat cizí rozhovory se nemá.“ Pomyslel si u dveří, následně vyšel z pokoje. Dveře se zavřeli a dívka pohlédla na blonďáka vedle na posteli, který vypadal že stále zarytě spí.
„Jak ráda bych byla, kdyby sis mích citů všiml.“ Řekla smutně, sedíc natočená k blonďákovo posteli.
„Tolikrát jsem se snažila aby sis jich všiml bez toho, aniž bych musela něco říct…“ Ukápla jí z oka slza. „Když jsme byli v té jeskyni…myslela jsem že je konec, ale pak…pak jsi přišel a když…když si řekl ta slova, ucítila sem u srdce podivný pocit.“ Zavzlykala. „I přesto že jsem měla nůž u krku, když jsi ta slova vyřkl, cítila jsem se spokojeně, i přesto že mě bolelo celé tělo, byla jsem šťastná…jen…jen doufám, že můj cit opravdu opětuješ.“ Řekla smutně a opatrně si lehla na postel a zachumlala se pod peřinu.
„Snad o mě…nepochybuješ…“ Uslyšela slabě z druhé postele. „Rád…budu tvým partnerem a…ponesu s tebou břímě vůdcovství klanu Hyuuga...to je to nejmenší, jak ti mohu prokázat svou lásku...“

KONEC