Elite Six - 34. kapitola - Jidus-chan

Elite six - 34. kapitola - Jidus

„Co jsi to řekl,“ nechápala, jak to myslel, Minata. „Přítomnost není zde?“
„Jsou tam, kam za nimi nemůžeme,“ odvětil tiše. „Je to jejich boj. Ne náš.“
Všichni, kdo bojovali na straně dobra, jestli se to tak dá říct, se podívali na obrovskou bránu s řetězy a v duchu prosili svoje bohy, aby jim vrátil jejich dva přátele, kteří možná položili svoje životy, aby ostatní mohli žít.
Jejich modlitby přerušil, až smích rozléhající se celým bojištěm. Smích, který nepřinášel nic dobrého pro ně, ani pro nikoho dalšího. Byl to šílený smích, šíleného člověka.

„Skvělé!“ zajásal. Všichni se nevěřícně ohlédli na tu osobu. „Možná, že vaši kamarádíčci byli dost silní na to, aby porazili Setha, možná i dost silní na to, aby se mohli rovnat se mnou, ale... oni už jsou pryč a bez nich sami nic nezmůžete! Výhra je moje!“ Pein dal zvláštní důraz na každé slovo poslední věty. Až z toho všechny zamrazilo. Ale to bylo jen na moment.
„Pche, to nás opravdu tak podceňuje?“ odfrkla si Minata. Všichni věděli, že je pro těžké s ním bojovat i v přesile, a že jejich naděje na vítězství každým dalším zraněním pohasíná. Ale naděje tu stále byla a dokud to tak bylo, nikdo z nich se nehodlal vzdát nebo přestat bojovat.
„Dokud se můžeme hýbat....“ podívala se přes slzy Minata Peinovi zpříma do očí.
„...a dokud jsme tu spolu...“ přidala se Aki.
„...dokud naše srdce bijí...“ přitakala Jidus, obě taktéž s mokrýma očima.
„...tak se nevzdáme! Mi věříme Morituri a Ichigovi, oni se vrátí! A mezi tím, než se sem zpět dobelhají, ti tady společně nakopeme zadek!“ uzavřel to Revan s jiskřícíma očima. Odhodlaně se podíval do tváří jednotlivých spolubojovníků a ti mu odpověděli kývnutím.
Všichni hned okamžitě zaujali bojové pozice. Zapomněli na jakékoliv předešlé zranění, které by je mohlo rozptylovat. Myšlenkami se upírali jen k jedné věci.
„Teď tě dostaneme...“ zašeptala spíše k sobě Aki.
„Za Morituri...“ dodala stejně tichým hlasem Jidus.
„A za Ichiga!“ souhlasila Minata. Nastala chvilka ticha. Všichni jen stáli a čekali na poslední povel. Pein se nervózně ošil a se znepokojením sledoval to odhodlání zračící se ve tvářích každého z protivníků. Pak se ale hned narovnal a opět se rozezvučel ten šílený smích.
„Za kamarády! Pche! To vám sílu nedodá, nezvládli jste mě porazit do teď a ani to nezvládnete nyní! Jací bláhoví hlupáci!“ řehtal se a ostatní se ani nepohnuli.
Revan tiše zavrčel. „Jdeme...“ hlesl potichu. A v další moment už nebylo vidět žádnou ze čtyř postav, jen šmouhy neuvěřitelně rychle kmitající okolo zmateného Peina.

Pein to dostával ze všech stran s takovou razancí a rychlostí, že měl co dělat, aby se vzpamatoval z toho šoku a rychle se začal pořádně bránit. Čtveřice pracovala rychle a sehraně ve snaze využít jeho rozhozenosti. To jak naprosto stejně mysleli a doplňovali svoje útoky na moment vyvedlo z míry i jejich ostatní spolubojovníky, no naštěstí stejně tak i nepřátele. Všichni stále bojovali, ale po očku pozorovali tu bitvu odehrávající se v samém středu.
„Aki!“ pomyslela si Minata vědomá toho, že to Aki uslyší. Víc nebylo potřeba. Zatímco Jidus a Revan zasazovali ránu Peinovi, Minata a Aki na sebe kývly a jakmile se Jidus s Revanem trošku vzdálili, ty dvě se na Peina vrhly veškerou svojí silou. Nebyla šance, že by minuly. Aki, která dokázala vidět budoucnost si byla stoprocentně jistá úspěšností útoku a její sebedůvěra se odrazila i v Minatině jistotě. Jidus a Revan už se připravovali, že nedají Peinovi šanci se postavit a rovnou ho dorazí.
Tohle se musí povést!
Ale něco se zvrtlo. Aki najednou zkameněla, ale Minata si toho nevšimla a dál se řítila k cíli.
„Ne!“ vykřikla Aki ve snaze zastavit Minatu, ale už bylo pozdě.
„Snad jste na mě nezapomněli?!“ odkudsi ze stínu se přihnala další postava. Madara se vrhl na Aki. Uhodil jí a ona odlétla a po cestě ještě srazila Jidus. Minata se nechala rozptýlit a toho využil Pein, který jí zasadil pěkně tvrdou ránu do břicha a potom ještě jednu do obličeje. Nakonec jen jedním malým pohybem ruky ji poslal o pár metrů dál. Revan snažící se zabránit katastrofě se vrhl k Minatě, ale nebyl dostatečně rychlý a navíc se mu opět někdo postavil do cesty. Madara Revana srazil jediným gestem.
„Ne,“ zašeptala Aki tušíc, vlastně přesně vědouc, co bude následovat. Jidus se začala namáhavě zvedat ze země. Oběma rukama pevně svírala svoji katanu, až se jí na rukách objevila krev. Chtěla se postavit, ale ať se snažila jak moc chtěla, nemělo to cenu.
Aki se ani nepohnula, jen sledovala co se děje střídavě s tím, co se mělo stát.
Jediný Revan měl dost sil. Co nejrychleji to dokázal, postavil se na nohy a škobrtal k Minatě. Všichni si byli vědomí Peinova úšklebku a všichni věděli ke komu směřují jeho krvelačné oči, toužící po smrti a bolesti.
Minata ležela na zemi, z koutku úst se jí řinula krev stejně tak jako z hlavy, kterou si při pádu zranila.
„Ne...!“ zavzlykala Aki, jak se k Minatě Pein přibližoval. Revan se naposledy pokusil nabrat co nejvíc sil a vrhl se na Peina ve snaze zachránit svoji kamarádku.
„Nikam nejdeš...“ sykl Madara a hned Revana uzemnil.
„Přestaň,“ vzdychla Jidus a stavěla se na nohy. Pein po ní hodil dva kunaie, které se jí zabodly do boku a znemožnily jí další pohyb.
Všichni vyděšeně sledovali hrůzostrašnou scénu před sebou. Tohle se přece nemůže stát! Ne další z nás! Když Aki uslyšela tuhle Revanovu myšlenku ihned se zase vzpamatovala, ale už to nebylo ničemu platné.
„PŘESTAŇ!!!“ zavolala Aki ve vteřině, kdy se bojištěm rozezněl ještě jeden výkřik.
„Ne... Minato!!!“ objevil se tam Naruto, který zatím bojoval kousek od nich nevnímající co se děje zde. Přišel, ale už bylo pozdě.
„Minato...!“ vydechli Revan a Jidus zároveň, neschopní už uronit ani jedinou slzu, protože všechny už spotřebovali na své předešlé kamarády. Jidus se sesunula na zem se suchým vzlykotem, Aki máčela své tváře a vyděšeně a šokovaně vstřebávala, co se stalo. Ale Revan a Naruto zareagovali jinak.

„Ty šmejde!!!“ zakřičel Naruto, když útočil na Revana, který nabral nové síly. Nikdo nevěděl kde ještě mohl sebrat další síly, když bylo jasně vidět, že byl na pokraji zhroucení, ale to, co se právě stalo, ovlivnilo hodně věcí.
Revan útočil s Narutem na Peina stejně sehraně, jako předtím s holkama, ale teď už byly zkušeným očím znát trhliny v jeho obraně a nepřesnost v útocích. Jako kdyby už se pohyboval jenom silou vůle.
„Hej! Jste v pořádku?“ dohnal se Sasuke k Jidus a Aki.
„Jde to...“ řekla Jidus a na důkaz svých slov vykašlala trošku krve. „Sakra...“ vzdychla si. Aki nemluvila, jen obrátila svůj obličej k zemi.
„Já to viděla...“ zavzlykala. „Viděla jsem co se stane, ale... už jsem to nemohla...“ Jidus jí položila ruku na rameno. Věděla, že pro Aki to muselo být mnohokrát horší. Ona to viděla dvakrát – v budoucnosti a poté v přítomnosti...
„No, teď máš možnost se pomstít jednomu z viníků,“ upozornil ji Sasuke a když vzhlédla spatřila, jak se k nim přibližuje Madara.
„Kdopak si chce se mnou hrát...?“ zaševelil zvesela a Jidus se při pohledu na něj zvedl žaludek. Aki se zamračila. Namáhavě se postavila a Jidus si vzala jejího příkladu. Sasuke je sice musel obě trošku podpírat, ale stáli a v duchu sbírali síly k dalšímu boji.
Jidus zavřela oči a jak ve tmě najednou spatřila úsměvy všech svých padlých kamarádů, zvedl se v ní nával smutku, vzteku, hořkosti, bolesti... Někdo za to musel zaplatit a momentálně si nemohla přát lepší cíl, než Madaru. Na něj budou její schopnosti pasovat. Zvedla před sebe svoji lesklou elegantní katanu a zhluboka se nadechla. Otevřela oči a ohlédla se na své kamarády. Aki se zdála být připravená, oči jí rudě žhnuly zaměřené na Madaru. Sasukemu se v očích objevil sharingan a zdál se být natěšený na boj s jedním ze svého klanu. Všichni na sebe mrkli a Jidus se podívala před sebe.
„Zajiskři, Yume Moe!“ zvolala a prsty přejela přes čepel svého meče, která se rozzářila pod jejím dotykem. To byl signál pro ostatní a všichni se nanovo vrhli do boje, který byl sice nevyrovananý, ale přesto nadějný. Když vyhrají, budou blíže k záchraně svých blízkých.
Už neumře ani jeden jediný člen naší party!!! Pomysleli si a mysleli tím celou Konohu, přátelé z jiných světů a také mysleli na ty, kteří jsou uvězněni v jiné dimenzi s dalším mocným nepřítelem. Morituri, Ichigo... hlavně se vraťte!