Nebeský démon: Kapitola 5 – Plameny

„Ještě před chvílí jsi říkala dvě stovky.“
„No tak promiň, nikdo není dokonalý...“
„To je sice fakt, ale dvě stě a tři sta je trošku rozdíl.“
„Drž hubu, Naruto, buď rád, že jsem alespoň poznala blížící se útok.“

Horda, čítající skutečně něco kolem tří set nemrtvých, se přihnala k trafostanici. Malá skupina pod Shinovým vedením měla jen několik minut na to aby se na útok připravila.
„Teď není cesty zpět. Vítězství nebo smrt.“ Pronesl Shino obřadně.
Jeden feudální voják se připlížil k hradbám a prohlížel si masy nemrtvých které obklíčily trafostanici.
„Doufám, že máte nějaký plán, Shino-san. Protože tohle vypadá dost špatně.“ Ptal se ten voják.
„Vskutku plán mám. Myslím si, že tuto skupinu vede někdo živý, protože nemrtví by neměli dost inteligence na to, aby je napadlo nás obklíčit.“ Odpověděl suše Shino.
„Podle legend jsou ale prý nemrtví chytří tak, jako byli za živa.
„To je vskutku pravda, ale tohle nebudou nemrtví v tom pravé slova smyslu. Všiml jsem si toho už předtím. Tito nemrtví jsou jen naprogramované tělesné schránky. Z původního člověka už v nich nic není. Jsou to jen stroje na smrt.“

Hinata měla spoutané ruce i nohy a na krku obojek. Byla zjevně v bezvědomí. Uchiha Kurai si mnul bradu a pozoroval ležící kunoichi.
„Tak co, funguje to?“ Zeptal se Kurai svého přítele Hyuugy Eigaa, který si Hinatu prohlížel Byakuganem.
„Jo, funguje. Dokonale zablokovaná chakra. Fakt skvělej vynález. Jo mimochodem, s tím, že má jen zbytek chakry nejspíš blafovala...“ Odpověděl Eigoo.
„Jinými slovy ses nechal napálit od malý holky, co?“ ušklíbl se Kurai.
„Drž hubu, Kuraii!“
V tom se Hinata probrala...
„...Co-co se stalo“?
„Hleďme, Kurai. Ten tvůj útok je k ničemu, když se po něm i malá holka probere.“
„Drž hubu, Eigoo!“
Hinata se pokusila vstát, její tělo bylo ale podivně zesláblé a stát na nohách ji stálo dost sil. I přes to všechno se postavila do bojového postoje, připravená se dvěma nepřátelům bránit.
„To je zbytečný.“ Ušklíbl se Kurai a udělal pečeť.
Hinatě projela tělem vlna bolesti. Po takovém úderu se sesunula na zem a ztěžka oddechovala.
Kurai se rozesmál.
„Máš smůlu, tohle je vynález Kanzenmuketsu-sama. Ty pouta a obojek jsou ze speciální slitiny, která blokuje chakru. Nechává proudit jenom tolik chakry, aby jsi zůstala na živu, ale i ta jde krátkodobě zablokovat, což si právě pocítila. Bolí to, že? Teď půjdeš s náma!“

„Přesně jak jsem předpokládal, hrnou se na nás všichni a ze všech stran.“
Horda nemrtvých se řítila do kopce k trafostanici. Nemrtví vojáci se řítily vzhůru jako mravenci, kopec díky tomu postupně černal.
„Padesát ze severu, padesát z jihu, padesát z východu a sto padesát se jich hrne cestou, která vede sem nahoru ze západu.“ Kalkuloval Shino.
„Je čas spustit akci, všichni připraveni?“
„Jasnačka, uděláme z nich sekanou!“ Zařval Naruto, zatím co ostatní na Shinovu otázku jen souhlasně přikývli.
„Dobrá tedy, jdeme na to.“ Po těchto slovech vypustil Shino do kanalizace trafostanice všechny svoje kikaichu. O několik okamžiků později si kikaichu provrtali cestu z kanalizace skrz zeminu na povrch kopce, přímo mezi nemrtvé vojáky a to na několika místech zároveň. Na povrchu se kikaichu začali otáčet kolem dané osy. Tím vznikala hmyzí tornáda, která rozsekala vše, co se jich jenom dotklo. Svazích kopce tak vzniklo celkem deset tornád, která masakrovala nemrtvé vojáky.
Na severní stranu se pak vřítil Naruto, který se oháněl Rasenganem. Na jižní stranu vběhl Rock Lee, jehož údery odpalovaly nemrtvé vojáky několik metrů do dálky. O východní stranu se postaral Hyuuga Neji, co úder to jeden mrtvý.
Na západní stranu, odkud se řítilo nejvíc nemrtvých, vběhla Temari.
„Jsi si jistá, že to zvládneš?“ Ptal se Shino, zatímco se jeho kikaichu vracely kanálem nazpět.
„Jasně, že jo!“ Houkla Temari.
„Musím se těm sviním ještě pomstít za moje bratry a mojí vesnici.“
„Dobrá, ale nenech se ovládnou emocemi. Potřebuji, abys je jen zdržela, na což se tvoje větrná technika skvěle hodí... Já musím počkat, než se moji kikaichu shromáždí v rozích našeho obraného valu a nakumulují energii. Tahle technika má pomalý start.“
Haruno Sakura pobíhala společně s feudálními vojáky kolem obraného valu a hlídala. Kdyby se někdo vážně zranil tak mu byla připravená přiběhnout na pomoc.
Hyuuga Hanabi stála na střeše a kontrolovala Byakuganem, zda-li někdo z nepřátel nepronikl skrz obranu. Při tom po očku sledovala Shikamara, který byl stále v bezvědomí. Hlídala jeho hladinu chakry, pokud by nějak významně poklesla, tak by okamžitě zavolala Sakuru.

Tříčlenná skupina dorazila do ponuré zříceniny hradu za Hi no Sato. Na polorozbořeném kamenném trůně tu seděl Kanzenmuketsu.
„Kanzenmuketsu-sama, jsme tu a máme tu holku.“ Křikl Kurai a hodil Hinatu před Kanzenmuketsovy nohy.
„Výborně.“ Usmál se Kanzenmuketsu.
„Doufám, že je ještě schopná mluvit, protože z ní chci dostat informace o tom Jinchuurikim
Uzumaki Narutovi. Už boj jen s jednoocasým, mě stál dost sil. Nechci riskovat, aby mé záměry skončili bojem s devítiocasým.“
„ O Narutovi... Pomyslela si Hinata a vzápětí proti svým zvyklostem doslova zařvala:
„Ze mě nic nedostanete, to mě raději zabijte!“
Kurai se hystericky rozesmál.
„To si opravdu myslíš že s tebe nic nedostanu? Jo, a neboj se, ty nezemřeš. Alespoň ne do té doby, než s tebe dostanu to co Kanzenmuketsu-sama chce.“
„Takže jsi vidím pochopil svůj nynější úkol, Kuraii.“ Řekl Kanzenmuketsu. Hned na to podal Kuraiovy balíček se slovy:
„Tady jsou ty jehly, které jsi chtěl, snaž se aby neumřela dřív, než z ní dostaneš ty informace. Pojď Eigoo, nás čeká jiný úkol. Já se do akcí nehodlám zapojit, dokud se mi neobnoví můj Rinnegan“ Po těchto slovech se Kanzenmuketsu a Eigoo prostě rozplynuli.“

Boj už trval hodnou chvíli. Lee se zjevně dobře bavil, zatímco Naruto a Neji se už docela dost zapotili. Shino koncentroval chakru a jeho kikaichu byli zamotaní do čtyř hmyzích koulí, přičemž každá byla v jednom rohu trafostanice.
Temari odrážela nemrtvé, ale tito odražení se někdy zvedly a vraceli se do útoku.
„Už toho mám dost!“ Řekla si pro sebe Temari.
„Takhle z mojí pomsty nic nebude, musím to trochu uspíšit.“ Po těchto slovech se Temari odrazila a ve víru vletěla mezi útočící nemrtvé.
„Ne, počkej, vrať se! To je moc velký risk!“ Křičel za Temari Shino, ale bylo už pozdě.
Temari řezala fuutonem ze svého vějíře nemrtvé vojáky na kusy. Náhle se jí něco zabodlo do nohy. Jeden nemrtvý jí vrazil kunai do holeně. Temari ho rozsekla na dvě části, ale tu jí další nemrtvý vrazil meč do zad. Temari se zapotácela snažila se dostat pryč. Nešlo to. Nemrtví vojáci se na ni hrnuli ze všech stran.
Náhle si skrz nemrtvé prorazila cestu Sakura. Hodila si Temari na záda a zatímco ji feudální vojáci kryli ústup, se přesunula zpět do trafostanice.
„Máme nekrytý západ, Shino!“ Zahlásila Hanabi.
„Ještě to nemám připravené, takže plán B, Hanabi! Hej, Sakuro, jak je na tom Temari?“ Křičel Shino.“
„Špatně, ale snad ji s toho dostanu.“ Odpověděla Sakura, zatímco Hanabi začala házet po nemrtvých vojácích na jižní straně výbušné lístky.
„Pospěš si Shino, nemám těch výbušných lístku zrovna moc!“
„Už to skoro mám!“

Hinata vysela na drátě za ruce pár centimetrů nad zemí. Drát, který se jí zařezával do ruky upevnil Kurai za tyč, která byla vodorovně mezi dvěma sloupy.
„Teď ti ukážu, co je to opravdová bolest... Můžeš se tomu ale vyhnout, pokud mi řekneš vše co víš o Uzumaki Narutovi.“ Pravil Kurai.
„Nikdy!“ Odpověděla Hinata odměřeně.
„Jak chceš“ Pokrčil Kurai rameny, vytáhl jednu jehlu a vrazil ji Hinatě do boku. Hinata se zacloumala a vykřikla bolestí.
„Slušné, že?“ Usmál se Kurai. „V těch jehlách je takzvaná negativní kosmická energie. Když se taková jehla dostane do těla, tak potrhá ve svém okolí chakrové cesty... A to je bolest nad bolesti. Kolik jich asi zvládneš? Rekord je pět, potom se lidi vždycky zhroutí a řeknou vše.“
Kurai pokýval hlavou a hned na to bodl další jehlu Hinatě do ramene. Hinata se znovu zkroutila bolestí a vykřikla.
„Pořád budeš odolávat?“ Pravil s ironickým úsměvem Kurai. „Ta jehla intoxikuje tělo negativní energií. Jinak řečeno: Nejen, že jehla v těle působí bolest po celou dobu, co je do něj zabodnutá, ale každé další zabodnuté jehly bolí víc. No tak co, řekneš mi už to, co chci vědět?“
Hinata se podívala Kuraiovy do očí
„I kdybych měla zemřít tou nejhorší smrtí. Nikdy nezradím toho, koho miluji.“
Kurai se znovu hystericky rozesmál.
„Jo tak je to, ty seš do toho jinchuurikiho zamilovaná, jo? Tak to je pro mě další výzva. Ještě nikdy jsem nezničil něčí lásku, chci vědět kolik bolesti je na to třeba...“

„Shino, tohle je poslední výbušný lístek co mám!“ Křičela Hanabi.
„Nevadí, seskoč ze střechy, moje technika je dokončena.“ Odpověděl Shino klidně. Hned na to vyskočil do vzduchu a proletěl skrz střechu. Kikaichu v rozích trafostanice na něj vletěly, obmotali ho až vznikl velký hmyzí hrozen.
Tento hmyzí hrozen se postupně změnil ve velkou kouli jejíž povrch začal neuvěřitelným způsobem vířit. Hned na to se koule kikaichu se Shinem uvnitř vřítila na západní stranu a Shino začal vypouštět do kikaichu chakru. Koule si razila cestu skrz nepřátele a koho se dotkla, toho rozsekala na kaši. Chakra vypouštěná do kikachu způsobovala společně s jejich vířením kolem koule energetickou prázdnotu, která vtahovala všechny nepřátele kolem do nitra koule. Dovnitř se ovšem nedostali, protože je kikaichu při kontaktu s povrchem koule rozsekali.
Tento manévr zcela zvrátil poměr sil. Lee, který si už poradil z nepřáteli na jižní straně, se vřítil na západ, kde dorážel ty nemrtvé, kterým se náhodou podařilo dostat se z efektu Shinovi techniky. Sám Shino sjel z kopce a prorazil díru do jednoho z pobořených domů. Ihned po té techniku deaktivoval a doběhl zpátky k trafostanici. Potom společně s Leem vyrazili na pomoc Nejimu a Narutovi.
Za chvíli bylo po boji.
„Jak jste na tom?“
„Myslím, že mám zlomenou levou ruku, ale už sem si to ošetřil, na léčení bude čas potom.“ Řekl Neji.
„Až na pár škrábanců dobrý..“ Hlesl Naruto
„Já jsem v pořádku. Síla mládí je nezdolná. No, ale asi jsem spotřeboval trochu moc chakry“ Usmál Lee.
„Uhm, Shino...“ Houkla Hanabi. „Někdo živý odtud prchá pryč. Asi to bude velitel těch nemrtvých.“
Shino se otočil na Leeho.
„Lee, prosím přiveď sem toho jejich velitele, ale živého. Musíme ho vyslechnout a zjistit, kde je Hinata a Kiba.“
„Živého... Jasně pokusím se o to.“
„Hoj, Shino!“ Ozvala se znovu Hanabi. „Támhle za tím domem je další člověk. Má nízkou hladinu chakry, ale vypadá to, jako kdyby se plazil sem.“
„Ale to by... Běžte tam napřed doženu vás...“
Shino se vběhl do trafostanice a jeho zrak spočinul na postavě zakryté prostěradlem.
„Promiň Shino.“ Pravila Sakura se slzami v očích. „Nešlo to, ta zranění byla příliš vážná... Temari je mrtvá.“
Shino sklopil hlavu.
„Věřil jsem, že se obejdeme bez ztrát... Selhal jsem...“
„Ne, neselhal jste Shino-san.“ Pravil z úctou v hlase jeden z feudálních vojáků. „Nebýt vás, tak jsme všichni mrtví. Vaše taktika nám zachránila život.“
Shino si nadzvedl brýle a promnul si oči.
„Jak jste na tom vy?“
„Nic mi není.“ Řekla Sakura.
„My jsme taky v pohodě. Sem tam sice nějaká povrchová řezná rána, ale to si ošetříme sami.“ Řekl i za svoje kolegy jeden z feudálních vojáků.
„Dobrá, Sakuro pojď se mnou, budu tě potřebovat...“ Křikl Shino. „A vy dávejte pozor na Shikamara.“ Křikl znovu, tentokrát na feudální vojáky.

Ze zříceniny se ozývaly bolestné výkřiky. Kurai právě vrazil jednu jehlu Hinatě do krku, ale taky, aby minul tepnu. Drát, za který Hinata vysela, se jí zařezal až na kost. Kurai musel Hinatě popálit ruce technikou katonu, čímž jí svařil tepny, aby nevykrvácela.
„Tohle byla poslední jehla.“ Konstatoval Kurai s potlačovaným vztekem a prohlížel si Hinatino tělo. Hinata v sobě měla asi třicet jehel. Z každé rány proudila krev a Hinatě také tekla krev z pusy i z nosu.
„Jak něco takovýho vůbec můžeš vydržet?“ Křičel Kurai.
„Řekla jsem ti... Že nikdy nezradím toho, koho miluji. I kdyby jsi do mě... Zabodal sto jehel. Já budu pevná jako skála. Pro Naruta.“
Kurai se ušklíbl.
„Je to horší než jsem čekal, ale to nevadí. Mám v záloze ještě sekundární mód mého Mangekyou Sharinganu. A to je na mučení vhodná věc, jen chvíli počkej, než ho aktivuju.“

„K čertu, to je Kiba!“
Skupina ninjů obklopila zraněného ninju ze všech stran než se přiřítili Sakura a Shino.
„Shino...Ty sv**ě dostali... Akamara...“ Pravil Kiba zlomeně.
„Má masivně perforovaná střeva... S tím já nic neudělám...Je mi to líto... Kibo....“ Řekla Sakura roztřeseným hlasem.
„Je mi to jedno.“ Hlesl Kiba. „Já se smrtí nebojím. Ale zachraňte Hinatu... Ti parchanti ji někam... Odtáhli... Já... Nemohl jsem... Odpusťte mi, já chtěl...“ Kibu opustil život uprostřed věty, zemřel na následky zranění, která utrpěl během boje.
Po chvíli přiběhl na prostranství Lee.
„Promiňte, ale ten velitel nemrtvých kladl moc odpor, nemohl jsem ho přivést živého...“
„To nevadí.“ Odpověděl Shino. „Informace už máme... Díky za vše... Kiba-san... Byl jsi pro mě jako bratr a to i když jsme si moc nerozuměli. Bohové s tebou.“

„Hotovo!“
Kurai prošel sálem zříceniny před Hinatu.
„Výslech pokračuje, připrav se na...“
Kurai uskočil a na místo. Kde do teď stál se zabodlo několik kunaiů.

„Hinato!“ Zařval Naruto. Přiskočil k Hinatě, přesekl chakrou drát a položil ji na zem.
„Sakuro, prosím, postarej se o Hinatu, já si to jdu vyřídit s támhletím.“
Kurai se zamračil.
„Jak ste mě tu vůbec mohli najít?! Je to od Hi no Sato sice docela blízko, ale nezanechali jsme za sebou žádné stopy!“
„Kombinace kikaichu a Byakuganu jsou pro sledování a lokalizování ty nejlepší předpoklady.“ Odpověděl stroze Shino. „Jsi si jistý, že to zvládneš, Naruto?“
„Jo zvládnu, buď v klidu, Shino. Mám ještě dost chakry na to, abych z toho zmetka udělal mrtvolu!“
Naruto vykročil směrem ke Kuraiovi. Z jeho očí planul Kyuubi. Démonická chakra v něm vřela.
Kurai se zasmál.
„A hleďme, liška osobně. Škoda že jsi neviděl jak jsem tu kunoichi vyslýchal. Byla to docela sranda!“
„Ty hajzle!“ Zařval Naruto. Démonická chakra z něj začala unikat ven.
„Že by jsi ztrácel sebekontrolu?“ Pravil Kurai Sarkasticky. „Neříkej, že tě to štve, nějaká schránka na démona přece nemůže mít emoce!“
To už se Naruto přestal ovládat, démonická chakra volně unikala ven, objevily se dva ocasy. Naruto vydal démonický skřek a skočil po Kuraiovi.
„Ach jo.“ Povzdechl si Kurai, zatímco uhnul Narutovu skoku.
„Požívat sekundární mód mého Mangekyou Sharinganu je dost bolestivý. Ale tohle se s tím nedá srovnat.... Je to furt lepší, než zdechnout.“ Kurai zavřel levé oko a pravé zaměřil na Naruta. Zříceninu ozářil rudý záblesk a Narutova démonická chakra se rozplynula. Vypadalo to, jako kdyby se doslova roztavila.
Kuraiovo pravé oko bylo prasklé a jeho části tekli Kuraiovi volně po tváři.
„Tak tohle k***a bolí. Ale je to jen malá daň za úspěch. Říká se tomu technika ničení chakry, takže ten tvůj démonek bude pár hodin mimo provoz. Sice je pravdou že na skutečného démona by to nestačilo, ale na démona uvnitř jinchuurikiho to platí. Standardně bych taky přišel o obě oči, ale zjistil jsem, že na tu techniku stačí jedno oko, takže jsem pořád bojeschopný.“
Naruto se zapotácel.
„Zabiju tě!“ Vyvolal klona, vytvořil Odama Rasengan a skočil po Kuraiovi. Kurai se útoku vyhnul, popadl Naruta za zápěstí a praštil s ním o stěnu.
Odama Rasengan zmizel.

„Nemůžeme něco udělat?“ Ptala se Hanabi ostatních.
Shino zavrtěl hlavou.
„Mě, Nejimu a Leemu skoro došla chakra. Neji je navíc zraněný. Sakura musí pomoct Hinatě a ty jsi taky bez chakry. Cítím to. Vypni už ten Byakugan, nebo omdlíš kvůli nedostatku chakry.“
Hanabi přikývla a Byakugan deaktivovala.

Kurai chytil Naruta za krk a přirazil ho ke stěně.
„Moje levé oko je pořád v sekundárním módu. Chtěl jsem to použít na tu holku, ale použiju to na tebe. Alespoň poznáš, co je to opravdová bolest.
Naruto se cítil, jako by se někam propadal. Jeho tělo náhle zachvátila nesnesitelná bolest. Taková, že Naruto mohl jen přidušeně řvát a škubat sebou. Kurai si to zjevně užíval.

Hinata otevřela oči, když slyšela Narutův křik. Nad ní klečela Sakura léčila její zranění. Jehly jí nevytáhla, protože poznala, že jejich vytažení by chakrový systém Hinaty poškodilo ještě víc.
„Sakuro...“
„Nemluv Hinato, musím ti ošetřit rány.
„O to nejde, není to tak zlé, sundej... Sundej mi ten černý obojek a ty černé náramky, jsou to blokátory chakry, kvůli nim se... Se nemůžu hýbat.“
Sakura to provedla, hned na to se Hinata, opírajíc se o sloup, postavila na nohy.
„Hinato počkej, ještě jsem tě pořádně neošetřila!“ Křikla Sakura
„To je mi jedno.“ Zašeptala Hinata. „Musím Narutovi pomoct...“ Po těchto slovech se vydala ke Kuraiovi, pomalu protože kulhala a jehly v jejím těle pořád působili bolest.
„Nech Naruta na pokoji!“ Křikla na Kuraie.
„Nebo co?“ Zasmál se Kurai a třískl s Narutem o zem.
„Nebo tohle!“ Řekla tiše Hinata.
Z jejího těla začala proudit chakra, která se zformovala do tvaru plamenů.

Neji se zatvářil vyděšeně.
„Tohle je kinjutsu klanu Hyuuga, snad to nechce použít...?“

Kurai se, jak to měl ve zvyku, hystericky rozesmál.
„Cože? Vznešené plameny života? Tuhle techniku klanu Hyuuga znám. Vyprávěl mi o ní Eigoo. Říkal, že je u ní padesátiprocentní šance na přežití. S tím, jak jsem ti poškodil chakrový oběh, by tahle technika pro tebe byla jistá smrt. Už zase blafuješ, jako předtím. Ale já nejsem takový blb jako Eigoo. Nikdo by se sám nezabil pro někoho jinýho!“
Hinata se usmála.
„Ty asi nevíš, co to znamená někoho milovat.“
Hinata aktivovala techniku.
Kuraiovy jehly vyletěly ven z Hinatina těla a modré plameny vystřelily na Kuraie. Kurai chtěl uhnout, ale jeho nohy jakoby zůstaly přimražené k zemi. Vznešené plameny života Kuraie zasáhly.
Prohodily ho skrz stěnu zříceniny, zlámaly mu snad všechny kosti v těle, narušily chakrový oběh a shodily ho ze skály.

Plameny zmizeli a Hinata se sesunula k zemi.
Naruto se zvedl ze země. Sotva se mohl hýbat, ale podařilo se mu doběhnou až k Hinatě. Klekl si k ní a chytil jí do náručí.
„Hinato... Proč? Proč jsi to udělala?“
Hinata se zhluboka nadechla. Její životní síla mizela.
„Nechtěla jsem, aby tě zabil. To bych raději zemřela sama.“ Když to říkala, tak z jejích očí tekly slzy, smíšené s krví.
Naruto se kousl do rtů.
„Ale proč? Vždyť já jsem nicka, Člověk na okraji společnosti. Nic neznamenám.“
Hinata se usmála.
„Znamenáš pro mě víc než můj život. Miluji tě a vždycky jsem tě milovala... Přála bych si abychom měli více času...“
Narutovi zrudli oči a po jeho tvářích začaly stékat slzy skoro v proudech.
„Hinato já... Budeme mít čas. Budeme na sebe mít spoustu času. Ty nezemřeš. Nechci tě teď ztratit...“
Hinata chytila Naruta za ruku.
„Je mi to líto, Naruto. Můj život tady končí. Cítím jak má životní síla nenávratně mizí...“
„Hinato...“
„Naruto, můžeš pro mě něco udělat? Přála bych si, aby jsi mě políbil, bude to můj první polibek, ale zároveň i poslední... Bude to polibek na rozloučenou...“
Naruto už přes slzy skoro neviděl. Sehnul se. Jeho rty se dotkly rtů Hinaty. Byl to dlouhý polibek, který řekl víc než všechna slova co na světě jsou.
Naruto se kousek zvedl, aby viděl Hinatě do očí.
Hinata se malinko usmála a pohladila Naruta po tváři. Potom ale její ruka klesla a dopadla na zem.
Hinatino srdce se zastavilo. Srdce, které hořelo láskou pro člověka, pro jehož záchranu se Hinata rozhodla obětovat vlastní život.