I´m not like Sasuke

„Narutooooooooooooo!“ výkřik otřásl celou Konohou v základech. Všichni obyvatelé na okamžik ustali v práci a dívali se směrem, odkud přicházel. Někteří se dokonce vydali k bráně. „Naaaaaaaaruuuutoooooooooooo! Póóóóómóóóc!“ panický výkřik způsobil, že některému z kamenných Hokage upadl nos. Když to viděli vesničané, tentokrát už se ani ti nejlínější (Shikamara, který se právě odhodlával k rande s Temari, nevyjímaje) neudrželi, popadli cepy, vidle, lopaty (ti nejmenší jen plastové lopatky na písek) a vydali se zjistit, kdo jim ničí památku na předky.

U brány už stál srocený dav, když k ní doběhl uřícený mladý muž. Obvykle rozhalenou bílou košili měl tak rozervanou, že jen tak tak držela na jeho vypracovaném zpoceném těle. Černé neupravené vlasy plné smetí z lesa se mu potem lepily na rudé tváře. A hluboké černé oči měl plné zoufalství a strachu.

Zdálo se, že téměř nevidí, kam běží. Jen co doklopýtal za hranice Konohy, vrazil hlavou přímo do číhosi vzrostlého poprsí. To ho mírně probralo. Vyčerpaně padl na kolena a zvrátil hlavu dozadu, aby zjistil, kdo že mu poskytl měkké přistání. Když začneme od nohou, červená sukně přecházela do světle růžové halenky s velmi hlubokým výstřihem. Přes to, co jej (ten výstřih) naplňovalo, se mu dařilo vidět jen část obvykle pěkného obličeje. Teď ale široké čelo brázdily vrásky vzteku a zelenkavé oči, které zakrývalo pár pramenů vlasů barvy květů sakur, svítily zuřivostí.

Černé oči se sekaly se zelenými. Ty nečekaně změkly a mladá žena přidřepla, a objala svého bývalého přítele (jako kamaráda XD).
„Sakuro, c-co to…?“ ozval se nesměle mladý muž s ulízanými černými vlasy a tlustým obočím, když viděl jak jeho novomanželka a Nanadaime Hokage drží v náručí toho…toho někoho.
„Po_mlč,_Lee…“ (podtržítka jsou, že Sakura, ano správně, mluví velmi pomalu se zaťatými zuby). Lee se tedy stáhnul a musel si povolit límeček u svého zeleného oblečku, který u začal být nějak těsný (teda těsný víc než obvykle;)).

„S-sakuro…“ Sasukeho nejspíš zarazilo, jak se jeho plochá kamarádka vyvinula, „k-kde je N-naruto?“
„Naruto?“ Sakura se zarazila, „ p-proč Naruto?“
„T-tam mě n-ne-nenajde..“ jakmile to dořekl začal Sasu paranoidně prohlížet každou skulinu a prasklinku v kameni. A k Leeho nelibosti nakoukl i pod Sakuřinu sukni, odkud se vynořil celý rudý. V tom momentě roztržitého Sasukeho dokonale vyděsilo i čísi znechucené „tsss“.

Když to Hokage všechno viděla, rozhodla se, že jej osobně odvede k Narutovi. V půli cesty zastavila. A v rozpacích začala Sasukemu vysvětlovat, že Naruto by byl asi rád za trošku soukromí. Nedávno se oženil a…zarazila se (po hlavě jí stekla velká modrá kapka) – Sasuke se jí držel jednou rukou jako klíště za sukni a na té druhé si zběsile okusoval pečlivě pěstěné nehty.

O deset minut později už klepali na dveře bytu v právě postavené čtvrti (Hinata s Narutem dostali úplně nový a sakra drahý byt od Sakury jako svatební dar – bylo jí líto Hinaty, tak aby nemusela bydlet v té staré olezlé bytovce…). O minutu později jim otevřela hihňající se mladá paní Uzumaki pouze v prostěradle. Při pohledu na Sasukeho, který byl zjevně mimo, zrudla jak ředkvička a poroučela se k zemi. Tupý náraz, který způsobil kontakt její hlavy a futer vytáhl Naruta z postele. Vyřítil se pomoci své milé. Ve spěchu si ovšem neuvědomil, že je zrovna jak jej Jashin stvořil, takže se před Hokage otočil na podpatku a uháněl se přiobléct. Chudák Hinatka musela ještě počkat.

O něco později už seděli všichni v jídelně u stolu. Hinata si na hlavě držela pytlík s mraženou mrkví, Sasuke se celkem uklidnil (po tom, co před jeho očima pozamykali všechny dveře do místnosti a kdekoliv jinde v bytě a zatáhli všechny záclony) a Sakura nervózně klepala dlouhými, křiklavě rudými nehty o stůl a čekala než jim Naru udělá kafe a vyndá sušenky. Přála si slyšet, proč se mladý Uchiha vrátil do Listové. Stále rozkošný blonďáček donesl občerstvení a Sasu začal vyprávět…

Sasuke se vracel z koupelny. „Konečně skrýš, kde se můžu alespoň umýt,“ mumlal si pod fousy. Otevřel dveře do svého pokoje, kde našel Kabuta, jak si znechuceně prohlíží jeho sbírku Playboyů. Hlavou mu problesklo, proč se tváří, jako by se měl každou chvíli pozvracel, ale nějak se mu to nechtělo řešit.
„Kabuto, co chceš?“
„Hm, neboj, být po mém ani sem nevlezu. Zvlášť, když vím, že tu máš tohle…“ nafrněně kouknul ke hromádce časopisů.
„Na něco jsem se ptal ne?“
„Orochimaru-sama si přeje, abys za ním přišel do výcvikové místnosti č. 17.“ Po těch slovech se čtyřoček obrátil směrem k východu. Cestou hodil pohled po Sasukeho svalech, na kterých se ještě leskly kapky vody, jak se mladý Uchiha neobtěžoval osušit se. Vydal ze sebe zvuk, na který by byla pyšná i pyšná princezna (takové to ts) a odkráčel. A rozhodně neopomněl pořádně a sebou prásknout dveřmi.

Po půl hodině, kdy Sasu, co nejvíce protahoval oblékání, jen aby nemusel být s Oroslizem tak dlouho v jedné místnosti, se vydal směrem na druhý konec podzemního sídla. Před číslem 17 se zastavil a povzdychl si. Jednou zaklepal a aniž by čekal na odpověď vešel.

V místnosti byla úplná tma. Podle toho, jak se rozléhaly ty dva kroky, které Sasu udělal směrem dovnitř, se nacházel v obrovském prostoru. Ruka mu sklouzla z kliky dolů. Což bylo rozhodně špatně, protože dveře se za ním s bouchnutím zavřely. Sasana se zmocnila panika. Tohle mu na Orouše nesedělo.Udělal pár kroků zpět. Ale zeď nikde. A pak…

Začalo to tichou hudbou, kterou by ste mohli zaslechnout někde v bordelu. Potom následovaly růžové a červené žárovky, které odhalily spoustu záclonek, závěsů a obarveného pštrosího peří. I přes barevné světlo bylo Sasukemu jasné, že všechno je v červených a růžových odstínech. Veškeré haraburdí tvořilo jakousi uličku k ooobrovské postýlce ve tvaru srdce.

Sasukemu se chtělo zvracet. Začal znovu couvat, ale podlaha jako by pod ním ujížděla a místo, aby se postel vzdalovala, byla čím dál blíž. Zastavila se asi dva metry před Sasukem. Najednou se odkudsi seshora začal snášet útvar podobný magnóliovému květu. Po dopadu na postel se rozpadl v tisíce okvětních lístků růží, magnólií a lotosu. Uprostřed toho všeho se objevila ženská postava. Sasukemu poskočilo srdce. Že by Orochimaru vzdal své snahy získat si ho?

Šok ovšem byl, když Sasuke zjistil, že za pár vějíři se skrývá Orochimaru, ve velmi vyzývavém a úsporném oblečku, který by na jakékoli ženě vypadal dokonale. Jenom Hadímu králi s podprsenkou vycpanou ponožkami moc neseděl. Kdyby byl Sasuke při vědomí, žřejmě by klekl, křičel jako šílenec a stejně tak si i rval své krásné, sametově hebké vlasy. Avšak teď jen stál a zíral před sebe. Sem tam jím projel záchvat pudů sebezáchovy, které ho nabádaly „prchej, Sasu, prchej“. Ale jeho tělo se nezmohlo na nic jiného, než na občasné zježení chloupků. Byl lapen. Jako ptáček, který ve křoví pohledne do očí hada.

Aniž by vnímal jak, octl se v Orochimarově náručí. Ten ho láskyplně vískal ve vlasech a šeptal mu do ouška nějaká sladká slůvka. Pak jej položil do polštářů a chystal se svého studenta políbit. V tom se probudila poslední zoufalá touha žít a rozječel se na celé kolo. Musím podotknout, že ne každá dívka, by dokázala vydat z hrdla něco tak zoufalého a tak vysokého. Ale pravdou zůstává, že jen to mu zachránilo jeho relativní (relativní = ve vztahu k něčemu – no troška fyziky, či kde sme to brali) nevinnost. Totiž, abyste pochopili, Orochimaru se zvlášť pro tuto chvíli naučil nové genjustsu. A protože bylo nové, Orochimaru nebyl tak zběhlý v jeho používání a Sasukeho výkřik mu prorval ušní bubínky, naskytla se Uchihovi příležitost k úniku, které rozhodně využil.

Vyřítil se z místnosti a rozběhl se pryč. Když si všiml svého senseie alias svého pronásledovatele škobrtajícího o dlouhou mašli svého oblečku, znovu se dal do křiku a jal se hledat východ.
Ve stejnou chvíli, kdy se Sasuke probral z mimózy se Kabuto přistihl, jak (zase) čumí do blba a přemýšlí o své mistrovi. O tom, že by někdy mohli využít to genjustsu, co mu pomáhal vymyslet. Zavrtěl hlavou, aby z hlavy vyhnal všechny myšlenky na něco jiného, než byla práce, kterou mu Orochimaru-sama uložil. Znovu začal zkoumat různé jedy a protijedy, když zaslechl blížící se křik a dupot. Vylezl ze své laboratoře, akorát aby zahlédl prchajícího Sasukeho a Orouška v oblečku, který mu sám Kabuto navrhl. Když viděl, k čemu byl jeho talent zneužit vhrkly mu slzy do očí a rozklepala se mu bradička. V tom okamžiku by ho každý litoval, že jej nevidí, jeho vysněný princ na bílém koni-hadu. Věřte mi, něco tak kawai široko daleko zajisté nebylo. Ale on ho ani koutkem očka nezahlédl, tak Kabuto znovu zasmušile zalezl do místnosti.

Epilog
O dvacet minut později, během kterých Sasuke upláchl, Orochimarovi se vysypaly všechny ponožky (a že jich bylo) a zlomil si podpatek na jedné z karmínových lodiček, se legendární sannin rozhodl, že najde Kabuta a vezme si nějaké prášky – už mu po delší honičce docházel dech. A běžet za Sasukem až do Konohy by vyžadovalo spoustu síly.

Vzpomněl si, že mu uložil nějakou otravnou práci, aby neprudil až bude lovit Sasukeho. Začal tedy prohledávat jednotlivé laboratoře. Až v té nejposlednější z nejposlednějších našel nadobro vyschlou Kabutovu mrtvolu (taky bůhví jak dlouho hledal). V jedné ze sušených rukou držel žiletku a na předloktí druhé byly znát jizvy:

Orochimaru-sama I love You!
But,
I am not EMO like Sasuke!