Elite Six - Kapitola 35. - Hinata-sempai

Otevřela oči a ohlédla se na své kamarády. Aki se zdála být připravená, oči jí rudě žhnuly zaměřené na Madaru. Sasukemu se v očích objevil sharingan a zdál se být natěšený na boj s jedním ze svého klanu. Všichni na sebe mrkli a Jidus se podívala před sebe.
„Zajiskři, Yume Moe!“ zvolala a prsty přejela přes čepel svého meče, která se rozzářila pod jejím dotykem. To byl signál pro ostatní a všichni se nanovo vrhli do boje, který byl sice nevyrovnaný, ale přesto nadějný. Když vyhrají, budou blíže k záchraně svých blízkých.
Už neumře ani jeden jediný člen naší party!!! Pomysleli si a mysleli tím celou Konohu, přátelé z jiných světů a také mysleli na ty, kteří jsou uvězněni v jiné dimenzi s dalším mocným nepřítelem. Morituri, Ichigo... hlavně se vraťte!

Všichni tři byli naprosto sehraní a útočili s naprostou lehkostí a silou zároveň. Od jejich katan se odráženy barevné jiskry a vzduchem se nesl řinkot narážející ocele. Jidus právě švihla katanou po Madarově hlavě, ten jí však uhnul a chystal se ji seknout do nechráněných zad. Avšak těsně před dopadem se před ním objevila Aki a zahákla jeho katanu do těch svých. Jidus na ni na okamžik děkovně pohlédla, byla si jistá, že by útok zablokovala, ale ne úplně. A zranit se teď nebylo zrovna rozumné.
Po dobu, co Aki držela Madarovu katanu, zaútočil Sasuke. Běžel s katanou napřaženou a kolem něho metaly blesky. Už byl těsně u Madary, ale ten se nevzdal tak rychle. Přesunul část chakry do nohy, kterou následovně odkopl Aki o dobrých 20 m dál. Ta vykašlala krev a bolestivě se chytla za břicho. Sasuke se rozmáchl ve snaze Madaru zasáhnout, ten však jeho útok zablokoval svou konečně volnou katanou.
“To nezabere!” ušklíbl se Sasuke a pustil do těla nejstaršího Uchihy velké množství elektřiny. Ten bolestivě zakřičel a zhroutil se k zemi.
“Výborně!” pochválila ho Jidus a usmála se. Sasuke se zazubil, ale dlouho mu úsměv nevydržel.
“Kde je Aki?!” Oba se rozhlédly kolem sebe a Uchihy u jejich nohou si na chvíli nevšímali. Ten měl teď stejně jiné problémy, protože jeho tělo se nemohlo ani pohnout. Jidus ji uviděla jako první.
“Tamhle!” ukázala na ležící Aki,”Aki!” křikla na ni a přemístila se vedle ní. Sasuke ji následoval a oba si k ní klekly.
“Aki, co ti je?!” zeptal se starostlivě Sasuke a obrátil ji na záda. Jidus i Sasuke se na ni vyděšeně podívaly.
“Aki! Slyšíš mě?” zatřásla s ní Jidus. Nic. Zkusila to ještě několikrát, nakonec se Aki přece jenom zatřepali víčka a následně otevřely.
“Bože, ty by jsi probudila i mrtvího!” sykla naštvaně a Sasukemu se vytrhla. Namáhavě se posadila a přiložila si ruku na břicho. Jidus a Sasuke se na ni starostlivě dívali.
“Myslely jsme, že jsi ...” Jidus to ani nemohla říct, jak se jí sevřelo srdce.
“... umřela?” dokončila za ni Aki a dívala se jak oba přikyvují. Se zdviženým obočím si setřela krev z koutků, a pak se na ně usmála.
“Jen jsem na chvíli ztratila vědomí. Ten hajzl mě zasáhl chakrou a poškodil mi trochu žaludek. Ale jenom trochu, opravdu!” dodala rychle, když uviděla jejich zděšené pohledy. Přiložila si ruku na břicho a kolem ruky ji zazářila zelená chakra. Sasuke okamžitě poznal, že se léčí. Jidus ji celou dobu podezřívavě měřila, jako by čekala kdy padne k zemi a přestane dýchat.
“Tak a je to! Jsem úplně vyléčená!” usmála se na ně a vstala. Sasuke i Jidus ji váhavě následovaly, najednou se Aki prudce otočila a kunaiem zablokovala blížící se ostří katany. Ušklíbla se.
“Ty si nedáš pokoj, co?!” zasyčela a podívala se hnusně do Madarovi tváře. Ten se jen usmál.
“Hned jak všichni chcípnete!” zasmál se a ještě přitlačil. Ostří sjelo k okraji kunaiu, ale to už se Jidus a Sasuke vzpamatovaly a zaútočili současně na Madarovi boky. Ten se sice už mohl hýbat, ale stále to nebylo ono a schytal od Jidus hlubokou tržnou ránu. Uskočil o několik metrů dál, aby se vydýchal ale Sasuke mu nedal šanci a dál na něj útočil. Madarovi tedy nezbylo nic jiného než se dál bránit.
“Opravdu budeš v pořádku?” ujistila se naposledy Jidus, a když uviděla jak Aki přikyvuje vrhla se za Sasukem. Aki tam zůstala stát a bez hnutí se dívala na souboj.
“Musíme to rychle ukončit, jinak to dlouho nevydržím.” pomyslela si a trochu se ji rozmlžil pohled. Byla pravda, že se sice vyléčila a její klan měl neuvěřitelnou až nevyčerpatelnou zásobu chakry, ale z nějakého důvodu, při Madarově posledním útoku se něco stalo. Z jejího přemýšlení ji vytrhlo řinčení katan, které se výrazně přiblížilo.
“Chcípni!” vykřikl Madara a vrhl se na Jidus, která ležela na zemi a katana dva metry od ní. A Sasuke to nemohl stihnout za nic na světě. Aki sebrala svou chakru a nadzvukovou rychlostí se přemístila před Jidus, aby ji ochránila. Po cestě ještě stihla sebrat své katany a zároveň se ji na těle objevili černé ornamenty jejího kekkei genkai Akima.
“Zase ty? Jsem překvapený, že se můžeš ještě hýbat.” zasmál se Madara a Aki se na něj trochu překvapeně podívala. Nahlédla do jeho myšlenek.
“Je dobrá. Všichni shinobi, které jsem zatím zapečetil byly touhle obou mrtví.” pomyslel si trochu uznale Madara, ale navenek měl posměšný úšklebek.
“Ty jsi mi dal pečeť? Kdy?!” křikla na něj zděšeně Aki. Madara se zarazil.
“Do pr**le! Zapomněl jsem, že umíš číst myšlenky.” zamumlal naštvaně Madara a zamračil se.
Mezitím, co se mezi sebou přetlačovaly a mluvili, Sasuke odnesl Jidus trochu dál, aby se vzpamatovala.
“Dobrý?” zeptal se Sasuke. Jidus pouze kývla a znovu popadla katanu. Narovnala se a vydýchla, pak se spolu se Sasuke rozběhli na Madaru, na pomoc Aki. Když v tom uslyšeli jak na něj Aki zakřičela, něco o pečeti. Hned na to byli těsně u Madary a sekli po něm. Aki v poslední minutě uskočila, Uchiha jen rychle uhnul a připravil se na další útok ale ten nepřicházel. Sasuke a Jidus se zastavili po boku Aki.
“Co si jí udělal?!” otázala se ho klidně Jidus. Vlastně jen klid předstírala, nechtěla Madarovi ukázat ani kousek citu.
“Dal jsem ji pečeť, která požírá její chakru a zabraňuje tomu, aby si vytvořila novou.” řekl po chvíli přemýšlení Madara a ukázal na Akiino břicho. Ta si vyhrnula bílé triko a zděšeně se podívala na podivné červené znaky na jejím břichu.
“T-to je ....” koktala ale větu nedokončila. Madara se na ni podíval se zadostučiněním.
“Jo, to je moje prokletá pečeť. Za celé ty roky života jsem vymyslel mnoho nový jutsu a pečetí. A tohle je jedna z nich. Má krásný název. Chcete ho slyšet?” usmál se na ně. Ani jeden z nich neodpověděl a tak si to Uchiha přebral jako souhlas.
“Démonické justu: pekelný oheň.” prozradil jim a každé slovo si vychutnával. Všichni tři se na něj podívaly s otevřenou pusou. Popravdě čekali lepší jméno. Tohle bylo takové ... divné. Jako první se vzpamatovala Jidus.
“A jak se toho zbaví!” křikla na něj. Madara se škodolibě usmál.
“jak to mám vědět? Já vymýšlím jutsu jen na zabíjení, ne jejich “protilátky”!” zašveholil zlomyslně Madara. Aki se znovu podívala na ty znaky. Po chvíli si povzdechla a pustila triko.
“Hlavní problém jsi teď ty, Uchiha Madaro. Až potom se budeme zaobírat tím mým problémem.” rozhodla naprosto vyrovnaně a sebrala poslední zbytky chakry. Kolem ní se objevilo měkké bílé světlo, stejně tak kolem jejich katan.
“Kaze-Kage no Yaiba!” šeptla a ve větru zmizela. Sasuke zapnul Sharingan ale nikdy ji neviděl, Madara na tom byl stejně, jen Jidus cítila její přítomnost a věděla kde je.
“Šikovné jutsu.” usmála se v duchu a zaútočila na Madaru, přitom mrkla na Sasukeho, který se k ní přidal. Oba začali zasypávat Uchihu sprškou ran. Ten měl, co dělat. Začal totiž malátně, protože jeho tržná rána, kterou mu způsobila Jidus hodně krvácela. Najednou se před ním mihla Aki a nadzvukovou rychlostí ho vodorovně sekla na hrudi. Sasukemu a Jidus to připadalo, jako kdyby se tam vytvořili zničeho nic, ale opak byl pravdou. Aki se ukrývala ve stínu. Tohle jutsu ji dovolovalo splynout a ztratit se v jakémkoliv stínu a její neuvěřitelná rychlost, ještě tohle jutsu zdokonalovala. Nikdo ji neviděl a ani nedokázal chytit. Jen ti zdatní dokázali cítit její životní energii.
“Ukončíme to, lidi!” ozvalo se za Sasuke a Jidus. Ti jen kývli a ani se nesnažili otočit, věděli, že Aki by tam už nebyla. Mladý Uchiha a Shinigami se jako jeden vrhli na Madaru a znovu ho zasypávali ranami. Aki mezitím sekla a bodla, kde mohla. Všichni tři vycítili, že Madara to už dlouho nevydrží.
“Teď!” vykřikla Aki a všichni naráz probodli Nejstaršího Madaru skrz na skrz. Ten zůstal s očima dokořán nehybně stát a s katanou zdvihnutou nad hlavu. Tu ale následně pustil.
“Já neumřu! Nemůžu umřít! Jsem přece nesmrtelný!” šeptal až jeho hlas přešel do křiku. Do zoufalého křiku člověka, co se bojí smrti víc jak čehokoliv jiného.
Všichni tři naráz vytáhli své katany a postavili se k sobě. Dívali se na Madaru jak padá k zemi a na tváři má výraz naprostého zděšení. Nikdo z nich neodvrátil pohled, pak k Madarově tělu přistoupil s tasenou katanou, aby se přesvědčil, že je opravdu mrtví.
“Je po něm!” oznámil jim s úlevou. Jidus a Aki se rozesmáli a nadšeně si tleskli.
“Zvládli jsme to. O jednoho padoucha mít.” smála se Aki a Jidus se Sasukem jenom přikyvovali. Najednou se Aki zarazila a její hlavou proběhla vize.

“Musíš to udělat, Naruto!” řekla skoro neslyšitelně Aki a stiskla mu pevně ruku. Naruto se s obavami podíval na pečeť, která teď pokrývala skoro celý její hrudník a břicho.
“Tak dobře.” souhlasil nakonec a přiložil jí ruce na břicho. Zavřel oči a začal soustředit Kyuubiho chakru do těla Aki. Ta začala příšerně křičet a bolestně se prohýbat. Jidus a Revan ji pevně chytli a s bolestným pohledem ji pevně držely. Po několika minutách začala pečeť konečně mizet, .....

Vize zmizela a Aki se otřásla. Obrátila se na Sasukeho a Jidus, kteří si ji starostlivě prohlížely, protože už asi minutu stála bez hnutí.
“Dověďte mě za Narutem. Jedině on mi může pomoct.” řekla pouze a v tu chvíli se jí podlomila kolena. Sasuke ji pohotově zachytil.
“Rychle!” zašeptala ještě a přitom odolávala,aby neupadla do bezvědomí. Sasuke neváhal ani minutu a rozběhl se ke druhé skupince. Jidus mu byla hned v patách.