Nebeský démon: Kapitola 4 – Taktika přežití

Nebeský démon: Kapitola čtvrtá – Taktika přežití

Když člověk umírá, tak by toho neměl litovat. Naopak by měl být hrdý na to, co za svého života vykonal.

„Kolik že jich bylo?“
„Asi pět set.“
„A jsou všichni mrtví?“
„Ano, řekl bych, že jsou všichni mrtví... Znovu“

Nad Amegakure no Sato vycházel měsíc. Kanzenmuketsu utrpěl v posledním boji těžká zranění, která by byla standardně nevyléčitelná. Kanzenmuketsu však věděl jak si najít cestičku k životu. Byl v podzemí věže, ve které předtím sídlil Nagato. Kanzenmuketsu ležel v něčem, co vypadalo jako větší bílá rakev s otevřenými stranami. Nad ním zářilo zelené světlo. Vedle tohoto přístroje stál Uchiha Kurai a vedl s Kanzenmuketsem rozhovor.
„Vypadáte hrozně, Kanzenmuketsu-sama.“
Kanzenmuketsu se zamračil.
„Myslím, že jsem toho mladíka podcenil. Kdyby alespoň při tom výbuchu zahynul, ale jemu se podařilo přežít.“
„Zvláštní je, Kanzenmuketsu-sama, že vám dal boj s tím Deidarou zabrat víc, než boj z Uchihou Madarou nebo s vaším bratrancem Nagatem.
„Kuraii, tohle je mimo tvé chápání, ten Deidara měl silnou vůli přežít a to jsem i přes všechnu svoji snahu nedokázal přemoct.“
Kurai se pousmál.
„Stejně, nebýt tohoto přístroje tak jste skončil.“
„Nebýt tohoto přístroje, tak by jsi skončil i ty, Kuraii. Byl by jsi slepý, jako Uchiha Itachi.“
„Ani mi to nepřipomínejte, Kanzenmuketsu-sama. Ovládat Mangekyou Sharingan dá zabrat. Nevím jak mi ten stroj léčí oči, ale jsem rád, že stále vidím. I když to pro mě znamená chodit sem dolů každý týden a hodinu se tu válet.“
Kanzenmuketsu-přivřel popálená víčka.
„Ten stroj neléčí, pouze je v něm uložen tvůj otisk těla. Když jsem ten stroj vyrobil, tak jsem se jím nechal oskenovat a pokaždé, když se naučím novou techniku, tak zajdu sem dolů a uložím svůj otisk těla znovu. Tebe a Eigaa jsem oskenoval hned, co jste se ke mně přidali...“

Tsunade přivřela oči, zhluboka se nadechla a znovu pohlédla na Shina.
„Co já vím, tak nemrtví vojáci, to je pouze legenda, nikdy se nenašel nikdo, kdo by dokázal oživit mrtvé.“
Shino zavrtěl hlavou.
„To co náš klan viděl v Zemi Vody, bylo živé až až.“
„Obávám se, že stojíme před něčím, co je nad naše síly, Tsunade-hime.“
„Danzou, jak se opovažuješ...“
Danzou vstoupil do místnosti zcela bez zaklepání.
„Danzou, posuzovat naší sílu není v tvé kompetenci!“ Procedila Tsunade mezi zuby.
„To je možná pravda, Tsunade-hime. Nicméně mi rada města dala pravomoc organizovat bezpečnost v rámci obrany proti jistému Kanzenmuketsovi a jeho armádě. Obrany, kterou jste doteď velice podceňovala.
„Takové pravomoci ti ovšem neumožňují kritizovat moje kroky!“ Skoro zařvala Tsunade.
„A já se musím znovu obávat, Tsunade-hime, že vaše kroky kritizovat musím. Poslala jste neuváženě většinu Jouninů na jižní hranice, kde byla nahlášena zvýšená aktivita shinobazu. Zatímco Kanzenmuketsova armáda podle všeho útočí na Hi no Sato, hlavní město Země Ohně.“
Tsunade doslova vyskočila od stolu.
„Cože to?“
Danzou se zašklebil.
„To znamená, Tsunade-hime, že naše ninjovská vesnice nedisponuje dostatečnou silou na podporu armády feudálního pána. Tudíž můžeme počítat s velkými ztrátami na straně civilního obyvatelstva.“
Tsunade se podlomily nohy. Spadla do křesla a zkroušeně hleděla na zem.
Danzou se otočil na Shina.
„Aburame Shino, jakožto člen rady vesnice tě pověřuji k tomu, abys sestavil tým, který poslouží jako podpora týmu vyslanému do Hi no Sato.“
Shino přikývl.
„Kdo byl vyslán do Hi o Sato?“
Danzou nahlédl do svého zápisníku.
„Byly to tito ninjové: Inzuka Kiba, Hyuuga Hinata, Nara Shikamaru, Yuuhi Kurenai a Sarutobi Asuma.“
Danzou zastrčil zápisník zpátky pod obvazy.
„Aburame Shino, proveďte okamžitě zadaný úkol.“
„Rozkaz, Danzou-sama!“
Po těchto slovech se Shino otočil a aniž by cokoliv řekl Tsunade, odběhl dveřmi pryč.
Danzou se otočil k Tsunade zády, stejně jako Shino bez rozloučení odešel. Jen za sebou ještě zabouchl dveře.
Tsunade dál seděla na křesle a dívala se do země, uvědomujíc si, že ve své roli Hokage selhala.

„Juuken!“
Ozvala se hromová rána a několik tělesných schránek bylo rozerváno na kusy. Hinata udělala otočku na špičce levé nohy a rozsekla Juukenem jednomu nemrtvému ninjovi břicho. Z rány se vyvalily střeva, nemrtví ninja zalapal po dechu za zřítil se na zem.
„Tohle je nemožný...“ Hinata běžela kolem sutin a hořících domů. Z některých vybíhali z bolestivým křikem hořící lidé. Někteří dokonce vyskakovali z horních pater. Volili smrt, která bolí méně, než uhoření. Hinatě tekly slzy. Chtěla by těm lidem pomoc, ale kdyby přestala bojovat tak by asi dostala kunaiem do zad.
Shikamaru táhl vozík se dvěma sudy a malou lampičkou. Takto dorazil k mostu a pozoroval, jak se přes něj hrnou nemrtví vojáci do druhé části města, kterou ještě ovládala armáda feudálního pána.
„Ach jo, takže si to shrňme. Nepřátelé západní polovinu města a tento most je jedinou spojnicí. Pokud ho zničíme, tak naše nepřátele minimálně pozdržíme.“
Shikamaru polil oba sudy olejem z lampičky a zapálil.
„Střelný prach plus oheň plus visutý most... Rovná se masakr.“
Shikamaru popadl oba sudy do Kage Nui, natáhl stín na maximum do vzduchu a pak techniku naráz zrušil. Oba sudy dopadly na opačné kraje mostu a mohutně explodovaly. Exploze zničila mostu opory a visutý most se zřítil do řeky i s nemrtvými vojáky, kteří na něm byli. Ti co měli brnění se utopili (i nemrtví potřebuje kyslík, aby mohly pracovat svaly). O ty lehkooděné se postarali lučištníci a střelci feudální armády. Odříznutou skupinku nemrtvých vojáků, která se stačila dostat přes most zmasakroval Asuma a skupina feudálních vojáků, které velel.
Shikamaru přikývl.
„Tak, teď mám šanci nejen se ubránit ale i provést protiofenzivu, protože...“
Náhle do domu, za kterým se Shikamaru schovával, udeřila dělová koule. A Shikamaru dostal několik šrapnelů do levého ramene.
„Ah, kua jau! Ty sv**ě mají kanóny, pokud jich mají víc než my, tak by to mohlo zvrátit boj v jejich prospěch...“
„Gatsuuga!“
Kibova a Akamarova technika rozsekala na kusy nemrtvé vojáky, kterým se podařilo dostat hlouběji do města. Ty zbylé zasáhla Hinata zezadu Juukenem.
„Tihle byly poslední, Kiba-kun?“ Ptala se Hinata nervózně...
„Asi jo.“ Odpověděl Kiba, zatímco jednomu nemrtvému vojákovi, který přežil Gatsuugu rozdrtil hlavu o stěnu.
„Neusínejte na vavřínech, to nejhorší teprve přijde.“ Řekl Shikamaru, zatímco se držel za zraněné rameno a pomalu kráčel ke svým spolubojovníkům.
„Je jen otázkou času, kdy se naši nepřátele dostanou přes řeku. Hlavně teď musím najít generála a říct mu ať se jeho muži kryjí před kanóny a před odstřelovači.“
Kiba podivně zamrkal.
„Kanóny? Odstřelovači? Podle způsobu boje těch nemrtvých pochybuju, že by dokázali ovládat střelné a palné zbraně.“
Shikamaru zavrtěl hlavou.
„Ty zbraně musí ovládat někdo živý. A navíc celá ta armáda se řídí docela dobrou taktikou, takže ji musí velet někdo velice schopný... A ještě jedna věc mě děsí. Máme takhle těžké ztráty jen protože nepřátele vědí kudy nejlépe útočit. Což znamená, že je mezi námi zrádce...“
Kiba si povzdechl.
„Ještě to tak, tak raději pojďme do hlavního stanu a řekněme generálovi stav věcí...“
Skupinka se vydala směr hlavní stan, tedy až na Hinatu.
Hinata si obtáčela pramínek svých dlouhých vlasů kolem prstu, a zírala na hořící domy.
„Hinato, pojď už. Pokud v těch domech ještě někdo je, tak už musí být dávno mrtvý.“
Hinata si protřela oči, otočila se a dívajíc se do země šla pomalým krokem za Shikamarem a Kibou.

Zetsu se vynořil ze země.
„Kanzenmuketsova armáda dobyla Hi no Sato.“
Kakuzu sklopil oči.
„Takže tak je to, měli bychom se odsunout pryč ze Země Ohně. Není tu bezpečno.“
„A nebylo by vhodnější organizaci rozpustit?“ Ptal se Itachi. „Šéf je mrtvý a Ichibi taky. Nemá smysl se dál držet našeho úkolu.“
Kakuzu zavrtěl hlavou.
„Šéf je možná po smrti, ale Ichibi je démon. I když zemřel, tak se musí znovu někde objevit. A až se objeví tak ho dostaneme.“
„A co takhle pomoct lidem z Hi no Sato, hm?“
„Deidaro, máš být v posteli. A tenhle návrh se příčí zdravému rozumu.“
Deidara byl sice celý zafačovaný a musel chodit o berlích, ale jeho zdravotní stav se rychle zlepšoval.
„Co je na tom špatného?“ Podivil se Deidara. „Lidé z Hi no Sato jsou sice našimi nepřáteli, ale to je Kanzenmuketsu taky. A není nepřítel mého nepřítele mým přítelem? Proto bychom měli pomoct lidem z Hi no Sato, hm.“
„O to nejde.“ Zabručel Kakuzu. „Jde o to, že město v podstatě padlo a než bychom se tam dostali, tak by už byly rozdrceny poslední síly odporu. Tudíž bude lepší když se odsuneme a zaútočíme v pravou chvíli.“
Zetsu přikývl.
„Dobrá, uděláme to takhle.“

Shino se odrážel z větve na větev a rozhlížel se po týmu, který vybral.
„Není to zrovna ten nejvyrovnanější tým, ale pro tuto misi je dostačující. Haruno Sakura poslouží jako medik. Hyuuga Neji je dobrý bojovník i taktik. Rock Lee disponuje obrovskou fyzickou silou. Hyuuga Hanabi je mistryně v umění průzkumu a sabotáže. Uzumaki Naruto je sice nemyslící kus vola, ale je dobrý bojovník. A nakonec Temari, ambasadorka z Sunagakure no Sato, je dobrá na boj ze střední vzdálenosti. Přidala se k nám dobrovolně, protože chtěla zmasakrovat ty, co jí zavraždily oba bratry.“
Rock Lee udělal salto a dohnal Shina.
„Hej, Shino-san, navrhuju zdvojnásobit, možná ztrojnásobit rychlost. Ať jsme tam co nejdřív.“
Shino se na Leeho podíval a autoritativně odpověděl:
„Nikdo z nás, snad jedině s výjimkou Naruta nedisponuje dostatečnou fyzickou silou. Už teď běžíme na maximum sil, kdybychom se přepínali, tak k městu dorazíme vyčerpaní, což je vzhledem k povaze mise zcela nežádoucí.“
„Chápu...“ Řekl Lee trošku zklamaně a vrátil se do své původní polohy.

„Cejtím kouř!“ Křikl Naruto
„Musíme být blízko.“
Skupina ninjů vyběhla z lesa a spatřila Hi no Sato. Z města stoupalo mnoho sloupců kouře a nenašel se dům, který by nebyl zasažen nebo pobořen. Některé domy ještě hořely.
„Snad nejdeme pozdě, vypadá to, jako by bylo po boji“ Pronesl temně Neji.
Shino se kousl do rtů.
„Snad ne, Je možné, že nepřítel dobyl východní část města, kterou ovládali vojáci feudálního pána. Ale já doufám, že se spojencům podařilo nepřítele odrazit.“

Odstřelovač se napil teplého čaje. Už tu dřepěl několik hodin. Schovával se v horním patře budovy na náměstí a čekal, jestli se neobjeví někdo z nepřátel. Za těch pár hodin se mu podařilo sundat několik vojáků feudálního pána. Ale za poslední hodinu byl všude klid. Zničeho nic se na náměstí objevil zakuklený ninja, který se neopatrně rozhlížel kolem.
„Snadný cíl.“ Ušklíbl se odstřelovač, namířil ninjovi na hlavu a stiskl spušť.
Shino ucítil, že k němu něco letí a niž by setím směrem podíval, rozsekl kulku kunaiem.
Odstřelovač nevěřil vlastním učím. Takhle rychlou reakci ještě nikdy neviděl. Rychle vytáhl z torny další náboj a cpal ho do muškety. Nejednou ucítil, že mu leze něco po noze. Asi stovka brouků lezla po těle odstřelovače. Odstřelovač se vyděsil a pokoušel se brouky na svém těle zabít. Když do nich ale praštil, tak to broukům nic neudělalo, ba naopak si je tím zarazil těla. A brouci tak mohli roztrhat jeho orgány. Během několika vteřin byl mrtvý.

Shino vypouštěl svoje brouky do prostoru.
„Jsou tu odstřelovači, ale já se o ně postarám, každopádně mezitím musíme najít Shikamara a jeho tým.“
Skupina ninjů šla pobořeným městem a rozhlížela se kolem.
„Ah, to jsou posily, už jsem se bál že je to nepřítel, to by bylo totiž po mě...“ Ozvalo se z jedné úzké uličky. Ležel tam na zemi v louži krve Shikamaru, obě ruce měl zlomené, pravou nohu měl pod hromadou sutin a z levé čouhalo několik kunaiů.
„Shikamaru!“ Vykřikla Sakura, načež se k němu vrhla a aktivovala lékařské ninjutsu.
„Je to dobré. Měl jsi vnitřní krvácení, ale tvoje tělo to dokázalo samo zastavit. Přežiješ to.“
„A s toho se mám jako radovat?“ Povzdechl si Shikamaru.
„Co nevidět sem dorazí další sbory nepřátel a ty nás zabijí všechny. Víc lidí Hokage neposlala?“
„Boužel, Hokage poslala většinu Jouninů na jižní hranice. Potrvá jim skoro týden, než se sem dostanou...“ Pronesl Shino prázdným hlasem.
„Takže je to v hajzlu.“ Konstatoval Shikamaru. „Máme jen pár lidí, kterým jsem přikázal aby se přesunuly do trafostanice na kraji města. Je to na vyvýšeném místě a kolem objektu je asi metr a půl vysoká zeď, za kterou se lze krýt.“
Shino přikývl.
„To nám dává jistou šanci.“
Po těchto slovech hejno kikaichu, které se vrátilo z lovu na odstřelovače, obklopilo Shikamara, vyprostilo jeho nohu z pod hromady sutin a zvedlo ho do vzduchu. Shikamaru v tomto hmyzím hroznu usnul aby načerpal trochu síly.

Někde uprostřed města u řeky na prostranství zalitém krví a kde ležely hromady mrtvých Kanzenmuketsových vojáku jak těch nemrtvých tak těch lidských. Uprostřed toho všeho stála Hinata a snažila se popadnout dech. O kousek dál se opíral o zeď Hyuuga Eigoo a držel si krvácející ruku.
„Ty sv**ě!“ Křičel na Hinatu. „Jak ses mohla dostat přes moji obranu!?“
Hinata se pousmála.
„To je malé dívčí tajemství, jsem sice na pokraji sil ale na tebe ještě stačím.“
„Aby ses nedivila...“
Hinata se rozběhla na Eigaa, ale náhle to vedle ní vybouchlo. Hinata proletěla vzduchem narazila na stěnu. Po dopadu na zem vyplivla krev.
„Cože? Technika Katonu?“ Blesklo ji hlavou. Když se Hinata podívala směrem odkud útok šel, tak jí proletěla tělem nesnesitelná bolest. Po tomto zásahu se sesunula na zem.
„Koukám, že tě můj Mangekyou Sharingan zase vytáhl ze srabu, co? Eigoo?“
„Drž hubu Kuraii! Jen jsem ji trochu podcenil. Říkali o ní, že je to ustrašená holka, ale ve skutečnosti bojovala s obrovským zápalem. A navíc je nadprůměrně silná. Koukni, ještě se hejbe...“
„Fakt že jo.“ Přikývl Uchiha Kurai. „To je divný, většina lidí po jednom zásahu upadá do bezvědomí.“
Hinata se snažila vstát. Opírala se lokty o zem a pokoušela se přemoct bolest, kterou ji způsobil Kuraiův Mangekyou Sharingan.
Kurai k ní přišel a surově ji kopl do boku.
„Šéf říkal, že ji potřebuje živou, takže se s ní budeme muset táhnout přes celý město.“
Po těchto slovech Kurai popadl Hinatu za vlasy a táhl ji pryč.

„Je to horší, než jsem čekal.“ Konstatoval Shino.
Na stráních kopce kolem trafostanice se válelo mnoho těl vojáků obou stran. Mezi nimi ležela i těla Asumy a Kurenai.
„Jak se jim to vůbec stalo, ptal se Shino jednoho z feudálních vojáků v trafostanici.
„Asuma kryl vlastním tělem Kurenai. Ta nemohla používat svoje genjutsu, protože to na nemrtvé vojáky nepůsobilo. Asuma se té přesile neubránil. Kurenai, když jsme odrazili několik útoků, se rozhodla donést Asumovo tělo sem nahoru. Než jsem ji v tom stačili zabránit, tak přeskočila zeď a hned na to ji dostali odstřelovači.“ Pravil ten voják.
„Za tohle těm hajzlům rozmlátím huby!“ Křičel Naruto.
„Mimochodem, jak jste se sem dostali vy?“ Zeptal se jeden voják trošku nedůvěřivě.
„O ty odstřelovače se postarali moji kikaichu. Teď tu bude nějakou chvíli bezpečno. Divím se, že vám s lokalizací těch odstřelovačů nepomohl Inzuka Kiba.“
Voják zavrtěl hlavou.
„Inzuka Kiba a Hyuuga Hinata jsou nezvěstní od té chvíle, co jsme se stáhli sem.“
Shino si povzdech.
„Moji týmoví kolegové jsou pryč a dohromady nás tu jen asi kolem dvaceti, jestli na nás zaútočí, tak to bude špatné...“
„Možná to bude horší než si myslíš.“ Pravila Hanabi, když vešla dovnitř k ostatním. Ze severu se sem na nás ženou asi dvě stovky nemrtvých vojáků.“
Shino složil ruce do základní pečeti.
„Chápu, tahle vlna nás má dorazit. Je čas boje. Všichni na místa!“