Kráčet dál ...
Vložil mollyhana, Pá, 2009-10-30 20:08 | Ninja už: 6072 dní, Příspěvků: 548
Kráčet dál ...
Kráčet dál za jakoukoli cenu každou,
Znamená to ničit?
Mít budoucnost poskvrněnou vraždou,
Dá se tohle cvičit?
Znamená to ničit?
Mít budoucnost poskvrněnou vraždou,
Dá se tohle cvičit?
Kráčet dál …
Vždyť o to tu jde, nebo snad ne?
Kráčet dál, neotáčet se. To je úděl Shinobiho. Ničit, zabíjet a později nechat se zabít. Nenávidím to. Nenávidím tento osud ninji, proč to takhle musí vždycky být?
Řekni mi, co jsme komu udělali?
Vždyť o to tu jde, nebo snad ne?
Kráčet dál, neotáčet se. To je úděl Shinobiho. Ničit, zabíjet a později nechat se zabít. Nenávidím to. Nenávidím tento osud ninji, proč to takhle musí vždycky být?
Řekni mi, co jsme komu udělali?
Tahle myšlenka mě ubíjí, snad proto, že tuto nit budoucnosti následuji i já. Nechci, aby můj život takhle skončil. Nemůžu na tohle ani pomyslet. Tak proč stojím?! Proč stojím v řadě před Akademií, vím, že za dveřmi na mě čeká konečná zkouška.
Zkouška Gennínů.
Jakmile jí projdu, stane se ze mě plnoprávná kunoichi. Budu používat silné techniky, budu bojovat po boku silných lidí, budu učena býti silným člověkem. Ale … Chci to takhle? Chci, abych skončila jako řada shinobi přede mnou?
Smrtí … Ale ne obyčejnou smrti, vraždou. Mé ruce budou jednou provždycky zabarvené rudou krví, již nikdy se nedokáži poté vidět v zrcadle jako třeba dnes, nebo včera. Bude to úplně, ale úplně jiné …
Zkouška Gennínů.
Jakmile jí projdu, stane se ze mě plnoprávná kunoichi. Budu používat silné techniky, budu bojovat po boku silných lidí, budu učena býti silným člověkem. Ale … Chci to takhle? Chci, abych skončila jako řada shinobi přede mnou?
Smrtí … Ale ne obyčejnou smrti, vraždou. Mé ruce budou jednou provždycky zabarvené rudou krví, již nikdy se nedokáži poté vidět v zrcadle jako třeba dnes, nebo včera. Bude to úplně, ale úplně jiné …
…
Ticho, jež v téhle řadě je, mě ubíjí.
Jakoby se snad každý na této chodbě bál promluvit, nepřechází to, ani s tím, jak po jednom vždycky mizí v těch dveří a asi po deseti minutách zase vychází. Někteří se tváří neurčitě, jiní radostně, či sklesle. Vlastně jde u většiny rozeznat, kdo prošel, ale i naopak.
Půjde to takhle rozeznat i u mě?
Bojím se toho, bojím se toho, že budu stejně čitelná. Nechci, abych taková byla. Nesmějí poznat, zda jsem prošla, nebo ne! Ne …
Jakoby se snad každý na této chodbě bál promluvit, nepřechází to, ani s tím, jak po jednom vždycky mizí v těch dveří a asi po deseti minutách zase vychází. Někteří se tváří neurčitě, jiní radostně, či sklesle. Vlastně jde u většiny rozeznat, kdo prošel, ale i naopak.
Půjde to takhle rozeznat i u mě?
Bojím se toho, bojím se toho, že budu stejně čitelná. Nechci, abych taková byla. Nesmějí poznat, zda jsem prošla, nebo ne! Ne …
Prostě ne!
Kdybych takhle měla skončit, tak to nevydržím. Možná jsem moc hodná a měkká, ale někoho zabít … Jenom ta představa mě tíží. Nedokáži něco takového. Nechci něco takového … Ale … Přesto mám kráčet dál.
S hlavou vzpřímenou, hledíc do budoucna …
Sebevědomími kroky kráčejíc do neznáma, být odhodlána porazit nepřátele vesnice za každou cenu. Být kunoichi za každou cenu. Ale … Jak moc má být ta cena vysoká?
Nechci platit tolik jako má rodina.
Kdybych takhle měla skončit, tak to nevydržím. Možná jsem moc hodná a měkká, ale někoho zabít … Jenom ta představa mě tíží. Nedokáži něco takového. Nechci něco takového … Ale … Přesto mám kráčet dál.
S hlavou vzpřímenou, hledíc do budoucna …
Sebevědomími kroky kráčejíc do neznáma, být odhodlána porazit nepřátele vesnice za každou cenu. Být kunoichi za každou cenu. Ale … Jak moc má být ta cena vysoká?
Nechci platit tolik jako má rodina.
…
Nemohu něco takového dokázat.
Ne, teď už ne.
Stojím přímo před těmi dveřmi, přesto však nedokáži utéct. Tak blízko, cítím akorát nervozitu. Nedokáži se soustředit. Mé myšlenky létají sem a tam. Dveře se otevírají. Někdo z nich vystupuje. Nevěnuji tomu pozornost. Odchází.
Chytám dveře, aby se nezavřeli. Naposledy polknu, snažím se vypadat klidně. Nádech. Výdech. Malými krůčky vstupuji do místnosti, a zavírám dveře. S tichým zavrzáním.
… jdu dál s hlavou sklopenou.
Ne, teď už ne.
Stojím přímo před těmi dveřmi, přesto však nedokáži utéct. Tak blízko, cítím akorát nervozitu. Nedokáži se soustředit. Mé myšlenky létají sem a tam. Dveře se otevírají. Někdo z nich vystupuje. Nevěnuji tomu pozornost. Odchází.
Chytám dveře, aby se nezavřeli. Naposledy polknu, snažím se vypadat klidně. Nádech. Výdech. Malými krůčky vstupuji do místnosti, a zavírám dveře. S tichým zavrzáním.
… jdu dál s hlavou sklopenou.
Jít dál znamená jít,
Ačkoli máš strach.
Nemusí to tak sic znít,
Není to totiž šach.
Ačkoli máš strach.
Nemusí to tak sic znít,
Není to totiž šach.
…
Stačí to?!
Poznámky:
Tak ...
Jelikož je momentálně jediné, co dokáži poskládat je maximálně pár veršů, nebo na tento styl, rozhodla jsem se sepsat svou historicky druhou "úvahu" s pár veršíky. Značně špatnými verši, to uznávám.
Tentokrát jde právě o pohled ze studentky akademie, kterou čeká poslední zkouška a poprvé ji vůbec proběhne hlavou myšlenka, co to znamená být shinobi. :-)
Jelikož je momentálně jediné, co dokáži poskládat je maximálně pár veršů, nebo na tento styl, rozhodla jsem se sepsat svou historicky druhou "úvahu" s pár veršíky. Značně špatnými verši, to uznávám.
Tentokrát jde právě o pohled ze studentky akademie, kterou čeká poslední zkouška a poprvé ji vůbec proběhne hlavou myšlenka, co to znamená být shinobi. :-)
Odkaz na předchozí díl:
FF seznam (8 hlasů)
Mollinko mě se to zase moc líbilo, dokonce ještě víc než to předtím
Nemůžu popsat všechny svoje pocity to by bylo na dlouho, ale myslim že to vystihnu jednim slov.. NÁDHERA!!!!!!
Orokanaru otouto yo. Kono ore o koroshitakuba, urame! Nikume! Soshite minikuku ikinobiru ga ii. Nigete... nigete... sei ni shigamitsuku ga ii. Soshite itsuka, ore to onaji me o motte ore no mae ni koi.
Vždy jsem ho miloval...on mě bude nenávidět. To je spravedlivé.
>>>MOJE FF KNIHA<<<
Chtěla bych poprosit kdyby měl někdo zájem o psaní spoluautorský FF tak ať mi pls napíše!!! :)
Za chvíly mě čeká maturita, zkouška dospělosti. Co je to být dospělí? Nevím! Vím jen že to není jak se říká o zodpovědnosti. Jsou nezodpovědní lidé, kteří jsou daleko více dospělími, než někteří kteří jsou zodpovědní. Možná je to o přiznání si sama sebe. Možná...
O čem je tedy život ninji. O smrti ne, o té je jen a pouze život. Jenže jak to může sotva dvanáctiletá holčička tušit. Nemůže a tak přemýšlí. Dostavý se nejistota a ona stejně jde dál.
Kráčet dál nehledě na to že přesně nevíme kam, úděl kterému bychom se rádi vyhnuli, ale nemůžeme.
Díky ti za povídku a námět k zamyšlení.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
no konečně sem se dočkala, si říkám, když konečně někdo napíše povídku o tom, jaké to asi je vzít život, ať je číkoli, moc pěkné