Černá křídla andělí: Prolog - Bezpráví

..........................................„V místě hodin spících...“
Ozvala se rána, když vzduch nad bojištěm vybuchl. Z kouře se vymotali dva ninjové na okřídlených tvorech, kteří postrádali známky života. Černovlasý ninja s čelenkou Konohy musel vzápětí znovu uhnout výbušnině od druhého ninji, který s šíleným smíchem poletoval okolo.
Po chvíli uhýbání vyletěl o kus výš a výbušnina, která ho minula, změnila dráhu letu. Ninja si toho však všiml příliš pozdě na to, aby mohl někoho zachránit. Ta výbušnina padala přímo na místo, kde právě jedna z léčitelských kunoichi zraněného ninju. Oba vzhlédli, když ji černovlasý ninja volal.
„Ino! Uhněte odtamtud!“
Ale bylo příliš pozdě. Zem dole pohltil další výbuch. Se zatajeným dechem sledoval zem, doufal. Všechny naděje naráz se však rozplinuly do větru, když uviděl na zemi skrvavené tělo plavovlasé kunoichi.
Svět se na okamžik zastavil. Proč ho to tak bolelo?
„INO!“
Bílý pták, na kterém Sai doteď poletoval, změnil rychle svůj let. Mířil příkře nahoru. Blonďatý ninja, který se na chvíli věnoval uhýbání kunaiům, ho tentokrát ztratil úplně. Rozhlížel se právě, když černovlasý ninja zamířil přímo dolů. Přímo na ninju, který zabil Ino.
Konečně něco cítil. Nebyla to emoce, za kterou by se zrovna radoval, ale i tak mu stačila. Věděl, že nebylo v jeho silách toho člena akatsuki porazit. Ale ten vztek mu pomohl se rozhodnout.
Stáhl si ze zad katanu a vyskočil. Blonďatý ninja se otočil příliš pozdě. Katana mu probodla hruď a zabodla se do ptačích zad.
„Ty pitomče!“ zasípěl. „Oba -“
„Oba zemřeme, ano.“
Nad bojištěm explodovala další výbušnina. Poslední.

„Hokage-sama!“
Shizune přiběhla ke zuřící kunoichi, která právě k zemi poslala dalšího ninju se zpřelámanými kostmi.
„Přišli jsme o dalšího medika. Sakura už to nezvládá.“
„Ino je mrtvá?“ podivila se Hokage za chvíli. Vzápětí musela uhnout proudu hadů, kteří se rozlézali po bojišti.
„Shizune, vyřiď Sakuře, že teď jí nemůžu pomoct.“
„Ssprávně, konečně by jssi sse měla zajímat i o ssvůj krk.“
Zpoza několik málo pobořených staveb vyšel hadí ninja, který probodával Tsunade pobaveným pohledem.
„Nemyslím na sebe spíš než na to, abys už nezabil další mé ninji!“
Orochimaru pouze kývl hlavou na stranu a uhnul ráně, kterou na něj směřovala.
„Budiž. Zahrajeme ssi na kočku a na myš...víš, kdo je myš, Tssunade?“
Odpovědí mu byla další rozuřená rána. Shizune raději odběhla po bojišti zpět do zákrytu, kde růžovovlasá kunoichi právě zastavovala krvácení dalšímu z ninjů. Teprve když byla pár metrů od ní, všimla si, že jí po tváři stékají slzy.
„Sakuro...“
Růžovovláska zavrtěla hlavou.
„Věděla, že se to může stát, a stejně tam ven lezla...a s ní umřel i Shikamaru...a pak Sai...“ Vyhlédla zpoza barikády.
„Tohle nemůže skončit dobře. Je tu příliš zmatku a tři strany, které proti sobě bojují. A...padlých už je příliš mnoho.“
Shizune si klekla vedle ní a společnými silami zastavily krvácení a zacelily ránu. Tmavovlasý ninja s bílýma očima na známku díků přikývl a hned se chystal vstát.
„Neji, neměl bys -“
„Musím jít. Musím jim pomoct! Musím -“
„Neji, nežeň se za -“
„Zabil celý můj tým!“
Ve tváři se mu zračilo takové zoufalství, že ho Sakura bezeslov pustila. Shizune se na ni překvapeně zadívala, ale nic nenamítala. Neji kývl a vyběhl zpět do bojiště. Sakura se přikrčila a vyhlédla ven. Kousek před nimi ležela těla týmu Gai. Musela tiše potlačovat vzlyky, slzy ale zastavit nedokázala.
Když se zadívala dál, viděla napravo souboj tří sanninů; nevěděla odkud, ale najednou se na bojišti objevil i Jiraiya. Kus od nich viděla Sasukeho, Naruta, Itachiho a červenovlasého ninju z Akatsuki, který podle všeho ovládal telekinezi. Ti čtyři bojovali mezi sebou navzájem, přičemž si čas od času něčím vypomohli.
O další kus dál, v místech, kam právě doběhl Neji, proti sobě bojovali Kakashi a Asuma s Kakuzem a Hidanem. V dálce vedle nich nějaká modrovlasá kunoichi s papírovým jutsu právě dusila skupinu zvučných ninjů.
Víc už sledovat nechtěla. Někde mezi mrtvými viděla pár z akatsuki, spousty ninjů ze zvučné a z Konohy, některé z nich i poznávala; Hinata, Kiba, Shino a Chouji. Ti stáli proti Orochimarovi a Kabutovi předtím. V místě jejich boje právě umíral i Kabuto.
Musela se vytrhnout ze zamyšlení, když jí dva členové ANBU přinesli dalšího zraněného. Přikývla a ihned se vrhla do léčení.

Tentokrát se po bojišti rozlehl příšerný řev. Bloďatého ninju obklopila aura temné chakry, chakra sama se zformovala do sedmi ocasů a zvětšila se natolik, že bez problémů odhodila všechny ninji, kteří právě byli okolo něj.
Naruto v tu chvíli nepoznával přátele a nepřátele. Všude okolo něj zuřil boj, on se tedy vrhl k nejbližší bojující skupince. Tři ninjové, které předtím odhodil, se namáhavě zvedli.
„Naruto, přestaň!“
Malý liščí démon se obrátil za tím voláním.
„Sakuro, ne!“ Shizune rychle vyběhla za lékařskou kunoichi, která se hnala k přeměněnému Narutovi.
Kakashi se během boje obrátil zpátky. Uvědomoval si, že Narutova přeměna bude problém, obzvlášť, když byl Yamato o několik kilometrů dál.
„Neji! Asumo! Musím jít,“ prohlásil omluvně. Oba ninjové chápavě kývli, aby se vzápětí vyhli příštím útokům. Kakuzu, kterému zbývaly už jen dvě srdce, za Kakashim vyslal ruku, ale Neji ji svým jutsu rychle přetrhl.
„Shizune, zastav ji!“
Kakashi nestíhal doběhnout dost rychle, aby Sakuře zabránil příliš se přiblížit k Narutovi. Shizune se zlomenou nohou ani nemohla. A nikdo jiný živý poblíž nebyl.
Malou verzi Kyuubiho začala obtáčet hrozivá chakra.
Ninjové okolo křičeli.
Nikdo nemohl zastavit to, co mělo přijít.
Nikdo nevěděl, co se stalo, když to místo během vteřiny vyletělo do vzduchu.

S trhnutím se probral a posadil se. Hlava ho neuvěřitelně bolela. Ještě před chvílí měl dojem, že v ní slyší stovky křičících hlasů. Zmaten se rozhlédl okolo, modrýma očima sledoval rozmazané obrysy, které se pomalu zaostřily.
Seděl v nějaké cele. Vstal, třáslo se mu celé tělo. Přesto se přinutil dojít ke dveřím. Skoro nenacházel žádnou sílu, přesto se přemohl a zabušil na dveře.
„Hej! Hej!“
Ruka mu ochabla a on sklouzl na podlahu. Byl večer, to poznal, protože oknem viděl oblohu posetou hvězdami.
Na chodbě za dveřmi se ozvaly kroky, zamřížovaným okýnkem ve dveřích, které neúprosně zatajovaly tajemství venku, dovnitř nahlédly dvě oči, které blonďatého mladíka dole propalovaly neúprosným pohledem plným nenávisti.
„Co chceš, ty malej šmejde?!“
„Já...kde to jsem?“ Mátla ho slova muže za dveřmi. Udělal snad něco?
„To tě nemusí zajímat!“
„Pravda...“ mladík sklopil pohled k zemi. Uslyšel, že muž za dveřmi zase odchází.
„A...“
Tentokrát se kroky zastavily.
„Co zas?“
„Kdo vlastně jsem?“