Klan Hyuuga II. ,,Dozor,,

Část 2. Neji - ,,Dozor,,

Běželi jsme krajinou, kolem nás bylo všechno tmavé…schylovalo se k noci.
,,Kam že vůbec míříme?“ zeptá se Sakura.
Všichni zpozorní.
,,Jdeme na hranice země Ohně a tam se rozdělíme. Je nás dvanáct proto se rozdělíme na šest a šest. Podle prvních předpokladů povedu první skupinu já a druhou Gai.“
Složení vypadalo takhle. První skupina pod vedením Kakashiho. Naruto, Hinata, Kiba, Lee a TenTen. Skupina Gaie-senseie obsahovala mě, Shina, Saie, Sakuru a Kurenai-sensei. Začala první hádka Naruto vs. Kakashi- Naruto chtěl být v týmu se Sakurou. Druhá hádka Sakura praštila Naruta a začali se handrkovat o důležitosti naší mise a do třetice Lee fňukal na rameno Gai-senseiovi že chtěl být v týmu semnou aby mě mohl porazit. Proto se rozhodlo, že se přenocuje a máme se rozmyslet jak týmy chceme abychom se nehádali a vedoucí Jouninové buď řeknou ano nebo ne. Rozhodně bych chtěl být nablízku Hinatě-sama aby se ji něco nestalo, záleží mi na klanu. Zaslouží si ho zdědit po tom, co si od otce vytrpěla. Nedalo se poslouchat jejich dohadování. Zmizel jsem. Sedl jsem si na útes a sledoval měsíc. Přemýšlel jsem nad svým osudem. Nemohl jsem stále dostat z hlavy Hinatino bezpečí. Nedokážu v sobě ten pocit popsat, ani ho nazvat a ze všeho nejvíc nechápu proč se ve mně zrodil.
,,Neji proč jsi tu sám?“ zeptá se vedle mě stojící TenTen.
Zvedl jsem pohled k ní.
,,Přemýšlím. Nevím stal se ze mě něco jako ochranitelský bratr.“
,,Teď asi mluvíš o Hinatě že?“ zeptala se mě.
Hinata. V hlavě se mi rozlil obraz. Slyšel jsem křik, běžel jsem co nejrychleji mi stačili nohy a jediné co jsem našel byla Hinata v kaluži krve. Sklonil jsem se k ní a nevěděl co mám dělat.
,,Ano, nevím proč ale mám o ni obavy…je to přeci nástupce klanu. Klanu který ona může změnit. Tak jako nikdo, je tak hodná jako…jako byl můj otec. Proto mám asi potřebu ji chránit.“
sklonil jsem hlavu a do očí se mi hrnuli slzy. Můj otec. Hyuuga Hizashi, položil život místo svého bratra jen tak pro nic za nic. Nebo přeci jen. Můžeme všichni žít v poklidu.
,,Neji, nemůžeš to tak brát…Hinata už není malá.“ usoudila.
Postavil jsem se na nohy a tvrdě se jí podíval do očí.
,,Já to vím i bez Tebe ale pochop, že v jejích rukou…na jejím životě závisí můj osud.“
TenTen se na mě vyděšeně dívala . Nadechoval jsem se, že vyslovím svá poslední slova k ní.
,,Máte se vrátit, všichni o vás mají strach.“
,,Hinata-sama?“ podíval jsem se za hlasem.
TenTen se na nás oba podívala, sklopil jsem hlavu ale hned ji napřímil.
,,Pojďme ať nemají strach.“